Snoubenec- 2. Samozvaný strážce

Kazuko pootevřela jedno oko. Nad sebou spatřila dřevěný strop a zaslechla praskání krbu. Došlo jí, že už neleží na zemi v zimě, a že nečelí nepřátelským útokům.
Otevřela naráz obě oči a rychle se posadila, což byla chyba, protože se s ní místnost zatočila a ona skončila opět rychle na zádech.
"Tak už jsi vzhůru," ozval se z rohu místnosti sametový, svůdný hlas.
Kazuko otočila hlavu po zvuku a spatřila ho.
Spatřila vysokého muže se zářivýma modrýma očima a dlouhými černými vlasy.
Kazuko se přistihla, že na něj nestydatě zírá a do tváři se jí vehnal ruměnec.
Na mužově tváři se objevil nesmělý úsměv.
"Kdo jsi?" zeptala se Kazuko roztřepaným hlasem.
Muž se přesunul k posteli, na které Kazuko ležela. Kazuko zatnula pěsti, když si všimla, že v posteli ležela pouze v lehkém, dlouhém a téměř průsvitném tričku.
To on ji vysvlékl?!
Kazuko znovu zrudla a přitáhla si peřinu blíže k tělu. Muž se opět usmál a dřepl si vedle postele.
"Já jsem," začal větu, ale nedokončil ji, protože se nebezpečně blízko ke Kazuko přiblížil. Kazuko na nic nečekala, zrudla ještě víc, ale popadla ze stolku shuriken a přitiskla mu ho k tváři.
"Já jsem tvůj anděl strážný," zašeptal a v očích se mu objevil značný zájem. Kazuko přimhouřila oči.
"Kdo jsi?" zeptala se znovu a očekávala mužovo jméno.
"Tvůj anděl strážný," zašeptal znovu, než od ní odskočil a Kazuko okamžitě usnula. Musel použít nějaké uspávací jutsu, nebo něco podobného.
Kazuko spala zhruba tři hodiny, než se opět probudila. Tentokrát nad sebou nespatřila dřevěný strop, nýbrž tvář zdravotní sestřičky. Sestřička měla v tváři starostlivý výraz, něco říkala, ale Kazuko jí nerozuměla.
"Proberte se!" až hluboký hlas lékaře ji dokázal probrat z malátnosti. Kazuko několikrát zamrkala a pomalu se posadila. Sestřička si oddychla.
Kazuko se rozhlédla po místnosti a podívala se na doktora. Byl už starší, mohl být starý stejně jako její otec. Muž se mračil a nepřátelsky si Kazuko měřil.
"Yuki Kazuko," zašeptala své jméno, ale muž jí nerozuměl a chtěl ho po ní znovu.
"Yuki Kazuko!" zařvala žena a její nával zuřivosti způsobil to, že se pod jejím tělem utvořil led.
Nevěděla, jak je to možné, ale tohle se dělo vždycky, když se naštvala nebo byla smutná. Jakoby ji sníh a led chtěli bránit.
Muž vyjekl a odněkud rychle vytáhl shuriken. Ruce se mu třásly a zdálo se, že s tím ještě v životě nebojoval.
"Promiňte," zašeptala Kazuko celá rudá.
"Hirago-san!" okřikla ho přísně sestřička, když si všimla ženy, která stála ve dveřích.
Doktor zbraň okamžitě sklonil a začal se zběsile omlouvat.
Žena ho umlčela lehkým pokývnutím hlavy. Doktor i sestra opustili místnost a já se ženou osaměla.
"Yuki Kazuko-san. Jsem Mizukage. Co tě přivádí do Mlžné?" zeptala se odměřeně a narovinu žena.
Kazuko vykulila oči. Žena měla stejně bílé vlasy jako ona a nemohla být ani o moc starší.
"Ehm... Zkáza," zašeptala Kazuko a otřásla se pod náporem vzlyku.
Mizukage se na ni překvapeně podívala.
"Fialový, přivolaný had. Orochimaru. Jeden ze Sanninů. Zničil Mračnou," vykoktávala ze sebe Kazuko a při každém slově se otřásla.
"Tak je to pravda. Dostala jsem o tom zprávu z Listové," zamyslela se Mizukage.
"Prosím, přijměte mě, mezi vaše shinobi!" zaprosila najednou Kazuko. Neměla na vybranou. Musela pouze doufat v to, že se jí podaří dostat se do Mračné a zjistit, kdo přežil.
Najednou si vzpomněla na toho muže. Jak se sám nazval, na jejího strážného anděla a přepadli ji rozpaky. Na čele měl čelenku Mlžné. Možná ho při službě někdy potká.
"Samozřejmě. Potřebujeme každého ninju. Až se uzdravíš, přijď do mojí kanceláře. Ráda jsem tě poznala Kazuko-san," řekla Mizukage a rychle se vypařila.
Kazuko chvíli jen vyjeveně seděla a dívala se do stěny. Led pod jejím tělem roztál a Kazuko byla opět prochladlá.
Vstala a svoje oblečení našla ve skříni. Rychle se oblékla a nehledě na doktorovi námitky, nemocnici opustila. Okamžitě si začala shánět ubytování.
O peníze neměla nouzi, takže brzy našla krásný jednopokojový byt, který jí vyhovoval.
Netrvalo dlouho a Kazuko již byla připravená na nějakou misi.
Zašla tedy za Mizukage. Již si na Mlžnou vesnici zvykla. I když jí trápily vzpomínky na Mračnou, musela se s tím smířit.
Musela se smířit s tím, že přišla o svůj domov a vytvořit si nový domov v Mlžné.
Kazuko vešla do kanceláře Mizukage, kde se žena přehrabovala hromadami papírů.
"Ah, Kazuko-san. Výborně, hned ti najdu nějakou práci. Kazuko přikývla a rozhlédla se po místnosti. Na to, že to byla kancelář nejvýše postavené osoby z Mlžné to nebyl žádný extra luxus.
"Mise třídy A. Najít a zlikvidovat partičku Zvučných chuuninů. Jeden z nich by měl mít důležitý dokument," vysvětlovala rychle Mizukage, natáhla ruku a podávala jí nějaký papír.
"Máš tam všechno napsané. Společně s tebou však půjde Asakura Keitaro. Za chvíli by se tady měl objevit," řekla Mizukage a sotva to dořekla, do místnosti vstoupil samozvaný anděl strážný.