Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 16

Bolela ho hlava, jako by v ní měl zabodnuté jehly a jakmile pohnul rukou, všechny svaly zaprotestovaly a on zkřivil obličej bolestí. Co se včera stalo? Nepamatoval si nic, krom toho nechutného nápoje, co mu připravil Kankurou a taky na Kibu a Nami. Cítil, že ležel na písku, ale naprosto nechápal proč. Sluch měl zostřený a zrak pronikavější. Známky kocoviny.
Něco vedle něho zasténalo bolestí a jemu tělem projel třes. Donutil se otočit hlavu, i když si myslel, že to je nadlidský výkon a pohled se mu naskytl na Nami ležící vedle něho. Zafňukala a Gaara v tom rozpoznal frustraci.
„Vzbudila jsem tě?“ ozvala se chraplavě.
„Promiň, ale už se deset minut snažím pohnout, ale nejde to,“ viděl, že kdyby mohla, zakopala by naštvaně nohama
Napadlo ho, že si taky nic nepamatuje, ale u něj to je způsobené pitím a ona nepila. A pak se probral i Shukaku v něm a jemu se před očima objevilo to, co si nepamatoval. Bojovali, proti sobě. Kurama se Shukakuem. Nami s ním. Proto ho bolelo celé tělo.
Roztřeseně k ní otočil hlavu, když se posadil. Prohlížel si její tělo a hledal známky jakéhokoliv zranění, ale vypadala být v pořádku. Kurama už ji nejspíše vyléčil, jako jeho Shukaku.

„Opravdu seš v pořádku, Nami?“ znovu se na ni podíval Kiba, když šli Sunou na procházku.
„Nic mi není… spíš mám strach o Gaaru,“ zatvářila se zničeně.
Mrzelo ji, že Kuramu neovládla. Vždyť oni se normálně poprali! A u nich v obýváku! Bála se Temari podívat do očí, protože věděla, že nábytek musel být na maděru. Že rozmlátili zdi, že se bili hlava nehlava a zcela tak narušili oslavu.
„Řekni mi jednu věc, proč zrovna on, Nami?!“ zkoumavě se na ni podíval.
Potom, co Gaara včera předvedl, v jeho očích klesl.
„Proč zrovna Katema, Kibo?“ oplatila mu pohled se šibalským úsměvem.
Už za včerejší večer stihla zpozorovat, že se Kibovi zasekával hlas, když byl v její přítomnosti. A taky se zakoktával a i styděl, když se ho jenom kratičce dotkla, třeba když mu podávala talíř s jídlem.
„Protože je milá, sexy, chytrá a taky zábavná,“ podíval se na ni s rukama za zády, jako by se nechumelilo.
„Teď ty,“ připomněl jí.
„OH! A měli byste ho vidět při tréninku! On je tak strašně sexy! Gaara je tak…,“ to už ale modrooká dívka viděla rudě, když to slyšela.
I Kiba se zarazil, když naproti nim uviděla partičku tří holek a uprostřed drobnou hnědovlásku, která docela neskrývaně poukazovala na úžasnost jedné osoby.
Někdy použila výraz, co takovéhle slečně nepatřil do úst, což Kibu docela šokovalo a ne jen jeho.
Nami zůstala stát na místě, uprostřed ulice. Moc lidí zde nebylo, takže nebyl problém se stojící dvojce vyhnout. Jenže Matsuri a její parťačky byli tak zabrané do Gaary, že si jich nevšimli a skoro se srazili.
„Oh… Nami, co tu děláte? A vy jste kdo?“ podívala se z Nami na Kibu, který z postoje Nami nebyl zcela nadšený.
„Pro tebe, Matfusi, se sluší pouze Uzumaki-sama!“ zavrčela Nami podrážděně.
„C-CO?“ zvolala nevěřícně.
„A to jako proč? Nejste o nic výš než já-,“ to už ji, ale začal krotil podrážděný Kiba.
„Holka uklidni se a být tebou, dávám si pozor na jazyk,“ skočil jí do řeči a ruce dal podél těla.
Akamaru přešel k Matsuri a očichal ji. Odvrátil se od ní s psím úšklebkem na tváři a svalil se Kibovi k nohám.
„Vy mě nemáte, co poučovat, vy psovode. A co tu vlastně ještě pohledáváte? Gaara je úplný hlupák, když vás nechá v klidu procházet se po Suně, když ji demolujete!“ odsekla drze.
To už jí ale na tváři přistála facka.
Nami měla pocit, že už si na to fackování nějak zvyká. Nejdřív Gaara, teď ona. Ale nikdy dřív se jí krev v žilách nevařila jako teď. Cítila, že už není v tom vzteku sama. Nebylo moudré Nami dráždit, když měl Kurama popuštěnou uzdu.
„C-Co si to dovolujete!“ rozbouřily se dívky vedle Matsuri na šklebící se Nami.
„CO si dovoluju JÁ?!“ Nami na ně pozvedla jedno obočí.
„Chceš se snad prát?!“ vyjela na ni Matsuri s novou silou v žilách, kterou jí tam dolila agrese.
„Holčičko, ty nevíš, s kým máš tu čest! Rozmačkala bych ti vnitřnosti a ty bys ani nestihla říct moje jméno! Ale pokud chceš, předvedu ti to hned tady a teď! Jméno Uzumaki Namikaze Nami se ti vryje do paměti, jelikož ti předvedu takový tanec, že se budeš Gaarovi klanět k nohám ještě dlouhá léta potom, co ti tu zlynčuju ten tvůj zadek!“ stály proti sobě a z Naminých očí šlehal oheň.
„Dopr*ele… Nami půjdeme, nebo jí fakt něco uděláš,“ Kiba jí chytl za ramena a už jí chtěl táhnout jinam, když si Matsuri neudržela pusu zamknutou.
„Nami-chan, nemyslíte si toho osobě nějak moc?!“ vyštěkla Matsuri.
„Nami! Jdeme, stejně nemáš chakru, takže se na ni vykašli a nech ji plavat!“
„Tak poď! Zkus mi nakopat ten můj zadek, když si myslíš, že to dokážeš, chudinko naše unesená!“ konec ještě zdůraznila rozhozením rukou.
To už Kiba s otevřenými ústy pouštěl Namina ramena.
„Rozkopni jí tu nevymáchanou držku,“ zavrčel Kiba a společně s Akamarem přešli stranou k jednomu domu a tam se opřel o stěnu. Nehodlal Nami zastavovat. Naopak chtěl vidět, jak to děvce bude prosit o milost. Matsuri se na Nami mračila a postavila se do bojového postoje. Čekala, až rudovlasá dívka pozvedne zrak, ale Nami byla jinde, nebyla na ulici.

Nohy měla ponořené do vody, když stála před obří liškou, která byla uvězněna za mřížemi.
„Ta holka skončí mrtvá tak jako tak, Nami! Každý umírá! Všude je to stejné a stejně to dopadne, jediný rozdíl je v čase a ten její nadešel!“ liška byla naježená a odmítala vyslechnout maličkou dívku před ní.
„Uklidni se! Mě urazila spíš, než tebe!“ zavolala na něj Nami.
„Jenže to já jsem ty, Nami!“ zavrčel Kurama.
„Ne! Nedělej to!“ jenže to už ji skrze mříže pohlcovala jeho chakra.

„Takže, kde chceš začít, maličká?“ zasmála se Nami.
Její smích byl hrubý a nenaznačoval ani trochu vtipu.
„Co třeba tím, že tě pošlu k zemi?“ ozvala se Matsuri jistá si svými schopnostmi.
„Ještě jedna věc než ti rozkopu hubu. Proč chceš Gaaru?“ její úsměv se prohloubil a zuby se jí zešpičatěli.
Oči se podlily krví a panenky se scvrkly do úzkých linek. První nával Kuramovi charky byl přijat.
Nami stála hrdě vzpřímená jistá si sama sebou připravená na to, že pokud odpoví rozhodně, rozumně, nebo prostě tak, co jí bude připadat jako dobrý důvod, nechá ji. Ona pro Gaaru nebyla dost dobrá a pokud by Matsuri bylo rozumné děvče, připadalo jí jako dobrý nápad, kdyby s ním skončila ona místo ní.
Matsuri překvapeně zamrkala.
„Důvod vám vysvětlovat nemusím, ale bojovala bych za jeho ochranu do posledního dechu!“ vyjekla.
Nami sklopila zrak. Lidé kolem nich začali dělat kroužek a byli zvědaví, co se tu děje. Navíc to vypadalo zajímavě. Dvě dívky, které stály proti sobě, mají jen málo důvodů, to udělat. A jeden z nich, nejčastější, byl nějaký muž.
„Opravdu?“ probodla ji pohledem rudooké děvče.
„Dokaž svou řeč a vydrž mě minutu držet za ruku!“ vyzvala ji ve chvíli, když ji jako na povel obalila rudá chakra a rozvířila jí vlasy.
Oranžovo-černá vesta zavlála ve vzduchu, když vysunula svou ruku vpřed.
Matsuri váhala, když viděla drápy místo nehtů, ale pohled jejích kamarádek jí donutil udělat krok vpřed. Nesměla podlehnout strachu a nechat se ztrapnit!
Jemně vsunula její ručku do té Naminy a ta stiskla. Pocítila spalující moc žhavé chakry. Vyjekla a do očí se jí nahrnuli slzy.
„Jednu minutu!“ zopakovala rázně Nami, když se jí chtěla vytrhnout, ale stisk ještě upevnila.
„Pusť mě! To bolí!“ zakvílela a Nami ucítila sílu, co jí vytrhla Matsurinu ruku z té její.
Matsuri se zděšeně prohmatávala ruku, jako by čekala spáleniny třetího stupně, když se opírala o své kamarádky, které ji od Nami dostaly.
„Kriste pane, toto by nezvládl nikdo!“ křikla na ni Matsuri načež se Nami zasmála.
Tentokrát s vtipem uvnitř smíchu.
„Matfusi! Koukni se na mě! Já jsem v tom celá! A vydržím mnohem víc!“ zavrčela na ni jako kočka, které seberete klubko.
Myslela si, že srdci se poroučet dá. Vždycky se hrdinkám v románech smála, když tam popisovaly, že se dotyčnému nedalo odolat, že i když si to strašně přáli, stejně na něj mysleli. Jenže i ona teď cítila potřebu, aby byl Gaara šťastný. Že toužila být v jeho blízkosti, že chtěla, aby i on na ni myslel. A pak to ucítila, Kurama ztratil trpělivost nad malou hnědovláskou. Opakovalo se to, co včera večer, když Gaaru uhodila. Kurama převzal moc nad jejím hlasem a propůjčil si ho.
„Ty děvče! Nemáš ani ponětí, co to skutečná láska znamená! Kdybys do něj byla zamilovaná srdcem a ne potřebami puberťačky, překonala bys ten nizoučký limit jedné minuty, který ti Nami dala! Myslíš si, že jí nakopeš zadek? Holka, skončila bys jako prase na porážce! Urvala by ti spodní čelit jako by to nebylo o nic těžší, než zvednout pero ze stolu! Byla bys na kašičku, kdyby se rozhodla využít mojí pomoc, a ty si myslíš, jak seš nepřemožitelná! Ta dívka, ve které jsem má ohromnou duševní sílu a velký potenciál, to proto jsem ještě neopustil její tělo, abych ti sám utrhl tu prázdnou skořápku, který říkáš hlava! Ty-,“ než stačil Kurama domluvit, objevil se nad jeho hlavou stín a než se stihla Nami za tím stínem otočit, už měla tvář zabořenou v zemi.
„Přestaň tu demonstrovat svou sílu, Kyuubi!“ zachechtala se babička Chiyo, když slézala ze zad své žákyně, která se válela na zemi a máchala chakrovým ocasem, jelikož nálet jejího těla absolutně nečekala.
„CHYIO!“ zavrčela Nami, nebo spíše Kurama.
„Taky tě rád vidím,“ zasmála se babička, když poklepala Nami po hlavě, nevšímajíc si chakry, do se jí obmotala kolem prstů.
„Ty ještě žiješ?!“ Nami seděla na patách a třásla se.
Snažila se Kuramu vrátit zase zpátky. Byla při vědomí a mohla se z části ovládat, ale Kurama protestoval.
„No jo… Byla to sranda, že? Když jsem bojovala s Kushinou, docela jsem tě štvala, že?“ řehtala se Chiyo na celou ulici.
Nami ztuhla.
„C-Co, že jste to dělala?“ otočila na ni hlavu a lidé kolem mohli sledovat, že už nemá jenom jeden ocas. Začínali se tvořit další dva.
„Nami už dost. Klidníme hormony,“ postavil se Kiba.
V kapse měl záložní lístek ještě od Jirayiy, takže mu to hlavu ani moc nedělalo. Navíc Nami vypadala, že je při smyslech a takhle babka, taky vypadala, že jí to naprosto netrápí.
„Tvoje matka byla velice neodbytná kunoichi. Pamatuji si, že jsem ji s tvým otcem potkala na srazu S vaším Hokagem a naším Kazekagem. Byla jsem jeho doprovodem. Tvoje matka byla snad ve čtvrtém měsíci a došla řeč i na nového Jinchuurikiho, Gaaru-san. Tvoje matka se vztekala, že ho dali do ještě nedonošeného dítěte. A potom si Kyuubiho strčí do svých vlastních dětí. Ta ženská byla vždycky nepředvídatelná. I když u jejich situace to bylo pochopitelné.
Pamatuji si, že mě vyzvala na souboj, když jsem podotkla, že na tom dítěti, do kterého minulí Kazekage vložil Shukakua stejně nezáleží. Vybuchla jako bomby od těch z Kamenné a tak jsme si přátelsky zabojovali. Kdybys jí boj nekazil, Kyuubi, vyhrála by,“ uchechtla se stranou.
„Vy jste znala mou matku?“ zeptala se jí Nami.
Chakra z ní vyprchávala. Na Matsuri naprosto zapomněla. Stejně byla pod její úroveň.
„Jistěže,“ usmála se na ni a znovu jí poťapkala po hlavě.
„Co to má znamenat, Chiyo?!“ Kiyochi stál uprostřed ulice a za ním bylo asi dalších pět čelenů Rady.
„Tohle není slepičárna, Kiyochi-kun! Tady by tě to nebavilo, nejsou tu žádný drby,“ podívala se na něj šklebící se babička.

„Tak si to projdeme znovu, Kazekage-sama,“ Gaara měl klidnou tvář, když Kyiochi naproti němu zuřil.
„Narušil jste výslech osoby s naprosto-,“ nestačil dokončit, protože ho Gaara mrazivým hlasem přerušil.
„Nevyhovujícím důvodem, proto, aby byla vyslýchána,“ přimhouřil oči.
Byl na tenkém ledě, ale neměl v plánu prohrát. Zakázal Radě Nami vyslechnout a oni to udělali, to byl bod pro něj, v téhle diskusi. Ovšem Nami se včera neovládla a zbořila stěnu jejich domu. Tedy… ONI zbořili stěnu domu. Nami v tom byla nevinně. To on se opil a to on… ji políbil. Při tomhle se pousmál. Jediná dobrá věc, co za ten večer udělal.
„Vám důvod přijde nevyhovující? Kazekage, pokud se nepletu, on byla u Orochimara a ten už jednou oklamal Sunu pod vedením vašeho otce,“ Kyiochi seděl naproti němu.
U dlouhého štíhlého stolu sedělo celkem 15 lidí počítaje Temari, Kankuroua a Gaaru. Gaara byl v jednom čele a Kyichoi v tom druhém.
„Pokud se dobře pamatuji. Můj otec v tu dobu, co Rada schválila Orochimarův plán: Zaútočit na Konohu, nežil,“ připomněl Kankurou.
„Jen připomínám, že třeba ta dívka, nemusí být ona! Ano nežil, ale měl jeho podobu, styl vyjadřování i jeho vzpomínky z předešlých dnů! Výslech byl také důležitý proto, že pokud to je ona, má informace! Ať je chce mít nebo ne, má je!“ Kyiochi prásknul dlaní o desku stolů a div se židle nesvalila na zem, když prudce vstal.
„Prosím, uklidněte se,“ Naoto se zamračil.
„Kyiochi, velvyslankyně z Listové není pod nadvládou Orochimara. Skoro zemřela, když jsem jí našel, a to by Orochimaru neriskoval… Pouze díky jejímu démonovi přežila, jelikož na ni nasadil pečeť, jako pojistku. Každopádně, co mě opravdu zaráží je, že jste neuposlechl můj přímí rozkaz a provedl výslech, aniž bych o tom byl informován,“ Gaara svraštil čelo.
Kyiochi musel být připraven, když tak učinil a on to věděl.
„Jednal jsem v zájmu Suny. A jak se včera prokázalo, dělal jsem dobře. Kazekage-sama, proč se nepodělíte o váš boj se slečnou Uzumaki?“ ano, přesně věděl, že tohle vytáhne.
Kdyby v tu dobu nešel po ulici, nejspíše by o tom ani nevěděl, jelikož škody hned zastavil pískem, takže stačilo vytáhnout ze sklepa náhradní nábytek, který tam měli schovaný, kdyby on sám ztratil kontrolu a všechno by bylo při starém.
„Kyiochi, tohle nepatří do Rady… Nestalo se nikomu nic, a pokud vím, když si člověk zničí svůj dům je to jeho problém,“ Temari probodla hnědovlasého radního pohledem.
„Jenže evidentně je její kontrola nad jejím démonem oslabena! Měla by být pod dozorem! Ne, měla by být někde, kde nikomu nic neudělá!“
„To chce, abychom ji někde zavřeli? Kiyochi-san, tohle už je příliš. Ta dívka by měla být kontrolována, ne za účelem jaký chcete vy, ale pro její zdraví. Pokud vím, Hitomi-san nám hlásila, že na tom je dobře, ale můžou se objevit lehké komplikace, a pokud to nebylo v Orochimarovém plánu, taky proto, aby si ji nevzal zpátky,“ promluvil Naoto a další tři radní mu mumlali na souhlas.
„Naoto-kun, Kiyochi-kun vy z toho děláte zbytečnou vědu. Ta holka je v pořádku, je zdravá jako rybička a kdyby tady Kazekage nedělal něco, co dělat neměl, byl by v pořádku i jeho dům. Spíš by mě zajímalo, jak jste ji našel, Kazekage,“ Chiyo na něj pozvedla obočí, když se svým bratrem usedli k nově nanošeným židlím.
Gaara si vzpomněl na tu noc. I na Sasukeho. V hlavě se mu přehrávalo odpoledne potom, co už byla hospitalizována a on našel na stole dva dopisy.
První byl… tak nějak pro něj.

Nemohl jsem ti ji přinést až ke dveřím. Bylo sem těžké proklouznout bez povšimnutí, i když jsem byl sám. Obyčejně bych se těch, co mne zahlédnou, normálně zbavil, ale tady to možné nebylo. Předej jí ten druhý dopis, až na tom bude lépe.

Oba dva mu leželi v prvním šuplíku ve stole.
„Uchiha Sasuke mi dal informace, kde Nami najít,“ řekl jako stroj.
„Uchiha… Ten nukenin z Listové?“ Kiyochi nechápal.
„Nebyl vyhlášen za nukenina,“ opravila ho Chiyo.
„Ale je spolčen s Orochimarem!“ vykřikl náhle.
„Kiyochi, máte druhé napomenutí,“ připomněl mu Naoto.
„Vy se necháte řídit tímto děckem, který žije jenom proto, aby bylo zbraní Suny?! Obrací se to-,“ vykřikoval, ale Naotův hlas byl tak silný a hluboký, že ho s lehkostí přehlušil.
„Kiyochi Sandaro! Pro tuto radu jste vyhozen za narušování a shazování úřadu Kazekageho Sabaku no Gaary! Opusťte tuto místnost a pro příště si laskavě uvědomujte svou řeč!“ postavil se Naoto pobouřeně.
„Tato Rada se pro dnešek uzavírá z důvodu nepříčetnosti zde jmenovaného Sandaro Kiyochiho,“ prohlásil ještě a všichni přítomní vstali a odcházeli velkými dveřmi, až na trojici nejmladších tady.
Slyšeli, jak se sebe babička Chiyo směje: „Takhle zábavnou Radu jsem dlouho nezažila. Co myslíš ty Ebizou?“

Zíral do zdi a přemýšlel. Věděl, že to včera naprosto zvoral. Kdyby jenom nepil ten hnus a radši puknul žárlivostí, kterou si už musel přiznat, než aby tohle celý zvoral nedomyšleným polibkem, za který ho uhodila. A měla na to svaté právo.
A ještě horší bylo, že teď už věděl, že ho nechce.
Tužka v jeho ruce praskla od přívalu emocí, co snad nikdy nezašil.
Musel ji vidět, musel ji slyšet, musel s ní mluvit. Ne nemusel, on chtěl. Lásku nikdy nezažil až do té chvíle, než poznal ji. Zamiloval se do ní, ani nevěděl jak. Nikdy si nemyslela, že to pocítí, vždycky si myslel, že je jenom schránka, co se může pokoušet rozeznat city u jiných, ale nikdy ne pocítit u sebe.
Vstal. Včera bylo dobře, že ji políbil. Zjistil, že o něho nestojí, ale druhou šanci tomu dá. Vždyť muži o ženy bojovali, ne? Dobíjeli jejich srdce, tak to může zkusit i on. Viděl bratra, jak flirtoval s jinými a jak ho vždy odmítli, ale když se u nich stavil podruhé, už ho pryč neposlali. Nedoufal, že by to bylo i u něj a Nami. Chtěl jí jenom říct, co cítí, chtěl to ze sebe dostat ven. Bylo mu jedno, co udělá. Jestli s Kibou něco má. Jestli… něco…
Vyrazil ven. Obavy musel nechat za hlavou, musel se od nich odprostit, musel na ně zapomenout a věřit.
Obalilo ho horko, když se ocitl venku, teď mu zbýval už jen jediný úkol. Najít ji. Tu jedinou, která upoutala jeho pozornost, která si ho dokázala získat už jenom úsměvem, která byla svá a Uzumakiovská. Od Naruta vlastně schválení dostal, když nad tím tak přemýšlel.
Šel po náměstí, když zahlédl Katemu, jak se někomu vrhá kolem krku. Byl to jeho rival. V hlavě se mu rozlehl smích… vždyť on není pro Kibu rivalem, kdyby ho Nami opravdu… ne to slovo nechce říkat ani v mysli.
Ovšem pokud k němu Nami něco cítí… Vířila v něm dávka hněvu.
Bál se pohnout. Pokud ji podváděl…
„Gaara! Co ty tu?“ oslovil ho Kiba.
Podíval se na něj. Ne… On s ní nic nemá. Ona s ním není.
„Hledám Nami,“ nezakrýval pravý účel této cesty.
Může jí hledat pro cokoliv.
„Jo, ta bude někde… myslím, že ji Chiyo šla sprdnout na hřiště,“ zasmál se a objal Katemu kolem ramen. Ta se o něj opřela.
To jenom já s tím musím mít takové problémy? Kiba zná Katemu den a už jsou spolu! Kankurou je s Kei a Temari se do sebe se Shikamarem zamilovali už na chuuninskách zkouškách, tak proč zrovna já musím mít problém!
„Cože?“ nechápal, až svraštil čelo.
„Nami se skoro porvala s Matsuri,“ vysvětlila Katema, která už to celé vyslechla od Kiby.
Zakoukaně pohlédla do vlčích očí, co jí tak vábily. Byla rozhodnutá zjistit, jaký je. I kdyby to byl vztah jenom na tento týden. To on ji přemluvil, aby šli na kafé a to ona souhlasila, protože oba dva věděli, že to nepovede jenom k posezení u stolu. Nedělali s tím cavyky, bylo na Kibovi vidět, že se mu líbí. A ona zase neměla potřebu skrývat, že jí tento mladý muž zajímá.
Byl jiný, než muži se kterými už byla. Možná to bylo tím, že to byl ninja z Listové, z jiné země a tenhle románek si zaručeně nechtěla nechat ujít.
„Proč?“ zeptal se na více informací.
Věděl, že jejich vzájemné sympatie jsou na bodu mrazu, ovšem nečekal, že by mohli mezi sebou bojovat. Navíc Nami neměla chakru skoro na cokoliv, pokud… pokud nepoužila Kyuubiho.
„To ti může říct Nami,“ zasmál se Kiba a Gaara přikývl.
Vydal se směrem ke hřišti. Cestu znal jako své boty. Chodil tu často až moc často na to, aby to bylo zdravé. Pamatoval si, jak sem chodíval v naději, že se ho už bát nebudou.
Děti tu dnes nebyli, neslyšel jejich křik a smích. Otevřel zrezivělou branku a v dálce na konci hřiště viděl postavu, které hodlal nabídnout své srdce, přestože v rukou držela kunai.
Nadechl se vzduchu. Vítr zavlál na tomto plochém místě, kde mu nic nebránilo a vlasy mu trochu spadali do očí. Slyšel vrzání houpačky, jak se mírně pohupovala. Vrátil se do minulosti a spatřil tam sebe. Zavrtěl hlavou, to byla minulost, k té je třeba se vracet pouze v nouzi.
Šel tím směrem. Mohl by to přirovnat k pochodu před popravou.
Viděl, že v očích měla zmatek. Tváře měla mokré, což nechápal a chtěl se jí zeptat na to, co se stalo, co jí kdo udělal, ale předběhla ho.
„Co tu děláš?“ věděla, že jeho přítomnost jí v srdci pálí, jako nic jiného.
Nepodívala se na něj. Oči měla upřené do země. Houpačky… V zemi Vody nebyli. V zemi Vody byl jenom strach, který vzbuzovala v dětech.
Žádné místo, kde by byla vítána, tam nebylo. Žádná houpačka, co měl Naruto tam nebyla, aby se mohla nějak zabavit sama. Sledovala děti, jak chodívají se svými rodiči, zatím co jí vyzvedávali vojáci. Zatím co, ona byla pouze… sama.
„Co se stalo mezi tebou a Matsuri?“ položil vlastní otázku.
„Nic podstatného, jenom jsem ji chtěla prověřit,“ zavrtěla hlavou, jako by jí to téma bylo nepříjemné. Popotahovala si krátké oranžové návleky na loktech, co zakrývali její tetování.
„Prověřit?“
„Jo, chtěla jsem zjistit jakou vůli ohledně tebe má,“ zavrčela jako pes, co ho moc dlouho taháte za ocas.
Postavila se naproti němu a znovu si stáli čelem. Vědět, že ji už měl, políbil ji, ale nemyslel to vážně, ji drásalo, když ho viděla.
Byl jenom opilí a nevnímal pomalu ani fakt, že je kyslík k životu potřeba. Tak jak by mohl vědět, co dělá, když přitiskl svoje rty na ty její?
„Chtěla jsem vědět, co by pro tebe udělala, co by pro tebe vydržela,“ zvyšovala hlas. Nešeptala, už se jí nechtělo dodržovat klid, co tu byl.
Gaara nechápal, ztrácel se, ale Nami už neměla, co ztratit.
„Chtěla jsem vědět, kolik by pro tebe obětovala! Chtěla jsem vědět, jestli by pro tebe udělala to samé, co já! Víš proč? Protože všechny ty pos*aný dny v tom vězení, kde jsem byla závislá na tom jediným světlým bodě v mé hlavě, kde jsi byl ty! Ne, byl jsi to TY! Myšlenka na tebe byla to jediné, co mi zůstalo! Za co jsem bojovala, aby se neztratila! Abych neztratila pocit, co jsem si tolikrát tak dokonale vybavila! Ten pocit, když ses mě dotkl, to byl on!
To kvůli tobě jsem to nevzdala! TO kvůli tobě jsem ještě naživu, protože to vzpomínka na tebe mě přivedla z nějakýho po*ranýho schodiště, kde jsem byla do*dele sama a bála jsem se a víš co? Kdybych ty schody sešla, měla bych už svatej pokoj, jelikož zamilovat se do člověka, jak jsi ty, to je doslova za trest! JO správně! Já kráva se do tebe zamilovala! Pro Jashina, co jsem to jenom za člověka, když přežije Orochimara a hned na to se vrhne do jámy lvové, když se hodlá zabouchnout do nějakýho Kazekageho! A mám hlad, protože když tě sprdne babička Chiyo, jde ti o život, jenže ty to nepochopíš, jelikož tobě to nikdy neudělala! Chakru mám taky někde za horama dolama a nemůžu s tím nic dělat a abys věděl-,“ už nemluvila, asi po druhé větě svého proslovu pustila hlasivky naplno a řvala.
Chtěla to vykřičet, chtěla to ze sebe dostat.
To, co slyšel, mu stačilo. Její proslov nevychovaně přerušil, když se rozhodl pro vlastní sebevraždu. A to políbit naštvanou Uzumaki, jenže tentokrát střízlivě.
Nic by ho v tom nezastavilo potom, co vyslovila ta slova. Než stačila vůbec doříct větu, ucítila, jak jí vzal tváře do dlaní a hlavu jí natočil výš, aby měl přístup k tomu, co už včera ochutnal, ale jenom kratičce.
Jednu ruku přemístil na její zátylek a narazil svými rty na ty její. Dostalo se mu okamžité reakce, kterou pocítil, když mu hodila ruce kolem krku a přitáhla si jeho hlavu ještě blíž. Ztratil pochybnosti a ruce přemísti na její boky, aby ji k sobě natiskl ještě víc, tak moc, aby mezi jejich těly nebyl rozdíl, to by si přál.
Její rty už nevlastnila ona, tím si byl jistý, právě si ji celou přivlastnil a nikomu ji nedá. Nikdy.
Rukou mu zajela do vlasů, až mu po těle naskákala husí kůže. Jemně mu skousla dolní ret, protože se chtěl odtáhnout, ale evidentně ještě neměla dost.
Čekal, že to, co dělali, bude nějaký hlavolam, na který bude nějaký způsob, ale tanec rtů se nedal naučit. Každým polibkem byl jiný a rty sami určovaly rytmus a styl společně s pohyby. Byly spontánní.
Oddělili se pod sebe jen kousek a pohled mu padl do její zaskočené tváře, protože až teď jí došlo, co se stalo. Co udělali, co ON udělal.
„Co…?“ oči měla doširoka otevřené v úžasu z toho, co se neodehrálo ani v jejích nejdivočejších snech.
„Nejsi jediná, kdo se zamiloval… Nami,“ její očí byly plné překvapení.
Rty mírně pootevřela a chtěla něco říct, ale v tom jí zabránil. Chtěl znovu cítit to, čeho už se nikdy nenabaží.
A nemusel čekat dlouho. Cítil sílu v jejích pažích, co si ho přitáhly k sobě a náruživost jejích rtů dokázal plně opětovat, možná i víc než to.
Objal ji kolem pasu a natiskl ji na sebe tak, až naléhavě zalapala po dechu, když ho z ní naprosto všechen vymáčkl.
"To je moc s-silně!" skoro nemohla mluvit.
Jeho ruce trochu povolily a ona už se mohla nedechnout.
"Nějak jsem to neodhadl," Gaara svraštil čelo, když viděl, jak se jí hrudník naléhavě pohybuje, aby toho nabral do plic, co nejvíce.
"To tedy ne," zasmála se a odstoupila od něj, když se mu ruce vrátily k jeho vlastnímu tělu.
"No... co teď?" podívala se na něj po chvilce ticha.
Nebylo to to trapné ticho, bylo docela příjemné.
"Neříkala jsi, že máš hlad?" jeho rty se trochu prohnuly koutkama nahoru.
"Opravdu?" Nami si snažila vybavit, co mu vlastně říkala.
Gaara mohl vidět, jak se jí mění barvy obličeje, když si vzpomněla, jak se mu vlastně vyznala.
Nakonec se jí vrátila její původní bledší barva, jenže teď už doprovázená lehoučkým ruměncem na tvářích.
"Tak jdeme upokojit tvůj žaludek," vzal ji za ruku a propletl si s ní prsty.
Sledovala jejich ruce se zaujetím. Bylo to tak zvláštní... nové a přesto si připadala, jako by toto zažila už milionkrát.
A nejneuvěřitelnější na tom bylo to, že tohle nebyl sen.
Zasmála se a už otevírala pusu na chytrou poznámku.

Poznámky: 

Ano, je to neuvěřitelné a jsem si vědoma, že na tuto povídku zapomněla více, jak většina čtenářů... já vím a omlouvám se, ale zkombinovat čas, chuť a přístup k potřebné elektronice, není nejlehčím úkolem a já nejsem Iron man (i když bych chtěla, protože to musí být hustý xD)
Tenhle díl se mi ani nějak extra nelíbí, ale tak... třeba vám to vynahradím těma dalšíma, kterých zase moc nebude, protože se blížíme ke konci, ale budou!
Jsem ráda snad víc, než ti dva, že jsou konečně pokupě, protože to je takové... ufff... Takové oddechové to teď bude a možná mě to zase začne bavit, protože už to mám promyšlené a dost se mi to zamlouvá
Jsem zvědavá, co mi k tomu řeknete xD Jinak chci poděkovat Joshině za můj FC (kdyby nááááhodou někdo chtěl - http://147.32.8.168/?q=node/111416 )
A ještě jedna zpráva! Hodlám napsat vánoční speciál, který se sice bude vymykat z děje, ale bude to o nich... tak prostě... víte co myslím, ne? (Kdyby ne, tak napiště do komentáře a já se to pokusím přiblížit vašemu chápáníxD)
Chtěla bych to tu dát někdy o vánocích (tedy třeba 24.12.) ale nejspíše to o svátkách bude s vydáváním ještě těžší, takže to můžete najít na blogu - http://tosh-n-josh.blogspot.sk/ přesně ve 12:00 (tedy doufám, že mi na to ten čas vyjde, a že mi to neuteče třeba o minutu )
Těm, kteří stále nezapomněli, děkuji za případné přečtení, komentář a klidně i nějaké ty bodíky
Děkuji za podporu, kterou mě mnoho z vás zahrnuje každým komentíkem a příjemný zbytek dnů, než nastanou prázdniny, vaše Toshika

A pro jednoho vetřelce

Nevím pod jakou přezdívkou tu jsi, ale najdu tě a donutím tě pykat za to, co jsi provedl, můj milý bratranče! ->