Naruto Akkipuden - 17) Ráno + 18) Válka a štěstí

Kapitola 17.
Ráno

"Povstaňte k zahájení mimořádného jednání," vyzve Hokage všechny přítomné.
U kulatého stolu, v jednacím sále, zaujímá své místa několik významných mužů i žen z Konohy. Krom Hokageho-sama, Hatake Kakashiho, je zde přítomný Velitel ANBU a ANBU-Root Aburame Shino-sama, Velitel pátrací divize Inuzuka Kiba-sama, Vedoucí lékařských složek Shizune-sama, Hlava ctihodného klanu Hyuuga Ko-sama, Sensei Týmu 3 Yakashi Sarn a jako poslední, neznámý muž jenž se jmenuje Narau Takashi, a který byl přizván samotným Hokage z doposud neznámých důvodů.
Všichni se usadí, jakmile tak provede Kakashi a už netrpělivě očekávají zdůvodnění takového poměrně rozsáhlého jednání, které se koná jen velmi zřídka.
"Děkuji všem, že přišli včas," řekne pro začátek, ale je nucený zívnout, "sešli jsme se zde kvůli dvojici velice závažných událostí, které se udály... Nara Shikamaru byl popraven," prozradí bez servítek jako by chtěl takové oznámení mít rychle za sebou. Pozoruje a očekává reakce.
Ty nejsou bouřlivé navenek, ale každý z přítomných prožívá onu zprávu ve svém nitru různým způsobem a každý ji přijímá trochu odlišně. Kiba se neubrání zamračenému pohledu vrženému na Hokageho a Shizune je svojí povahou nucena si hluboce povzdechnout. Nikdo se však netváří ani v nejmenším potěšen tím, co právě slyšel. Všichni vypadají překvapeně a někteří dokonce velice zaraženě.
Jako první se chopí slova Inuzuka Kiba, jehož povaha patřím k těm prudším: "Proč k tomu zatraceně došlo?! Tak rychle a bez nás?! Co se stalo?" zeptá se několikrát neurvalým tónem až skoro div, že nepraští rozčílením do stolu.
"Uklidni se Kibo!" dovolí si svého starého kolegu okřiknout Shino, ale i on sám je nucen upravit otázku do přijatelnější podoby, "pravda, že Shikamaru neprojevoval přílišnou loajálnost, ale byl důvod ho popravit?"
Kakashi proplete prsty položené na stole a skloní pohled, mírným hlasem následně vše vysvětlí: "Byl a stále... bylo my líto, že jsem byl k takovému tahu přinucen... Ovšem okolnosti nedovolovaly jinak... Popravil jsem Shikamara a za použití techniky byl jeho život darován Shinigami... Hyuuga Hanabi se vrátila zpět," vysvětlí Kakashi a lehce se usmívajíc kývne směrem k Koo, který je novou zprávou viditelně zaskočen, ale i potěšen. Udrží však emoce na uzdě do té míry, že se pouze skloní na pár centimetrů k desce stolu a pronese uctivé: "Děkuji vám mnohokrát, za celý klan!" posléze znovu hřbet narovná.
"Stále jste nám nedal odpověď! Nesnažte se to zamluvit... Proč?!" vystartuje Kiba znovu, stejně agresivně jako při čerstvé reakci. Kakashiho takové způsoby nepobouří, má k nim víc než pochopení, popravdě sám cítil sám k sobě podobné rozhořčení.
"Jak už jsme zmínil!" začne prudce, aby Kibu i trochu slovně zastrašil, "okolnosti mě k tomu činu dovedly. Shikamaru se sám přiznal k hrůznému činu spolupráce s Uzumaki Narutem-dono a obrovskému podílu na samotné vraždě Hyuuga Hanabi... Přiznal se z nitra svého podvědomí... Ona technika je naprosto spolehlivá," vysvětlí s patřičným důrazem na důležitá slova a nejen tónem, ale především obsahem těch vět udusí jakékoli náznaky vzdoru vůči onomu rozhodnutí, na chvíli jako by byly všichni absolutně na straně Kakashiho zbrklosti a snad podporovali téměř nezodpovědný rychlý rozsudek smrti. Zaznělo totiž natolik odporné obvinění, že několik sekund uběhne do chvíle, kdy znovu rozum zvítězí nad emocí. Prvně k tomu dojde u Shizune, která trochu nesměle položí otázku: "A jakým... No, způsobem jste získal typ? Má s tím co dělat tenhle..." otočí se pohledem na neznámého člověka. A i Kakashi dá jemu pokývnutím znamení, že je vhodné se představit přítomným. Takashi neváhá, vstane a ukloní se jako by byl žákem na Akademii.
"Neznáte mě... Jsem členem ANBU Root a patřil jsem do jednotky, která zapříčinila smrt Hyuuga Hanabi, na rozkaz Nara Shikamaru. Toužil jsem odčinit svoji zradu vesnici a proto jsem zradil svého Velitele a prozradil to, co muselo být prozrazeno!" řekne Takashi hrdě a na chvíli by snad i mohlo pozorovateli připadnout, že Velitel promlouvá ke svým vojákům. Podobně to zdá se zapůsobí i na Kibu, který se dnes projevuje obzvláště nevybíravě.
"A nesnažil jsi se zachránit z potápějící se lodi? Zradu odčinit zradou? Takovému člověku se nedá věřit ani nos mezi očima... Natož pak, aby jste mu snad věřil v případě rozhodování o trestu smrti!" prohlásí Kiba.
"Takashi jednal v prvním případě tak, jak by jednal každý voják ANBU... V druhém případě pak projevil věrnost vesnici... Pro vojáky ANBU je snadné uposlechnout příkaz, ale je složité porušit slib veliteli, i když bývalému a zrádnému... zaslouží si respekt," zastane se Shino svého momentálního podřízeného, "navíc jak bylo řečeno, Shikamaru se přiznal k dalším špatným činům a nejen k vraždě," doplní ještě Shino a donutí tak kolegu zmlknout a věnovat mu pouze zamračený pohled.
"Děkuji..." odpoví skromně Takashi a posadí se, snaží se tvářit co nejpřívětivěji, ale není mu zrovna příjemné, že všechny oči se právě upírají zhruba jeho směrem. *Snad něco tuší? Ne... to je nesmysl... ale, mohl by to být i jistý plán? Ne-e ne-e, nesmím na sobě dát znát přehnanou nervozitu... Kiba by něco takového snadno vycítil, kdyby chtěl... A pravděpodobně chce, musím zachovat chladnější mysl,* přijde Takashimu na mysl a raději naváže oční kontakt se Yakashi Sarnem, který ho, zdá se nepodezřívá z žádného nekalého činu a vlastně zatím nepromluvil.
"Tím se dostávám k další části... Narau Takashi s svými činy projevil jako věrný shinobi... Podle kapitánů ANBU patří k velice silným... Proto dávám hlasovat. Narau Takashi se stane zástupcem Aburame Shina... Bude společně s ním spravovat a velet ANBU Root... Shino tak bude mít značně ulehčenou práci a Takashimu se dostane potřebné odměny," oznámí Hokage všem přítomným, až jistý muž z klanu Inuzaka nabere dojmu, že si z něho Hokage dělá dobrý den.
*Pokud by se ztratil v ANBU, nebylo by natolik snadné pozorovat a hlídat jeho kroky... Ačkoli byl Shikamaru zrádce a snažil se seč mohl, aby Vesnici poškodil... Stále trval na názoru, že Takashi není o moc lepší... Snad, že je i Uchiha... Někoho takového nenechám se ztratit v davu a skrýt se pod maskou vojáka,* pomyslí si Kakashi a trpělivě vyčká názorů přítomných.
"Jsem jednoznačně proti! Proč? To už jsme dávno řekl, celej tento případ se mi příčí!" řekne Kiba a rozhodně založí ruce na hrudi.
"Rovněž mi nepřipadá rozumné, aby zcela nezkušený voják měl takovou zodpovědnost... Ovšem díky němu byla zachráněna Hyuuga Hanabi... Nebylo by čestné mu upřít takovou zásluhu... Proto se nepřikloním na ani jednu stranu," oznámí Hyuuga Koo své stanovisko a tím projeví názor celého mocného klanu.
*Zatraceně rychlý a hladký postup Kakashi... Téměř podezřelý postup... Co se děje? Tušíš snad něco? Chceš mě mít víc na očích? Nebo jsi snad až tolik pošetilý? Ne, ty určitě ne... Dám si pozor čí oči po mě budou slídit... Nedovolím ti překazit Jeho plán... Neskončím jako loutka,* pomyslí si Takashi celkem překvapeně a proto ani nemusí překvapeného hrát, jde to celkově samo, stačí pouze nepotlačovat tento cit.
"Narau Takashi se skutečně projevil jako poměrně schopný. Rád ho přijmu jako svého zástupce pro křídlo Root," dá svůj hlas Shino na stranu přijetí.
"Nehodlám zasahovat do záležitostí bojových skupiny, zdržuji se hlasování," zahodí vlastní hlas Shizune stejně tak jak učinil Koo.
"Souhlasím," odpoví velice stručně Yakashi Sarn a tím rozhodne.
"Staniž se... Narau Takashi se stane zástupcem Velitele pro křídlo ANBU Root," uzavře Hokage první téma jednání a tím automaticky přidělí oba své hlasy na stranu pro. Takové vyústění se ovšem dalo očekávat...přece jenom, Hokage ten návrh podal, bylo by směšné, aby hlasoval proti.
"Jak myslíte, ale stále nesouhlasím..." prohodí Kiba jen tak vzduchem, jako by vedl debatu někde s přáteli u saké. A také je mu udělen výchovný pohlavek v podobě několika naštvaně vyhlížejících pohledů.
Hokage se naštěstí rozhodně směřovat celé jednání novým směrem, aby snad nenapadlo někoho, že by jiného někoho prostě profackoval. A tudíž se znovu postaví, jak velí protokol podobných jednání.
"Pokud to půjde, tak potřebuji, by jste se dále soustředili. Chystám se udělit slovo Yakashi Sarnovi, který se setkal... za účasti svého kolegy Inuzuki Kibi... Který se setkal s jistou druhou nepříliš příjemnou událostí... Máš slovo Sarne," pronese Kakashi úvodní řeč a tím tak všechny uvede do "děje" a znovu donutí dávat pozor.
"Ehm, děkuji," převezme si Sarn slovo a též se postaví, "jak možná někteří z vás vědí. Jsem sensei Týmu, jehož členem jsou syn a dcera Uzumaki Naruta-sama, Minato a Shiori, plus Muku... velmi talentovaný genin... Všichni tři jsou docela dobří, ale dnes ve dvě hodiny ráno došlo k jistému incidentu, který mi připomněl s kým mám tu čest... Především s kým mám tu čest u Minatova případu... Nebyl jsem si jistý, dokud mě Kiba neujistil, ale bylo to tak... Ten kluk má v sobě malé množství velice temné a velice silné chakry... Podobné tě Kyuubiho, ale mnohem silnější..." vypráví Sarn a v jeho hlase je poznat rozrušení z takové události.
"Tady ti skočím do řeči," vpadne do toho Kiba, "jsem zde asi jediný, kdo si pamatuje pach Velké války... A byl to on. Pach té chakry patřil Desetiocasému démonovi," řekne Kiba docela tajemně, jako by vyprávěl hororový příběh u ohně. Všem přítomným proběhne po zádech husí kůže, dokonce i Takashimu a všichni pocítí dávný strach, prožívaný tváří v tvář tomu obludnému tvoru, sek kterým se setkali všichni přítomní kromě Sarna, který ovšem slyšel příběhy z Války a dokáže si představit, jak hrozivý Desetiocasý je.
*Jak je to možné... Že by dědictví vzniklé spojením démona a Hyuugy? Nebo byl snad Naruto tím přímým soubojem s démonem ovlivněn i vnitřně a část tak předal svému synovi? ... Jak se to stalo?* ponoří se Kakashi okamžitě do přemýšlení.
"Použil jsem základní pečeť klanu Uzumaki a stačila... To by vás molo uklidnit," řekne Sarn k dodatku a tím znovu všem vrátí trochu odvahy do obličeje, "co s tím hodláte dělat Hokage-sama?" zeptá se poté a stejně jako ostatní, pozoruje dumajícího Kakasiho.
"Takže, ten kluk má v sobě chakru Desetiocasého o extrémní síle, ale v tak malém množství, že nedokáže překonat základní pečetící techniku," zopakuje si Kakashi pro sebe a Sarn přikývnutím potvrdí, "v takovém případě zde nevidím přílišné riziko. Bude pouze potřeba, aby byl chlapec důkladně vyšetřený, aby byl vyloučen omyl," zakončí Hokage a hodí pohledem po Shizune, která pochopí, že to bude její úkol.
"Ví o tom ještě někdo jiný?" vloží se do diskuze Shino.
"Neví o tom ani Minato, pouze my zde v místnosti... Všichni byli vyčerpaní a použil jsem na ně techniku Utlumení mysli," odpoví Sarn rychle.
"V tom případě bude nejlepší, když to tak i zůstane," rozhodne Hokage.
*Co si o sobě ten idiot myslí? Nechápu jak se to stalo, ale ať se do země propadnu, jestli je něco takového přirozené... Chakra stvořená ze všech démonů? Něco takového se snad nedědí přímo... Musel mu to nějakým způsobem předat... Zapečetit... Ale jak zatraceně, jak?!* přemýšlí Takashi a téměř ignoruje vše co se v místnosti řekne, ale vnitřní nepozornosti si nikdo nedokáže všimnout.
"Nyní tedy závěr," přejde Hokage rychle k dokončení schůze, "Sarne, Minato i nadále zůstává v tvém týmu, pozorně ho sleduj a nedovol, aby došlo k nějaké nehodě v podobě prolomení pečetě... I s malým množstvím chakry Desetiocsého je to dítě extrémně nebezpečné v případě běsnění zlomku démona... Pokud se ovšem tak stane a ty nebudeš dokonce schopný znovu jeho sílu zapečetit, vezmeš mu život dřív než stihne někomu ublížit, rozumíš?"
"Jistě... Doufejme, že ta chvíle nepřijde," přijme Sarn dlouhodobý úkol poslušně.
"Vyšetření dále musí být provedeno co nejdříve, nejlépe ještě dnes. Prosím, postarej se o něj Shizune," pokračuje Hokage dál a rychle směřuje k rozpuštění schůze, "na závěr. Vše co zde bylo řečeno podléhá přísnému utajení a jakákoli informace se nesmí dostat ven... Děkuji vám, že jste přišli, nyní se můžete vrátit zpět ke svým povinnostem... Shino, vezmi si Takashiho okamžitě na starost... Nejlépe, když ti bude po ruce hned," zakončí Hokage shromáždění.
Všichni přítomní vstávají a odcházejí z místnosti. Shizune musí okamžitě vyhledat Minata. Hyuuga Koo se musí zúčastnit velké slavnosti klanu, kvůli tomu šťastnému návratu Hanabi. Yakashi Sarn má v plánu zajít do archivu a něco si vyhledat, když už je novopečeným mistrem démona. Inuzuka Kiba cítí jistou povinnost zajít za sirotkem zbylým po Shikamarovi. Aburame Shino a Narau Takashi, ty už čeká trocha práce na velitelství no a Hokage se jako obvykle pouští do práce super-úředníka, která mu po takových novinkách absolutně vůbec nejde od ruky...

******

*Nikdo není doma? To je docela škoda... Těšil jsem se, že se s Yumi pobavím,* pomyslí s zklamaný Minato, když už asi po desáté tiskne zvonek u dveří a stále nikdo nepřichází otevřít.
*Třeba je na zahradě!* napadne ho a rychle se vytratí z před dveří. Proběhne podél obvodové zdi až narazí na zadní vchod, vedoucí do zahrady, *Něco slyším.*
"Ha! Hye! Vača! He!" to jsou pazvuky typické pro cvičný boj taijutsu. Znějí docela směšně, ale mají své opodstatnění. *Hlas nepochybně patří Yumi... Trénuje, i když není shinobi, tomu říkám zápal!* pomyslí si Minato s obdivem a bez dalšího rozmýšlení projde pod obloukem a vkročí na pozemek Hokageho. *Snad by to nemuselo vadit.*
Yumi ho okamžitě zaznamená a tak utne cvičný úder vedený na neviditelného protivníka a okamžitě vykročí proti Minatovi. Netváří se dvakrát nadšeně a chůze o ní prozrazuje, že je spíš dost napružená.
*Má nějaký problém? ... Ouu, třeba to vniknutí fakt vadí!* zpracuje Minato myšlenky co nejrychleji a při pohledu na ten přísný výraz musí zvednou ruce pro obranu: "Hele Yumi, promiň... já myslel, že nebude vadit, když...!" snaží se ze sebe rychle dostat smírčí větu, ale kamarádka ho už chytá za triko.
"To mě jako špehuješ?!" zeptá se neurvale.
"Ale vůbec ne, přišel jsem na návštěvu... Ahoj, rád tě vidím," odpoví Minato trochu zmateně. *Takhle se přece s přáteli nezachází!* okřikne ji v duchu. Ale jako by to mělo nějaký účinek, Yumi ho pustí. Ale pořád je divná.
"Opovaž se někomu říct, že jsem trénovala... Otec mi to zakázal, využívám příležitosti, že není doma ani poblíž!" řekne Yumi varovným tónem, "a běž pryč. Nemusíš se mnou ztrácet čas, když jsi ten shinobi," dodá s pěknou dávkou sarkastického tónu.
*Já myslel, že jsem kamarádi... To jsem se asi pěkně seknul. Prdlajs!* zapřemýšlí Minato a utvrdí se v postoji: "Tak to ne! Přišel jsem zneužít tvého netrénování a porazit tě! Mám s tebou nevyřízené účty!" řekne Minato sice trochu ostřeji, ale nikoli nepřátelsky. *Snad to nevyznělo jako výzva k boji na život a na smrt, hehe.*
"Cože, to jako fakt?" zeptá se Yumi pobaveně, "tak dobře. Ale budeš mlčet, i když mě nějakým zázrakem porazíš," určí si podmínky a odstrčí Minata na tři metry od sebe.
"Konečně se nemračíš, skoro jsi mě dostala," odpoví s úlevou v hlase Minato.
"No... Trochu jsem to myslela i vážně, ale hlavně trénuju potlačení emocí... Měl bys to taky zkusit, jestli nechceš, aby tě hned všichni přečetli," navrhne a přejede si dlaní po obličeji. Tím se znovu promění na velice vážnou osobu.
"Budu o tom přemýšlet," odpoví Minato s úšklebkem na tváři a vystartuje proti Yumi.
"Udělej to!" přikáže mu a skrčí se proti jeho kopu.
Minato ještě ani vykopnutou nohou nedošlápne na zem a už letí druhá přímo proti obličeji Yumi. Ta neváhá a zkříží ruce tak, že kop zablokuje. Hned útočí pěstí na ledvinu, ale Minato se postaví bokem a tak Yumi udeří do prázdna. Energie jejího úderu ji převáží a toho Minato využívá. Vystřelí nohou vzhůru a kolenem kopne Yumi do břicha, tím ji zastaví a má ji jako na talíři pro finální úder pěstí mezi lopatky. Staniž se tak, ale Minatova ruka jen najednou sevřena a velká síla ho vymrští metr do vzduchu a potom s ním praští o zem. To Yumi využila Minatův vlastní útok proti jemu samotnému.
*Kso, co se to stalo? Ani jsme neměl čas ji srazit na zem...* přemýšlí když vstává ze země a vyklepává právě podstoupený kolotoč z hlavy. Yumi ho nechá vstát, ale hned když stojí na nohou tak útočí znovu. Vede úder rukou na krk, ten jí Minato zablokuje zápěstím a sám odpovídá přímím úderem pěstí na nos. Yumi tam už má dlaň a zachytává Minatovu ruku pevným stiskem. Prudce jím škubne, nastaví nohu a Minato už se znovu válí na zemi s trávou v obličeji, kterou se prskáním snaží dostat z pusy.
*Zase?! Jak to pořád dělá? Vždyť trénuje sama... Nemohla se zlepšit víc než já!* Minato začíná být už trochu nervózní a tak okamžitě vstává a útočí střemhlav. Útočí přímým úderem na břicho, ten mu Yumi odvrátí bokem a odpoví svým úderem na břicho, i ten je odražen mimo. Následně Minato útočí zespoda na její bradu. Yumi se hluboce zakloní, až se její dlaně dotknout země. Z této pozice provede jeden přemet a zároveň s ním málem uštědří Minatovi tvrdé kopnutí do brady. Ten naštěstí v čas uskočí asi o půl metru dál a okamžitě potom zase útočí. Znovu si vymění s Yumi několik úderů, kdy jeden je blokován druhým a odkloněn mimo či na méně zranitelné místo než je tvář nebo břicho. Onu patovou situaci zakončí Yumi, když dokáže Minata zasáhnout a tím si vytvořit trochu prostoru. Ocitne se ve vzduchu a kopem z otočky zasadí do Minatova krytu tak tvrdou ránu, že pošle chlapce potřetí na zem. Okamžitě poté sánhe pro kunai do zadní kapsy, posadí se na Minata a špičku kunaie mu přiloží ke krku.
"Prohráls!" oznámí mu vážně.
"Asi jo..." odpoví Minato udýchaně.
Oba tam tak několik sekund jsou. Minato s ostřím na krku a Yumi na hrudníku, takže se nemůže pořádně ani pohnout. Vrají na sebe bojovné pohledy, až to nakonec Minato protne a začne se hlasitě smát, přitom mezi smíchem ze sebe dostane: "Už to zase děláš... Tváříš se jako vrah, děsíš mě... No tak, slez..." vyzve Yumi, která už také tu bariéru vážnosti bourá a rovněž začíná zářit úsměvem, který si kryje dlaní. Vstane z přítele a sama nabídne ruku, aby poraženému pomohla na nohy. Minato pomoc vděčně přijme, samozřejmě i když ji nepotřebuje.
"Teda...myslel jsem si, že tě dokážu porazit. Když já shinobi jsem a ty už ne," přizná Minato a bezstarostně si opráší kraťasy od.
"A proč bych měla být slabá?" zeptá se Yumi a nezní zrovna potěšeně.
"Nooo, že už nemusíš trénovat a nevěnuješ se boji... Však víš, už ti to je k ničemu," snaží se Minato vysvětlit své pohnutky, "a ehm... Už to na mě zase zkoušíš?" zeptá se nejistě.
"Ne," zavrtí Yumi pomalu hlavou, "tentokrát jsi mě fakt naštval," řekne, prudce se otočí a chce odejít.
"No to počkej," rozeběhne se Minato za ní a rukou na rameni ji zastaví, "jestli jsem tě naštval, tak mi to promiň... To byla jenom sranda, nechtěl jsem si na tobě nic dokazovat," snaží se vysvětlit a opravdu ho to mrzí.
"O to mi vůbec nejde!" zavrčí Yumi a smete Minatovu dlaň z ramene, "dokonce se omlouváš za něco, na co jsem ani nepomyslela," odpoví nevybíravým tónem.
"Tse, to už jsi jak ty staré ženské? Zkoušíš na mě pasti nebo co?" rozhodne se Minato nebýt podřízený a uhrát to snad i do úsměvného konce.
"Ty jsi vážně idiot!" řekne Yumi úsměvně a zavře Minatovi dveře před nosem, tím ukončí veškerou debatu.
*Co jí to přelétlo přes nos? Co jsem řekl špatně? Chmm,* zamyslí se Minato na moment, ale nedokáže si představit slova, která by mohla Yumi dostat z dobré nálady takovým skokovým způsobem. Přemýšlí ještě chvíli, ale pak mu dojde, že nejspíš na nic kloudného nepřijde. *Ale nemůžu to takhle nechat! ... Nechám ji tady vzkaz... Ale co na něho mám jako napsat? ... Nevím za co se mám omluvit... To ani vzkaz nic nevyřeší,* uvědomí si a tak na prahu domu rodiny Hatake chvíli přetrvává, než konečně vymyslí zcela geniální plán, jak všechno urovnat. Vezme do ruky nejbližší klacík a začne vyrývat do země znaky, které dají dohromady několik slov a ta poté celou větu. *Yosh! Tohle určitě nepřehlédne!* pomyslí si s úsměvem a vypráší si ruce. Hodí klacík do vysoké trávy rostoucí kousek od zdi a v mžiku se vytratí z pozemku. *Možná to není nejlepší, možná tam mám chybu, ale i když nevím co jsem provedl, tím jsem se omluvil,* řekne si v duchu vítězoslavně a hned má zase dobrou náladu.
------

Yumi, vědoma si Minatovi přítomnosti trpělivě vyčkává za dveřmi a snaží se v sobě dusit zlost, kterou v ní vyvolává pocit zbytečnosti a naprosté bezvýznamnosti. *Naprosto mě odepsal! Ani si nepřipouští, že bych mohla být shinobi a dokonce jsem v jeho očích najednou slabá... Slabší než On! Viděla jsem sice úsměv, ale slova zněla tak povýšeně... Dokonce si ani nepřipouští, že by mě jeho arogance mohla naštvat? To o mě vážně takhle smýšlí i Minato? Zatraceně! Když může on, tak můžou i všichni ostatní!* zatne pěst, zhluboka se nadechne a prudce otevře dveře. Domnívajíc se, že Minato stále stojí na terase: "Tak poslouchej ty mal... Už tu není?"
Na dvoře je prázdno, což je teď momentálně asi nejlepší stav. Pouze do písku vyrytá slova: Sice nevím čím jsem tě naštval, ale doufám, že mi to odpustíš.
"Zmetku! Parchante! Co si o sobě myslíš! sv**ě!" rozohní se Yumi po přečtení takové sprosté omluvy. *Nechat mi vzkaz a zdrhnout?! To už jeho namyšlenosti nestojí ne-shinobi ani za čekání?!* za zvuku tichého nadávání a svolávání blesků na hlavu toho spratka, kope do písku a snaží se co nejrychleji celý nápis zničit. *Já pořád shinobi jsem! Lepší než ty i všichni geninové ve vesnici... Mám svého vlastního učitele, který ty vaše strčí do kapsy! K čertu s váma, za chvilku mi nebudete sahat ani po kotníky... Nenechám se zdržovat!*
Jen co je dílo vlastního zmaru dokonáno a písek má tvar oraniště, tak je Yumi o něco klidnější. Uvolnila hodně páry, ale místo vzteku se znovu dostaví ten užírající pocit bezvýznamnosti, který na ni přivolal otec a pevně přikoval Minato. A v ten okamžik do dveří vstoupí Kakashi, zamyšlený jako obvykle: "Ahoj, Yumi... Byla jsi se zeptat u Ayame-san na tu školu?" pozdraví a hned bodne další nůž do Yumina srdce, "a proč je to tady tak podupané?" všimne si rozkopaného písku.
"Není mi moc dobře... Půjdu tam pozítří... A tady... Zaháněla jsem myš," odpoví Yumi zoufalým hlasem, který vážně zní, jako by byla nemocná.

"Yumi, prober se," zašeptá maskovaný muž jménem Takashi.
Yumi vylekaně otevře oči a vyskočí z postele rychleji, než se vůbec stihne probudit. Chvíli trvá než si uvědomí na koho chtěla vytáhnout kunai z šuplíku, ale stačí ruku zadržet. *Aha, to je on...* pomyslí si a znovu připaží. Musí se dopáleně zamračit, při poslechu tichého smíchu: "Stalo se něco? Nepřišel jste včas," zajímá se Yumi a kouká do jediných světlejších bodů v pokoji, což jsou oči v černé siluetě vykreslované měsíčním světlem.
"Bohužel jsem byl zaměstnán... Tvůj otec možná něco tuší, a proto mi naložil pracnou funkci," obhájí se Takashi.
"Aha... Hmm... Tak kdy budeme trénovat?" chce vědět Yumi.
"Jak jsem řekl, není bezpečné ani časově možné tě dál trénovat... A s novou hromadou úkolů by něco takového ani nebylo v mých silách..." vysvětlí Takashi omluvným tónem v hlase.
"A-ale já můžu trénovat přece i sama. Nemusíte na mě dohlížet jako na nějaké malé děcko, sensei... Ale viďte, že mě nepřestanete navštěvovat a pomáhat. Potřebuji radit," začne Yumi rychle podávat návrhy, aby snad Takashi neměl prostor pro totální ukončení kontaktu. Poté je chvíli ticho. *Nemůže se ztratit, musím držet krok s nafoukanci! Bez něho se zaseknu na místě,* řekne si Yumi a tak o něco více nedočkavě vyčkává na reakci Takashiho. V místnosti panuje tma, není tedy možné vyčíst odpověď z výrazu jeho obličeje.
"Občas ti přijdu poradit jak dál... Někdy ti předám užitečné informace, když už nebudeš vědět jak dál a taky by ti mohl pomoci dlouhodobý plán... Vypracuj si ho sama a neklaď si nízké cíle," řekne Takashi nakonec.
"Určitě to tak bude tady dobré. Až mě příště přijdete navštívit, budu zase o trochu silnější než ostatní," odpřisáhne Yumi.
"Co to, že jsi dnes mnohem více odhodlaná než obvykle. Dokonce, i když jsi právě vstala z postele? Získala jsi snad nový důvod snažit se?" chce vědět Takashi.
"Minato-baka mě neuvěřitelně vytočil!" odpoví Yumi hlasitěji než původně chtěla. Rychle si zacpe ústa dlaněmi a napne uši, jestli náhodou otec neotvírá dveře od své pracovny a ložnice zároveň. Je ticho.
"Byl hrozně nafoukaný a podceňoval mě. Jako bych se mu nemohla ani v nejmenším rovnat... Dokonce si ani neuvědomil, že by "bezcenné" holce jako jsem já, mohla jeho arogance vadit. Dokážete si představit, jak mě to vytočilo?" pokračuje šeptem a velice ochotně vyklopí na Minata veškerou celou špínu.
"Správně Yumi," kývne Takashi s úšklebkem ukrytým ve tmě.
"Cože? Co správně?" musí se Yumi ujistit. *Zase mluví divně.*
"Neříkal jsem ti to... Ovšem rivalita přecházející v nenávist jisté osoby... nejeden skvělý shinobi vznikl díky něčemu takovému... Někdo ti může vkládat sentimentální žvásty o lásce a přátelství... Ale nic není silnějším motorem než lidé, kteří se ti příčí... Třeba arogantní Minato, tvůj sobecký a falešný otec..." řekne Takashi velice spokojeně.
"Ano... máte pravdu, že hlavně díky rozčílení jsem chtěla trénovat dál, ale..." začne Yumi pomalu, ovšem Takashi ji v polovině věty zacpe pusu dlaní.
*Kroky na schodech!* zhrozí se Yumi a okamžitě skočí zpět do postele. Takashi se obrátí k otevřenému oknu a jako nikdy neexistující stín zmizí do šera jasné noci. *Snad si bude myslet, že se mu něco zdálo... Snad dá na "stárnoucí mozek"... prosím! Musím uklidnit dech a srdce,* přemýšlí a doufá Yumi, zatím co se kroky po dřevěné podlaze ozývají stále blíže a blíže. Následně ustanou a společně s cvaknutím kliky poskočí srdce Yumi napětím. *Vzpomeň si na trénink Takashiho-sensei, potlačení emocí... soustřeď se na krev protékající srdcem ne na mozek,* přehrává si Yumi instrukce.
Kakashi otevírá dveře a do pokoje vstoupí světlo z chodby. Otec se zamyšleně podívá do pokoje v němž vše vypadá naprosto normálně a nic nenasvědčuje tomu, že by zde měl někdo s někým mluvit. Spíš se Yumi opravdu probudí, pokud nechá dveře do chodby otevřené ještě o chvíli déle. Kakashi tedy dveře s tichým cvaknutím zavře a projde pokojem až k otevřenému oknu, kterým proudí chladný vzduch do pokoje.
"Nebylo ji dobře a nechá si otevřené okno, to je vážně..." zavrtí Kakashi hlavou a raději nedokončí větu nahlas. Okno prostě zavře. Tiše projde pokojem znovu až ke dveřím a úzkou skulinkou pootevřených dveří vyklouzne do chodby. *Ještě dostaneš šanci, jen se neboj... Až dopadneme ty dva nukeniny v okolí... Ale to se nám prostě nedaří,* řekne Kakashi své "dceři" v myšlenkách a odebere se do své pracovny. *Stejně bych už nedokázal usnout... Za chvíli svítá a proč nezačít s papírováním už v brzkých hodinách. Třeba pak budu mít dosta času na pořádný oběd a třeba i chvilku s Yumi... Dost dlouho jsme se jí nemohl pořádně věnovat...* pomyslí si Kakashi a rovnou rozsvěcuje lampu, zasedá za stůl a připravuje pero i oči na několik dlouhých hodin otravné úředničiny. Stále je třeba něco vyřizovat, stále někdo něco od vesnice potřebuje nebo ji nabízí a i když má Kakashi mnoho pomocníků, nakonec každý papír musí projít pod jeho rukama.
V takové stereotypní práci je každé rozptýlení přínosem. A proto pozvedne Kakashiho morálku, když zobák leteckého posla zaťuká na skleněnou výplň okna. Jen zvedne hlavu a už je mu známo, kdo přerušuje papírování.
*Takže Konohamaru s týmem vyhodnotili všechny strany? Netrvalo jim to moc dlouho, ale asi potřebují rychlé rozhodnutí. Podívejme se co píšou,* řekne si Kakashi a pustí poštolku oknem do pokoje.
Pták se poslušně natočí a počká, až si příjemce vezme srolovaný papírek z pouzdra na jeho pařátu. I nadále vyčkává, počítá se zpáteční cestou.
"Hokage-sama, rozhodnutí padlo velice rychle. Není důvod si myslet, že by naše pátrání po nepříteli mělo dál pokračovat. S politováním a hořkostí Vám musím oznámit, že Ino a Udon byli zabiti..." zde přestane Kakashi číst. *Takže známe nepřítele... Konohamaru pravděpodobně rozhodl za mě,* pomyslí si a rozhodne se zavřít okno. Posel pochopí, že zpět nepoletí, tudíž vyskočí na římsu a mávnutím křídly se rychle vzdálí. Jakmile okno cvakne a je zavřeno, přejde Kakashi k dočtení dopisu, "...zabiti vládními vojáky. K oběma vraždám došlo za mé nepřítomnosti, ale není pochyb, že si z nás tímto Země Sněhu udělala nepřátele! Já i Moegi jsme se přidali na stranu povstání. Mám totiž zlé tušení, že Naruto je pravým vládcem... Rozhodl jsem za Vás, ale ve víře, že by jste rozhodl stejně."
Po přečtení končí dopis na okraji stolu, ale Kakashi se ani neposadí. Sebere se a okamžitě vyrazí na velitelství ANBU. *Země Sněhu nám defakto vyhlásila války, když tamní armáda zabila naše shinobi... Povstání i Konohamaru bude potřebovat pomoc... Ale stále se nesmíme prozradit. Tato válka musí být vedena tajně... Stále jsme pouze podpora,* uvažuje Kakashi a vstupuje na velitelství. Shino zrovna jde do své podzemní pracovny, zatím co se jeho pobočník Takashi zrovna věnuje tichému rozhovoru s vojákem ANBU na mostě. Kakashiho pozdraví pouze kývnutím, zatím co voják se skloní mnohem víc. Hokage však oba aktivně ignoruje. Momentálně jeho zájmem pouze hlava této speciální jednotky.
"Hokage-sama, nečekal jsem vás..." pozdraví Shino ještě s rukou na klice.
"Shino, potřebuji s tebou probrat něco velmi závažného. Nejlépe uvnitř kanceláře," řekne Kakashi naléhavě a Shino bez ptaní otevře dveře a pustí Kakashiho dovnitř.
"Takže... Asi je ti známo, že čtyřčlenný tým jouninů vyrazil do Země Sněhu. Prozkoumávali tamní občanskou válku," uvede Shina do děje.
"Ano, ale netuším co to má dělat se mnou nebo ANBU. Já tam své lidi neposlal," pokusí se Shino uhodnout hlavní problém, avšak bez úspěchu.
"To není vše Shino... Dva z nich padli. Zabila je armáda Země Sněhu a nikoli rebelové... Tím nám defakto vyhlásili válku, i když náš tým nebyl označený," přidá ještě trochu.
"Hokage-sama... Ta ztráta mě mrzí, ale nemůžete jim to klást za vinu. Možná, kdyby naši lidé byli označení, k jejich smrti by nedošlo," položí Shino zásadní otázku, na kterou Kakashi nedokáže zcela logicky odpovědět.
"Ale mohlo by vážně dojít k otevřenému konfliktu a to nemohu dopustit... Naši lidé se přidali na stranu povstání. Jejich rychlé rozhodnutí je velmi pochopitelné, nemohli dál pokračovat v průzkumu, když se je vládní vojáci snažili pozabíjet... Dávám jim zapravdu."
"Rozhodl bych se obdobně," přikývne Shino a stále se dívá, jako by se snažil něco vyčíst v Kakashiho obličeji.
"Víš... Mají opravdu velkou šanci, že konečně narazí na Naruta. Konohamaru ho již jednou našel, ale tehdy byl proti jeho síle sám... Tentokrát jsou dva, ale ani tak by na něho nemuseli stačit... Potřebuji, aby jsi do Země Sněhu poslal ty nejlepší... Takashi jim bude velet," prozradí Hokage i zbytek svých úvah a naznačí požadavky i plán.
"Chápu, potřebujete komando, které podpoří nyní již téměř zlikvidovaný tým vyslaný Vámi... Mohu postrádat osm shinobi na velice dobré úrovni... Samozřejmě není možné poslat řadové shinobi... někteří mají rodiny a mohla by uniknout citlivá informace," zapřemýšlí Shino nahlas a přejde ke skříni obsahující složky sloužících vojáků ANBU.
"Nicméně mám obavy o úspěch mise, pokud je povede Takashi... Sám jste ho na pozici mého zástupce přece dosadil, protože mu plně nedůvěřujete, nemám pravdu?" zeptá se Shino a vše jasně vyzní jako řečnická otázky.
"Skvělá dedukce Shino, překvapil jsi mě... Opravdu jsi stejně chytrý jako Shikamaru," uzná Kakashi.
"Pravděpodobně ne, ale hloupý rovněž nejsem... Poslední dobou Vás lze poměrně snadno přečíst. Dávejte si pozor na svoje vnější projevy," nadhodí Shino varování a podá Kakashimu osm složek, "do pozice kapitána komanda bych raději dosadil sebe samotného... Takashi se ujme své zastupitelské role a tím ho budete mít mnohem více na očích. Ale bude mít i delší prsty, i když přes ně ho můžete nenápadně klepnout," navrhne Shino a Kakashimu se tato varianta docela zalíbí.
"Jistě... Takové řešení přijde i mě vhodnější... Nechápu proč jsem na něho nepřišel... Asi už vážně ztrácím schopnost správně uvažovat o důležitých problémech," uzná Kakashi, převezme nabízené složky, které všechny skryje pod pláštěm.
"Pravděpodobně jste pouze přepracovaný. Měl by jste si odpočinout, ale to Vám asi nemusím říkat... Kdy máme opustit vesnici? Jaký jaký je vlastně cíl celé akce?" chce se ujistit Shino, zda vše správně pochopil.
"Vesnici opustíte zítra v jednu hodinu ráno. Veškeré informace komandu sdělím za severní bránou ," odpoví Kakashi a kývne.
Shino taktéž kývne a tím je rozhovor přerušen na dalších několik hodin. Hokage odchází z kanceláře, přes most a kolem několika hlídek. Až teď si pozorněji všimne Takashiho, který stále něco probírá s identickým vojákem s jakým mluvil před chvílí...

"Vpřed! vpřed! vpřed!" křičí důstojníci zplna hrdla a ženou stovky vojáků z bezpečí krytu, vstříc nepříteli držící nyní již pouze trosky pevnosti. Dělostřelecká palba pevnost doslova rozmetala a nechala posádku bránit se pouze v troskách. Ale i tak drží pozice stále pevně a sami odpovídají dělostřeleckou palbou do hordy povstalců.
Těla jsou trhána na kusy, krev i maso létá vzduchem a těla padají do hlubokého bahna, které zde po sobě zanechal rozbředlý sníh i předchozí bombardování. Avšak odhodlání řvoucích povstalců, útočících pod rudým praporem, je velmi silné. Každý ví, že je pouze bezcenným pěšákem...
"Jsme jenom bezcenné maso, které může padnout k zemi a chcípnout! To je náš úděl! Ale jste vojáci nové říše, která bude věčná. I vy jste věční! Za smrtí a slávou!" burcuje důstojník další vlnu útoku, která zaútočí na stále pevné pozice nenáviděného a krutého nepřítele, "Vy se zapíšete do dějin! Do útoku! Vpřed!" zařve znovu a opustí úkryt jako první. Takové nadšení a odvaha vyburcuje všechny a všichni také pozvednou své zbraně a za doprovodu další salvy děl běží další maso vstříc smrti. Ale v této vlně je i Konohamaru a Moegi, dva klíčoví válečníci celého útoku.
"Kamennou zeď! Rychle!" zakřičí Moegi a ukáže na ohnivou kouli smrti vypálené z děla nepřítele.
Konohamaru okamžitě složí pečetě a kouli se do cesty postaví zeď ze skály. Ačkoli je zeď rozmetána na štěrk, vojáci jsou zachráněni a překonávají hranici posledních mrtvol. Dostávají se dál než všechny útoky před nimi.
"Už nemají sílu nás zadržet! Do nich!" nese se celou armádou společně s řevem nenávisti a chuti po zabíjení. Ale nadšení je náhle upáleno, když z nejvyššího patra vyšlehne rozsáhlá zeď plamenů a pohltí nezanedbatelnou část útočné vlny.
"Suiton: Mizu Rappa!" použije techniku Moegi a na hořící vojáky vychrlí potřebné množství vody. Pro některé je však už příliš pozdě a taková pomoc pouze prodlouží jejich utrpení a již tak pomalé umírání.
Za ohnivou stěnou následuje sprška shurikenů, mnohem více než by měl být schopen hodit jakýkoli shinobi. Tato sprcha ostré oceli pozabíjí další vojáky a Moegi společně s Konohamarem jsou nuceni rovněž odrazit několik zbraní na ně směřovaných.
"Kde je?! Je to shinobi, musíme ustoupit!" ozývají se hlasy strachu.
"Ne! Už jsme ušli příliš dlouhou cestu a za námi přicházejí vaši bratři ve zbrani! Musíme pokračovat! ... Moegi, za mnou!" vykřikne Konohamaru, odrazí se a dlouhým skokem překoná většinu vzdálenosti k místu, odkud vyšlehly plameny a přiletěly shurikeny. Odpovědí na tento přímý útok jsou mu malé ohnivé koule. *Pravděpodobně Katon: Housenka no Jutsu* pomyslí si Konohamaru, ale koulím neuhýbá. Do obou dlaní soustředí chakru a vytvoří velice nedokonalé rasengany, vlastně jde pouze o rotující chakru tvořící hranici mezi ohněm a dlaní. *Posluž si sv**ě!* Ohnivé koule na něho směřované rychlými silnými údery odkloní do stran a některé nasměruje přímo proti nepříteli. A zatím se povstalecká armáda, díky Konohamarovi a důstojníkům odhodlaně pokračující v útoku, dostala znovu až k němu. Brzy se vojáci skutečně střetnou s nepřítelem, avšak Konohamaru s Moegi mají jiný úkol než zabíjet obyčejné vojáky. Je čeká shinobi sídlící v polorozpadlé věži. Shinobi, který v několika vteřinách málem znovu zničil naději finálního útoku na pevnost, která je posledním pevným bodem před ledovou plání za niž leží hlavní město Země Sněhu a zároveň cíl celého konfliktu.
Třesk! Katana se střetne s kunaiem a pohledy Konohamara a jeho protivníka s čelenku Země Trav se poprvé střetnou ve tmě: "Jsi na špatné straně Listová!" zavrčí protivník a snaží se svým mečem přetlačit Konohamara. *Jak ví odkud jsem?! Pokud se to dostane ven... *
"To bych neřekla!" vpadne do střetu Moegi a pěstí obalenou chakrou málem zasáhne protivník do hlavy. Bohužel stačí uvolnit zaklesnutí zbraní a uhnout.
"Povstalci už pronikli do pevnosti, je konec!" řekne Konohamaru a stvoří rasengan.
"Pokud zabiju vás dva. Pak dokážu vyhnat povstalce sám!" odpoví shinobi z Travnaté a několikrát protočí zbraň v ruce..
"Neporazíš nás!" ujistí ho Moegi a znovu koncentruje chakru do zatnuté pěsti...

"Pozvedněme teď číše vína a připomeňme si, proč se dnes celý klan Hyuuga sešel na této slavnosti," prohlásí Hyuuga Ko chvíli poté co cinkání o sklenici utiší všechny přítomné a nechá utichnout i muzikanty.
"Co se vlastně stalo? To všichni víme, nedávno byla naše drahá Hyuuga Hanabi podle přepadena a zavražděna. Učinil tak jeden muž z vesnice, který již za svůj ohavný čin zaplatil životem... Hanabi mu věřila a tudíž nemohla čekat, že to bude právě klan Narra, který ji bodne do zad," připomene všem přítomným onen nešťastný den, kdy se to všichni dozvěděli a většině nyní poklesne hlava, "ovšem! díky muži, který nese jméno Hatake Kakashi a titul Hokage, může dnes klan Hyuuga jásat a oslavovat, neboť se nám vrátila pravá a živá Hyuuga Hanabi a zde vedle mě a své neteře, sedí!" prohlásí Ko jakožto dosavadní zástupce klanu a za potlesku svého i ostatních se znovu usadí, zatím co Hanabi se postaví, aby ji znovu mohli všichni vidět a přesvědčit se, že je opravdu tou, kterou by měla být. Žádné jizvy nebo temné oči, které by byly pozůstatkem Edo Tensei. Nic podobného. Zde stojí původní Hanabi a s vřelým úsměvem na tváři vyčká, až jásot - tolik netipický pro tento klan - utichne.
"Děkuji mnohokrát, je to krásné být zase doma a mezi svými... Ačkoli si z posmrtného života nic nepamatuji, jistě se mi po vás všech velice stýskalo a hlavně tedy po Shiori... Jistě jsem byla smutná, že celý klan truchlí a halí se do černého kvůli mě a kvůli zradě mého, jak jsem si myslela, přítele," začne i Hanabi svůj proslov na docela pochmurnou notu, "Ale to vše je pryč! Vrah byl v úžasném procesu potrestán Hokagem a vše se může vrátit do starých kolejí. Opět budu žít svůj docela obyčejný život společně s vámi a neteří Shiori, budu prosazovat vůli klanu na schůzích a celkově... Ehm.. teď nevím co dodat... snad jen, děkuji a dobře se dnes bavte... Zkuste zapomenout na starosti..." zakončí proslov Hanabi a zvedne číši naplněnou vínem, "na druhou šanci a na Hokageho-sama, ať všichni dlouho žijeme," následuje propuknutí cinkání skleniček o sebe, když si celá velká rodina Hyuugů včetně nezletilých, přiťukává a pije na zdraví a dlouhý život rodiny a všech v ní. Staří i mladí, všichni mají na dnešní den jasný názor. Dnešní den budiž důkazem, že Hokage může být občas trochu nepříjemný, ale vždy bude držet maximální ochranu nad každým tvorem ve vesnici.
"Ať řekne taky něco Shiori-san!" vyzve neznámý hlas z davu a k tomu názoru se nikdo příliš nehlásí, ovšem je zaznamenán a společnost se znovu utiší. Všechny pohledy nyní dopadají na Shiori, jejíž blonďaté vlasy nemají šanci na splynutí s černovlasým davem šanci. Chvíle se snaží zneviditelnit a schovat se, ale pak si uvědomí myšlenku, která ji přinutí vstát. *Tohle je přece oslava kvůli tomu, že se teta vrátila do světa živých... To by bylo ošklivé, kdyby jsem nic neřekla... A všichni koukají, co by si o mě asi tak mysleli... Musím něco říct, ale co... Aho, budu prostě přirozená.*
"Nevím teda jak to vnímáte vy... Ale pro mě byly a jsou oba okamžiky, smrt i návrat, docela mlhavé. Poprvé jsem byla tak strašlivě smutná... Tak smutná, že mi přišel celý život zbytečný... Všechno se mi ponořilo do temnoty a nebýt vás, Sarna-senseie a mého týmu, asi bych se zbláznila," a znovu začíná na temnou notu, Hyuugové asi mají rádi zvraty v dobré konce, "Ale když se teta po několika týdnech objevila v domě... Chacha, ještě jsme si myslela, že je zloděj... Nemohla jsem ani dýchat. Myslela jsem, že je to sen nebo tak něco, ale naštěstí nebyl... Myslím, že ta chvíle na velice dlouhou dobu zůstane moji nešťastnější vzpomínkou... Protože teta je pro mě obrovským kusem života a mám ji moc, moc ráda... Takové jsou mé pocity z celé této události... Možná jsem jenom hloupá holka, ale tomuhle už rozumím," zakončí Shiori se slzou na krajíčku a novým návalem štěstí v srdci. Posadí se za dalšího hlasitého potlesku a nadále už vše probíhá jako oslava. Lidé se spolu začínají znovu bavit, hudba začíná znovu hrát a celá schůze zase ožívá. Pouze Hanabi kouká do země a vypadá jako by přemýšlela o něčem velice veselém, ale zároveň i trochu smutném. Celý obličej skloněný k zemi je ve znamení posmutnělého smíchu a Shiori je jediná, která si toho v kolotoči slavnosti všimne.
"Copak je teto?" zeptá se starostlivě. *Pořád jenom těžko věřím, že znovu mluvím s tetou. Skoro jako bych se probudila z velice živého sne*
Hanabi neodpoví hned, ale pozvedne hlavu vzhůru. "To nic Shiori... jenom se mi to celé zdá takové neskutečné. Prostě pořád nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo."
"To jsme dvě. Ale je to krásný pocit... Půjdu si teď trochu zatancovat s bratránkem jo?" odpoví Shiori.
"Jenom běž," propustí Hanabi svoji neteř a pohodlně se opře. *Všichni jsou dneska tolik bezstarostní... Dokonce i takové kusy ledu jakým je strýček. Skoro mi to přijde až smutné...*

"Bylo to nutné Shizune-san?"
"Neměla jsem v úmyslu ho přesvědčovat, aby se nechal vyšetřit kvůli možnému nálezu démona, doktore. Takhle si nebude nic pamatovat," odpoví Shizune stojící nad spícím Minatem, přivázaném na operačním stole, umístěném uprostřed izolované místnosti vybavené čtveřicí směřovaných silných lamp. Z Minatova krku právě zdravotní bratr vytahuje šipku, která byla plná omamného roztoku. *Bude v pořádku, ale bude mít okno... Pravděpodobně mu něco spadlo na hlavu ve chvíli, kdy trénoval... Daleko od pravdy nebudeme,* pomyslí si Shizune a odloží šipku na připravený stůl. Z druhého stolku vezme injekční stříkačku a zatím co pomocníci připravují Minatovu paži, ona nasadí i jehlu. Následuje probodnutí žíly pod loktem na pravé ruce a odebrání několika desítek mililitrů krve. Krev je umístěna do zkumavky a ta poté neprodyšně uzavřena. Následně odeberou několik vzorků slin a hlenů hluboko v krku za pomocí vatiček na dlouhé tyči. Následuje odebrání vzorků tkáně na špatně viditelném místě na hlavě. *Zde sice zůstane stopa, ovšem dávejme to za vinu té větvi, která ho připravila o vědomí.* Následně je rána vyčištěna a krvácení zastaveno. Jedná se sice o nepatrnou ranku, ale i z té by mohla vzejít infekce. Následují vyšetření jako je změření krevního tlaku či poslechnutí hrudníku stetoskopem. *Z tohohle pohledu je naprosto v pořádku, tlak ani vnitřní dění nenaznačuje přítomnost ničeho nepřirozeného... Krev i všechny ostatní vzorky by nám měly ukázat, jestli se chlapec nemění nebo nezměnil po stránce biologické...*
"Dobrá, odešlete vzorky do laboratoře ve vedlejší místnosti," ukončí Shizune první fázi násilného vyšetření a tím přistoupí k druhé fázi, která bude mnohem důležitější pro budoucnost Minata.
"Přepravte mi detektor chakrových vln, přejdeme k druhé fázi!" rozhodne Shizune a tak je ze skříně, zabudované do zdi, vytažena malá krabička s displayem a několika drátky. Tyto drátky připne pomocný personál na snímače, které posléze nalepí Minatovi na čelo, spánky a hrudník v oblasti srdce a pravé plíce. Přístroj je zapnut, na černé obrazovce se zeleně vypíší různé základní údaje a tím začíná ten delší zbytek vyšetření. *Teď musíme čekat několik hodin a porovnávat každý výsledek s tím prvním i tím předposledním. Zjistíme, zda je přítomna cizí chakra a zda je její množství skutečně bezpečné...* A tak vyšetření začíná. V místnosti zůstane pouze Shizune, přístroj a stále spokojeně spící Minato. Trvá to dlouho, velice dlouho a nic se neděje. Přítomnost cizí chakry je zjištěna, ale nemění se, je utlumená a téměř neovlivňuje vlny chakry přirozené.
"Shizune-san, nesu vám výsledky z laboratoře. Myslím, že jsou dobré, jelikož jsme nenašli jakékoli stopy po změně a to ani na buněčné úrovni. Ten kluk je naprosto stejný jako všichni v jeho věku," oznámí pracovník laboratoře zprávu, kterou Shizune příliš neočekávala. *Chakra je v pořádku... Ano je tam cizí chakra, která stále lehce zasahuje do přirozenosti, ale to je téměř neznatelné... Čekala jsem, že se projeví ve fyzické změně, ale to se taky nestalo... Pravděpodobně se Hokage dozví, že jeho polo-Juubi je opravdu poměrně neškodný. Počkám ještě pár hodin a uvidím, ale začíná to vypadat dobře,* pomyslí si Shizune, která byla v tomto ohledu velmi skeptická. Čekala, že nalezne něco znepokojivého, kvůli čemu bude muset chudák Minato žít životem podobným, jako jinchuuriky. Nic takového se naštěstí zatím nepotvrdilo a k potvrzení nedošlo ani o několik hodin později. Minato byl ve skrytu noci navrácen do lesa na cvičišti lékařským týmem a byla mu píchnuta látka, která měla do několika minut neutralizovat použitá sedativa...
"Jaaaahu," vydechne Minato po probuzení, posadí se a chytí se za hlavu přesně v místě, kde lékařský tým odebral kousek tkáně.
"Co se mi to kruciš stalo... Kso, hlava mě bolí, jako by mě někdo praštil skálou," stěžuje si, když si škrábe svědivé místo ranky. Až pak si všimne docela velké větve, ležící vedle něho. Pohledem nad sebe a na strom dojde k jasnému závěru a má pocit, jako by se už rozpomenul. *Aha, skákal jsem z větve na větev a najednou jsem stoupl na tuhle pitomou větev... Suchá potvora,* zavrčí Minato v myšlenkách, chytí větev a snaží se ji zahodit. Ale ta je samozřejmě příliš těžká a tudíž ji vlastně jenom odvalí.
"Celý den zabitej... Ale asi jsem tomu dal nejvíc. Shiori ani Muku tady nikde nebyli... Navíc ze zahrady klanu Hyuuga šel docela hluk a hudba... Asi má někdo narozeniny a proto slaví... Muku se asi prostě fláká," přemýšlí a vzpomíná Minato nahlas. Sbírá se ze země a kráčí po cestě zpět domů. Kolem sídla klanu Hyuuga, odkud je stále slyšet živý rozhovor, ale hudba už nehraje. Kolem prázdné budovy Akademie a rovnou do bytu. *Dneska bych mohl zase trochu číst v otcově deníku... Než půjdu spát a... co to je?*
Minatovo přemýšlení je přerušeno nálezem dopisu na prahu dveří: "Minato, Shiori a Muku. Zítra v devět hodin dopoledne vás tři budu očekávat u Akademie. Máme něco na práci, tak se na to vyspěte. Neočekávejte nic velkého, prostě klasická a důležitá mise kategorie D... Sarn-sensei"
"Čtení se odkládá, jde se spát. Nepotřebuju být unavený, když mám zítra vynášet odpadky a umývat nádobí v restauraci, kde onemocněl pomocník kuchaře... Ach jo.."

"Pohni Fido, nesmí nám zdrhnout!" popožene Podera svého bratra a přehoupne se přes padlý strom. Fido se drží pár metrů za ním a vyzbrojený loveckým lukem a šípy dělá co může, aby jemu a bratrovi jejich cíl neunikl někam do tmy lesa. Naštěstí už ví, že po něm tato dvojka jde a není příliš opatrný. Zanechává za sebou hluboké stopy od běhu a výrazně poškozené keře i stromy. *Pokud snad chceš zdrhnout, budeš se muset snažit. Naše síla se za poslední dny velice zvýšila!* pomyslí si Podera, když opět zahlédne pohyb kousek před nimi. Vloží do běhu o něco víc energie, sáhne po rukojeti loveckého nože zastrčeného v pouzdře na opasku a zrychlí tak, že za sebou bratra naloženého šípy i zavazadly zanechá: "Než mě doženeš, tak ho dostanu ty padavko!" křikne za sebou Podera, aby Fidoru trochu motivoval k většímu snažení v tomto honu na černou "zvěř".
Podera vyběhne vzhůru do kopce, až zcela nahoru, kde ze země ční bílé skály a silně fouká vítr. A tam, na jednom z nejvyšších kopců v okolí, se stopy vytratí. Poslední zlomená větévka a poslední výrazná bota zanechaná v měkké zemi těžkou botou. Pode se zastaví, uchopí nůž pořádně, aby mohl rychle reagovat a zpomalí do kroku. Fidora zůstal daleko za ním, takže momentálně je odkázaný pouze a jedině sám na sebe. Znervózní a odfoukne si, duhovky se změní z černých na červené. Okolí nyní zkoumá sharinganem a jeho třemi tomoe. *Jsi tady... Jsi tady a velice blízko. Cítím tvůj strach a skoro slyším tlukot tvého unaveného srdce... Vylez ty špíno, ať ti můžu...* "...useknout jeden prst po druhým," dokončí Podera myšlenku nahlas a v ten okamžik díky bystrým očím pohyb na skále vedle.
"Waaarg!!!" zařve velký chlap s dřevorubeckou sekerou v ruce. Skáče ze skály a hodlá sekeru zaseknout hluboko do hlavy svého pronásledovatele. Podera však není žádný podělaný sedlák. *Tělo už je téměř stejně rychlé jako oči... Vidím to a zareaguji,* stihne se vysmát plešatému obrovi ještě před úskokem stranou zakončeným kotoulem a přejitím do bojové pozice.
"Seš zatraceně rychlej skrčku! Já tě ale dostanu, protože jsem silnej a ty jsi jenom skrček!" prohlásí plešatý obr v rozedraném oblečení. Z toho výrazu, hlasu i celkového vzezření přímo čiší ta neskutečná tupost, kterou bohové postrestali tohoto ubožáka.
"Myslím, že nůž v tvém krku bude pro tebe vysvobození!" odsekne posměšně Podera a rozeběhne se proti chlapovi. Rychle mění směr až nakonec zaútočí zleva. Bodne, ale velký chlap je nečekaně rychlý. Místo hrudníku probodne nůž jenom svalnatou levačku hromotluka: "Gráááá! Ty malej bastarde!" reaguje to hovado bolestným řevem a pořádnou ránou pěstí do Pederovy hlavy, která byla příliš překvapená celkovým výsledkem, než aby zareagovala pořádně. Pode pustí nůž a chce uskočit, takže rána nezasáhne tvář takovou silou. Pode přesto dopadne na zem neohrabaně. *Do p***le! Jak jsem to mohl přehlédnout? Ty idiote, máš zabodnutej nůž v ruce... Všimni si toho! rozčiluj se Podera v duchu, ale není mu to co platné. Obr zvedá se sekeru vzhůru a běží proti Podemu s úmyslem jeho hlavu tentokrát již rozpůlit. Ten samozřejmě nechce takhle skončit. Zvedne ruce vzhůru, chytí chlapovu ruku se sekerou a kolenem ho co největší silou kopne do žaludku. A to rovnou několikrát za sebou. Bez účinku.
"Ty jsi debil!" vytlemí se mu obra dobrovolně sebou praští o zem a to pouze proto, aby zavalil Poderu celou svou vahou. Ten je nucen kotoulem vzad uniknout před tou horou masa, která se rozplácla kousek vpředu.
"Teď uvidíš, teď už tě dostanu!" zabručí rozčílený chlap, ale v tu chvíli sebou cukne a jeho tupý výraz dostane podobu ještě mnohem tupějšího. Posléze sebou cukne znovu a to už se začíná podivně motat.
"Spadni už!" přikáže známý hlas Fidorův a kopnutím snožmo do zad hromotluka dodá svému rozkazu na váze. Chlap se skácí k zemi a ze zad mu čouhají dva šípy. Snaží se ještě zvednout, ale Fido neodchází od nedodělané práce. Kolenu mu skočí na záda, čímž zarazí poslední pokus o postavení na nohy. Vytrhne Poderův nůž z chlapovi ruky a nadzvedne mu hlavu. Dlouhým pomalým pohybem rozřízne jeho krk jako by podřezával obřího králíka. Zabíjení zakončí tím, že nůž zabodne mezi šestý a sedmý obratel v krku.
"Co ti trvalo tak dlouho?" zeptá se Podera s úlevou v obličeji.
"A co trvalo tobě tak dlouho? Já to pako odrovnal za pár vteřin," dá samozřejmě Fidora důraz na svůj triumf.
"To je jedno... Hlavně, že jsme toho zlodějíčka dostali. Ten už dobytek krást nebude," mávne nad rozdělováním zásluh Podera a vytrhne nůž z krku mrtvoly.
"Nevím jestli zrovna zlodějíčka... Tohle je pořádné hovado," odvětí Fidora a postaví se nad mrtvolu vedle bratra.
"Myslíš, že bude starosta naštvaný? Měli jsme ho jenom chytit a ne zabít," podotkne Podera, když se znovu podívá na rozřezanou hlavu plešatého chlapa.
"Mě by spíš zajímala reakce Sakury... Možná by bylo lepší říct, že nám utekl..." navrhne Fido.
"Asi máš pravdu... Ale teď se vraťme do vesnice. Za chvíli bude tma... Nechce se mi chodit lesem, když vidím sotva dlaň před nosem," souhlasí Pode a tím jejich rozmluva nad mrtvolou končí. Posbírají své věci a vstříc zapadajícímu slunci vykročí zpět do několik kilometrů vzdálené vesnice Kyoha...