Předsevzetí

Světlý strop se pomalu rozjasňoval, jak se do něj upíralo sluneční světlo ranního sluníčka. Všude zatím klid a mír. Skoro bylo slyšet plynulé nádechy malého ninji. Nádech… výdech… Zašustění přikrývky. Chlapec se zadíval na připravenou hromádku věcí na první školní den. Mohl se pyšnit význačným příjmením – Uchiha, ale občas bylo těžké jako kámen. Jeho otec Fukušima si potrpěl jako většina na osobní hrdost a dával velký důraz na to, že čest klanu je to nejdůležitější. Poskvrnit ji, se skoro rovnalo odepsání z uzavřené společnosti. Titul vyvrhele téměř jistý. Nechtěl jím být ani za nic. Rodina ho vedla a dohlížela na jeho chování. Moc se mu to nelíbilo, chtěl utéct pryč a chovat se svobodně. Co na tom, že se občas popere. On jenom hájil čest znaku vyšitého na zádech. Tenhle argument mu stejně doma neprošel a dostal nařezáno. Trucoval celý den a za trest byl bez jídla. Nechápal dospělé proč na tom tak lpí. Navíc se to stupňovalo s tím, jak měl jít do akademie.
Fugakovi se na tváři rozlil spokojený úsměv, když si představil, že a chvíli na něj zavolá matka, aby vstával. On už byl vzhůru nějakou domu, ale bál se, že by vzbudil rodiče chůzí po domě. Ještě teď ho pálil zadek, jak ho otec seřezal za to, že chytal ryby v sousedově rybníčku. Byla to jenom odplata za jejich kočku, která mu drze mňoukala pod oknem. Uchihové nemají vůbec pochopení, ale všem časem ukáže, že je nejlepší ninja, kterého kdy klan měl. Otec ho už naučil i jednu ohnivou techniku! Taky se na ni nadřel, aby ji dokázal ovládnout na čím dál lepší úrovni a donutil otce naučit ho dalším. Klan byl ohněm proslulý.
Slyšel kroky ke dveřím. Matka. Div nevyskočil z postele, jak byl natěšený. U snídaně div rozjařeně nevlítl ke stolu. Litoval, že ho máma nedoprovodí ke škole. Musela neodkladně na misi a hned po snídani odcházela. Fugaku chtěl, aby u tak významného dne byli oba rodiče, ale Hokage nebyl asi v nejlepší náladě, když některé z rodičů poslal na mise. Fukušima měl trochu jiné povinnosti. Byl členem policie, která dohlížela na pořádek ve vesnici. Vždycky se totiž našel nějaký výlupek, co dělal bordel a dost často slyšel otce lamentovat nad známými jedinci, kteří pořád čeřili vodu poklidu.
Fugaku netrpělivě podupával před domem. Čekal na otce. Vždycky ho obdivoval. Přišel mu vysoký a silný. Dodal mu sílu, třebaže uměl i pořádně peskovat. Často mu říkali, že je syn svého otce, ale moc to nechápal, vždyť vypadal úplně jinak. Možná pravda některé rysy měli v obličeji stejné. Ale na rozdíl od něj měl hodně krátké vlasy, ale čelenku nosil na rameni. Nemohl se dočkat, až on bude mít svoji a bude moct začít plnit mise. Dokáže otci, že za něco stojí. Počkal, než se k němu muž připojí a velmi nesměle ho chytil za ruku. Nebyl si úplně jistý, jestli smí nebo je to zakázaně. Otec ho odmalička nikam nevodil, ale dnešní den byl výjimečný a on trochu nejistý. Opětované stisknutí a vřelý úsměv ho ujistil, že to nevadí. Ihned veseleji poskočil kupředu.
„Otče? Myslíš, že ve škole nebude vadit, že jsem Uchiha?“ zeptal se opatrně Fugaku. Jedna věc byla hrát si na hřišti a druhá chodit do kolektivu, od kterého se očekávaly výsledky. Jako s kuniem uměl slušně stejně tak se shurikeny… I nějakých pár technik zvládl, ale kdo ví. Co když bude zaostávat. Nechtěl by vidět reakci rodiče, který šel s ním.
„Pochybuješ snad o našem klanu?“ zeptal se otázkou Fukušima a odpovědí mu bylo drobné zavrtění hlavou. Měl by syna povzbudit, vypadal nejistě. „Neboj, Uchihové vždycky na akademii vynikali. Máme v předcích velikány, kteří založili tuhle vesnici. Jestli máš strach, že v něčem neobstojíš, tak ti poradím jednu věc a tou je odhodlání. Když se rozhodneš něco dovést k dokonalosti, cokoliv se naučit, tak tě nic nezastaví. Já v tebe věřím.“
Fugaku ještě víc pookřál. Otec v něj věřil. Dokáže mu, že je nejlepší syn, jakého by si mohl přát. Bude ve všem nejlepší, aby na něj rodič mohl být pyšný! Hrdě vykračoval vedle Fukušimy. I on se pyšnil tím, jak skvělého rodiče má.
Opustili území jejich klanu a vmísili se mezi normální obyvatele Konohy. Dnešní den nebyl výjimečný jen pro ně, ale i pro spoustu dalších dětí, které nastupovaly dnes do prvního ročníku a možná otravný pro ty, kteří už na akademii chodili. Ti se nenápadně trousili mezi dospělými či se srocovali do skupinek. Dospělí ráno spěchali do práce a po svých povinnostech. Zdálo se být velmi poklidné ráno, když se šumem ulice rozlehl křik a nadávky. Dva muži po sobě vrčeli jako psi. Zdálo se být, že jádro spolu leží na banalitě. Jeden prodejce osočoval toho druhého, že prodává zkažené ryby a smrdí. Vypadalo to, že se uklidní sami, ale spor se rychle vyhranil a padly první rány.
Fukušima neváhal, pustil syna a šel jako správný člen policie uklidňovat rvačku společně s dalšími lidmi, kteří stáli okolo. Neobešlo se to bez šťavnatých nadávek, pošťuchování a důrazného domlouvání. Muž se snažil oba prodejce od sebe odstrčit a vyřešit jejich spor. Nevypadalo to nejlíp. Jemu se ryby zdály čerstvé, ale když se opovážil zeptat okolostojících lidí, tak seznal, že to nebyl nejlepší nápad. Okamžitě se totiž vytvořily dva tábory, které šly proti sobě. Ozvala se ostře píšťalka, jak už si policista nevěděl rady. Pohrůžkami rozehnal obě stáda. Skoro to vypadalo, že se do sebe pustí vším, co najdou po ruce.
Fugaku stál stranou, aby ho rychle se tvořící dav nezašlápl. Obdivoval otce, jak se nebojácně postavil k problému a začal ho řešit. Nebál a hrdinně šel do sporu, který už přešel do bitky. Statečně obstál proti velké skupině a rozehnal vesničany. Měl pocit, že jeho otec je ten nejlepší, nejšikovnější a někdy nejpřísnější na světě. Fugaku se nechal vzít za tlapku a v duchu si přísahal, že bude jako Fukušima. Vystuduje akademii. V týmu bude nejlepší a nakonec bude členem uchihovské policie jako jeho otec. Měl ve své budoucnosti jasno.
Fukušima mu před školou kladl na srdce, aby měl oči a srdce otevřené. Fugaku slíbil, že ano a už se natěšeně hrnul dovnitř. Po cestě přibral Minata, kumpána, s kterým dělal všechny vylomeniny. Samozřejmě, že si sedli hned vedle sebe. Fugaku mu neopomněl vyjevit to, k čemu se rozhodl během cesty do školy. Fukušima byl pro něj vždycky důležitý, ale dnes s nástupem na akademii, jako by to viděl jinak. Ukázal mu cestu, kterou se má dát a jako první stupínek ke zdolání snu je tahle akademie. Blonďatý přítel se mu vysmál, to on mířil výš, chtěl být Hokagem! Došlo mezi nimi k ostré slovní přestřelce co je lepší, jestli vést vesnici jako uznávaný Hokage nebo udržovat pořádek mezi obyvateli jako velitel policejních jednotek Uchihů. Jejich při ukončilo zvonění a příchod učitele. První den měl výhodu v tom, že výuka byla spíše k seznámení a za pár hodin, už mohli vesele utíkat domů. Tedy oba mladíci šli svůj spor rozlousknout k jezeru v závodu v plavání.