Druhá šance 02

Už to byl alespoň týden od té doby, co Riu doprovázela Kazekageho a jeho sourozence do Suny. Teď si jí Gaara zavolal do své kanceláře, nejspíše pro ní měl misi. Nemohla se dočkat. I když měla Sunu ráda, moc času v ní netrávila. Bylo jí tu moc vedro, přeci jen vyrůstala za neustálého deště a dalo by se říct, že i zimy.
Proto se co nejrychleji přemístila ke Kazekagemu do kanceláře. Měla na sobě uniformu ANBU a masku měla nasazenou na obličeji. Klečela před stolem Kazekageho a dívala se na něj.
„Chtěl jste, abych přišla Kazekage?“ zeptala se ANBU a přes masku ho sledovala. Kazekage se chvíli přehraboval svitky, papíry a složkami na svém stole, nakonec vzal jeden svitek a trochu zasmušile se podíval na jednu ze složek na svém stole, pak se podíval na Riu a podal jí svitek.
„Jedná se o velmi mimořádnou misi v rámci mé rodiny. Víc informací se dozvíš po přečtení tohohle svitku,“ oznámil Riu Kazekage a ta si od něj převzala svitek, pak jen přikývla a ještě chvíli sledovala Kazekageho, který měl v ruce nějakou složku. Nadpis ona neviděla, ale Gaara ho viděl jasně a to co bylo ve složce se mu rozhodně nelíbilo. Byl tam seznam dívek asi od šestnácti do dvaceti čtyř, ale to důležité bylo, že to zároveň byl i seznam dívek, se kterými někdy Kankura něco měl. Těch, se kterými nikdy nic neměl, rapidně ubývalo a Gazdovi se to rozhodně přestávalo líbit.
„Dobrá,“ souhlasila Riu a pak se vypařila v oblaku dýmu.

Riu už bylo dvanáct. Bylo to dlouho, co odešel Jiraiya-sensei zpět do Konohy. V duchu si slibovala, že tam Jiraiyu třeba i jednou navštíví. Seděla na zemi v domku, zatímco bráškové a sestřička s ostatními něco zařizovali. Jí tu nechali a ona vlastně ani nevěděla proč. Už před několika roky opustili domek nedaleko vesnice a přesunuli se přímo do ní. Teď sídlili ve věži, ze které bylo vidět snad na celou vesnici.
„Riu, tak co jsi nám uvařila?“ ozval se veselý křik Yahika. Riu vyskočila na nohy a rozhlédla se po kuchyni, kde celou dobu seděla. Netušila, že tu mají něco na vaření, vlastně ani netušila, že umí vařit, takže se rozpačitě podívala na vchod, ve kterém se objevila veselá tvář Yahika.
„Ahoj nii-san, já měla něco uvařit?“ zeptala se dívka dost zmateně.
„Yahiko, neděs jí,“ okřikla ho Konan a odstrčila ho ze dveří. Teď už byla Riu vážně zmatená.
„Však jí to nevadí, že jo?“ zeptal se Yahiko a rozcuchal dívce vlasy, které nosila rozpuštěné.
„Nech toho,“ vypískla černovláska a začala si hned vlasy zase urovnávat. Tohle jí vždycky spolehlivě naštvalo, ale zase věděla, co dokáže naštvat je.
„Dělal jsme se legraci, ale vážně bych si něco dal,“ řekl Yahiko a posadil se na židli v kuchyni v břiše mu zakručelo. Riu to nechápala a nejspíš ani Konan, protože si obě zároveŇ povzdechly, pak se na sebe usmály.
„To se není čemu divit, tati, vždyť si jedl naposledy asi tak před dvěma hodinami,“ utahovala si z něj hned Riu a použila oslovení, které od ní Yahiko nerad slýchal. Zrzek se na ní podíval a trochu se zamračil.
„Víš Riu, měla by jsi ho nechat. Dneska jsme měli celkem dost práce,“ ozval se ode dveří lhostejný hlas. Riu otočila hlavu a usmála se na nově příchozího. Nagato s jeho červenými vlasy a Rinneganem vypadal poněkud děsivě, ale Riu si na jeho vzhled už zvykla, přeci jen s ním vyrůstala. Byl jako její oblíbený strýček, zatímco Yahika brala jako tátu a Konan jako mámu, i když je všechny oslovovala jako sourozence.
„Dobře, co takhle uvařit rámen?“ zeptala se Riu a pozvedla obočí. Všichni se na ní podívali.
„Ty umíš vařit?“ zeptala se Konan překvapeně. Bylo dost známé, že tady vařila pouze Konan. Riu nikdy nic neuvařila.
„Ne, ale už vynalezli instantní rámen,“ upozornila je Riu a zasmála se.

Gaara se zvedl ze židle ve své kanceláři a vydal se ke kartotéce. Později bude muset Temari poděkovat, že mu jí srovnala a vlastně i založila. Nakonec vyndal jednu složku a i s ní v ruce se vydal ze své kanceláře. Zamířil rovnou do obýváku, kde s rozvaloval Kankura.
„Tak co? Nějaké plány na dnešní večer?“ zeptal se Gaara a sledoval Kankura, který se na něj pomalu podíval.
„Ne, dnešek mám volný. Proč?“ zeptal se Kankura nechápavě. Gaara se o jeho plány většinou nestaral jen se ho vždycky zeptal s kým byl. Kdo ví proč to chtěl vědět, ale tohle bylo rozhodně nezvyklé.
„V tom případě by jsi si tohle měl nastudovat,“ odvětil Gaara a podal bratrovi složku, kterou vzal ze své kartotéky. Kankura si od něj složku vzal a dost překvapeně si jí prohlédl, jak ale stouplo jeho překvapení, když si všiml jejího nadpisu.
„Proč mi to dáváš?“ zeptal se Kankuro a podíval se na mladšího bratra s pozdviženým pohledem. Nedalo se říct, že by ho obsah složky nezajímal, ale nechápal, proč mu jí bratr dával.
„Protože by se ti její obsah mohl hodit. Mám ti od Riu vzkázat, že se sejdete dnes v sedm večer v restauraci,“ řekl Gaara a raději se rychle vrátil do svého pokoje. Nechtěl, aby ho při tomhle nachytala Temari.