Krvavá číše - Legendární Sanninka 01

Každý na tomhle světě si pamatuje, jak ničivá byla poslední válka. Jak nespravedlivě rozdělila rodiny. Rodiče od dětí, partnery. Tsunade dokonce skončila vejpůl... A já? Já sama nevím, jestli moje rozhodnutí bylo moudré natolik, za jak moudré jsem ho považovala. Ale čert je mi dlužen ... je to už víc jak 10 let.

"Slečno Haruno. Měla byste vstávat, máte schůzi." Ozvalo se zpoza posuvných dveří a do místnosti, kde byla uprostřed umístěná tenká matrace, vstoupila mladá žena a rozhrnula další posuvné dveře, jenž vedly na krásnou zenovou zahradu. Slunce vneslo několik slunečních paprsků dovnitř a ženě, jenž vyspávala v bílých peřinách, rozjasnily tvář.
"Ještě chviličku, prosím." Zamumlala Sakura a jednu ruku vystrčila z pod peřiny, aby si mohla protáhnout ztuhlé svaly.
"Pan Nobu na vás nebude čekat, slečno." Pronesla žena a nachystala Sakuře její ošacení. Sakura ještě párkrát nasála čerstvý ranní vzduch a odhodlala se vstát v teplých peřin. Na poděkování pokynula hlavou do úklonu oné ženě a vydala se ke svému oblečení, aby si jej oblékla. Mezitím se ji v hlavě sny a myšlenky pomalu vracely do svých "zásuvek" aby měla čistou a průzračnou mysl na logické přemýšlení.
Když už byla řádně ustrojená do svého kimona, vydala se chodbou, která vedla do obrovského sálu, jenž se tyčil mezi osmi mramorovými sloupy. Kamenná podlaha byla dost chladná už od pohledu a uprostřed, v malé fontáně, zurčela voda. Pan Nobu, čekajíc na Sakuru, přešlapoval na místě a netrpělivě pozoroval okvětní lístky japonské třešně.
"Omluvte mé zdržení, pane Nobu. Měla jsem nějakou práci." Zalhala právě přicházející Sakura a na jejím čele bylo znatelně vidět pečetící znak. Na to, že jí bylo třicet let, pečeť zachovala její krásu a mládí, kterou se chlubí dodnes.
"Půvabná. Jako vždy." Odpověděl Nobu a jemně si ji poklonil.
"Děkuji za vaše polichocení, ale co Vás sem přivádí tentokrát? Něco mi říká, že se dnes nechcete bavit o obchodu." Pronesla k němu Sakura a svěsila své paže podél těla.
"Je to vskutku tak, slečno. Písečná vesnice, v jejímž čele je stále pan Gaara, utrpěla velké ztráty na obyvatelstvu díky náletu rozbouřených ninjů z Mlžné vesnice. Terumi Mei, jak jistě znáte, byla zbavena titulu Mizukage a nahradil ji jistý Ao-san..."
"Ten stařík?!" Vyhrkla Sakura a v očích se ji zračila starost.
"Ano, slečno. Domníváme se, že Ao je chycen v genjutsu neboť jinak si jeho nepřátelské chování vůči všem vesnicím, neumíme vyložit."
Sakura pravou rukou podložila svou levou ruku, aby si hřbetem ruky podepřela bradu.
"Tím Vás žádáme o pomoc, slečno. Potřebujeme spojence do svých řad, kdyby Ao opět zaútočil." Dopověděl konečně Nobu svou větu a odmlčel se.
"Vidět mého dávného přítele Gaaru, Naruta a ostatní by nebylo na škodu." Zamyslela se a pohled stočila k dopadajícím okvětním lístkům, které našly své místo v rozčeřené vodě.
"Já a můj tým se připojíme." Odpověděla a očima sklouzla k jeho nedočkavému výrazu ve tváři.
"Pokud se tím upevní spojenecká pouta mezi vesnicemi a námi, pomůžeme rádi."
Nobu pozvedl obočí a samou úlevou si oddechl. Bylo znatelně vidět, že ho celá situaci velmi tíží a rozhodnutí Legendárního Sannina Haruno Sakury mu velmi ulevilo.
"Pošleme pro vás doprovod.." Promluvil po dlouhém oddechu a koutky úst pozvedl do mírného, byť nepatrného, úsměvu.
"Není třeba, pane Nobu. Ale vážím si vaši laskavosti a starostlivosti o mou osobu a můj tým." Pronesla Sakura.
Pan Nobu se vděčně uklonil a od svého doprovázejícího si převzal černý plášť, který si následně oblékl.
"Budeme Vás očekávat do týdne. Zprávy špehů jasně značí to, že na Severozápadní frontě - vzdálené pět mil od hranic - byl zpozorován kontakt."
"Pospíšíme si." Ujistila ho růžovláska zatímco Nobu se odebíral k odchodu.