manga_preview
Boruto TBV 07

Lovec 01: Boj s Jinchuurikim

Byla bouřka. Šumění vydatného lijáku se mísilo s šuměním říčky protékající krajinou s několika stromy a skálou, uvnitř které byla zavalená jeskyně. Celá tato krajina byla zahalena do noční tmy, skrz kterou pronikalo světlo několika hvězd a couvajícího měsíce. Tma byla občas přerušena světlem pocházejícím z blesku, který sem tam ledabyle udeřil do země. Blížila se půlnoc a déšť se začínal pomalu tišit, blesky přestaly osvětlovat krajinu a hromy se přestaly ozývat. A najednou do země uhodil obrovský blesk. Trocha světla z blesku pronikla skrze škvíry ve skále do jeskyně a osvítila devět záhadných postav v pláštích s obláčky. Šest z nich bylo černých a průhledných, jediné co na nich bylo neprůhledné a mělo normální barvu byly oči. A pak tam byly tři neprůhledné osoby v normálních barvách.
První z nich měl bílé vlasy a fialové oči. Na krku mu visel náhrdelník se znakem Jashina – kruh a v něm trojúhelník mířící špičkou dolů. Kolem krku měl uvázanou přeškrtnutou čelenku se znakem vesnice skryté v horkých pramenech. Jeho plášť byl do poloviny těla rozepnutý a na jeho zádech mu spočívala červená kosa se třemi čepelemi, která měla na spodním konci připevněné lano. Čas od času někomu skočil do řeči nebo někoho počastoval nadávkami. Jeho jméno bylo Hidan.
Druhý z nich měl přes velkou část hlavy šedou kuklu a jeho ústa zakrývala černá maska. Na kukle byla přivázaná čelenka, ze které nahoře čouhal trojúhelník. Na čelence šel rozeznat vyrytý přeškrtnutý znak Skryté Vodopádové. Jeho oči měly zelenou barvu s červenými bělmy. V levé ruce držel kufr a obvykle se ujímal role toho, kdo Hidana umírňoval. Byl to jeho týmový parťák Kakuzu.
Třetí a poslední z neprůsvitných měl oranžové vlasy a jeho oči byly celé modrošedé s několika černými kruhy. Jeho tělo bylo pokryto mnoha černými piercingy. Na čele měl ochrannou čelenku se znakem Skryté Deštné, který překrýval velký škrábanec. Velel ostatním a rozděloval jim úkoly. I přesto, že byl šéf, bylo každé jeho dvacáté slovo okořeněno nadávkou opodál stojícího Hidana. Říkal si Pein.
Po několika minutách rozdal Pein průsvitným postavám úkoly a postavy se vypařily. Teď už tam stál jen on, Hidan a Kakuzu. Společně se vypravili k velkému balvanu uvnitř jeskyně, který ležel u jedné jeskynní stěny. Když k balvanu došli, Pein zvedl ruku, balvan se pomalu vysunul a odhalil díru, která byla vchodem do dlouhé temné chodby. Dále už šli jen Kakuzu a Pein. Museli jít za sebou, jelikož chodba byla velmi úzká. Šli chodbou asi dvě minuty, až došli na konec chodby, kde ležel další velký balvan. Pein opět zvedl ruku a tentokrát neviditelná síla vytlačila balvan z chodby ven. Došli do tmavé prostornější místnosti s velkou rovnou stěnou naproti nim. Kakuzu ke stěně došel a zaklepal na několik míst. Ve stěně se náhle vytvořil průchod do nové, trochu větší místnosti. V místnosti byla stěna plná šuplíků z nichž některé na sobě měly naškrábaná čísla, jiné byly neoznačené. Místnost osvětlovaly dvě pohasínající pochodně, jedna na každé straně od vchodu. Kakuzu došel k jedné neoznačené zásuvce, kterou následně otevřel, kufr do ní vložil a pak ji znovu zavřel. Na zásuvku pak kunaiem naškrábal číslo. Pein, který do té doby stál vzadu, přišel za Kakuzem aby se podíval na číslici naškrábanou na šuplíku.
„Tři miliony? Nic moc, čekal jsem, že po dlouhé době přineseš nějakou lepší kořist.“
„Bohužel Peine, ale situace je taková, že se všichni hodnotnější někam zahrabali a na to, abych někoho hodnotnějšího našel, potřebuju čas. A ten právě kvůli tvým častějším schůzím Akatsuki prostě nemám.“
„Rozumím, ale ty schůze nesvolávám jen tak pro nic za nic.“
„Však si nestěžuju, ale pak se nediv, že těch peněz je málo.“
„Ještě si o tom promluvíme.“
„Jo, ale až později, jestli tady budem tlachat ještě chvíli, Hidan zas bude řvát, což dopadne tak, že…“
„Že ho zas jednou seřvu aby se probral.“
„Hmm… Jdeme.“ Rozhodl za Peina Kakuzu a než Pein stihl říct, že rozkazy tady vydává on, čekal už Kakuzu před vchodem. Pein vyšel z místnosti a místnost se zavřela. Vešli do dlouhé chodby a Pein neviditelnou silou přitáhl balvan zpět na původní místo. Po zhruba dvou minutách prošli dlouhou chodbou zpět. Hidan už na ně čekal a když Pein vrátil i druhý balvan neviditelnou silou zpět na původní místo, začal svou sprchu nadávek.
„No to je ku*va dost, že vůbec do pr*ele jdete! Víte vy čů*áci, jak dlouho to…“
„Hidane, sklapni.“
„Na tebe se*u, Kakuzu!“
„Hidane, jestli nesklapneš, zabiju tě.“
„Jako bys to mohl dokázat.“
„Ty…“
„Sklapněte, oba dva!“ Sjednával si Pein pořádek.
„Něco vám musím říct. Jelikož jsem Sasoriho a Deidaru poslal prohledat trosky jednoho našeho sídla, aby našli a zachránili peníze, které tam byly, museli přerušit svou misi na chycení Ichibiho jinchuuriki.“
„To kvůli nějakým po*raným penězům přerušili chycení bijuu? Myslel jsem, že bijuu jsou na prvním místě či co?!“
„Hidane, uvažuj. Jinchuuriki můžeme o chvíli odložit, prohledávání trosek ne. Kdyby se na to vykašlali, přijdou tam ninjové a peníze si odnesou k sobě do vesnice. A Deidara se Sasorim byli v tu dobu k tomu sídlu nejblíž.“
„A proč nám to všechno do ha*zlu říkáš?“
„Protože mise chycení Ichibiho jinchuuriki je přidělena vám dvěma.“
„Co to ku*va?! Co z toho budem mít?!“
„To, že Kakuzu dostane dost času na to, aby přinesl kořist, která bude opravdu za něco stát.“
„A co z toho budu mít já?! Odpovím si sám: Ho*no. Můžu být tak akorát rád, že pak nebudu muset nahánět jinchuuriki.“
„Počkat Peine, neměli jsme chytit Nibi?“
„Zkrátka a dobře jsem vám prohodil bijuu, které máte chytit. Deidarovi a Sasorimu jsem to řekl už dřív, vám to říkám teď. Ten zbouraný úkryt je totiž poblíž oblačné, kde se Nibi nachází. Takže tady máte informace o Ichibiho jinchuuriki.“
„Aha. A kdy máme vyrazit?“
„Nejlíp ještě dnes.“
„Na to ti zvysoka se*u! Víš jaká je tam teď ku*va bouřka?! Už tak jsme se sem plahočili tři dny skoro bez přestávky! Půjdu až ráno, dobrou šmejdi!“ Zařval Hidan a odebral se jinam modlit se Jashinovi.
„Když už se na to vykašlal Hidan, tak to taky odložím na zítřek.“
„Odkdy se rozhoduješ podle Hidana?“
„Od té doby, kdy má výjimečně pravdu a od té doby, kdy když se na něco vykašle, jde ho k tomu přinutit jen tak, že mu vrazím pěstí do ksichtu.“ Odpověděl Kakuzu a šel si pročíst informace o jinchuuriki.

Ráno se jako první probral Hidan. Všiml si, že Pein se vypařil a Kakuzu ještě spal. Skrz škvíry ve skále pronikalo do jeskyně světlo. Hidan se otočil ke Kakuzovi, do kterého šťouchl kosou. Kakuzu nic. Hidan se přiklonil blíž, aby zjistil, jestli neumřel a tím mu nesplnil jedno z jeho největších přání. Dýchal, což Hidana poněkud zklamalo.
„Vstávej, zm*de!“
Kakuzu otevřel oči a než Hidan stihl reagovat, proletěl se několik metrů vzduchem a přistál po hlavě na tvrdé zemi.
„Co to má ku*va znamenat?!“
„Takhle mě budit nebudeš.“
„Tak pardon, ty stará na*raná bu*no.“
Kakuzu jeho poznámku ignoroval. Zvedl se, hodil Hidanovi papíry, na kterých bylo sepsané vše o jinchuurikim, došel k obřímu balvanu, který zakrýval vchod do jeskyně a složil pečeť, po které se balvan odvalil. Bylo krásné slunečné ráno.
„A jak dlouho tam polezem?“
„Jsme poblíž hranice země větru se zemí ohně. Když vyrazíme okamžitě a bez přestávky, dorazíme tam kolem půlnoci.“
„Co? Bez přestávky? Co takhle jednou i něco sežrat? Já nejsem nějakej zas*anej stroj!“
„Když mi dáš pokoj, tak se někde se najíme. A už sklapni nebo tě zabiju.”
„Jako bys to mohl –“
„Řekl jsem sklapni.“
„No jo, no jo.“
Vyšli ven a velký balvan se znovu odvalil před vchod. Během cesty si Hidan stěžoval na různé věci: ptačí zpěv, Kakuzovy peníze, Ichibiho Jinchuuriki, Kakuzovy peníze, Peinovy rozkazy, Kakuzovy peníze a tak podobně. Krajina přecházela z lesů a luk do pouště. Během cesty našli malou oázu, u které se zastavili, svlažili vyschlá hrdla a vydali se dále k Sunagakure. Během cesty je napadl nějaký obří brouk, ovšem pro ty dva nebyl žádný problém ho přemoct a naplnit prázdné žaludky. Po delší době pochodování přes poušť, Hidanova stěžování si na vše možné i nemožné a nadávání, přicházeli čím dál blíž k Suně. Na černé obloze zářil bílý měsíc a mnoho maličkých hvězd.
„Hidane, dělej si co chceš, ale Jinchuurikiho nech na mě.“
„A proč ku*va? Taky si chcu užít!”
„Četl jsi ty papíry?”
„Ne.“
„To jsem tušil. Tak si je přečti a pochopíš.”
„To nepude.“
„Neříkej mi že jsi...”
„Nechal jsem je v jeskyni. Přece se nebudu tahat s nějakejma papírama, nejsem blbec.”
„Ty jseš blbec... Zkrátka, Ichibiho Jinchuuriki, Kazekage skryté písečné vesnice, Sabaku no –“
„Chceš mi to říct ještě dneska?”
„No zkrátka je to bojovník na velkou vzdálenost. Používá písek jako zbraň a má něco jako přirozenou obranu před jakýmkoli poškozením. Ideální pro mě a naprosto nevhodné pro tebe. Bojuj si se strážemi a dělej si ten svůj směšný zdlouhavý rituál, Jinchuuriki je můj.
„Jestli si můžu udělat rituál, tak si toho pos*aného Jinchuurikiho nech, když chceš.
Když po asi půl hodině došli k bráně Suny, stálo tam osm shinobi s katanami.
„Stát! Kdo jste?”
„To jsme my, id*ote. To si ze mě děláš pr*el?”
„Ty pláště... Vy jste z Akatsuki! Útok!” zvolal jejich velitel a šest z osmi shinobi se rozběhli na Hidana, velitel a poslední muž z osmi na Kakuza. Velitel vyskočil a pokusil se Kakuza seknout zeshora, druhý muž se pokusil probodnout mu do srdce. Kakuzu jen natáhl paže a z rukávů mu vyletěly ruce, s tělem spojené několika silnými černými vlákny, které popadly oba muže za krk, vyzvedly je do výšky a začaly je škrtit.
Hidan neudělal nic, jen popadl kosu a jednou rukou ji zvedl nad sebe. Dva shinobi běželi zepředu, dva zboku a dva zezadu. Jeden po druhém do něj začali zabodávat katany.
„Ichi!“
„Ni!“
„San!“
„Yon!“
„Go!“
„Roku!“ Zvolal poslední a muži sledovali, jak z člena Akatsuki vytéká životodárná červená tekutina.
„Vy jste ale sra*ky. Vůbec nerozumíte bolesti druhých. Jashin vás za to ztrestá!” Křikl Hidan a kosou se rozehnal po prvním ninjovi, který nestihl uhnout a kosa jej trefila do hlavy, což jej okamžitě zabilo. Shinobi se okamžitě vzpamatovali a odskočili, ovšem Hidan se ohnal kosou a sekl jednoho z ninjů přes krk. Tři z mužů se na Hidana rozběhli a poslední se rozběhl vyhlásit poplach. Kakuzu oba muže odhodil, svlékl si plášť a ze zad mu vyskočila obrovská vysoká černá ramenatá příšera s rohatou maskou se žlutým nosem. Tento netvor se okamžitě dlouhými skoky vydal za ninjou, který se vydal upozornit na duo z Akatsuki a začal po něm chrlit blesky. Velitel a ten druhý shinobi se snažili vydrápat se na nohy, ale to už Kakuzu začal uvolňovat další maskované kreatury. Než obránci stihli cokoli udělat, velitele sežehla velká ohnivá koule a druhého Kakuzu silně trefil do hlavy zpevněnou pěstí.
Hidan se mezitím vypořádával s trojicí shinobi, kteří se jej snažili neúspěšně porazit. Jeden se postavil před, druhý za a třetí vlevo od nesmrtelného. Zaútočil ten před ním a také ten za ním. Hidan se jen ušklíbl, jejich útokům se vyhnul a ten, který zaútočil zezadu, skončil s katanou od jeho kolegy v hrudníku. Než jeho kolega stihl meč z mrtvoly vytáhnout, Hidan ho propíchl katanou, kterou měl do té doby v sobě od prvního ninji, který nestihl uhnout. Poslední chtěl Hidanovi useknout hlavu, ale smetla jej velká větrná koule a odmrštila jej na hradby, o které se rozplácl.
„To bych zvládl sám, ty ko*ote.“
„Sklapni, jdeme.“ řekl Kakuzu a spolu s Hidanem a příšerami se vydali skrze dlouhou bránu vedoucí do Suny. Trvalo to pár minut, ale po těch pár minutách vešli do vesnice. Netvoři začali chrlit živelné útoky a bourat domy, Hidan při nastálém chaosu masakroval obyvatelstvo i shinobi ve skryté písečné vesnici.
Po asi pěti minutách zkázy se čtyřnohá potvora s křídly a maskou se zobákem pokusila vystřelit větrnou kouli na znak na Kazekageho budově, ta se ale rozplácla o písečnou stěnu, která se tam náhle vytvořila. Kakuzu ihned zpozoroval, že na noční obloze se vznáší něco jako písčitý obláček, na kterém stál červenovlasý Kazekage Gaara. Zeshora sledoval nastalou paniku, kterou ti dva vetřelci způsobili. Potvora s maskou s červenými rty se pokusila Kazekageho trefit zezadu ohnivou koulí, písek se ale zdvihl a Kazekageho ubránil. To už se na něj obrátily i další potvory a pokusily se jej trefit živelnými útoky, písečný štít jej však vždy pohotově ubránil. Gaara najednou přešel z defenzívy do ofenzívy a zaměřil se na okřídlenou kreatutu chrlící vítr. Natáhl ruku a písečná stěna, která předtím ochránila znak na Kazekageho budově, se rozletěla na obludu. Obluda se snažila zbavit se písečného útoku různými manévry, výkruty a úhyby, písek ji ovšem vždy pronásledoval. Nestvůru neochránily ani obratné průlety mezi budovami, ani let ve velké výšce. Písčitá vlna ji po chvíli chytila, obalila velkou část jejího těla a nakonec se sevřela. Z písku vystříklo trochu černé hmoty. Písek nakonec povolil a zdeformovaná černá bytost se zřítila na Kazekageho pískový obláček, který se rozšířil tak, aby z něj obluda nespadla. S pomocí písku otočil černou kreaturu maskou nahoru a přisunul ji k sobě. Chvilku se na ni znechuceně díval, a když se potvora náhle rozevřela masku, aby zaútočila, rychle ji rozdupl a nechal černou hmotu spadnout dolů na zem. Ke kaluži s maskou rozbitou na tři části rychle přiskočila oheň plivající bytost a začala do sebe nasávat to, co zbylo z létajícího netvora, včetně rozbité masky. Kazekage se už chystal všechno skoncovat, ale najednou se za ním objevila vysoká nestvůra s velkým zobanem a bledě modrými půlměsíčky pod oky a na písečný obláček vychrlila velikou vodní vlnu, čímž se oblak začal rozpadat a klesat k zemi. Kazekage se pokusil stvořit nový písčitý ostrůvek, ale někdo ho popadl pod krkem, silně jej sevřel a začal jej táhnout k sobě. Červenovlasý vůdce vesnice se snažil uvolnit, aby se mohl volně nadechnout, ale sevření bylo až příliš silné. Sledoval přitom bezmocně, jak ramenatý netvor a oheň chrlící obluda likvidují shinobi, kteří by se jim chtěli plést do cesty. Po chvilce ztratil vědomí. Kakuzu pro jistotu Kazekageho praštil po hlavě a přehodil si jej přes rameno. Přejel přitom pohledem po vesnici. Na zemi bylo hodně krve a nemálo mrtvých těl, mezi nimi i jedno v krvavém kruhu a se zapíchnutou špicí v hrudníku.
„Hidane, tady jsme skončili. Jdeme.“
„Co? Ještě jsem neskončil s rituálem!“
„Tvoje smůla. Jdeme.“
„Hele, Kakuzu, dokud nedodělám rituál, tak se odsud... Hej, pusť mě ku*va!“ vřískl Hidan, kterého Kakuzu násilně vytáhl z kruhu. K maskovanému se přihrnuli tři černé stvůry. Při pohledu na rozbitou masku si cosi nespokojeně zamručel, pak nastavil záda a nechal monstra naskákat do svého těla.
„Hah, docela jsem si to užil. Jashin-sama bude spokojen!“
„Nezačínej zase s tím svým trapným bohem. Odcházíme.“ zavelel a otočil se k bráně.
„Hej, co budem dělat po tom stupidním zapečetění? Posloucháš mě vůbec? Hej, ku*va!“ zařval nesmrtelný a vydal se za maskovaným, který směřoval své kroky k sídlu Akatsuki.

Poznámky: 

Tak jsem se nakonec po dlouhé době dokopal něco nového napsat. Jednou jsem se při cestě domů ze školy zamyslel nad nějakými technikami, které by mohly být docela zajímavé a podle toho jsem si vytvořil pár fiktivních postav (s nimiž se setkáte později, pokud budete tenhle nesmysl sledovat a číst dál Laughing out loud). Do toho se připletl můj oblíbenec Kakuzu, a tak vznikl tenhle podivný nápad.
A ano, vím, tahle sériovka je poměrně o ničem. Laughing out loud

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Essix12
Vložil Essix12, So, 2017-12-30 14:25 | Ninja už: 2397 dní, Příspěvků: 2 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Mise M:
Wow... tak takhle by to asi vypadalo kdyby se zombie duo vydalo do sunakagure. Zastávám názor že Sasori a Deidara to zvládli elegantněji ale stejně pěkný souboj

Obrázek uživatele Ivanitko
Vložil Ivanitko, So, 2017-01-07 11:58 | Ninja už: 4187 dní, Příspěvků: 2117 | Autor je: Editor všeho, Manga tým, Tatér prokletých pečetí

Mise N: Je vidět, že si jdeš vlastní cestou manga nemanga Laughing out loud OOO a konečně jsem viděla tu skrýš, kde má Akatsuki schované prachy! By mě vlastně zajímalo na co je potřebovali. Členům snad nic neplatili a nic nekupovali ani armádu neměli, asi na nic pozitivního je využít nechtěli... Hm tak asi, aby s nima mohli šustit. Jinak popisy scén jsou hodně podrobné, ale zase kdyby to četl někdo, kdo ty postavy v životě neviděl, tak si to dokáže pěkně představit.