Největší z největších

Tsunade spolu se svojí věrnou nohsledkou Shizune marně dumala nad řešením současné krize. V okolí vesnice se pohybovala skupina nebezpečných banditů, kteří sice doposud fyzicky nikomu neublížili, ale měli na vrubu mnohem vážnější prohřešek. Přepadali obchodníky se saké a vesnice byla již zcela na suchu. Věc zašla tak daleko, že se stalo to, čeho se všichni obávali. Tsunade po dvaceti letech vystřízlivěla a všichni se vehementně snažili uvést ji do stavu blažené opilosti. I když Konoha disponovala značným množstvím zkušených shinobi, lupiče doposud nikdo nepolapil.
„Situace si žádá někoho jedinečného, inteligentního, odvážného, silného a pohledného!“ vykřikla Shizune.
„Ale tak výjimečná osoba nemůže ani existovat,“ Tsunade beznadějně svěsila hlavu.
„Je jen jeden takový muž a máme to štěstí, že je naším občanem,“ vydechla blaženě a chytla se při tom za srdce.
„Nenapínej mě a řekni, kdo je to?“ V ten moment se rozletěly dveře a v záři stropního osvětlení dovnitř vešel on. Vysoký s dobře vypracovaným tělem. Vyzařovala z něho síla a moudrost. Jiskrným okem přehlédl místnost a pohledem se zastavil na Shizune, která blahem omdlela.
„Hoj, chtěla jste se mnou mluvit,“ řekl Kakashi pevným hlasem. Tsunade si ho celého s uzarděním prohlédla a dala si pořádně na čas. Takový pohled se jí nenaskytl často a musela si ho náležitě užít.
„Jsi náš hrdina, nejlepší a jedinečný shinobi, musíš pomoci vesnici a odvrátit ji od jisté zkázy. Běž a pochytej ty proradné bídáky, co konají ty odporné činy.“
„Jak poroučíš, Hokage-sama,“ usmál se na ni. Tsunade si pomyslela, že má nejhezčí úsměv, jaký kdy viděla.
„Jestli uspěješ, budeš štědře odměněn.“ Kakashi překročil zemdlelou Shizune a vydal se vstříc hroznému nebezpečí zcela beze strachu.

Jak kráčel vesnicí, začaly se sbíhat dívky ze širého okolí. Házely mu pod nohy květiny a co krok ozvalo se „Och!“ nebo „Aaaach!“
„To je Kakashi, ten jediný a pravý muž v Konoze,“ šeptaly si ženy na ulici. Muži jen obdivně zírali.
„Hmmm, to je on. Nejlepší a nejsilnější z nás. Nikdo mu nesahá ani po kotníky,“ vyměňovali si názory pánové. Než stihl hrdina dojít k bráně, obdržel pět nabídek k sňatku, dostal osm čokolád a dvanáct plyšáků. Patnáct žen omdlelo na místě a deset se zpožděním.
Izumo a Kotesu seděli na vrátnici před vchodem. Již z dálky pozorovali stříbrného ninju, který se k nim blíží a okamžitě jej poznali, jeho věhlas byl znám široko daleko. Rychle roztáhli červený koberec a rozprostřeli ho na cestě. Umetli každé smítko, které na něm ulpělo. Člověk jeho velikosti si zaslouží náležitý odchod z vesnice. Každý z vrátných se postavil na jednu stranu a oba zasalutovali. Kakashi prošel kolem a pokynul jim. Kotesu se při tom gestu zahihňal jak malá školačka a celý zrudl. Izumo otřel slinu. Jeho parťák si toho samozřejmě všiml, ale nepopadla ho žárlivost. Zcela tomu rozuměl. Pokud šlo o Kakashiho, všechny běžné normy šly stranou. Dav fanynek se zastavil před branou a ozývalo se z něho: „vrať se nám brzy“ nebo „každá minuta bez tebe bude peklem“, či „vezmi si mě“.

Jak si hrdý rek kráčel cestou, mraky se rozestoupily, aby nechaly sluneční paprsky ozářit jeho cestu. Vítr otočil svůj svist jiným směrem, snad nechtěl pocuchat jeho vlas. Kameny samy odvalily se pryč, a zajistily tak pohodlnou cestu. Dokonce ptáček, který chtěl zrovna uvolnit svoji kloaku, zatlačil nadělení zpět, aby náhodou neznečistil muže kráčejícího pod sebou.
Kakashi kráčel kupředu a nedbal nebezpečí, které na něho číhalo. Vytáhl svoji knihu a začetl se. Měl bezpečnou cestu, vždyť i kořen rychle zarostl do země, aby přes něho neupadl. Nebyl by to majitel sharinganu, aby nevěděl, že je již nějakou dobu pozorován. Předstíral nevědomost a čekal na útok. Netrvalo dlouho a ocitl se na rozcestí. Rozmýšlel se kudy půjde dál, když se křoví před ním pohnulo. Schoval svoje milované čtivo a přichystal se k boji. Z úkrytu vyskočili čtyři ozbrojení nepřátelé.
„Jestli se hneš, zabiju tě,“ zavrčel nejhrozivější z nich.
„Naval saké, posero,“ vyhrožoval druhý.
„Nemám žádné saké.“
„Ani lok?
„Ani kapku.“
„V tom případě tě musíme zabít,“ bandité se vrhli do boje. Kakashi odsunul čelenku a chystal se k protiútoku. Když však nepřátelé spatřili rudé oko, dali si dvě a dvě dohromady.
„Ooooo! To je Sharingan Kakashi,“ vyřkl jeden a podlomila se pod ním kolena.
„Vezmeš si mě,“ poklekl před ním druhý.
„Můj hrdino!“ plazil se třetí. Poslední muž mu už líbal nohy.
„Seberte se a bojujte,“ rozzlobil se na ně Kakashi.
„Nemůžeme, jsi náš idol a hrdina.“
„Naše modla, nemůžeme na tebe zaútočit,“ Kakashi se zatvářil zklamaně. Beznadějně si povzdech a posadil se na balvan u cesty.
„Počkej, sedni si na moji kazajku, ať se neušpiníš.“
„To nebude potřeba,“ odpověděl smutně.
„Co s tebou je? Před chvíli si sršel energií a teď vypadáš jako uzlíček neštěstí,“ strachoval se jeden z lumpů.
„Víte, pánové, je to otrava být nejlepší ze všech. Člověk už se nemůže ani pořádně poprat. Ženy mu samy padají k nohám. Co z toho života mám. Jen tu blbou knížku, kterou znám nazpaměť,“ znovu si nešťastně povzdechl. Všichni si mezi sebou vyměnili nevěřícné pohledy. Nikdo z nich netušil, že popularita je hrozná dřina.
„A mohli bychom ti nějak pomoct?“ ptali se.
„Určitě,“ Kakashi nadšeně vyskočil.
„Pojďme se pěkně po chlapsku porvat. Já vám jich pár vrazím, vy se mi pokusíte nějakou ubalit a budu spokojený.“
„Jestli je to tvoje přání, tak bychom snad na chvíli mohli zapomenout na náš nekonečný obdiv k tobě a trochu si zazápasit,“ a jak řekli, tak udělali. Nikdo z nich se nemohl měřit s velkým hrdinou, a tak na konci zůstali všichni ležet na hromadě zcela v bezvědomí. Mise tedy byla splněná. Nezbývalo, než si na každé rameno naložit dva z nich a vydat se domů.
Již z dálky ho vítaly nadšené hlasy. Všude se objevily transparenty vítající svého hrdinu. Lidé byli v ulicích a slavili nejen jeho příchod, ale také to, že končí hrůzovláda střízlivé Tsunade a znovu mezi ně zavítá opilost. Na přímluvu Kakashiho byli zloději saké po vyléčení zaměstnáni ve vesnici a vedli klidný a spořádaný život, který zasvětili blahořečením největšího muže Konohy. Odměna od Tsunade byla opravdu veliká, ale Kakashi ji jako správný hrdina odmítl a jeho hvězda tím ještě stoupla.