Kazekage Gaara/Mikoto 2

Druhý den ráno jsem se vzbudila s ucházející náladou. Posadila jsem se a protřela si oči.
Achjooo.... Nejraději bych proležela celý den. Po dlouhém přemlouvání jsem vstala, vykonala ranní hygienu, učesala se a oblékla do jednoduchých bílých šatů. Stejně je tu teplo. Vyšla jsem z pokoje a ze zdola uslyšela hlasy. Hm?...

Sešla jsem dolů a v jídelně jsem zaregistrovala blond dívku s culíky, pomalovanýho kluka, Naruta a Gaaru.
Nejistě jsem přicupitala ke stolu.
„Posaď se a nasnídej se,“ usmála se dívka.
„Děkuji,“ úsměv jsem jí oplatila.
„Jsem Temari, Gaarova starší sestra,“ zazubila se a podala mi ruku.
„Miko, těší mě,“ představila jsem se a přijala její ruku.
„Ehm, já jsem Kankuro,“ mávl mi pomalovaný kluk na pozdrav, „Gaarův starší bratr,“ napodobil Temari.
Úsmala jsem se a mé oči vyhledali Naruta, který do sebe cpal páté přes deváté.
„Fákt dobrý,“ zamumlal Naruto a div mu z úst nevypadal jeho mix jídla.

Zatímco Gaara nepřítomně seděl a popíjel kávu, Temari si sedla vedle mě.
„Dáš si také kávu?“ zeptala se.
„Ráda, díky,“převzala jsem od ní hrnek s teplou tekutinou.
„Máte dnes něco v plánu? Dnes večer je v Suně oslava, půjdeš?“ začala mě zasypávat otázkami.
„No, ráda půjdu. Určitě! Naruto půjdeš taky?“ mrkla jsem na blonďáka.
„Že váháš,“ odpověděl s plnou pusou.
Chvíli bylo ticho, popíjela jsem kávu když se můj a Gaarův pohled setkal. Co teď?
„Půjdete taky Kazekage-sama?“ zeptala jsem po chvíli civění na něho.
„Říkej mi Gaaro prosím a zřejmě ano, chci si dnes udělat volno,“ řekl s kamenným výrazem.
Byl zvláštní, nebo spíš důležitý?

„No, vidíš to, měli by jsme zajít někam koupit ti kimono,“ podívala se na mě Temari.
„Na oslavu Suny se musíme vyfiknout,“ dodala ještě a usrkla si kávy.
„Tak dobře, aspoň budu mít co dělat,“ usmála jsem se.
Temari mi byla sympatická a velmi příjemná.

Po snídani jsme se s Temari rozhodly, že kluky necháme doma a vyrázíme do obchodu.
Rozloučily jsme se a vypadli ven.
„Půjdeme do mého oblíbeného obchodu, mají tam krásné oblečení,“ zamnula si rukama Temari.
Neznám to tu, takže mi nezbývalo nic jiného než ji věřit. A měla pravdu. Široký výběr a můj styl.
„Páni,“ vydechla jsem, přičemž na mě Temari zamrkala.

Začaly jsem lítat po obchodě a vybíraly pro mě kimono. Do oka mi jako první padlo lehké, tenké kimono v barvě noci, tak jsem si ho šla hned vyzkoušet.
„Stoprocentně tohle!“ Temari uznale přikyvovala.
Bylo pohodlné a dokonale mi padlo. Kimono mi sotva sahalo ke kolenům.
Temari nakonec neodolala a musela si také jedno koupit.
Odcházely jsme maximálně spokojené.

…......Mezitím u kluků doma.........
„Takovej klid,“ oddechl si Kankuro. „Holky neuvidíme do večera,“ zasmál se.
Kankuro se postavil, vytáhl saké a nalil Narutovi a Gaarovi, včetně sebe.
„Na posilněnou,“ napil se rýžového alkoholu, který ho okamžitě zahřál.
Napil se i Gaara a Naruto.
„Hej Naruto, ta tvoje kamarádka je celkem kočka,“ ušklíbl se Kankuro. „Má někoho?“.
„Na to zapomeň. Teď je zatím klidná, ale jinak je tvrdohlavá a náladová,“ opáčil mu Naruto.
Kankuro se hlasitě zasmál a znovu ulil saké.
„Repete,“ prohlásil a všichni tři se napili.
A tak popíjeli a popíjeli.

….......Zpet k holkám.......
Čas utíkal neúprosně rychle a blížil se čas oběda.
„Nezajdeme se najíst?“ zeptala jsem se.
„Ale jo, mám už docela hlad,“ odpoveděla mi Temari a vedla mě do nejbližší restaurace.
Posadily jsme se a obsluha nám přinesla jídelní lístek. Začala jsem si ho pročítat a přemýšla na co mám tak chuť...

„Heleme se,“ uslyšela jsem matně známý hlas. Kankuro...a kluci.
Ihned si přisedli k nám. Ucítila jsem závan saké. Jsou opilí?
„Měli jsme hlad tak jsme tady, noo a vy jste tady taky,“ přisedl ke mně podnapilý Naruto. Byl to zajímavý a velice zábavný pohled. Koukla jsem na něho s výrazem „to si snad ze mě děláš prd*l“.
„Vy jste pili?“ pozvedla Temari obočí a prohlédla si Kankura a jeho společníky.
„Ale jenom tááákhle malinko,“ ukázal Kankuro na prstech.
Kankuro se začal strašně tlemit a Naruto se přidal k němu. Podívala jsem se na Gaaru.
„Já jsem střízlivý,“ řekl se založenýma rukama na prsou. No moc na to nevypadá. Vypadal lépe než Kankuro s Narutem.
„No ták holky, co se nebavíte?“ uchechtl se Naruto.
„Já se bavím přímo skvěle,“ řekla jsem ironicky.
Objednali jsme si a všichni se pustili do jídla. Naruto do mě začal rýpat. Šťouch sem, šťouch tam.
„Moje šaty!“ vyjekla jsem, když jsem spatřila svůj talíř v klíně.
Chytla jsem Naruta za zátylek a hlavu jsem mu na oplátku vymáchala v jeho talíři.
„Ty mag*re!“ postavila jsem se a uraženě odkráčela na toalety si šaty trochu očistit.

Temari jen nevěřicně kroutila hlavou. Gaarovi to přišlo najednou směšné. V duchu se zasmál, ale navenek se jen pobaveně ušklíbl. Zatímco se Kankuro a Naruto svíjeli v křečích záchvatu, nasupeně jsem se vrátila ke stolu.
Měla jsem chuť jim utrhnout hlavy.
„My půjdem a vy platíte,“ usmála se vítěžně Temari a podadla mě za ruku.
Posmutněle jsem koukla na MÉ šaty. Mag*r, deb*l, maml*s...
Gaara se prudce postavil a podal mi jeho plášť. „Na, ať si to zakryješ.“
Zabalila jsem se do něho, poděkovala a odkráčela jsem s Temari domů.

Doma jsme začaly s přípravami na večer. Dopřála jsem si dlouhou koupel, Temari zatím pouklízela po klucích a následně se ubytovala v koupelně taktéž.
Když jsem vylezla z vany, Temari už mě čekala v pokoji.

„Namaluješ mě?“ požádala mě.
„Jasně! Podej mi kosmetiku!“ zavelela jsem a začla jí decentně zkrášlovat.
Povídaly jsme si a já měla pocit, že jí znám už nějakých pár let. V její přítomnosti, jsem se cítla uvolněne. Snad bude večer zábavný.

Oční stíny jsem sladila s barvou jejího kimona. Světle hnědou. Vlasy jsem jí rozčesala a začala jsem jí vymýšlet účes.
Nakonec jsem jí vlasy vyčesala nahoru do volného drdolu. Temari byla spokojená.
„Teď já,“ zasmála jsem se.
Temari mi namalovala černé linky, které rámovaly husté černé řasy. Bledou tvář mi zvýraznila tvářenkou broskvové barvy. Vlasy mi kulmou ještě mírně zvlnila a nechala je volně rozpuštěné. Tak jsem to měla nejraději.
„Myslím, že nám to fakt sekne!“ zhodnotila nás kladně Temari.

„To je už sedm?!“ vyjekla jsem.
Temari jen přikývla. „To nám to uteklo.“
„Holky! Za chvíli dole,“ zavolal Kankuro, když došel společně s klukama domů.
Podle zvuků jsem usoudila, že každý z nich zamířil do svého pokoje aby se taky trochu zkulturnili.
Temari si na sebe oblékla své kimono.
„Tak co? Stojím za hřích?“ šibalsky se usmála.
Uznale jsem přikývla a zasmála se. Taktéž jsem se navlékla do kimona. Stoupla jsem si před zrcadlo a dokončila poslední úpravy. Byla jsem spokojena.

Vyšly jsme z pokoje a putovaly po schodech dolů, kde už čekali kluci.
„Hmmm, fakt vám to sluší,“ ohodnotil nás Kankuro.
Naruto mu přikyvoval. Vztek na Naruta mě přešel, stejně jsem na něho nikdy nemohla být dlouho naštvaná. Navíc už byli střízlivý. To je jedině dobře.
Kankuro nenápadně žduchl do svého mladšího bratra. Všimla jsem si toho.
„Ehm,“ odklašla si Gaara, „byl bych velmi rád, kdybych ti dnes mohl dělat doprovod a trochu ti ukázal naši vesnici.“
Cože? Docela mě to zaskočilo. Vsadili se nebo co?
Gaara ke mně přistoupil a nabídl mi své rámě. Byla jsem nervozní.
Nejistě jsem ho přijala. Šli jsme jako poslední a následovali ostatní...