Ztracená minulost 3

Dvě postavy stály nedaleko krámku, kde se potkaly. V okruhu deseti metrů měli volnou plochu pro svůj dávno očekávaný souboj. Pomalu se začali scházet lidé, ať už turisté, poutníci, či obyvatelé této vesničky. Nebylo jich tolik, kolik by bylo například v Konoze, ale i tak se ukázal slušný počet diváků. Ne že by Naruto nebo Sasuke stáli o pozornost, ale v zápalu akce to téměř ani nepostřehli.
„Na tohle jsem se tak moc těšil,“ prohlásila postava s havraními vlasy.
„Myslíš na to, až ti konečně rozbiju hubu?“ oplácel mu pošťuchování blonďák načež se jeho oponent začal jen hlasitě smát.
„Myslíš si, že mě můžeš porazit? Zrovna ty? Když si odešel, nebyl si zrovna silný a pochybuji, že se něco zásadního změnilo,“ poznamenal Sasuke, s účelem Naruta co nejvíce naštvat.
„Vždy jsi byl jen velká huba, teď je čas aby ti ji někdo konečně zavřel,“ pousmál se Naruto, „snad ti to za to stálo.“
Po téhle větě blonďák odhodil svůj černý plášt a odhalil postavu skrývajícím se pod ním. Stále stejný Naruto, snad je o pár centimetrů vyšší, s vyrýsovanou postavou, odhodlanými oči a chtivým úšklebkem ve tváři.

Flashback

Zprávy o Sasukeho návratu do Konohy se šířily rychlostí blesku, a proto není divu, že ve vesnici vládly značené rozpory, zda ho přijmout zpět, či nikoliv. Lidé naléhali, aby udal skutečný důvod návratu a zejména důvod, proč mu vůbec po tom všem věřit.
Čas ubíhal jako voda a Sasukemu se čas klidu krátil stejně tak. Ne, že by musel vymýšlet důvod jeho návratu, ten dávno věděl, ale čekal, že si užije chvíli klidu a času s přáteli. Nikdo nečekal, že se to všichni dozví tak rychle. Není divu, že to chtěl mít tak rychle za sebou a tři dny po jeho se na budově Hokage postavil před většinu obyvatel Konohy. Sasuke není typ, který by trpěl trémou a dalšími podobnými věcmi, a proto se dal rovnou v věci.
„Vím, že máte spoustu důvodů mi nedůvěřovat, či dokonce se mě bát,“ začal Sasuke, „ale nepřicházím ve zlém úmyslu. Orochimaru už dávno není můj problém a po čase toulání se po světě a pořádně dlouhém přemýšlení mi došlo, že můj domov je zde. Nikde jinde. A jsem ochotný pro vaši důvěru udělat cokoliv, protože to myslím seriózně. Chci v této vesnici žít a také tuto vesnici chránit. Chtěli jste důvod a zde ho máte, nyní po vás můžu chtít pouze důvěru.“
Davem na chvíli zavládlo ticho, slyšet šly pouze zmatené šepoty jednotlivých lidí, kteří si to, co se právě stalo, přebírali v hlavě. Nikdo nevěděl, co má čekat, ale nakonec se zdálo, že až na pár obyvatel, se lidé rozhodli dát tmavovlasému klukovi ještě jednu šanci.
Jeho, i těly jeho kamarádů projela vlna radosti a zdálo se, že nevěřili tomu, co se za poslední dny stalo. Ten den uspořádali hostinu se všemi jejich přáteli a bavili se téměr do rána dalšího dne. Každý měl plno otázek, vtipů, narážek a spoustu dalších témat, které chtěli vědět a Sasuke ani nezvládal na všechny odpovídat. Důležité ale pro všechny bylo, že se jejich ztracený přítel konečně vrátil zpět. Domů.
Postupně se mezi Narutem a Sasukem začala projevovat jejich dávná rivalita. Jenže jak čas ubíhal, tak se stupňovala. Od závodů kolem vesnice, soutěži v jezení ramenu, přes tréninky proti sobě, největším počtem splněných misí, přerostla jejich zdravá rivalita, k něčemu, co se nezdálo úplně přátelské a z jejich dlouhého přátelství se stalo něco, čemu ani sami nevěděli, jak říkat. Začali se čím dál předhánět, a ani jeden neměl nikdy dost. Jenže to došlo až k tomu nejhoršímu. Společné lásce. Zdá se, že oba chovali city k růžovlasé dívce. Sakuře. Ani jeden neměl tušení, ke komu z nich je chová taky, či je vůbec k někomu z nich chová, ale bohužel, se tihle dva nevzdají zrovna lehce. Spíše vůbec.
I přes pouze lehké náznaky, si toho oba chlapci nazvájem všimli. A místo aby oba přestali a našli řešení, začali se předhánět tak, jako ve všem. Od lehkých náznaků svých citů k Sakuře, po různé zvaní ven a darování růží, to zašlo až moc daleko.
Stále nevěděli, zda jejich city opětuje a místo snahy o to, získat lásku, se z toho pro ně stala pouze jen další soutěž. Ne tak úplně pro Naruta, neboť ten k ní choval city už od dětství, ale zdálo se, že Sasukeho už moc nezajímala. Snažil se jen Naruta porazit, tak jako se o to snažil ve všem ostatním.
Po čase se jejich skupina přátel opět sešla u stánku s ramenem na jejich obvyklý pokec. Nedělo se nic zvláštního, všichni se bavili, škádlili se jako vždy a vypadalo to, že na nějakou rivalitu zde ani nezbyl čas. Jenže to se pletli.
Skupina se chvíli po půlnoci začala pomalu rozcházet a poté, co se Sakura rozloučila a vydala se směrem domů, vyběhl za ní kluk s havraními vlasy. Samozřejmě se za ní takhle vyřítil pouze kvůli Narutovi, ani vlastně nevěděl co ji chtěl říct, pouze mu stačilo, že to Naruto viděl.
Po pár metrech ji svižným krokem dohnal a položením své dlaně na její rameno ji zastavil.
„Co se děje?“ nechápala Sakura a dívala se na něj zmateným pohledem.
„No, víš…,“ snažil se na něco rychle přijít kluk, jenž ji oslovil, ale když spatřil Naruta, který zrovna opouštěl stánek, kde strávili celý večer, okamžitě věděl co udělat.
Ruku položil na záda dívky a pevně si ji k sobě přitáhl, načež ji dal vášnivý polibek. Moc dobře věděl, že blonďák, který právě vyšel, vše viděl a jeho příjemně strávený večer se proměnil v noční můru. A taky, že měl pravdu. Naruto se na vše nevěřícně díval a slzy se mu hnaly do očí. Avšak to, že Sakura si polibek vůbec neužívala a snažila se z pevného sevření dostat, to už neviděl. Už totiž nic vidět nechtěl. Na krátký okamžik po něm zbyl pouze žlutý záblesk.
Až do chvíle, dokud si Tsunade na svém stole nevšimla malého papírku se vzkazem, nikdo netušil, že je blonďák pryč. Všichni si mysleli, že normálně odešel domů, ale nyní museli čelit tomu, že hrdina jejich vesnice a zejména jejich přítel zmizel. A tak začala Narutova pouť.

Konec Flashbacku

„To všechno, tehdá večer, bylo kvůli mně, je to tak?“ potvrdil si svoji domněnku blonďák.
„Samozřejmě. To abych ti jednou provždy ukázal, kdo je lepší,“ ušklíbl se jeho oponent.
„Jak jinak, prostě Uchiha. Jenomže bohužel pro tebe, se to, kdo je lepší, rozhodne dnes,“ provokoval agresivně Naruto.
„Však počkej, brzy ti tu tvoji klapačku zavřu,“ začínal se vztekat Sasuke.
„Tak to už aby si začal, přece víš, že slabší mají vždy přednost,“ pobídl ho Naruto, načež si Sasuke začínal připravovat chidori, kouli z blesků, okolo své ruky.
Naruto si s úšklebkem začal připravovat svůj rasengan, koncentrovanou chakru a taktéž se chystal zaútočit.
Dva ninjové se na sebe ve stejnou chvíli rozeběhli, spolu s jejich připravenými technikami. Dnes se rozhodne, kdo bude vítěz. Nadobro.