Fade into the Moonlight, 015- Začátek konce

„No to potěš péro! Ten kluk ví, jak zaujmout.“ Špitnul Kakkò směrem k Li’iu. Ta jen kývla na souhlas. Ještě toho dne se začalo s přípravami. A ještě večer toho dne přišla do Teh’Stonu zpráva.
A ještě té noci se začalo s přípravami. V Shimogakure stáli všichni dobrovolní bojovníci před hlavní budovou.
„Jsou ochotni položit svůj život, ale mají strach. Potřebují nějak zvýšit morálku.“ Pronesl Kakkò, když spatřil ten dav.
„Nech mě něco zkusit.“ Nabídl se Gekko’ü a po střeše kráčel blíž k davu.
„Tak se ukaž, Marendare.“ Popohnal ho Kakkò se založenýma rukama na hrudi. Gekko’ü došel k zábradlí a zhlédl k davu. Lovecké osazenstvo se dalo do zuřivého jásotu, což Gekko’ü zmírnil pozvednutím paže. Černovlásek se pak zhluboka nadechl a mohl spustit. To, co spustil, byl spíš zpěv, ale pořádně motivační.
„Zde stojí naši vojáci, jsou z celého světa. Čekají v řadě pro válečný křik. Jsou zde shromážděni, vítězství je blízko, ten zvuk zaplní síň a dá nám všem sílu. Sami bojujeme pro svobodu, jenž je skutečná, máme právo žít bojem a jsme tu pro vás všechny. Nyní stvrď, že krev na tvé oceli nikdy nevyschne, vstaňme spolu a bojujme pod bitevním nebem!“ Kakkò nestačil valit oči překvapením, jak to tomu klukovi jde. Už pouhou první slokou si získal obdiv všech shromážděných.
„Mnoho jich stálo proti nám, ale nezvítězí! Řekli jsme, že se vrátíme a zase jsme tady! Přineseme jim zkázu, utrpení a bolest, jsme kladivem Bohů, jsme hromem, větrem, deštěm! Se strachem tam čekají, meče v třesoucích se rukách, sní o tom, že budou vládci, ale nejdřív se musí stát muži! Vyzývám je a všechny plním životem, co je lží! A v jejich posledních hodinách se můžou vyzpovídat než umřou!“ Gekko’ü v návalu toho všeho skopl kus zábradlí, které mu bránilo v cestě. Během celého projevu také zuřivě gestikuloval, aby do svých slov dal ještě větší sílu. Gekko’üovi přátelé se v pozadí jen usmívali.
„Kdybych měl v boji padnout, mí bratři, co mi stojíte po boku, seberte mého koně a zbraně, povězte mé rodině, jak jsem padl. Do té doby budu silný a budu bojovat za vše, co je skutečné! Všichni, co mi stojí v cestě padnou ocelí!“ Gekko’ü opět přecházel do rázného tónu, začal se zvedat vítr. Možná to Gekko’ü ovládal sám úmyslně, aby si dal ještě větší majestátnost. Jeho nově rekrutovaní válečníci začali bouchat svými zbraněmi do země.
„Bratři všemožně, vztyčte ruce do vzduchu! Jsme válečníci, válečníci světa!“ Rozkřičel se Gekko’ü a pozvedl pravačku k nebi. Pár lidí ho napodobilo, ale to nestačilo.
„Bratři všemožně, vztyčte ruce do vzduchu! Jsme válečníci! Válečníci světa!“ Zopakoval znovu černovlásek, tentokrát se k němu přidal celý dav a poslední dvě slova pronesli sborem, při čemž Gekko’ü kývl hlavou. Tak se mi to líbí!
„Jako hrom z oblohy, přísaha boje a smrti!“ Začal Gekko’ü a dav pokračoval.
„Jsme válečníci! Válečníci světa!“ Dokončil dav, což vyčarovalo Gekko’üovi na tváři úsměv. Ještě párkrát ty věty zopakoval, aby dodal ještě víc morálky.
„Páni! Umíme si to ale najít přítele.“ Uznal Naruto tak, aby to zaslechl jen jeho tým.
Sai ve své zprávě vyzval Lovce z Teh’stonu na Velké pláně. Tam už čekala spojená armáda Lovců a Ninjů ze Shimogakure, Gekko’ü stál ve velení. Čekali na svého nepřítele a napětí by se dalo krájet.
„Myslíš, že je dobrej nápad se tady ukrývat, Uncio?“ Zeptal se Kakkò, když vyhledal Gekko’üa uprostřed davu.
„Nespatří mě tak snadno.“ Odpověděl černovlásek a natáhl si rukavici na levačce víc na ruku. Aby si zkrátil čas čekání, vzpomínal na prožité momenty před zahájením bitvy.
Flashback
Gekko’ü si na figuríně cvičil údery, svůj meč držel v cepínovém úchopu(špička na malíkové straně ruky), aby měl rychlejší výpady. Udělal pár cvičných výpadů, byl rozjetý, ale někdo ho přerušil. Byla to Adha, jejíž klasické oblečení bylo vyměněné za to samé oblečení, co měl Gekko’ü, než se stal Marendarem.
„Co potřebuješ, Adho?“ Zeptal se Gekko’ü, když si nově příchozího všiml. A kde jsi sehnala moje staré oblečení?
„Chci se jen zeptat, jestli je naděje na naše vítězství.“ Odpověděla Adha nesměle. Gekko’ü jen udělal rychlou otočku a kráčel směrem k Adě už se zasunutým mečem. Figurína za ním se rozpadla.
„Adi, vždycky je naděje.“ Pronesl černovlásek, když uchopil Adhu za bradu a pozvedl jí hlavu.
„Vždycky je.“ Zopakoval s úsměvem, který zaručoval bezpečí. Adha na něj hleděla s lehkým ruměncem. Teď, když byl Marendar, vyřazovala z něj velká síla.
„A vůbec… kde jsi to sehnala?“ Zeptal se při pohledu na Adin oděv. Ta se jen zkoumavě podívala na svoje tělo, pak vrátila pohled na Lovce s rozpačitým úsměvem.
„Měl jsi ještě jeden rezervní u sebe v pokoji. Tak jsem si ho vzala.“ Odpověděla bruneta rozpačitě. Gekko’ü jen kývl, jakože rozumí.
„Zlobíš se?“ Zeptala se pak náhle nevinně, čímž Gekko’üa vytrhla z vážného výrazu.
„Ne. Vůbec ne. Já už ho potřebovat nebudu. Navíc ti sluší víc, než mně.“ Odpověděl s úsměvem, načež mu dívka skočila kolem krku a líbala ho na tváři.
„Jen tomu ještě něco chybí.“ Dodal a ukázal na misku s šedomodrou barvu, kterou posléze Adě namaloval obličej. Jako náznak díků si Adha začala rozepínat plášť. Po pravdě řečeno, oba se svlékali očima navzájem.
Flashback end
„G, jsme v pozici. Já a Argento povedeme zvířecí útok. Tvoje charisma se teď hodně hodilo.“ Ozval se Arno, když Gekko’ü a jeho legie stále čekala na nepřátelské vojsko. Grazzo, Arno. Máš mé díky. Gekko’ü už cítil své nepřátele blízko, tak si nasadil kapuci na hlavu a vyčkával. Náhle se ozval monstrózní řev, připomínající dinosaura.
„Už jsou tady!“ Vykřikl Kakkò z davu a na nedaleký kopec vylezlo pár Černých Lovců na hřbetů obyčejných Raptierů. Gekko’ü jen rozdal pár povelů a bílé vojsko udělalo rozestup, Gekko’ü a jeho přátele běželi k první linii. Hned na to se rozběhl zbytek vojska. Vojsko Černých Lovců udělalo totéž.
Flashback
„Hej, Gekkou! Počkej, prosím tě!“ Křičel dívčí hlas na černovlasého Lovce. Ten se otočil za zdrojem, k němu uháněla Sakura. Jakmile doběhla, Gekko’ü jí dal možnost se vydýchat.
„O co jde, Sakuro?“ Zeptal se Gekko’ü, když se Sakura před ním sklonila, ať chytí dech.
„Chci ti jen říct, že přišla zpráva od Černých Lovců. Přijímají naši výzvu.“ Odpověděla Sakura, když se narovnala. Že by si Junko zanechal kousek cti?
„Dobře. Tím líp. A koukám, že jsi nahodila bílou barvu… je to ze cti?“ Zeptal se Lovec, když si růžovku prohlídl. Jeho kamarádka měla přes svoje oblečení přehozený čistě bílý plášť.
„Tak trochu. Ale věc je, že všichni takhle vypadají. Všichni mají oblečené víc bílé. A počkej, až uvidíš Adhu. Ta teprv vypadá dobře.“ Pochlubila se Sakura s úsměvem. Tak když všichni, tak všichni, teda. Ale jsem zvědav na Adhu.
„Když jsem ji zmínila, vypadala, že s tebou chce mluvit.“ Dodala ještě růžovka, když si vzpomněla.
„Já si ji potom najdu.“ Domluvil Gekko’ü.
Flashback end
Gekko’ü a pár těch, co s ním byli v přední linii, dopadl mezi nepřátelské Lovce, čímž je překvapili. Tímto manévrem přední linie otevřela volný průchod mezi nepřáteli. Bitva začala.
„No‘ abiatè’paùra, amisci mia! Lor‘ macel’zìne!(Žádný strach, přátelé! Pobijte je!)“ Zakřičel Gekko’ü na svoji armádu, mluvil převážně k Lovcům. Někdo z davu vydal ten samý rozkaz Ninjům.
Gekko’ü byl hodně rychlý a silný. Už byl v průběhu série zabití. Byl natolik rozjetý, že ke skolení jeho protivníka mu stačil vždy jen jeden úder. Po očku taky sledoval své okolí. V poslední vteřině si všiml blížícího se bleskového paprsku. Rychlejší než mrknutí oka, Gekko’ü si obalil levé předloktí krystalem a to postavil do cesty proudu. Proud nevydržel moc dlouho, po chvilce pominul. Vittoriàn těžce oddychoval, ale přesto se chystal k dalšímu. Kolem Gekko’üa se postavil Kakkò, Li’iu a Adha, lidští zástupci Zvířecích božstev. Stačilo krátké kývnutí hlavou a bojiště zahalilo celkem šest kouřových mraků. Lovci povolali i zvířata do bitvy. Na Šamanově straně stála Velká Máma Raptierů a samotný Yetti.
„Už je to dlouho, co jsem nebyla povolána po boku Marendara. Snad od doby tvého děda, Gekko’ü.“ Promluvila Tigris, když vylezla z kouře.
„To už jseš tak stará? Potěš koště, teda.“ Okomentoval to se smíchem Arno, taktéž vycházející z kouře. Vlk Fenrir a medvědice Ursa jen mlčky vyšli. Další část bitvy mohla začít, zvířata byla s Lovci ve vzájemné kooperaci. Bitvu opustila Velká Máma, jejíž horní patro v tlamě bylo probodnuto Gekko’üovým mečem. Yetti skončil jen zraněn, i tak se rozhodl opustit bojiště.
Vittoriàn zavelel k dočasnému ústupu, potřeboval doplnit síly. A vojsko složené z Lovců a Ninjů se už chtělo začít radovat, jenže Marendar věděl, že ustupují jen dočasně a záměrně.
„G, tohle musíš vidět!“ Ozvala se Li’iu, když nevěřícně hleděla na jeden nedaleký kopec. Gekko’ü zaostřil zrak jejím směrem. Junko nasadil do předních řad dva Krvavé Raptiery, ty které modifikoval, jejichž černé šupiny byly dekorovány pruhy, barva se lišila od nálady. Jenže teď převládala rudá.
„Černí Lovci nám chtějí prokázat jejich poslední zbytky hrubé síly. Tak jim tedy prokážeme naše poslední zbytky odvahy! Jste se mnou?“ Při poslední větě se Gekko’ü ohlídl přes rameno na své vojsko, které nadšeně zajásalo bojovým křikem a udělalo pár kroků vpřed. Gekko’ü, jelikož přišel o svůj meč, jenž skončil ve chřtánu velkého ještěra, a pochvu meče, která byla roztříštěna na kousky, hmátl za opasek a vytáhl tmavě modrou rukojeť meče, do kterého vložil svou sílu. Z rukojeti vyjela úzká a kratší bílá čepel, olemována temně modrou aurou, jenž tvořila hlavní sečnou část. Obě armády se měly za chvilku střetnout.
Flashback
Zpátky před čtyřmi lety. Gekko’ü se ukrýval v koruně zasněženého stromu. Pod ním se v malém jezírku od vřídla Adha věnovala tělesné očistě. Byl tam převážně kvůli bezpečnosti, ale co si budeme nalhávat(že, chlapi?). Jen tam seděl a sledoval okolí, sem tam juknul na Adhu. Je nádherná. Byla by škoda ji nemít. Gekko’ü si počkal, dokud vřídlo opět nevystřelí gejzír, aby se mohl pod jeho zástěrkou přesunout do lepší pozice.
„To je ta holka, kterou ses vydal zachránit?“ Zeptal se ho telepaticky Arno, jelikož byli mentálně propojeni. Sí, to je ona. Gekko’ü se na větvi uvelebil, dokud Adha nezačala mít další podezření.
„Je na ni hezkej pohled, co?“ Zeptal se opět Arno, když Gekko’ü nepozorovaně a neslyšně změnil pozici. Na tu jeho otázku zvládl Gekko’ü jen přikývnout.
„A neříkej mi, že by sis neštrejchnul.“ Popíchl ho Arno, načež se Gekko’ü musel potichu zasmát. Na to jsi ještě mladý, amisca. Oba kluci se tomu v mysli zasmáli.
„Tak už na to kašli a pojď taky dolů. Vím o tobě už od té doby, co tu sedíš.“ Ozvalo se zespod a Gekko’ü pomalu chytal rudou. Cazze’ia’ro!
„No pojď!“ Vyzvala ho Adha, načež Gekko’ü neochotně všechno sundal a skočil do jezírka šipku.
Flashback end
Jo, Arno… už jsem si štrejchnul. Gekko’ü ve zvířecím módu proklouzl pod mohutným tělem Krvavého Raptiera, svým mečem vytvořeným z čisté energie udělal ještěrovi slušný zářez na břiše. Ale nemělo to žádný účinek, spíš to ještěra ještě víc naštvalo. Před jeho ohnivým útokem Gekko’ü uskočil na stranu, oheň sežehl pár Černých Lovců za ním. Ve vzduchu si Gekko’ü udělal vrták vytvořen z vody, který potom vrhl Raptierovi do oka. Jelikož protnul i mozek, Raptier padl mrtvý k zemi. Gekko’ü se teď mohl věnovat zbytku nepřátel. Ale nejprve se porozhlédl po bojišti. Kakkò, Li’iu a Adha byli taktéž ve zvířecím módu. Kakkò právě nadzvedl tělo mrtvého Raptiera, které poté vrhl po skupině nepřátel. Li’iu likvidovala své protivníky potichu a rychle, Adha si taky vedla dobře proti značným skupinám nepřátel.
„Pane, jsou moc silní!“ Postěžoval si jeden Lovec Vittoriànovi, který se až doteď držel opodál. Vittoriàn pohledem přeměřil bojiště, čtyři barevné šmouhy způsobovaly nejvíce škod.
„Ta zelená barva patří Tigridce?“ Zeptal se Vittoriàn, načež jeho podřízený přikývl.
„Zdá se, že se budu muset taky zapojit.“ Uznal Vittoriàn a pomalu kráčel k bojišti.
Gekko’üa a ostatní přeměněné Lovce rychle opustila síla na zvířecí mód. Opět měli svoji normální formu. Koutkem oka zahlédl, jak Kakkò a Li’iu stojí zády natisknutí k sobě, bráníc jeden druhého. Gekko’ü se rozhodl vyhledat Adhu a udělat to samé. Svoji milovanou našel rychle a včas. Adha byla už tak zaneprázdněná soubojem, čehož chtěl jeden Černý Lovec využít a napadnout ji zezadu.
„Příště si vyber někoho jiného, koho bys napadl zezadu!“ Ozval se Gekko’ü a rychlým pohybem setnul Lovce.
„Pořád naživu, brouku?“ Zeptala se Adha, když její záda narazily na ty jeho.
„Diffi’cle à’uciderm’ì.(Těžko mě zabít.)“ Odpověděl Gekko’ü s klidem a navzájem začali bránit jeden druhého. Sem tam byl učiněn výpad zbraní, sem tam úder nějakou částí těla, sem tam nějaká ta technika. Ale ty pravé maléry měly ještě přijít.
Vittoriàn došel doprostřed boje, očima hledal Marendara. Jakmile ho našel, poslal ke Gekko’üovým nohám malý kulový blesk. Jenže černovlásek si ho všiml včas a stihl Adhu ještě odstrčit, než sám uskočil. Někdy si říkám, jak taková malá věc dokáže udělat takovou explozi. Adha se probrala z šoku a vyhledávala Gekko’üa. Ten stál proti třem nepřátelům, kteří ho tlačili ke čtvrtému vzadu, jenž se taky chystal k výpadu. Bez váhání skočila Adha mezi Gekko’üa a úder určený jemu.
„Cazze’ia’ro!“ Vydal ze sebe Gekko’ü, když si toho všiml. Rychlejší než mrknutí oka, Gekko’ü na protivníka vyslal pár krystalových shurikenů a jakmile jim byl na dosah, silným úderem poslal nepřítele do dáli.
„Medicò! Medicò, n’frett!(Zdravotník! Zdravotník, rychle!)“ Křičel Gekko’ü kolem sebe, když se bitva pozastavila.
„No tak! Adho, neodcházej! Zůstaň se mnou!“ Žadonil Gekko’ü, když sňal kapuci.
„Hlupáčku… Copak nevíš? Vždy jsem byla s tebou.“ Pronesla Adha zeslabeně, Gekko’ü si všiml malého kousku krystalu, co měla kolem krku.
„Akorát si přeji, abychom mohli dostat…. Druhou šanci. Zase spolu.“ Řekla Adha a přiložila svoji zkrvavenou ruku Gekko’üovi na tvář, kde mu nechala otisk.
„Nemusela jsi to udělat. Bylo to určené mně.“ Chlácholil ji černovlásek, v očích se mu leskly slzy.
„Byla to moje povinnost. Ty bys udělal to samé.“ Trvala na svém Adha, Gekko’ü si její ruku ještě přidržel na tváři.
„Prosím, vyhraj to.“ Poprosila ho, než se Gekko’ü sklonil. Jejich rty se spojily v posledním polibku.
„Te’i Ami’ano.“ Adha pronesla svá poslední slova, její vztyčená ruka už ztratila sílu a padala na zem. Zdravotníci přiběhli bohužel pozdě, Adha už opustila jejich přítomnost. Gekko’ü se jí nechtěl vzdát, jenže něčí ruka na jeho rameni ho zastavila. Nejdřív to byla silná, mužská.
„Gekkou.“ Hlesl Kakashi, který ke katastrofě dorazil.
„Kakashi, nechte tady Adino tělo na pár dní. Prosím.“ Požádal Gekko’ü se zlomeným hlasem, načež Kakashi přistoupil. Gekko’üova druhého ramene se dotkla druhá ruka, tentokrát jemná a dívčí.
„Pojď, G. Řekla ti, ať to vyhraješ. Tak pojď.“ Řekla Li’iu jemně, načež černovlásek přikývl. Položil Adhu na zem a naposled ji políbil na čelo.
„Ripòsa’i n’Pac‘, mi Ámori.(Odpočívej v pokoji, má lásko.)“ Zašeptal Gekko’ü, než ho zvedla mohutná ruka na zem.
„Idem na to, Uncio. Ukážem jim, jak se to robí v Loveckym style.“ Povzbudil ho Kakkò decentně, načež Gekko’ü neochotně přikývl. Chtěl se na všechno vykašlat, ale nemohl. Z rozjímání ho ale vytrhl čísi smích a menší potlesk.
„To je mi romantika. Jak dojemné.“ Vittoriàn prozradil svou přítomnost, pomalými kroky se blížil ke skupince.
„A nyní… mi vydáte Tigridku.“ Rozkázal Vittoriàn s napřaženou rukou, jeho vojsko udělalo výhružný krok blíž.
„Nepřiblížíš se k ní!“ Zařval výhružně Gekko’ü a postavil se do obranného postoje.
„Ani na krok!“ Dodal a jeho barva očí se změnila. Duhovky jasně modré, bělmo namodralé.
„A co mi uděláš, chlapče? Možná jsi Marendar, ale z toho, co bys měl umět, jsi neukázal nic.“ Vysmíval se stařec, čímž Gekko’üa ještě víc vytáčel.
„Teprv se zahřívám!“ Gekko’ü složil pečetě psa, koně a tygra a už chtěl udělat nějakou techniku, jenže rázem dopadl na zem a rozkašlal se. Vittoriàn se rozchechtal jak hyena.
„Ať už bude výsledek jakýkoliv, vždy budeš můj hrdina.“ Zaslechl Gekko’ü v hlavě střípek minulosti. To, co mu Adha jednou řekla a co se mu vrylo do paměti. Sebral tedy všechny své zbylé síly a znovu udělal pečeť tygra.
„Oheň: Démonova Lucerna!“ Zakřičel na celé bojiště a v zemi za ním se otevřelo tak na půl tuctu děr, ze kterých poté vyletělo nespočet malých ohnivých koulí s obličejem démona.
„Cože? I Oheň? Myslel jsem, že oheň nezvládá.“ Řekl Kakashi překvapeně, když se ohnivé koule rozletěly směrem na Šamana.
„Pokud to tak bude, tak bude asi prvním Marendarem, co probudil všechny elementy.“ Vysvětlila Li’iu, Gekko’üova technika stihla pobít pár Černých Lovců.
„Junko je zahnanej zpátky! Jdeme, Lyko!“ Zavelel Kakkò, když si všiml Gekko’üova úspěchu.
„Kakashi, zůstaňte tady.“ Nakázala ještě Li’iu, než se pustila do akce. Dva Lovci se pustili do boje s velkým počtem nepřátel. Kakkòova síla a Li’ina znalost kritických bodů z nich učinila silnou dvojku. K tomu je ještě Gekko’ü podpořil nějakou technikou.
„Je čas to skončit. Jednoho mocného Lovce jsem už skolil. Zbylí tři už nebudou problém.“ Uznal Vittoriàn, když sledoval své podřízené odlítávat někam do dáli. Když Kakkò spatřil, jaké dělá Vittoriàn pečetě, hned zavelel na ústup.
„Všemocný tlak blesků!“ Zahřměl Vittoriàn a vyšla od něj tlaková vlna smíchána s blesky. Gekko’ü reagoval rychle.
„Vítr: Stlačená koule!“ Vykřikl Gekko’ü a natáhl levačku směrem na tlakovou vlnu, která se blížila. Z ruky mu vyletěla vzdušná koule o velikosti dělové koule, která si to mířila přímo na vlnu. Blesková vlna byla neutralizována a Vittoriàn si šel pro Gekko'üa. Pár Ninjů se chtělo na starce vrhnout, Gekko'ü je ale zastavil pozvednutím ruky.
"Tohle je můj souboj. Držte se dál." Pronesl při pohledu za své rameno. Vittoriàn čekal. Jakmile se k němu Gekko'ü přiblížil tak na tři metry, vznikla kolem nich nepropustná bariéra, která usmažila každého, kdo jí chtěl projít.
"Jsi mi trnem v oku, chlapče." Začal Vittoriàn, Gekko'ü si protáčel meč v ruce.
"Ty mi taky." Opáčil černovlásek s tvrdým pohledem a špičkou meče směřující na starce. Gekko'üovi přátelé mohli jen nečině přihlížet. Kenjutsu proti Bojutsu, jen jedna strana mohla vyhrát.
Flashback
Gekko'ü seděl u ohniště, držel hlídku v chladné noci. Občas hodil očkem na spící Adhu, která ležela na druhé straně ohniště přikrytá jeho kožešinovým pláštěm.
"Skutečně hezká, co?" Zeptal se ho Arno, který se zjevil přímo vedle ohniště a sedl si vedle Lovce. Gekko'ü se opět podíval.
"Sí... To je." Odpověděl černovlásek mírně posmutněle a opřel se zády o kmen stromu.
"Nač tak smutně, kámo?" Zeptal se ho Arno s lehce svěšenýma ušima.
"Blížíme se k vesnici a k jejímu týmu. Toho je mi celkem líto. Užívám si ty chvíle s ní." Povzdechl si Gekko'ü a promnul si oči už tak ztěžklé spánkovou deprivací.
"To ti věřím. Byla by škoda ji pustit k vodě." Uznal Arno při pohledu na spící dívku. Bůh ví, co si myslel, chlípník jeden! Gekko'ü naházel do ohniště pár klacíků, co po cestě nasbíral.
"Na jak dlouho bys ještě viděl cestu?" Zeptal se ho Arno, když klacíky v ohni zapraskaly.
"Možná tak den, dva. Chcu to protáhnout, co nejvíc by to jen šlo." Odpověděl Gekko'ü neutrálně a zahleděl se na obzor. Jelikož se momentálně nacházeli v subpolární oblasti, začalo svítat.
"V klidu, Gekko'ü. Já s tebou zůstanu navždy." Pronesl Arno vesele, než zmizel. Gekko'ü se naposled podíval na Adhu, než se zahleděl na obzor s hlavou plnou myšlenek.
Flashback end
Gekko'ü bojoval zuřivě, ale přesto klidně. V očích mu probíhal modrý záblesk. Výčitky mu umožnily použít tygří sílu. Levou tvář mu zmáčely potůčky krve, Šamanovi se povedlo Gekko'üa párkrát zasáhnout. Dopadlo to tak, že se Gekko'üova jizva na líci znovu otevřela a prodloužila se až k nosu. Druhou, menší ránu chytil pod tu větší, víc směrem k uchu. I tak ale Gekko'ü dostával navrch.
Vittoriàn byl svržen na zem, jeho hůl se střetla s bariérou a roztříštila se na několik kousíčků. Gekko'ü pomalu kráčel k němu, meč stále v ruce, v očích pomstychtivý výraz.
"Mis'erico'-rdì'(Milost!)" Žadonil Vittoriàn, když hřbetem skoro narážel na bariéru.
"Pro tebe není slitování, špíno!" Zavrčel černovlásek a chtěl zasadit úder. Vittoriàn stihl bariéru zrušit a sám zmizet ve stínech, takže Gekko'üova čepel máchla na prázdno. Vítězná armáda se dala do jásotu, poražení utekli. Gekko'ü jen neutrálně schoval meč a přešel k Adinému tělu, které se nyní nacházelo za armádou. U jejího těla sundal kapuci a bezmocně klesl na kolena, její tělo vzal do náruče. Po tváři mu stékala směs krve a slz.
"Kočičáku... zajistíme pohřeb a tvoji nevinnost. To věř, že jo." Konejšil ho Naruto, který si k němu přiklekl. Taky měl Adhu rád.
"Grazzo, Volpà. Nevím, jak vám to vynahradím." Pronesl Gekko'ü přiškrceně a nechal Adino tělo uzavřít do krystalu.
"Co budeš dělat teď?" Zeptal se ho Kakashi, když se Gekko'ü zvedl. Gekko'ü se ohlédl přes levé rameno, v očích mu zračil hněv.
"Půjdu na lov. Vy se můžete vrátit. Vaše práce je hotová." Promluvil Lovec ke všem okolo sebe.
"Uncio, než se všeci rozejdeme... je tu něco, co bych ti chtěl říct." Řekl Kakkò a přistoupil ke Gekko'üovi blíž. Ten mu pokynul hlavou, ať tedy mluví, že má svobodu slova.
"Vittoriàn mě využíval. Využíval Edo Tensei k donášení informací. Tudíž jsem byl dvojitej agent." Začal Kakkò, Gekko'üův nespokojený výraz se neměnil.
"A co to má co dělat s námi?" Zeptal se černovlásek tvrdě.
"Chtěl mě kvůli informacím. Ale než načneš soudit, tak poslouchej. Nic o vás jsem mu neřekl. Nevěděl o tom, kde se scházíte a jaký informace se měněj mezi váma. Uvědomil jsem si, že mám v sobě stále tu tvoji pečeť, kterou můžeš kdykoliv uvolnit. Ale jen tou pečetí to nebylo." Pokračoval Kakkò a stočil pohled směrem na Li'iu.
"Vždycky jsem ti chtěl říct, že tě miluju... jenže na to už je asi pozdě. Teď se chcu aspoň omluvit za mý činy." Řekl Kakkò a rezignovaně sklopil hlavu.
"Můžeš se ještě napravit, než aktivuju pečeť." Dal mu Gekko'ü šanci, které se Kakkò chopil. Před zraky všech přihlížejících bez okolků Li'iu políbil. I když se zdál jako pěkný hromotluk, i tak měl city. Poté kývl na Gekko'üa, který aktivoval pečeť. Kakkòova duše se mohla vrátit do záhrobí.