Ostré nástroje

Udělal poslední dva skoky a posadil se na nejvyšším stupínku. Rozhlédl se po třídě. Toto byl jejich první den a jeho taky. Nevěděl, co čekat, jediné čím si byl jistý, byl fakt, že se do nich pokusí vtlouct veškeré své zkušenosti. Nesedělo jich tu moc, za jeho studia se zdály třídy početnější, ale v té době také hrozila válka. Teď už to nebylo tak nutné, ale i přes to se tu shromáždilo několik nadšenců. Když budou hodně dobří, budou pracovat s těmi nejlepšími a vyslouží si respekt a obdiv.
Teď na něj všichni hleděli s neskrývaným obdivem, protože ať už si to přiznával nebo ne, byl legenda. Bez něj a jeho týmu by se spousta věcí udála jinak a nejspíš by také hodně lidí zemřelo. Věděl, že udělá všechno proto, aby z nich vychoval ty nejlepší a nejschopnější ze všech. Budou připraveni pomoci a zasáhnout, naučí je své tajné triky, které udrží i je samotné naživu o trochu déle.
Líbilo se mu nadšení, které viděl ve tvářích svých studentů, kteří seděli nehnutě v pozoru s jazyky skoro na zemi. Nadechnul se.
„To základní, co musíte ze všeho nejdřív pochopit a co se musíte naučit, je důvěra. Bez důvěry to nepůjde. Oni věří vám a vy musíte věřit jim, pokud si nedokážete získat důvěru, jste k ničemu a nepotřební. Vím, že si tým nevybíráte vy, ale on vás, ale i přes to musíte dát celou duši do získání důvěry,“ vysvětloval horlivě a sledoval ty vytřeštěné oči.
„Musíte si uvědomit, že jste tu proto, abyste zachránili životy. Pro vás není důležitá mise ani váš život. Důležitý je ninja, kterého máte na starosti a až on je v bezpečí, tak teprve tehdy se můžete začít starat o své zdraví.“
„Hai,“ štěkli všichni sborově.
„Důležité je, abyste se naučili anatomii. Musíte vědět kde je každý nerv, každý sval a orgán. Musíte se naučit, kde hledat to nejzranitelnější místa. Někdy je rychlost to nejdůležitější, a pokud nezvládnete lidskou anatomii, tak tady nemáte co dělat.“ Třídou se rozneslo kňučení.
Přešel k tabuli a stáhnul roletu, na které teď bylo vyobrazeno lidské tělo s několika rudými kruhy.
„Toto jsou ta nejdůležitější místa,“ ukázal. „Většinou stačí, když se je podaří zasáhnout jednou a škody jsou fatální,“ vysvětloval dál a ohlédl se na ostatní, aby viděl, jak chápavě přikyvují. Někteří z nich propalovali kresbu pohledem, jakoby si ji chtěli vypálit do mozku. Byl potěšen, protože tohle jim a jejich společníkům zachrání nejednou život.
„Máte spoustu zbraní a ty musí být vždy na sto procent v pohotovosti. Jste tu hlavně kvůli nim a využívejte je všechny. Čich a zrak jsou ty nejdůležitější. Vaše úkoly totiž budou v největší pravděpodobnosti závislé na hledání a vaše smysly jsou to nejcennější, co máte.“
Líbilo se mu, že jeho třída hltá každé jeho slovo, protože to znal z jiných tříd a vyprávění ostatních senseiů. V této pozici nikdy nebyl. Měl sice spoustu zkušeností a se svým ninja kolegou toho prožil spousty a spousty, ale byl upřímně překvapený, když za ním přišli s tím, aby se svoje zkušenosti pokusil vtlouct do mladých mozků.
Tato třída se obnovila po několika letech na naléhání některých lidí. Nevěděl, jestli nakonec tuto třídu obnovili proto, aby umlčely hlasy a Hokage měla klid nebo proto, že to považovala za vynikající nápad. Trápilo ho to, ale když viděl ty natěšené pohledy, nějak to zmizelo. Už na tom nezáleželo, bylo to jedno, když jeho žáci splní své úkoly a zachrání životy. A když bude moci být hrdý aspoň na jediného z nich, tak svůj úkol splnil.
Budovou akademie se nesl hluk z ostatních tříd. Další žáci se také učili a byla jich tu spousta. Studenti běhali z místnosti do místnosti, probíhali několik pater, hlasitě se bavili s přáteli, povykovali a smáli se. Vyměňovali si zkušenosti s mladšími studenty nebo naopak hledali pomoc u těch starších. O jejich třídě neměl nikdo z nich ani ponětí. Oni měli třídu až v tom nejspodnějším patře, protože jejich umění bylo tajemstvím a vrchní velení to respektovalo. Pokud své studenty naučí vše potřebné, nikdo mu nebude mluvit do učiva, lekcí a postupů.
Když se z vrchu ozval další rozjařený smích, odfrkl si. Někde tam nahoře běhá budoucí ninja, partner a přítel některého z jeho žáků. Spokojeně se usmál a zhluboka se nadechnul.
„Vezměte prosím na vědomí, že vaše nástroje musí být vždy ostré a připravené. Před tím než půjdete spát a hned po tom, co se vzbudíte, se ujistěte, že jste připraveni, vše je ostré a vaše smysly v pohotovosti. Nevíte totiž dne ani hodiny, kdy budete přivoláni na pomoc. A nikdy si nemůžete dovolit volání nevyslyšet. Můj parťák a dobrý přítel měl jedno rčení a já jsem si ho vzal velmi k srdci a teď vám ho parafrázuji a budu rád, když si ho zapamatujete: Ti, co se nestarají o své přátele, jsou ještě horší než odpad,“ promlouval dál a na poslední větu dal obzvlášť důraz.
„Budeme se chovat tak, abyste na nás byl hrdý,“ vyštěkl někdo z žáků a ostatní horečně přikyvovali.
„To jsem rád,“ pronesl s hrdostí. „Prožijete tu rok a já se pokusím o to, abyste byli připraveni na plnění svých povinností. Chci, vám říct, že pokud budete potřebovat jakoukoliv pomoc, jsem vám k službám. Nebojte se, nekoušu,“ řekl a v jeho třídě se ozval štěkavý smích.
„Může se stát, že budete rozděleni do týmů. Nemusíte být sami. Já sám spolupracuji s velkou škálou dalších kolegů. Nikdo totiž není dobrý ve všem, něco vám půjde a něco ne. Na něco můžete být experti, ale i tak se stane, že budete potřebovat pomoc ostatních, proto udržujte dobré vztahy se svými spolužáky, protože nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat. Spolupráce je také důležitá.“
„Hai,“ ozvalo se opět místností. Prohlížel si je, plul z jednoho na druhého a snažil se, si zapamatovat, jak vypadají, chtěl je poznat, kdyby se náhodou něco pokazilo a nastal zmatek. V podstatě teď za ně převzal zodpovědnost. Pokud se stane, že selžou, bude to jeho chyba, protože on byl špatný učitel. Tohle zvládne, má rok na to z nich vycvičit ty nejlepší z nejlepších, a pokud jim jejich nadšení vydrží, tak to zvládne. Zase bude mít důležitou práci, je potřebný a důležitý a proto nezklame ty, co mu věří. Jeho parťák mu věřil a to pro něj hodně znamenalo. Byli spolu tak dlouho a prošli si spoustou šílených situací, takže ho znal a pokud on říkal, že to zvládne, tak to zvládne.
„Na zítra si pořádně nabruste drápy a vyčistěte tesáky, protože se budeme učit útočit na cíl a na příští týden plánuji pronásledování. Domluvil jsem vám toho nejlepšího shinobi a vašim úkolem bude ho vystopovat.“ Místností se rozlehlo veselé vytí a žáci propukli v nadšení. „No nebuďte tak nadšení, můj parťák se nenechá najít jen tak, ale pokud se vám to podaří, tak pro vás budu mít připravenou pískací hračku.“ Ozval se zvonek, který ohlásil konec jeho první hodiny.
„Tak a teď odtud zmizte,“ zavelel zvesela.
„Hai, Pakkun-senseii,“ zaznělo sborově a o sekundu později se kolem něj prohnala smečka budoucích ninja psů.