Letní naděje 5 - Padnout za ramen?!

Zavřela jsem ji a seběhla jsem schody, abych ji zakopala pod sakurou, kterou naši zasadili, když jsem se narodila.

[druhý den, 8:00, smluvené místo]
"A tys sem zabloudila?" podívala se na mě ANBU s fialovými vlasy, která sledovala, jak se snažím zorientovat.
"Ne, já jsem tu nová. Hatake Natsuki."
"Hatake? Ty jsi ta Kakashiho dcera?"
"Ne, jenom vypadám úplně jako on a mám stejný příjmení. Taková malá náhodička," ušklíbla jsem se na ni. "Kde se mám hlásit, Fialko?" Všimla jsem si, jak se znepokojeně zamračila.
"Neříkej mi Fialko, a ty nemáš papír od Hokage-sama?"
"Ne. Mluvíme tady o Narutovi, a ten mi to samozřejmě neřekl."
"Tak musíš za ním a pak ten papír ukážeš někomu ve skladu," vysvětlila mi.
"Nemusím," podotkla jsem. Blonďatá hlava v Hokage klobouku už k nám spěchala s taškou a mávala listinou.
"Natsuki, mám pro tebe oblečení a zbraně, mělo by ti to padnout, a ten papír už nepotřebuješ," řval už z dálky Naruto.
"Fajn, díky." Zamávala jsem Fialce, šla jsem si obléct šedočerné hadříky z Narutovy igelitky s karikaturami pěti Kage a nápisem PĚT KAGE POTVRZUJE: PREZERVATIVY NIGHTPLAY VÁS NIKDY NEZRADÍ V NEJLEPŠÍM! a vydala jsem se z něj dostat, ve kterém budu týmu.
........
"Tvoje kódové jméno bude Neko, tady máš masku. Říká ti něco jméno Tenzo?"
"Ne."
"A Yamato?"
"Hm, není to ten týpek s Mokutonem, táta Lilijky?" zamyslela jsem se.
"Jo. Sice nevím, kdo je Lilijka, ale snaž se mu tak neříkat. Tenzo, jasný?"
"Tenzo, jasný. A předpokládám, že z něj bude vedoucí mého týmu. Má už tým, ke kterému se přidám, nebo budeme všichni tři noví?"
"Dřív byl v týmu Kakashiho, ale teď máme hodně nováčků a nouzi o vedoucí a on se zdá jako dobrý kandidát," pustil se Naruto do proslovu.
"Takže noví. A je hezkej?" Musela jsem vyprsknout smíchy nad tím, jak se mi podařilo šokovat sedmého Hokage.
"Nejsi ty náhodou dcera mojí sestry?" pronesl nakonec rozvážně.
"To jsi zjistil fakt brzo, tleskám. Ne, byl to vtip, já mám Asumu. A kolik mu vlastně je?"
"Čtyřicet, možná o rok víc nebo míň. Nevím, čestné slovo."
"Fajn, toho asi balit nebudu," rozhodla jsem se, jako kdybych to vůbec někdy měla v plánu.
"Jako kdybys to vůbec někdy měla v plánu," poznamenal Naruto.
"Hej! Nečti mi myšlenky!"
"To se nesmí?" otázal se nevinně. Měla jsem chuť ho přiškrtit, ale rozhodla jsem se, že se trochu pocvičím v sebeovládání.
"A ten zbytek?"
"Kio a Ichi. Kio je sedmnáctiletá medička, která se zvlášť vyznamenala v jedech. Ichimu je devatenáct a je to specialista na pasti, který se strategickými schopnostmi blíží Shikamarovi. Vlastně je to jeho bratranec přes koleno nebo tak něco."
"Vypadá to, že se budeme dobře doplňovat. Kde a kdy se potkáme?" zeptala jsem se a sledovala jsem, jak Naruto tiše zaklel při pohledu na hodiny.
"Eeeee... Sakra. Měla jsi tam už pět minut být. Když jdeš od západního vchodu ke skladu uniforem, je to první ulička vlevo těsně před skladem a pak hned zahneš doprava a až to půjde, zase doleva, a tam najdeš dveře číslo 504."
"Fajn, díky. Běžím," houkla jsem na něj a vystartovala. Našla jsem první uličku vlevo, doprava, doleva a vzala za kliku dveří číslo 504.
"Ehm, pardon, že jdu pozdě, ale můj strýc zase zapomněl, že se tu máme sejít, a moc dlouho se se mnou vybavoval. Jsem Natsuki, ta nová z týmu," vychrlila jsem. Pak jsem se teprve podívala na lidi v místnosti. Vypadalo to jako nějaká důležitá konference. Rozhodně jich bylo víc než tři.
"Shimata! Omlouvám se. Nevíte, kde se má sejít náš nový tým? Šla jsem tam, kam mi řekl Naruto, ale asi jsem tu trochu blbě."
"O dvě patra níž, u druhého skladu. Asi hledáš číslo 504, ne?" zeptala se mě náhodná postava v masce.
"Tohle je 1504, ale někdo urval jedničku a od té doby se sem pořád někdo dobývá," vysvětlil mi někdo jiný.
"Tak díky," zavolala jsem. "Jo a představila jsem se špatně, tady jsem Neko." Praštila jsem dveřmi 1504 a upadla i pětka.
"Ku-va!"
Rozběhla jsem se tmavými chodbami a seběhla jsem o dvě patra níž.
506, 505, 504.
"Čau lidi, pardon, že jdu pozdě, ale můj strýc zase zapomněl, že se tu máme sejít, a moc dlouho se se mnou vybavoval, a navíc jsem šla omylem do špatné místnosti. Jsem Natsuki, vlastně Neko," zopakovala jsem dlouhou větu.
"Yamato, Tenzo," představil se ten s krátkými hnědými vlasy, černýma očima a zvláštní čelenkou. Asi náš nový krutovládce.
"Yamanaka Mizuko, Kio," představila se mi ostře a rázně blondýna s růžovými konečky vlasů. Měla dva culíky asi do půl zad a modrozelené oči klanu Yamanaka.
"Mayuro Aru, Ichi," dodal bledý hnědooký zrzek. Zjistila jsem, že je vlastně Tenzo hezčí než on, nebo možná býval, když byl mladší, protože Ichi opravdu žádná extratřída nebyl. A Kio... Kdyby neměla v očích a výrazu něco, co říkalo "nasereš mě a rozdrtím tě podpatkem", byla by hezká.
"Máte misi!" ozvalo se za dveřmi. "Připravte se a za pět minut ať jste u brány!"
"Kdo to sakra byl?" nechápala Kio.
"ANBU posel, je to strašpytel na entou a je nepoužitelný na mise, ale rychle běhá," vysvětlil jí Tenzo. Vzal si mě stranou a tiše se zeptal: "Co je vlastně s Yuri? Když zjistila, že jsi v mém týmu, vlastně při vyslovení tvého jména, praštila do stolu tak, že se otřásly skleničky v policích, a s brekem vztekle utekla do pokoje. Udělala jsi jí něco? Nebo jste kamarádky, co se pohádaly?"
"Aha, tohle. No, jenom jsem jí přebrala kluka."
"Kdo je ten šťastlivec?" ušklíbl se.
"Taichou! Musíte se mi nutně posmívat?" zavrčela jsem.
"Ne, ale baví mě to," opáčil. Uraženě jsem se otočila a vydala se k bráně. Když jsem vylezla na ulici, všimla jsem si Yuri.
"Čau Lilijko. Sluší mi, co?" zeptala jsem se a zatočila se před ní ve svém novém oblečení.
"Vypadáš v tom jak pytel na odpadky," odsekla.
"V tom případě dal ty-víš-kdo přednost pytli na odpadky před tebou. Nechtěla bych být tak hnusná," ušklíbla jsem se.
"Nech mě na pokoji a běž se starat o svoji novou misi, vrahu!"
"Pořád lepší být vrah než dětinsky mlátit do stolu."
"Jak o tom víš?!"
"Mám své zdroje. A navíc je to jediné, na co se kdy zmůžeš."
"Natsuki! Neříkala jsi, že tě ta podobnost tátovi štve?" zavolal na mě Tenzo.
"Jo, říkala!"
"Kakashi se po mně taky vozil," zavolal, "takže jestli se chceš odlišit, můžeš být milá na Yuri."
"Nechtěla mi věřit, že jsem v ANBU, tak jsem jí šla ukázat, co se tam zrovna nosí, a začala se se mnou hádat," prohlásila jsem s nevinným nezájmem.
"Kami, ty jsi vážně úplně jako..." Když zachytil můj vražedný pohled, překvapivě rychle zmlknul. Dorazil zbytek mého týmu a uraženou Yuri začal jako vždycky utěšovat Sen.
"Takže, naše mise spočívá v odhalení a zabití nějakých lapků, kteří chtějí vyloupit Teuchiho pokladnu."
"Převážně peníze od naší rodinky," uchechtla jsem se.
"Určitě je jich víc od Naruta," opravila mě panovačně Kio.
"Proč myslíš, že mluvím o rodince?" podívala jsem se na ni. "Naruto je bratr mojí mámy."
"Ty jsi příbuzná s dvěma Hokage najednou?!" vykulila oči.
"Už to tak bude. A jak je máme zabít? Hodně krve, málo krve, rychle, pomalu, vadí, když je přeseknu napůl?" zeptala jsem se.
"Nevadí, ale budeš pak vytírat chodník," poznamenal Tenzo.
"Takže málo krve," poznamenala jsem. "Kdy to plánujou?"
"Dneska o půlnoci," řekl Ichi.
"Páni, Ichi, to byla nejdelší věta, jakou jsi od našeho seznámení řekl!" prohlásila jsem dramaticky.
"Ono to mluví," zazubila se na mě Kio. Zamračila jsem se. Tahle holka se mi nezdála úplně jako typ na týmovou práci a dobré vztahy s kolektivem. A introvert Ichi je kapitola sama o sobě.
"Ale budeme tam už v deset a ještě je tu druhá část mise, a to..." Tenzo se odmlčel a podezřívavě koukal na papír.
"To je mise pro nějaký blbý neschopný geniny!" rozčilovala se Kio, která mu koukala přes rameno, "a ne pro ANBU!"
"A co?"
"Máme doprovázet staříka Teuchiho, aby ho nepřepadli, až bude kupovat zásoby, ale nesmí nás nikdo vidět," odsekla.
"V tom případě okamžitě vyrážíme, protože tamhle jde," podotkl Tenzo.
"Jo, jdeme padnout za ramen," ušklíbla jsem se.
Rozprchli jsme se do stínů a sledovali jsme ho, ale po cestě jsme nikoho neviděli a ani cestou zpátky žádné komplikace nenastaly.
...........
"Čtvrt na jedenáct a ona tu ještě není," odfrkla si Kio. "Jablko nepadlo daleko od stromu." Přemáhala jsem smích, protože jsem stála za ní. Minulo pět minut a já jsem jí pořád ještě poskakovala za zády, aby mě neviděla. Tenzo a Ichi se váleli smíchy po zemi. Zaklepala jsem jí na rameno a zašeptala: "Já jsem celou dobu za tebou, blesku." Ichi vyprskl a Kio na mě začala ječet a praštila mě.
"Za co to bylo? Za tvoje špatný reflexy?" zeptala jsem se nevinným tónem.
"SHANNARO!" zařvala po vzoru Sakury a já jsem se jen tak tak vyhnula její pěsti.
"Tak se zklidníme, ano?" vložil se do toho Tenzo s baterkou pod bradou a Kio nevěděla, jestli má dřív naštvaně zírat na mě nebo na něj. Sledovala jsem ho a poznamenala jsem: "Tohle funguje jenom na strejdu Naruta-sama, taichou."
"Rebelka. Musí si tam toho strejdu přidat. A nebo se jenom vytahuje tím, že je neteř Hokage? Nevypadá na to, zvlášť mozkovou kapacitou," otevřela si hubu Kio a s ďábelským nadšením očekávala moji reakci
"Promiň, říkala jsi něco?" otočila jsem se na ni. Jako když vezmete dítěti bonbon. Zrudla a zase zbledla vzteky a ucedila: "Nic. Nemáme náhodou misi?"
Vyskočili jsme na střechy u Ichiraku ramenu a sledovali jsme příchod lupičů. Byli čtyři.
"Každý tiše sejme jednoho," zněl rozkaz.
"Fajn, beru si tamtoho v tom zeleným kimonu. Blbec. Když jdu loupit, tak si na sebe sakra neberu něco, co je vidět na kilometry daleko," řekla jsem. I ostatní si rozdělili oběti. Chtěla jsem ho propíchnout, ale moje Chidori místo něj zasáhlo laň, která před něj ochranitelsky skočila.
"Co to je?!" zasykla jsem, když jsem viděla, jak vytvořil další zvíře. Tohle nejsou normální zloději, a nejspíš ani normální shinobi. Nejspíš to bude Kekkei Genkai. Trochu jsem se vzdálila a sledovala je. Vždycky dali ruce k sobě a to, co vznikalo, vypadalo jako živá zvířata. Sledovala jsem toho, kterého si vybral Ichi. Použil na něj nejdřív nějakou zemní techniku, která ho měla uvěznit. Vyhnul se a hodil výbušný kunai, který jeho protivník chytil do vodního vězení. Ichi zaútočil nějakým větrným útokem, který lupič využil ve svůj prospěch a vzniklý plamen zasáhl Kio i jejího soupeře.
Katon? Jak? Nepoužil už náhodou dva různé styly?
"Kio! Lékařský ninja má stát jako poslední!" zařvala jsem na ni a dál odrážela útoky. Dveře některých domů už se otvíraly. Posunula jsem si masku.
"Nechcete pomoct?" volal někdo.
"Ne! Zpátky! Tohle je záležitost ANBU!" utrhla jsem se na ně. Přiblížil se ke mně Tenzo a postavili jsme se zády k sobě. Už trochu vyléčená Kio a Ichi udělali to samé. Za zády jsem uslyšela cvaknutí a jeden z lupičů se zmítal v jedné z Ichiho pastí. Kio na nic nečekala a probodla ho jehlicí se svým speciálním jedem.
"Musíme je dostat z vesnice. Ichi má plán. Poslouchej," řekl polohlasem Tenzo a vysvětlil mi to. Ichi má v lese nastražené pasti na zvěř. Na stromech, u kterých jsou, je nasprejovaná bílá tečka. Takže my je zatáhneme do toho lesa a tam si je nějak podáme.
"Fuuton: Rasen Shuriken!" Naruto sejmul dva ze zlodějů a Tenzo kolem nás vytvořil stěnu, aby nás shuriken netrefil taky. Třetího jsem zezadu dostala Chidori, ale ještě předtím dokázal poslat za Ichim nějakou větrnou techniku. Šla jsem posbírat těla.
"Vykopejte hrob a hoďte je tam," rozkázal Naruto.
"Ne. Na pitevnu," opravila jsem ho. "Mají asi nějaký hodně neobvyklý Kekkei Genkai. Každý z nich umí používat čtyři různé styly a vytváří zvířata, která pak ovládá. Ale nejdivnější je, že po jejich smrti ta zvířata prostě přestala bojovat a odběhla. A Kuchiyose to nebylo. Přivolávali je tak, že jenom dali ruce k sobě."
"Všech pět stylů," opravila mě Kio. "Ten můj na mě použil všechny."
"O tom jsem ještě neslyšel," zamyslel se Naruto. "Žije nějaký z nich?"
"Tenhle by mohl. Mám protijed na svůj jed, mám mu ho dát?" zeptala se Kio.
"Dej mu ho a odnes ho Ino na prohlídku mozku. Rychle. A my mezitím uklidíme tenhle svinčík."
Uklidili jsme svinčík a šli jsme si lehnout. Tu noc jsem strávila v pokoji v budově ANBU.