Předurčené 7.díl- Stanování

Hyuuga sídlem se rozlehlo hlasité nadávání. To se Hasu pokoušela sejít schody a jaksi se jí to nepovedlo. Bylo teprve půl šesté ráno a ona už musela lézt z postele, aby stihla přijít na sraz včas.
U budíku měla složený papírek. Rozevřela ho a přečetla vzkaz: Tým Pečivo: Shikamaru, Hinata a Shino. Tým Pomazánky všeho druhu: Sakura, Ino a Sai. Tým Vše ostatní: TenTen, Chouji, Lee a Kirin. Sraz v 6:00 ráno u Hyuuga sídla.
V kuchyni našla další vzkaz, tentokrát od tety: Zlato, dávej na sebe pozor. S otcem jsme se shodli, že ti dáme nějaké peníze na jídlo. Užij si to!
„Dík teto,“ zašeptala do ticha a stále si třela bolavá záda od toho pádu. „Nenávidím schody!“ pronesla v zápětí.
Za pět minut šest stála společně s Nejim a Kibou u Hyuuga sídla a vyhlíželi svoje podřízené. Ve čtvrt na sedm se tři skupinky konečně vydaly směr obchody a za pětačtyřicet minut vycházely z konožské brány. Neji s Kibou šli jako první a nahlíželi do mapy. Neji mu prstem naznačil, kde by měla být mýtinka s vodopádem, kterou pro tuto příležitost vybral. Vypadalo to na tři hodiny čisté chůze a na pět hrubé.
***
„Neji! Kdy už tam budem?“ zeptala se Kirin, která se vzadu loudala se Shikamaruem.
„Za dvě hodiny!“
„Já chci přestávku,“ začal fňukat Chouji, který držel v ruce patnáctý balíček chipsů. Neji i Hasu to zamítli, ale když začali i ostatní, tak povolili dvacetiminutovou pauzu.
„Byl už jsi na tom místě?“ zeptala se ho Hasu.
„Ano, když jste byly pryč,“ odpověděl.
„Ták bando, už je to jen šest kilometrů!“ ozval se jasný povel k odchodu vydaný Kibou. Všichni se pomalu pozvedali, až na Leeho. Ten si totiž ani nesedl a neúnavně všechny obcházel na rukách.
Jelikož Chouji strašně mrmlal, tak se na místo určení dostali těsně před jednou hodinou odpoledne. „Oběd dostanete, až budou rozdělané stany!“ zakřičela Hasu a pak dodala: „A dejte bacha na improvizovanou ledničku v potoce, ať nám to jídlo neuplave. A postavte ohniště, jinak nebudu mít na čem vařit."
Všichni se rozešli, a jelikož se práce rozdělily tak, jak byly tým při nakupování, bylo vše jednodušší. Hasu rozdala úkoly Shinovi a Shikamaruovi a s Hinatou začaly nosit kameny na ohniště. Ohniště postavily tak velké, aby se okolo něj vešlo třináct lidí. Celou mýtinku obklopoval les, takže najít příhodné klacky nebylo těžké. Na oběd uvařily nudle s mákem a ještě jich dost zbylo. Chouji samo sebou snědl za pět, ale i tak toho bylo hodně. Po obědě se rozdělili do stanů. Nejmenší zabral Shikamaru se Saiem , největší Kirin, Hasu, Sakura, Hinata, TenTen a Ino. Do dalšího šel Neji společně s Kibou a Leem a poslední zabral Chouji a Shino. Stany byly postavené do kruhu s ohništěm uprostřed a dost místem před každým stanem.
Kirin vyběhla ze stanu pronásledována TenTen a v zápětí se vyřítil i zbytek. Kiba s Leem se přidali. Kirin mířila k jezírku pod vodopádem.
„Co vám udělala?“ zeptal se Kiba Hasu.
„Nic, zábava,“ řekla a přidala. Doběhla k jezírku a v žabkách skočila do vody. Ostatní naskákali za ní. Lee stihl udělat parádní salto. Dno jezírka bylo celkem hladké, takže kluci si vyzdvihli holky za krk a pořádaly se kohoutí zápasy. Vyhrála dvojice Neji a TenTen.
Hinata s Kirin musely vylézt z vody, jelikož měly úplně fialové rty. Kirin se klepala i po deseti minutách co byla zabalená v ručníku a seděla na sluníčku. Seděla s Hinatou na dece, která si odběhla do stanu pro kartáč na vlasy a gumičky. Za chvíli se vrátila i se suchým ručníkem, sebrala Kirin ten mokrý a podala suchý.
„Díky,“ vděčně se na ni usmála.
Hinata se jen pousmála, sedla si na turka za záda Kirin a začala jí plést dva rybí copánky. Za chvilku se k nim přidala i Sakura, Ino a i Hasu s TenTen. Ve vodě zůstal jen Lee s Kibou. Kirin si sundala ručník a plynule přešla na taktiku vypékání na slunci.
Neji odešel pro něco do stanu a vrátil se s plachtou na Twistra. Ručičky vrazil Sakuře a na plachtu pozval Shikamarua, Kirin, Shina a Ino. Vyhrál Shikamaru, když se úspěšně vyhnul hromadné lavině. Další hrál Neji, Hasu, Sakura a Lee. Sakura nakopla Leeho do zadku a ten se překlopil dopředu a strhl sebou Hasu. A po úporném snažení nakonec dosáhl/a prvenství... chvilka napínavého ticha... Sakura. Pak byl duel Kiba vs Chouji, vyhrál Kiba a poslední byla TenTen, Hinata a Sai. Sai s Hinatou se navzájem tak propletli, že při pokynu "levá noha na zelenou" spadli. To znamená, že se ve finále utkala TenTen, Sakura, Kiba a Shikamaru.
Neji vyhlásil, že kdo vyhraje, dostane odměnu. Pak přizval zbytek a v kroužku jim sdělil odměnu pro vítěze- vymáchání pod vodopádem a pak nudle s mákem. Finalisté se postavili každý do jiného rohu a mohlo se začít.
„Pravá ruka na modrou!" ozvala se Ino od ručiček. Tak to šlo dál, až se Kiba při pravé noze na zelenou svezl na zem. Následovala Sakura, pak Shikamaru při nešťastné pravá noha na zelenou a vítěz byl jasný. TenTen.
Sotva se stihla postavit, už ji popadl Lee a uháněl s ní k tůňce.
„Co to děláš!?" prskala TenTen.
„Odměna pro vítěze, ale neboj, ještě dostaneš větší nášup nudlí," odpověděl, vyskočil a spolu s pištící TenTen dopadl do vody. Všichni ostatní taky naskákali do vody, jen Kirin zůstala na břehu.
„Tak takhle by to nešlo, princezno…" zašeptal si pro sebe Shikamaru a začal se pachtit z vody. Využil příležitosti, když se Kirin otočila zády k vodě, přiběhl k ní, vzal si ji do náruče a uháněl zpátky. Rin se ho držela jako klíště, když skočil, zapištěla a ve vodě ho odmítala pustit. Ale nakonec přešla k ženské části osazenstva tůňky a začaly spřádat plány na odplatu. Návrhů bylo několik, ale vyhrál Inin.
„V noci se běžte projít, obejděte mýtinku a vraťte se z druhé strany. Pojďte okolo jezírka a my ho tam shodíme," řekla vzrušeně Ino.
„Týjo, kde na ty nápady chodíš?" podivila se Tenten.
„Ani nevím, ono to přijde samo," usmála se a ponořila se pod vodu. Za chvíli se ozval výkřik, jak padal Lee do vody. Za ním se vynořila vychlámaná Ino. Ale nesmála se dlouho, jelikož ji pod vodu strhl Sai. „Taky tě mám ráda," prohlásila, když si odstranila vlasy z obličeje.
„Rin! Rin! No tak, kde jsi!?" ozval se Shikamarův vystrašený hlas.
„Chceš pomoct?" zeptala se nevinně Sakura.
„Ne, najdu ji sám," prohlásil.
„Mě už je nějak zima," prohodila jen tak mimochodem Tenten a začala vylézat z vody. Všichni ji s přikyvováním následovali ven a pak ke stanům.
„Rin!" zvolal zoufalý Shika. Tohle byla první část odplaty, Uchiha se schovala, nepozorovaně, samosebou, za vodopád a vše to pozorovala. Kroutila se smíchy a uklouzla jí noha po kameni.
„Ííííík!!" vypískla.
„Ni!" vykřikl Nara a plaval k ní. Ležela na hladině obličejem dolů.
„Ne, ne prosím ne!" zoufal si, otočil ji obličejem nahoru a uviděl, jak se směje.
Otevřela oči a prohlásila: „Blázínku, umím přece plavat." Usmála se a postavila se na dno. Přitiskla se na Shikamarovu hruď a opřela si o něj hlavu.
„Tohle mi nedělej," položil si bradu na její hlavu a pevně ji objal.
„To byla odplata," usmála se a políbila ho.
„Jsi úplně zmrzlá, jdeme ven," poznamenal a vyzdvihl si ji do náruče.
Vylezl z vody a okamžitě ji zabalil do ručníku.
„Dík," pousmála se.
„Sakuro!? Můžu dovnitř?" zeptal se, když ji donesl ke stanu holek.
„Jo, proč?" ozvalo se z útrob stanu.
„Kirin je zima, je úplně zmrzlá," řekl a přešel ke Kirininu spacáku a posadil ji k němu.
„Huš, ať se může převléct," popostrkovala je Ino ke vchodu.
„Buď v teple, Rin," stihl ještě říct, než ho Ino vykopla.
„Tak co? Odplata dobrá?" zeptala se Hinata, sotva co Nara zalezl k sobě do stanu.
„Jop, ale asi jsem to trochu přehnala. Vážně mi je strašná kosa," usmála se. Svlékla si mokré plavky a nasoukala se do tepláků a do trička s dlouhým.
„To je ti vážně taková zima?" zeptala se Hinata.
„Hmm, kde je Hasu?"
„Zavrtala se do spacáku, že prý jde spát," řekla Tenten.
„Aha, tak nic. Jdu za Shikou," oznámila a vstala.
„Dobře, my půjdeme udělat večeři," rozhodla Sakura a všechny vyšly ze stanu.
„Shikamaru?" ozvala se Kirin potichu.
„Ni? Počkej chvilku, jen se obleču!" promluvil stan.
„A kde máš kluky?"
„Nevím, asi u Nejiho."
„Jsi oblečená tak, aby ti nebyla zima?"
„Neboj, jsem," říkala, když Shikamaru vylézal ze stanu. V černém úplém tričku vynikly všechny Kirininy křivky, takže Nara zůstal stát s otevřenou pusou.
„Jak vypadám?" zeptala se červenající se Kirin.
„Nádherně a ještě líp, když se červenáš," usmál se a pevně ji objal.
„Kirin, je ti zima?" zeptal se vážně, když ucítil, jak se klepe.
„Je," odpověděla prostě.
„Proč sis nevzala mikinu? Na, vezmi si tohle," řekl, když jí přehazoval přes záda deku, která zůstala ležet na slunci u tůňky, ke které právě došli.
„Děkuju," usmála se a dala mu pusu.
„Zbylo něco od oběda?" zeptal se po chvilce ticha, při které si ji k sobě pevně přitiskl.
„Zbylo, hladovče. Šly to ohřát."
„A za jak dlouho to bude?" zeptal se Shikamaru.
„Dvacet minut?" hádala.
„Pojď k lesu," pobídl ji.
„Budeme muset přes ten potok," upozornila.
„Přeskočíš," prohlásil a sám potok přeskočil.
„Dobře, ale když do něho spadnu, je to na tebe," sladce se na něj usmála.
„Nechytám tě," oznámil klidně a otočil se k potůčku zády.
„Héj! Já skáču!" křikla Uchiha.
„A já s tím mám udělat co?"
„Aííí!" vypískla při skoku.
„Ale no tak! To mi děláš schválně!" řekl, když ji chytil a dopadl na zem.
„Jo, tohle bylo schválně," vyplázla na něj jazyk a začala zdrhat.
„Za to zaplatíš!" křičel za ní Shikamaru.
„To bys mě musel nejdřív chytit!"
„Mám tě!" zakřičel, protože si Rin nedávala pozor na stíny.
„Baka!" křikla a zůstala nehybně stát.
„Proč mě tak strašíš?" zeptal se, když k ní došel, zrušil techniku, chytl ji za boky a čelo si opřel o to její. „Trochu mě to baví, ale většinou to nedělám schválně," řekla provinile a přivinula se k němu pevněji. „Moc mě to mrzí," zašeptala.
„Nemusí tě to mrzet. Nemůžeš za to. Víš, že tě budu milovat takovou, jaká jsi," řekl a políbil ji.
„Můžu za to. Vždycky jsem mohla za to, že jsem totálně neohrabaná."
„Nikdy jsi za to nemohla!" domlouval jí.
„Mohla!"
„Nemohla!"
„Mohla!"
„Nemohla a dost! Kirin! Pochop, že ty jsi nějaká, já jsem nějaký, každý jsme jiný! Nemůžeme za to, jací jsme!" třásl s ní.
„Někdy ano," prohlásila a sklopila hlavu. „Ale ovlivňuje to předurčení osudu. Chápeš?"
„Ano."
„Vidíš, teď se pojď najíst."
„Dobře, už jdu."
„Hinato!" ozvalo se jim za zády. „Hinato, kde jsi!"
„Hasu?"
„Jé nazdar, neviděli jste Hin?" zeptala se příchozí.
Shikamaru se po ní ošklivě podíval, ale odpověděl. „Ne neviděli. Proč?"
„Nic, nic, nic." řekla Hasu a už se dekovala.
„Co to mělo znamenat?" zeptal se Shikamaru vykolejeně.
„Tak to opravdu nevím."
„Tak pojď k ohni, už by to mělo být ohřáté," řekl a Rin vypískla, když se z ničeho nic ocitla nohama ve vzduchu.
„Shikamaru!" zamračila se na něj.
„Ano? Potřebuješ něco?"
„Jo, pust mě na zem."
„Dobře, jak poroučíš," řekl a pustil ji.
„Tak jsem to zrovna nemyslela," odpověděla mu dloubnutím do boku.
„Řekla jsi pust."
„Grrr."
„Jé Hinato, hledala tě tvoje sestra!" zakřičel Shikamaru po pěti minutách tíživého ticha.
„Vážně? Co potřebovala?" zeptala se Hina skrčená nad ohněm.
„Nevím, to nám neřekla," odpověděla Kirin.
„Hinato! Konečně!" ozvalo se za nimi.
„Ahoj Hasu, prý si mě hledala."
„Jo, chtěla jsem se zeptat, jak to dopadlo."
„Shikamaru? Mohl by ses na chvíli vzdálit?" zeptala se Kirin.
„Dobře, a promiň mi to. Myslel jsem, že budeš připravená," řekl a odloudal se pryč.
„Co se stalo?"
„Nic."
„Bude ten večer?"
„Ano."
„Budeš večeřet?"
„Ne."
„Jsi v poho?"
„Ne." A utekla stejným směrem jako Nara.
„Co jí je?" zeptala se Hasu.
„Nevím," odpověděla Hinata a znovu se ponořila do vaření.
„Co se stalo?" zeptala se příchozí Tenten. Odpovědi se jí však nedostalo.
Mezitím Rin konečně začala dobíhat Shikamara. Skočila mu na záda, jelikož to nečekal, tak se oba svalili na zem.
„Shikamaru, promiň, to nebyla tvoje chyba, mužů si za to sama," podívala se mu do jeho očí a řekla:„Odpustíš mi? " udělala na něj psí oči a čekala na aspoň trochu příznivou odpověď.
Té se jí hned dostalo:„Sice ti nemám co odpouštět, ale jo."
Jakmile jí Nara odpověděl, vrhla se mu kolem krku a políbila ho.
„Myslím, že se radši vrátíme. Nemyslíš? " řekl Shikamaru. Rin jen přikývla.
„Co se stalo?“ zeptala se TenTen Rin po večeři.
„Špatně jsme se pochopili,“ usmála se na ni.
„A už je to dobré?“ vyptávala se dál.
Kirin po ní hodila pohled Děláš si ze mě p**el nebo co? ale odpověděla jí.
„Ano už je to v pohodě.“
Kirin si přesedla za Shikamaruem a Neji vytáhl kytaru. Nikdo nechápal, kde ji vzal a nikdo krom Hinaty a Hasu nevěděl, že na ni vůbec hraje.
Seděli u ohně a zpívali písničky, jako třeba Kozla, Buráky, Červená se line záře a Slunce za hory. Skvěle se bavili a v proudu zábavy si nikdo nevšiml, že se Uchiha s Narou někam vytratili.
„Kde je naše pěvecká hvězda?“ zeptala se najednou Hasu. V následující písničce jí chtěla vecpat sólo.
„Nešli se projít?“ zeptal se Sai od štětce s papírem. Kreslil tu idylku u ohně.
„Asi jo,“ Řekla Tenten významně.
„To už?“ zeptala se Hasu?
„Hmm.“
„Tak jdem. Kluci, zůstaňte u ohně a hrajte, že si s námi povídáte. Prosím.“
„Dobře,“ řekl Neji.
Byly v půli cesty k tůňce, když se z lesa před nimi ozval výkřik. Výkřik plný strachu a bolesti. Okamžitě se rozběhly ke zdroji a skryly se za křoví u malé paseky. Za chvíli se k nim připojili i kluci. Na pasece se nad nehybným tělem skláněl Shikamaru. Všichni na to hleděli, jak na tu nejhorší noční můru. Představa, že by přišli o někoho tak blízkého, jako je Kirin, si nikdo z nich nedokázal představit. O to horší bylo, když ze stínů stromů vystoupilo jedenáct ninjů v černých pláštích s rudými obláčky. Akatsuki.
Jak to, že je jich jedenáct, v knize jich je jen devět, proběhlo všem hlavou. První zareagoval překvapivě Chouji, když si potichu stoupl a vytáhl Ino na nohy.
„Co děláš? To nemůžeme vyhrát!“ zašeptala Ino.
„Všechno jde, když se chce,“ prohlásil Shino a vystoupil ze stínů. Následovala ho Hasu, Chouji s Ino, Sakura, Kiba s Akamaruem a Lee. Hinata, Sai, Neji a TenTen zůstali ve stínech.
Hasu na sobě nedal znát emoce, když vyhledala Itachiho. Srdce se jí sevřelo, ale kamenná maska vydržela.
„Ale ale, malý sr*či si s námi chtějí hrát,“zachechtal se Hidan a rozběhl se do útoku.