manga_preview
Boruto TBV 07

Sai na akademii

Nezajímáte mě. Nepotřebuji vás. Co všechno bych musel udělat, aby mě ostatní nechali být? Tak je tomu každý den při odchodu z akademie: „Sai, to je Sai! Ten podivín. Ten, co nemá žádné kamarády!“
Proč mě nenechají projít? Proč si musím tímto procházet každý druhý den? Chci jen navštívit své tajné místo a zvěčnit jej navždy, než jej odhalí ostatní. To místo, kde se cítím sám sebou, které mi leží v srdci a které mi dává pocit, že skutečně někam patřím.
„Hej, Sai! Co kdybych ti s těmi věcmi pomohl!“
Byl to hlas nejstaršího studenta na akademii. Nenáviděl mě, i když jsem mu v životě nic neprovedl, nemluvil s ním ani vlastně s nikým jiným. Na akademii strávil již mnoho let a zřejmě nemohl přejít to, že bych mohl již letos odmaturovat dřív, jak on. Nebo to bylo něco jiného? Neměl rád mé kresby? Ne, proč by mu měly vadit? Nenesly přece žádnou vinu za jeho neschopnost dokončit akademii.
Teď stojí přede mnou. Svůj nečistý záměr schovává za falešný úsměv, kterým pouze maskuje to, jak mě nenávidí a co mi chce provést. Ostatní jen přihlížejí tomu, co bude následovat a škodolibě se smějí. Všichni. Proč?
Má práce je v ohrožení, ještě není dokončena. Nemohu připustit, aby to všechno přišlo vniveč. Nesmí odhalit mé nákresy, musím mu nabídnout jinou oběť. Ale co? Nemám u sebe nic – jen své výkresy, kterých se vzdát nemohu a nástroje k jejich tvorbě. Nedá se nic dělat, dám mu své nástroje – štětce a barvy! Štětce byly již značně opotřebované a barvy jsem měl již velmi málo. Bylo tomu tak od včerejšího incidentu, kdy mi je členové stejné partičky ukradli a následně mě jimi škodolibě polili. Zbyla mi jen ta část, co se mi podařilo zachránit ze svých barvou politých paží. Proto lze tyto nástroje snadno nahradit a mé kresby tak zůstanou v bezpečí.
„Zde. Přijmi, prosím, tyto nástroje, jako mé vykoupení a nech mě v klidu opustit toto místo,“ řekl jsem a přidal lehký úsměv. Snad si nevšiml, že byl falešný.
„Ty si vážně myslíš, že se z toho vykroutíš tak snadno?“ odpověděl student a já si uvědomil, že mé obrazy jsou opravdu v ohrožení.
Začal se přibližovat. Už byl téměř na dosah rukou. Zrychlil. Pozvedl ruce, udeřil mě do ramen a povalil na zem. Sebral všechny moje nástroje a výkresy. Ostatní se zaujetím sledovali, jak se zachovám, jak po sobě nechám šlapat – jako vždy. Ale já si něco podobného nemohl dovolit. Ne dnes! Ne dnes, kdy bylo dokončení mého díla téměř nadosah.
Moje výkresy! Drží je a prohlíží si je. Mračí se. Opovrhuje jimi. Co s nimi udělá? Musím je získat zpět, za každou cenu!
Ostatní jsou také zvědaví, co je na mých kresbách. Jdou blíž, aby to mohly vidět. Výraz v jejich očích je jiný. Nemyslí si, že jsou špatné, spíše naopak! Je to vůbec možné? Je možné, aby i jiní sdíleli stejnou radost z kreseb, jako já? Co je to za pocit?
„Co je to za obludy?“ ohradil se student proti mně. „To jsou tví noví kamarádi?“ zvolal a začal se smát. Ostatní se také přidali. Proč? Nechápal jsem. Myslel jsem, že se jim mé kresby líbí. Zřejmě se v lidských pocitech orientuji hůře, než jsem si původně myslel. Ale co mé obrazy?
Stále je držel ve svých rukách. Svíral je a neustále naznačoval jejich zničení. Pozoroval, jak se zachovám, jak moc jsou pro mě cenné. Jak? Neskutečně!
A co je na nich tak cenného? Zachycují místo, část lesa, kde jsem sám sebou. Místo, které nikdo nezná, kde mám čas na pozorování zvěře a na její ztvárnění v obrazech. Protože až bude tato část objevena ostatními, stále budu mít své obrazy, které mi budou připomínat jeho nedotčenost. Divokou povahu toho místa. Než bude vše pryč! Nesmím o ně přijít!
Opět prolistoval mými výkresy. Zastavil se nad tím, který vystihuje ono místo nejlépe – divoké kočky, jak v temném křoví čekají na svou kořist. Ten obraz byl můj nejnovější, a přesto jsem jej měl nejraději. Zvířata na něm byly šelmy, které jsem obdivoval pro jejich nemilosrdnou agresi vůči oběti a zároveň pro jejich perfektní spolupráci, kterou kořist lovili. Přál jsem si mít takové schopnosti.
„Jsou odporné a naprosto k ničemu!“ zakřičel na mě a pomalu se snažil obraz roztrhnout.
„Ne! Nedělej to, prosím!“ snažil jsem se ho zastavit a cítil jsem, jak se ve mně hromadí chakra.
„Tak mi v tom zabraň!“ prohlásil a trhal výkres dál.
Hladina nahromaděnéchakry ve mně stále stoupala. Učili jsme se její ovládání, tohle však bylo něco nového. Něco většího.
Obraz byl téměř z půli roztržený,chakra se mi stále více vymykala kontrole, on se smál. Stále tam stál, ničil můj obraz a smál se. Smál se jako smyslů zbavený. Má chakra se začala uvolňovat, cítil jsem, jak moc chci oživit ta divoká zvířata na obraze. On se smál. Smál se z plných plic. Smál se ale náhle čím dál tím méně. Jeho obličej ztuhnul. Nohy se mu rozklepaly. V jeho očích byla vidět hrůza a strach. Ostatní utíkali. Jen on se nemohl ani hnout.
Obraz ožil. Divoké šelmy vyskočily z obrazu přímo na něj. Začaly se po něm sápat. Nevěděl jsem, zda se to skutečně děje, či zda je to pouhý sen. Najednou ležel na zemi i on. Nad ním dvě obrovské divoké kočky tasící své smrtonosné špičáky a s pohledem znamenajícím jistou smrt. Každou chvíli musely zaútočit. Musely, pozoroval jsem je každý den. Nezaútočily. Jakoby čekaly na povel.
Zapomínal jsem na svou chakru. Ubývala. A to nepřirozeně rychle. Jak to? Seděl jsem a pozoroval vzniklou situaci. Chtěl jsem, aby ho ta zvířata potrestala. Ten strach. Ten pocit. Je to dostačující trest, nebo si zaslouží něco horšího?
Zvířata se náhle rozplynula. Z ničeho nic zmizela. Cítil jsem obrovské vyčerpání. Jen na chvíli zavřu oči a odpočinu si.
Otevírám oči. Stále jsem unaven. Ležím na zemi nedaleko vstupu do akademie. Je noc. Nikde ani noha, jen na zemi se válí mé nástroje a obrazy. Je možné, že se mi vše zdálo? Sbírám své obrazy. Jsou v pořádku, nic jim není. Až na jeden! Dech se mi zarazil, jako by do mě bodalo tisíc kunaí.
Byl to můj oblíbený obraz. Natržený, avšak, to mě neděsilo. Z kresby zmizela zvířata, která jsem viděl útočit na svého staršího spolužáka. Takže to nebyl sen? Ani genjutsu? Musela to být nová technika. Moje technika. Mohl jsem ale pouhou chakrou oživit tvory z toho obrazu?
Má chakra! Musela být v tom inkoustu! Jak se tam dostala? Z mých paží! Díky včerejšímu incidentu se musela má chakra smíchat s barvou. Tu samou barvu jsem použil na ten obraz! Musím se to naučit ovládat! Má tvorba bude mnohem intenzivnější a už nikdo mi nebude stát v cestě.
Od dnešního dne dostávají mé obrazy nový smysl!

Poznámky: 

(Mise Songfic)
Linkin Park - Numb

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Hentai no kame
Vložil Hentai no kame, Ne, 2015-03-15 16:21 | Ninja už: 3349 dní, Příspěvků: 58 | Autor je: Pěstitel rýže

*neveriacky pozerá* chudáčik Saii

,,Všetko, čo kvitne, raz uvädne." - Orochimaru
,,Uzumaki Naruto, ty si predčil všetkých Hokagov....v hlúposti!" Senju Tobirama
,,Odpadlík premôže génia pomocou tvrdej práce!" Rock Lee
http://rammsteinandyaoi.blog.cz/ - odkaz na môj blog

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, So, 2014-11-01 17:44 | Ninja už: 5162 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Numbom sa inšpirovali viacerí, ale nahradiť dievča z klipu Saiom asi nikoho nenapadlo.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...