manga_preview
Boruto TBV 07

Boj proti Osudu 54

Přestože Slunce ještě ani nezačalo stoupat nad obzor, ulice ve čtvrti klanu Hyuuga projevovaly první opatrné známky ruchu. Zatímco zbytek Konohy ještě hluboce spal, zpoza oken nízkých domků se ozývalo cinkání nádobí a zšeřelými ulicemi se rozléhaly ospalé kroky ninjů vyrážejících na ranní mise.
Naruto si přitáhl kabát blíže ke krku. Během posledních pár týdnů se v Listové vesnici začalo ochlazovat, až se další vrstva oblečení stala nezbytností, a mladý ninja teď litoval, že nechal doma šálu. Ranní mráz se mu zakusoval do těla a on tedy přidal do kroku, aby co nejrychleji dorazil do svého cíle.
Místo, ke kterému mířil, bylo v samotném středu čtvrti, zbývalo mu tedy jen posledních pár minut svižné chůze. Klapavé zvuky jeho podrážek se hlasitě rozléhaly ulicemi a Naruto na svých zádech náhle pocítil pohledy očí bez zornic. Obočí se mu bezděky stáhlo, jinak na sobě ale nedal nic znát a dál pevným krokem míjel okna domů zdobená jinovatkou.
Když se před ním rozprostřelo nádvoří, otevírající výhled na honosný dům, věděl, že dorazil na místo. Zastavil se a několikrát se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy. Když s Hiashim rozmlouval posledně, nedalo se zdaleka hovořit o úspěchu. Informaci o Nejiho a Hinatině pobytu v Mlžné přijal s chladnou lhostejností. A teď za ním jde Naruto znovu, hovořit o těch stejných lidech.
Mladík prudce vydechl a dal se znovu do kroku. Věděl, že není cesty zpět. Když klepal na mohutné vstupní dveře vily, přeběhl mu mráz po zádech. Než se ale stihl ponořit do přemítání o tom, zda za to mohla zima nebo nepříjemná situace, dveře se před ním otevřely a jeho obličej ovanul horký vzduch zevnitř.
„Dobré ráno, Hyuuga-san.“ Pozdravil Naruto pokývnutím starší ženu s bělavýma očima a převázaným čelem. Nepochybně to byla členka vedlejšího rodu, která se starala o chod domácnosti hlavní rodiny.
„Dobré ráno, Hokage-sama.“ Zamumlala žena monotónně a hluboce se uklonila. „Pojďte prosím dál. Hiashi-sama už Vás očekává ve své pracovně.“
Naruto ze sebe setřásl promrzlý kabát a pověsil ho. Příjemná teplota uvnitř místnosti zahřívala jeho chladné narůžovělé tváře. Mladík se zul ze zablácených bot a jeho nohy vklouzly do měkkých přezůvek, které mu služebná připravila.
„Následujte mě, prosím.“ Vyzvala ho, a příkladně se vydala dlouhou chodbou. Naruto neotálel a zamířil za ní.
„Hiashi-sama má dnes spoustu práce. Když mu od Vás ale přišla žádost o schůzku, udělal si na Vás čas, Hokage-sama.“ Osvětlila mu žena důležitě. „Příště by ale bylo vhodnější, abyste své schůzky hlásil alespoň týden předem.“ Dodala přísně a Naruto zatnul zuby.
„Jistě. Budu si na to dávat pozor“ Procedil a nemohl skrýt ironii ve svém hlase. Hiashi se zřejmě až tak nesnažil, když mu nabídl čas v hodinu, kdy slušní lidé ještě dávno spí. Žena ale nad tónem jeho odpovědi nehnula ani brvou a pokračovala v chůzi. Zřejmě se rozhodla jeho poznámku ignorovat.
Na samém konci dlouhé chodby se tyčily vysoké dveře. A čím více vchodů Naruto se služebnou minuly, tím silnější v něm bylo tušení, že právě ony dveře vedou do Hiashiho kanceláře. Předtucha byla naplněna, když dorazili na konec chodby a dřevěnou desku dveří rozeznělo rázné klepání. Žena nečekala na vyzvání a dveře před Narutem otevřela.
Tomu se naskytl pohled na rozlehlou bohatě zdobenou místnost, které vévodil mohutný vyřezávaný stůl. Jeho kancelář Hiashiho pracovně nesahala ani po kotníky. Naruto ale uznal, že se nejspíš není čemu divit. Hyuugové byli přece jen prastarým klanem s mnohem delší historií, než byla ta Konožská.
„Dobré ráno Hiashi-sama.“ Pozdravil Naruto štíhlou postavu, která ho nečitelnýma očima pozorovala zpoza desky stolu. Blonďák se hluboce uklonil.
„Dobré ráno i Vám, Hokage-dono. Je mi ctí, že Vás mohu uvítat ve své pracovně. Posaďte se, prosím.“ Pokynul mu starší muž k jednomu z křesel, jež byla rozestavena kolem jeho pracovního místa. Naruto k němu vykročil a posadil se.
„Heiko, přines nám prosím dva šálky zeleného čaje a nějaké pečivo. Nemůžeme tu takhle vzácnou návštěvu nechat o hladu.“ Nakázal vůdce klanu ženě, která ho přivedla. Ta se uklonila a beze slova zmizela za zavřenými dveřmi.
Naruto se mezitím usadil ve svém křesle a nyní očima nejistě přejížděl po svitcích s kaligrafií, které zdobily stěny místnosti. Teď, když konečně dorazil na místo, nebyl si najednou jistý, jak začít.
„Hiashi-sama,“ oslovit muže, jehož bledé zornice se z něj nespustily od chvíle, kdy prošel dveřmi. „Děkuji, že jste vyslyšel mou žádost o schůzku.“ Byla to sice jen hloupá formalita, jako úvod jejich setkání snad ale bude stačit.
„Nemáte za co, bylo mi potěšením, přestože jste mě ve vašem psaní neobeznámil s důvody, které vás za mnou přináší.“ Naruto se rozhodl výtku ignorovat.
„Jedná se o poněkud ošemetnou záležitost, Hiashi-sama. Nechtěl jsem riskovat, že bude prozrazena.“ V Hiashiho obvykle bezvýrazné tváři se mihla stopa zájmu.
„Jistě, takové situace někdy nastávají. Je mi ctí, že mi důvěřujete natolik, abyste je se mnou konzultoval.“ Naruto si odkašlal.
„Není to tak úplně situace, Hiashi-sama. Přicházím sem pro váš souhlas.“ Obličej staršího muže se zachmuřil.
„Předpokládám tedy, že to má něco společného s mým místem v radě starších.“ Odvodil zadumaně Hyuuga a nespouštěl ze svého hosta rentgenový pohled. Naruto si roztěkaně poposedl a začal si srovnávat slova v hlavě. Teď šlo o všechno. Pokud nezíská Hiashiho souhlas, jeho plán nevyjde. Pokud Hiashi odmítne spolupracovat, celý jeho pečlivě promyšlený záměr vyjde vniveč. Zhluboka se nadechl.
„Nesu váš čaj a pečivo, Hiashi-sama, Hokage-sama.“
Naruto se tak zabral do svých myšlenek, že ani nepostřehl návrat starší ženy do místnosti. Ta ho ladným krokem obešla a položila tác s vařící tekutinou a dobrotami na Hiashiho okázalý stůl.
„Děkuji, Heiko. Teď nás nech o samotě.“
„Jistě.“ Žena se lehce uklonila, a za pár vteřin její přítomnost připomínaly jen mdlé kroky na chodbě, jejichž klapot se s každou vteřinou vzdaloval, až zanikl úplně.
Hiashi Narutovi pokynul k podnosu. Blonďák si vybral jeden z šálků a instinktivně odfoukl páru z hladiny světlé tekutiny. Zmrzlé prsty se teplem sálajícím z porcelánové nádobky trochu osmělily, Narutova nervozita jim ale nedovolila roztát úplně. I postarší Hyuuga uchopil svůj šálek s horkou tekutinou a postavil ho na stůl před sebe.
„Když tu už máme občerstvení, můžeme se jistě vrátit k tématu, Hokage-sama. Právě jste se mi chystal osvětlit důvod své návštěvy.“ Vyzval blonďáka starší muž. Naruto se zhluboka nadechl a odložil šálek na dřevěnou desku.
„Jedná se o Nejiho Hyuugu.“
Hiashiho tvář zůstala nečitelná, Naruto by ale přísahal, že se v jeho očích mihnul vztek. Zatnul pěsti a dodal si odvahy. Teď, nebo nikdy, připomněl si.
„Chci ho vyhlásit nukeninem.“

***

Rozvinutý svitek šustil tichem místnosti, jak putoval z ruky do ruky po obvodu kulatého stolu. Naruto zarytě pozoroval výrazy lidí, kteří jeden za druhým těkali očima po textu dopisu. Jejich obličeje, zvyklé na skrývání emocí, tentokrát nedokázaly zatajit jejich nejistotu z aktuální situace.
Rada starších zasedala v Konoze každý týden. Dva muži a jedna žena se společně s Narutem rozesadili na židle kolem stolu a projednávali rozhodnutí ovlivňující každodenní život v Konoze i mimo její hranice. Navrhovali nové úpravy, a naopak schvalovali či zamítali ty Hokageho. Bez jejich souhlasu nemohl Naruto dělat téměř nic.
Dnešnímu setkání předcházela z jeho strany dlouhá příprava. Rozmluva s Hiashim byla jen jedním z mnoha kroků, které musel udělat. A dnes se konečně dozví, zda jeho plán uspěje.
Svitek obešel celé kolečko, až se rozvinutý papír ocitl zpátky před blonďákem. Obsahoval poslední zprávu od Mizukage. Zprávu, že Hyuugové byli přijati do Mlžné, a tak to i zůstane. Zprávu, kterou Naruto za žádnou cenu nechtěl a nemohl respektovat.
„Takže je to pravda.“ Ozvala se starší žena s drdolem, Koharu, a zkoumavě pozorovala Narutův výraz, jako by z něj snad chtěla vyčíst jeho záměry.
„Hyuugové jsou skutečně v rukou Mlžných.“ Pokýval hlavou Homura, muž s šedivými vlasy a stočil svůj pohled na posledního a také nejmladšího člena rady. „Co si o tom myslíte, Hiashi-san?“
Tázaný na sobě nedal znát ani náznak nervozity a střetl se očima s Narutem. „Myslím, že Vaše otázka by měla být mířena spíše na Hokageho, Homuro-san. Byl to přece on, kdo na dnešní radě nadnesl toto téma.“
Pohledy všech přítomných byly okamžitě namířeny zpět na Naruta. Ten jen polkl a doufal, že jeho dohoda s Hiashim stále platí i přes mužovo chladné a vyhýbavé chování.
„Samozřejmě, rád Vám všechno osvětlím.“ Chopil se blonďák slova, zatímco roloval svitek. Nervozita mu nedovolila nechat ruce nečinné. Zhluboka se nadechl a vybavil si v hlavě slova, která v předchozích dnech pečlivě vymýšlel.
„Z dopisu páté Mizukage se může zdát, že Hyuugové jsou v Mlžné vesnici pouze milými vítanými hosty. Je ale potřeba si uvědomit, že pro Listovou je jejich setrvávání ve Skryté Mlžné velice riskantní. Nesmíme zapomínat, že ani jeden z nich nemá prokletou pečeť, vyzrazení tajemství Byakuganu je tedy pouze otázkou času.“ Blonďák pro efekt střelil očima po Hiashim. Nadechl se. „A podle mých informací se navíc zdá, že Hyuuga Hinata je v Kirigakure držena proti své vůli. Že před rokem z Konohy neuprchla, ale byla unesena.“
„Hokage, chcete snad naznačit, že ten druhý Hyuuga ji drží jako rukojmí?“ Zalapala po dechu Koharu. „Ale co by tím chtěl dokázat?“
„To zatím nevíme, Koharu-sama. Možná je to nějaká forma pomsty hlavní rodině. Co ale víme, je to, že to byl on, kdo ji donutil, aby sejmula jeho prokletou pečeť, a právě on odnesl z Konohy její bezvládné tělo.“
„Ale to je přece zločin!“ Zahromoval Homura a praštil do stolu. „Hiashi, jakto, že jsi dovolil, aby vedlejší rodině tohle prošlo? A ještě tak dlouho!“ Obořil se na mladšího kolegu. Ten jen stěží ovládl svůj výraz.
„Není tak jednoduchý úkol dohnat Nejiho k zodpovědnosti, obzvlášť, když už nemá prokletou pečeť.“ Odpověděl plochým hlasem.
„Hokage, co navrhujete udělat?“ Obrátila se na blonďáka Koharu, vyčkávajíc na jeho odpověď. Naruto si odkašlal a na pár vteřin se zadíval do tváře každého přítomného.
„Myslím, že bychom měli Nejiho Hyuugu vyhlásit nukeninem.“ Obočí Koharu i Homury se stáhlo. Pohledy všech přítomných včetně Naruta nejistě vyhledaly Hiashiho.
Naruto správně předpověděl, že tato situace nastane. Že navrhne-li vyhlásit Nejiho nukeninem, budou členové rady zvažovat i nároz Hiashiho, jakožto vůdce klanu Hyuuga. Předpokládal to, a proto si nejprve získal Hiashiho na svou stranu.

Nebo ne?
Hiashi seděl na svém místě, jako by byl vytesán z kamene, a nehnul ani brvou. Nepromluvil, neošil se, vůbec nedával najevo, že zaznamenal, že je na něj aktuálně upřena pozornost všech osob v místnosti. Naruto pomalu vydechl a stejně pomalu se zase nadechl.
„Myslím,“ ozval se konečně Hiashi, „že bychom neměli dále otálet a věnovat se raději hlasování. Věřím, že dnes musíme probrat ještě další témata.“ Pronesl, naprosto ignorujíc tázavé pohledy, které dosud nepolevovaly v naléhavosti. Naruto zatnul zuby.
„Dobře tedy.“ Vzpamatoval se konečně Homura. „Nechť tedy zvedne ruku ten, kdo je pro vyhlášení Hyuugy Nejiho nukeninem.“
Jeho hlas dozněl, místnost se dávno ponořila do ticha, ruce všech přítomných ale zůstaly dole. Kradmé pohledy se nespouštěly s Hiashiho, který stále netečně seděl ve své židli a umně skrýval všechny svoje pocity.
Narutovo srdce se v jeho hrudi rozpumpovalo s nezvyklou rychlostí. Na čele mu vystoupilo několik kapek potu. Věnoval tomu tolik úsilí. Věřil, že přesvědčil hlavu Hyuuga klanu. Přednesl podařený proslov. A teď se jeho plán rozpadne na hlasování rady; na poslední překážce, kterou mu zbývalo překonat. Jene krok před cílem.
Naruto zaznamenal periferním viděním pohyb. Přestože se aktuálně nesoustředil na své okolí, instinkty ninji mu nedovolily dál prodlévat v myšlenkách a okamžitě jeho tělo uvedly do stavu pohotovosti. Blonďák zamrkal a užasle pozoroval, jak se Hiashiho ruka napřahuje, až ustrnula ve výši nad mužovou hlavou.
Druzí dva členové rady si vyměnili zkusmé pohledy. Krůpěje potu začaly stékat z Narutova čela podél jeho obočí po krajích obličeje. Pohledy stařešinů se rozpojily. Do vzduchu se začal zvedat další pár rukou.

***

Izumo měl dnes, jako obvykle, službu u brány do Konohy. Jeho hlídka začínala dlouho před rozbřeskem, a tak nebylo divu, že než začalo slunce konečně vysvitat, byl navzdory teplé bundě zmrzlý až na kost.
Horká káva, kterou doma ještě před odchodem vypil k snídani, jeho tělo udržovala v příjemné teplotě tak první půl hodinu, potom už ale jediným jejím účinkem zůstalo jen udržování Izumovy bdělosti.
Muž vydechl horký proud vzduchu do zmrzlých dlaních. Ranní hlídky nikdy nebyly jeho oblíbenými, v zimě pro něj ale byly naprostým utrpením. Alespoň, že dnes nesněžilo, povzdechl si vnitřně, a doufal, že ona vyšší moc si jeho myšlenku nepřebere jako výzvu.
„Izumo!“ Dolehl k jeho zmrzlým uším povědomý hlas. Zvedl hlavu a spatřil povědomý obličej.
„Anko.“ Usmál se na přicházející ženu. „Vyrážíš na misi?“ Žena mu úsměv opětovala zašklebením. „Dnes bohužel ne. S děckama jsme dostali od Hokageho misi –“ v Izumově ruce přistála povědomá brožurka, „– rozdat aktualizovanou Bingo knížku.“ Izumo se zasmál.
„Moc si nestěžuj, já bych si to s tebou hned vyměnil.“ Po zádech mu akorát přeběhl mráz a Anko se zasmála.
„Aspoň se tu zocelíš. Zima teprve začala.“ Poplácala ho po rameni a on protočil oči v sloup. „Aspoň tu teď máš něco na čtení.“ Mrkla na něj ještě, než zmizela v oblaku kouře.
Izumo si povzdechl a jeho oči sklouzly na knížku v jeho dlaních. Jakožto strážce brány musel být nejlépe ze všech informován o tom, kdo je na seznamu hledaných ninjů. Chvíli si pohrával s kacířkou myšlenkou, že brožurku schová do pouzdra se zbraněmi a ruce zavrtá zpět do vyhřátých kapes, nakonec ale vyhrála racionální část jeho mysli a rozklepané ruce začaly listovat stránkami s fotografiemi a popisy.
Ninja znal Bingo knížku jako své boty. Měl ji nastudovanou skrz na skrz a vždy, když se v ní objevila nová tvář, vynaložil nemalé úsilí na to, aby si ji vtiskl do paměti. Byly to všechno neznámé tváře neznámých lidí, jedna vedle druhé. A on se musel připravit na to, aby ani na vteřinu nezaváhal, kdyby je kdy uviděl.
Vtom mezi neznámými obličeji spatřil povědomě bělavé oči. Vzhlédl ke jménu, napsanému nad portrétem.
Neji Hyuuga.
Brožurka mu vypadla z rukou na namrzlou dlažbu.

Poznámky: 

Doufám, že vás dnešní odbočka do Konohy bavila. Naruto rozehrál nebezpečnou hru, ale na její pokračování si budeme muset ještě počkat. Příští týden se totiž společně vrátíme zpět do Kiri, podívat se, jak to vypadá doma u našich Hyuugů.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)