Předurčené 4.díl- Návrat

„Mmm!“ zahuhlala Kirin do roubíku nějakou nadávku. Začínala se bát. Zatímco Hasu měla oči upřené na osobu v černém plášti, Kirin se klepala strachy a začaly jí skleněnkovět oči. Měla strach a velký. Hasu v puse žmoulala roubík, který jim neznámý nasadil.
,Super, mám to,´ zaradovala se v duchu nad překousnutím toho hnusu.
„Měl by ses naučit dvě věci. Za prvé to je vybírat lepší materiál na roubíky, a za druhé lépe skrývat svoji chakru, Itachi,“ pronesla do ticha stanu Hyuuga. Poraženecky si sundal kápi.
Kirin po něm začala házet vražedný pohledy.
„Nemyslím si, že bys mě momentálně, nebo kdykoli jindy dokázala zabít. A pokud nechceš, aby ti upadly ruce, tak se, laskavě, přestaň cukat!“ mračil se, když se jí snažil rozseknout pouta.
„Proč jsi tu?“ zeptala se bojácně mladá Uchiha.
„Abych vás varoval,“ řekl prostě.
„A před čím? Třeba před tím, že si nás Pein chce najmout?“ hádala posměšným tónem Kirin.
„Budeš se divit, ale jo. Přesně před tím," vydechl ztěžka a při tom se mračil na svoje nohy.
„C-cože? Děláš si p***l, že jo?!“ opět se ozvala Hasu.
„Ne, jashinžel nedělám. Do p***le s Hidanem!“ rozčílil se a pokračoval. „Pein objevil vaše schopnosti a chce je pro sebe. Klidně mi nevěřte, jsem na to připravený, ale pamatujte si to, a aspoň mi věřte v tom, že kdybych vás neměl aspoň trochu v lásce, a já vás mám obě rád strašně moc, nikdy bych vám to neřekl. Nikdo mě tu nesmí vidět, jinak budu mít průšvih. Mějte se dobře,“ vyklopil jim to. Všechno.
„Brácho, Počkej!“ zavolala černovláska. „Já… no jak to říct, prostě ti věřím.“ zamrmlala.
„Já taky,“ přidala se Has.
„Nemusíte mi lhát,“ zašeptal, bylo poznat, že by jim věřil rád.
„Já ti nelžu. A Has taky ne!“ snažila se ho zastavit. Neposlouchal ji a opouštěl jejich stan.
„Počkej přece!“ už ho prosila i Hasu. Zase nic.
„Uchiho Itachi, už mě k***a poslouchej a laskavě nám věř, tak jako my věříme tobě!“ postavila se Rin a s námahou dohopkala za ztuhlým Itachim a z tuha ho objala. Na jeho tváři se blýskla slza štěstí. Vytvořil klon a poslal ho pro svou sestřenku. Ten ji poslušně zvedl a donesl za pravým Itachim. S radostí se k nim přidala.
„Rin, Has já už musím. Pein bude zuřit,“ omluvně se a ně podíval
„Itachi?“ zvedla k němu oči černovláska.
„Ano prcku?" usmál se na ni.
„Pozdravuj Sasukeho, teda pokud je tam s tebou. A prcku mi neříkej,“ poprosila.
„Budu, ale vy dvě o tomhle nesmíte nikomu říct. Vůbec nikomu, ne-e Rin ani rodičům.“ pousmál se na ně a rozplynul se na hejno černých havranů.
„Já, já, proč nás Pein chce?“ rozvzlykala se Rin.
„Nevím, pojď si lehnout můžem to řešit zejtra.“ zývla si Hasu a plácla sebou do spacáků.
„Dobře,“ souhlasila s ní druhá osoba obývající tento stan a lehla si vedle ní.
***
„Rin! Rin, no tak vstávej!“ ozývalo se z útrob malého stanu.
„Hmm! Ještě chvilku, mami.“ zahuhlala do spacáku.
„Nechtělas jen tak čirou náhodou přemýšlet o jedné události téhle noci?“ rýpla si do ní hnědovláska. Věděla, že ji to probere. Na to se druhá dívka okamžitě posadila.
„Ohayo, Has.“ protáhla se Kirin.
„Tak co? Máš nějakej návrh?“ zeptala se Hyuuga.
„Ne, ty?“ svraštila obočí.
„Nóó, jeden by tu byl?“ pousmála se nad okamžitým zájmem své kamarádky.
„Chvilku přemýšlej, než ti to řeknu.“ lehla si zpátky na spacáky. Ticho přerušoval jen šum potůčku a zpěv probouzejících se ptáků.
„Nevím,“ prohlásila po pětiminutovém přemýšlení.
„Itachiho talent jsi evidentně nezdědila. Tak postupně. Mají Akatsuki medika?“ začala Hasu.
„Ne, Sasori myslím není medik.“ zazněla odpověď.
„Vidíš, potřebujou medika. To jsem já a ty jsi senzibil plus umíš naprosto bez chybičky ovládat oheň a vzduch. A já mám byakugan dohromady se sharinganem. Už víš, proč nás chce?“ dokončila svoji teorii. Byla správná, i když o tom nevěděly.
„Hai, vidíš, to mě nenapadlo,“ vydechla černovláska.
„Měly bychom se jít podívat, co udělal chůvám.“ začala se pomalu zvedat Hasu.
„Hai, a možná bychom mohly udělat snídani,“ přisadila Rin a už se taky zvedala. Šlo to ztěžka, jelikož se teprve před pár dny zbavily berlí.
„Jen je uspal.“ zkonstatovala Hasu.
„Probudíme je, až uděláme snídani,“ Rin je chtěla překvapit a Hasu s ní vyjímečně souhlasila.
„Rin! Nevidělas tu někde marmeládu?“ polohlasem zavolala Has.
„Ne, ale je tu čokoládová pomazánka,“ opáčila.
„Tak ji dones,“ ozvalo se. Rin vyšla před stan a v rukách měla nejen tu pomazánku, ale i rohlíky, nože, lžičky, jablka, banány, pomeranče, misku na salát a veliký talíř na rohlíky.
„Polož to sem,“ ukázala druhá dívka doprostřed deky, kterou rozložila před stanem a položila tam mlíko, vodu a kávu. Sedly si a začaly připravovat ovocný salát a rohlíky s nejoblíbenější pomazánkou obou dívek. Do čtyř hrnečků rozlily mléko a do dalších čtyř kávu. Jakmile nachystaly snídani, tak šli probudit chůvy. Poté co je vzbudily, tak se jich Kirin zeptala
„Co se stalo, že jste usly? A co si pamatujete jako poslední?“ podle Kirin mohla být odpověď jen jedna.
„Včerejšek mám nějak zamlžený,“ odpověděla jedna z chův. A ta druhá s ní souhlasila. Najednou se Kirin naklonila k Hasu a pošeptala jí: „Jak jinak, Itachiho bezchybná práce.“ Hasu navrhla, že by se mohly jít nasnídat.
Po snídani, kterou jim chůvy pochválily, se dívky zeptaly, jestli by mohly začít alespoň s lehkým tréninkem. A k jejich údivu chůvy svolily se slovy v ústech “LEHKÝ TRÉNINK“. Ale to by nebyly Kirin a Hasu kdyby začaly lehce. I jejich přestávky nebyly přestávkami. A teď, když to měly dovoleno, cvičily neustále, aby se dostaly do formy, kterou měly ještě před jejich zraněním.
***
v poledne
***
„Oběd!“ zavolala jedna z chův. Za chvíli se před ní zjevily dvě otrhaná děvčata.
„A tomu říkáte lehký ténink?! Vždyť se ještě léčíte! Až tohle zjistí pan Fugaku…“ povzdychla si nakonec.
„Promiň, už se to nestane. A táta se nic nedoví.“ mrkla na ni Kirin.
„Pojďte nebo vám to vychladne!“ zavolala na ně Hasuina chůva.
„A co máme?“ zeptala se Hasu.
„Rámen,“ sotva toto kouzelné slovíčko vypustila z úst, objevily se ty dvě na dece vedle ní.
„To byla rychlost,“ poznamenala za jednu minutu chůva.
„No jo, to už je normální,“ usmála se Rin po třetí misce v jedné minutě.
„Neznám nikoho kdo by toho spořádal víc než vy dvě.“ pousmála se na ně Mai- Rinina chůva. Sayuri jí jen přikyvovala.
„Nebojte, na Choujiho nemáme,“ řehtala se Hasu.
„Tak to jsme rády.“ podívaly se po sobě chůvy.
„Zítra už vlastně jedem domů, že?“ připomněla to smutně Rin.
„Ano.“ odpověděla jí Sayuri.
„Sakra,“ ulevila si její svěřenkyně.
„Copak?“ zeptala se.
„Ale nic,“ pohotově zalhala.
„Běžte umýt misky.“ podávala jim je Mai.
„Dobře,“ zvedaly se dívky.
„Víš, že možná uvidíš Itachiho, až když budem u nich?“ zeptala se šeptem mladší dívka.
„Vím,“ zašeptala nazpět druhá.
Celé odpoledne trénovaly svou přesnost a hned po večeři se šli okoupat do potůčku. Ze stromů na kraji mýtinky se ozvalo šustění.
„Co to je?“ zeptala se potichu Kirin.
Hasu aktivovala byakugan a podívala se tím směrem.
„Je tam nějaký člověk, ale kryje chakru.“ odpověděla okamžitě.
Rychle se oblékly a šli požádat chůvy o malou procházku.
„Ať jste do západu tady,“ zavolala za nimi ještě Mai.
***
Cizinec se okamžitě zvedl a odcházel do svého tábora. Ale oklikou. Dvě dívky se za ním plížily. On o nich nevěděl. Ale náhoda je blbec, a když zaslechl prasknout větvičku, radši se otočil. Nikdo za ním nebyl, jen z pravé strany slyšel nějaké zvuky.
***
špehující sestřenice
***
„Hasu, dávej bacha!“ vyčítala své spolušpehovkyni Rin a rychle ji zatáhla za nejbližší strom.
„K***a, asi mě viděl!“ nadávala si.
„Z toho nic nebude, je děsně opatrnej,“ rozčilovala se už i Rin.
„Jdem zpátky?“ zeptala se jí hnědovláska.
„Jo, nemá to cenu.“ souhlasila s ní Uchiha.
***
Ve stanu o čytři hodiny později
***
„Škoda, že nám Itachi neřek o těch Peinových plánech víc," potichu si posteskla Hasu.
„Spíš, že ho uvidím, až za nevím kdy." oponovala Rin.
„A to říkal kdo?" zašeptal hlas z minulé noci.
„Itachi! Vždyť tě tu uvidí chůvy!" vypískla jeho sestra.
„Neuvidí, spí jak zabité." vysvětloval, když vlézal do stanu. Vzápětí byl povalen svou mladší sestrou.
„Já myslela, že tě uvidím, až když budem v Akatsuki." zahuhlala mu do pláště.
„Taky jsem si to myslel, ale sotva jsme se vrátili z jedné mise, tak jsem se dozvěděl, že máme další," řekl, mluvil normálně a to obě dívky překvapilo.
„Ty si zase uspal chůvy. Že jo?" konstatovala holý fakt Hasu.
„Co? Ne!" šlehl po ní ukřivděným pohledem Itachi.
„Tak kdo, když ne ty?" to už se o to začala zajímat i Rin.
„Nevím, ale to musely být uspané ještě před tím, než jsem přišel. Když jsem se tam díval, spaly jak zabité a po mojem odchodu sem stoprocentně nikdo nepřišel." zauvažoval nad tím případem Itachi.
„A teď taky spaly jako mrtvé, ale dýchaly." ujistil je rychle, protože si všiml jejich vystrašeného pohledu.
„Poznal bys, kdo je uspal?" Kirin tušila, že to asi nebude možné, ale přesto se na to zeptala.
„Nevím, možná." podrbal se na zátylku.
„Pojďme to zkusit, prosím!" zaprosila Rin, která měla svoji chůvu moc ráda.
„Bude to nebezpečné, pokuď se probudí, nebudu mít prů**r jenom já, ale i vy." snažil se z toho vykroutit, protože asi věděl, kdo to udělal. No marně.
„To nevadí, já to musím udělat, abych tomu dotyčnému mohla případně nakopat tu jeho shnilou p**el!" říkala Rin, když je tahala ze stanu.
„Vždyť už jdem." snažil se ji uklidnit Itachi.
***
kousek vedle
***
„Do pr**le, kde je ten vůl tak dlouho!" rozčiloval se Sasuke, který s ním měl misi.
„Že já tam odpoledne vůbec chodil," vyčítal si, zatímco trénoval.
„A to uspávadlo za chvilku přestane působit. K**va!" zařval na celou mítinku, kde přenocovávali.
'Ještěže mě nepoznaly' to ho uklidnilo. Naposledy hodil kunaiem a došoural se do stanu, kde v zápětí usnul.
***
zpátky u uspaných chův
***
„Itachi kdo to byl?" zeptala se zastřeným hlasem Kirin.
„Nevím," zalhal.
„Mohly bychom zistit, jak dlouho to bude působit." nahodila Rin a přiklekla si k Sayuri. Nemusely čekat dlouho a Sayuri i Mai se začaly probouzet.
„Sa*ra!“ zaklel Itachi a polapil je do genjutsu.