manga_preview
Boruto TBV 07

Ztraceno 07

Kapitola 7.
Kocourek vystrčil drápky

„Zase se chováš, jako ten starý Sasuke,“ povzdechl jsem si, když se mi jej podařilo na chvilku uklidnit. Nechal jsem jej, ať se vyleží a přešel jsem k Hinatě. Její oči byly vytřeštěné strachy, ale dokázala se udržet na nohách.
„Kakashi-sensei,“ zašeptala a zachytila se mě rukama, jakoby hledala nový zdroj síly. Posadil jsem ji na postel a pohladil po vlasech.
„Už je to v pořádku, Hinato. Postarám se o něj. Nechtěla by ses jít projít ven? Čerství vzduch ti jistě udělá líp,“ tiše jsem k ní promlouval a vyčkal, až přikývne. Postavila se na nohy, oprášila a vyšla ven z pokoje pohledem uhýbajíc od Sasukeho postavy. Využiji jejího pokoje, abych ho trochu zkrotil. Docela mě zaráží, že se opět chová jako ten starý Sasuke, i když vzpomínky má stále pryč. Možná že to jej dráždí ještě víc.
„Sasuke.“
„Co chcete,“ zabrblal, když se vyškrábal na nohy a opět se nevěřícně zahleděl na můj sharingan. Okamžik překvapení se vždycky hodí a tohle jej dostatečně vyvedlo z rovnováhy.
„Uklidni se. Seš bystrý, takže by ti mělo dojít, že moc informací najednou ti může způsobit bolest nebo i omdlíš. Ale zároveň seš moc akční – vidíš, jak jsi stihl odehnat Hinatu, aniž by ti prozradila cokoliv potřebného? Jdeš přímo k cíli, ale zatím se ti to nevyplatilo, že?“ Sasuke si mě stále prohlížel podezřívavým pohledem, ze kterého již vymizel Sharingan. Stál nade mnou a v obličeji mu poskakovalo několik emocí, od výsměchu po potlačovanou zlobu.
„A co mi radíte vy?“ ušklíbl se svým obvyklým způsobem a já si musel povzdychnout. Doufal jsem, že ho zastihnu ještě jako chlapce co je totálně mimo a místo toho je tady Sasuke, který by mohl být nebezpečnější než jeho starší já. No, to by ho ale nejdřív někdo musel zmanipulovat.
„Radím ti, aby sis vzpomenul na svoji minulost pomocí tréninku. Bylo to pro tebe všechno.“ Stejně tak ho to udrží od přemýšlení nad jeho minulostí a zase se zaměří na to, aby zlepšil své schopnosti. Pokud se mu vrací jeho povaha, tak ho to strhne.
„A vy byste mě jako trénoval?“ podivil se nevěřícně a zkřížil ruce na hrudi.
„Jistě. Přece jenom jsem tvůj sensei.“
***
Odvedl jsem jej nad tváře Hokagů, kde se nenachází nic jiného než zalesněný prostor a před ním dílna tesaře, který má v tuto dobu volno a nachází se pravděpodobně u sebe doma. Ve tváři měl stále stejný výraz, nezaujatě se rozhlížel kolem a sem tam po mě kouknul. Ani na sobě nedal znát překvapení, že jsem jej nepřeměnil do jiné podoby, když jsme z Hinatina domu přecházeli sem. Jak já jsem chtěl vidět jeho světlou stránku.
„Tak fajn, Sasuke. Dáme se tedy do tréninku,“ oznámil jsem mu a on přikývnul stojíc naproti mně.
„Čím začnem?“ zeptal se a já mu v odpověď hodil kunai. Chytil ho skoro jako profesionál, či-že ho za letu skvěle uchopil za rukojeť. Asi nebudu mít moc práce.
„Nejdřív si dáme souboj s kunai, kdy zjistím, jestli si pamatuješ nějaké výpady a úhybné manévry a když tak ti připomenu další. Pak si dáme taijutsu a nakonec bychom se mohli zaměřit na ninjutsu.“
„To zní rozumně,“ přitakal a já se na chvilku cítil polichocen. Ani si nepamatuji, že by mě kdy nějak nenuceně pochválil nebo potvrdil má slova. Ale všechno se časem mění a tady dopomohlo i několik incidentů.
„Tak začneme,“ pod maskou jsem se musel usmát, protože jsem neměl v plánu jít pomalými krůčky vpřed. Vydá ze sebe víc, když bude pod tlakem. Okamžitě jsem k němu přiskočil a Sasuke jen tak tak vykryl můj výpad kunaiem na jeho levý bok. Pravou nohou ukročil vzad a odstrčil mou ruku k mé tváři. Ve stejnou chvíli jsme od sebe odskočili a já po něm hodil jeden ze svých kunaiů. Vyhnul se záklonem horní části těla, přičemž ještě kunai za letu chytil prstem za kroužek na konci jeho rukojetě. Narovnal se zpět do své celé výšky a hodil jej zpět po mně. Je stále stejně dobrý. Vyskočil jsem, když mi zbraň mířila na stehna a hodil jsem další dva. Oboum se vyhnul otočkou stranou a hned vykryl můj útok ze shora, kdy místo na ostří zbraně přiložil kunai na mou dlaň a já upustil svůj, abych rychle uhnul rukou. Popadl nově získanou zbraň do pravé ruky a seknul ve výšce mého břicha. Na poslední chvíli jsem uskočil a vzal dva kunaie, kterým se Sasuke předtím vyhýbal. Tenhle souboj je pouze s pěti kunai. Dva má on, dva já a poslední je zabodnutý pár metrů za místem, odkud jsem začínal svůj souboj. Zatím si vedl víc než dobře a já začínal pociťovat zrychlený tep. Na jeho čele se leskly kapky potu, ale zatím si jen párkrát hlasitěji oddechnul. Párkrát jsem pocítil nutkání si zvednout čelenku nad své levé oko, ale přemohla mě vlastní pýcha a vědomí, že vyrovnaný souboj mu prospěje víc.
Ze zamyšlení mě vytrhl jeho náhlý útok, když vyhodil první kunai a s druhým v ruce se rozeběhl těsně za ním. Přikrčil jsem se a těsně před sebou jsem jej odklonil a hned na to druhým kunaiem zablokoval jeho výpad. Seknul jsem po jeho ruce, kterou uhnul a pak se po zemi překulil ke své předchozí zbrani. Nečekal jsem a zaútočil na něj, ještě když ke mně stál zády. Vyskočil do vzduchu a ještě se stihnul ohnat po mé tváři, když prováděl salto ve vzduchu. Snaží se předvádět. Tohle pomyšlení mě pobavilo, až jsem se tiše zasmál, ale zdálo se, že mě zaslechl.
„Je tady něco k smíchu?“ zasyčel podrážděně, když přistál za mými zády, kam jsem se okamžitě otočil, abych vykryl jeho atak.
„Ale ne, jen mě udivuje, jak seš stále skvělý v boji i když si ztratil paměť. Trochu potupné, víš?“ vysvětlil jsem mu trochu lživým způsobem, ale zdá se, že to víc neřešil. Přikrčil se s levou rukou nad hlavou, kde se stále přetahoval s mojí zbraní, a pravou rukou se ohnal po mých lýtkách. Vyskočil jsem do vzduchu a oddálil naše zbraně od sebe. V otočce jsem hodil jeden kunai a Sasukemu stačilo ustoupit rychlým krokem vzad. Hned, jak jsem ucítil pevnou půdu pod nohama, jsem zaregistroval, že stojím těsně za ním, takže jsme v tu samou chvíli stáli oba dva zády k sobě. Se zrychleným tepem a hlasitým výdechem jsem se okamžitě otočil a akorát stihl zastavit kunai, kterým mi ten můj natiskl na hruď.
Přímo jsem cítil, jak mu v hlavě rezonuje slovo teď a na tváři se mu objevil úšklebek. Nezapomněl jsem, že má ještě jeden kunai, ale v tu chvíli jsem zakopl o můj, který jsem na něj předtím hodil. S překvapeným výrazem jsem se skácel k zemi a to na mě už klečel, s jedním kunaiem přitisklým na mém a druhým pod mým krkem. Ostří vlastní zbraně na mém krku mě na chvilku rozechvěl, ale okamžik na to třes ustal a já si prohlížel jeho vítězný výraz.
„Vyhrál jsem,“ zdůraznil slovně to, co mi již bylo jasný a já i přes čepel přitisklou na svém krku poraženě přikývnul.
„Správně a já jsem poražený,“ věděl jsem, že mu tím pěkně zvýším sebevědomí, ale on to zvládl i ten samotný fakt, že se tu válím pod jeho tělem. „Tak co si teď dát taijutsu?“
„Fajn,“ souhlasil a konečně ze mě slezl. Za tu dobu pěkně ztěžkl. Vyhrabal jsem se na nohy a nemohl si nevšimnout jeho rozjařeného výrazu. Zaraženě jsem se na něj koukal, dokud si nevšiml mého překvapeného výrazu a úsměv mu z tváře zmizel.
„Děje se něco?“ podivil se s nadzvednutým obočím a já zavrtěl hlavou.
„Nic se neděje. Jdeme na to.“ Zdá se, že našel to, co jej baví a příjemně zaměstná. Alespoň prozatím. Taijutsu není nic těžkého, něco takového si prostě zapamatuje a v situaci ohrožení se zdá, že se mu v hlavě vynoří vzpomínka na pohyby, které jej zachrání. Kdo ví, jestli to samé ale platí o ninjutsu a genjutsu. Nepamatuju si, že by kdy použil na někoho iluzi, ale je to něco, co bych jej mohl přiučit, přece jen to není nic obtížného pro génia. A co se týče ninjutsu, tady si musí osvěžit pečetě, používání čakry, ale nejtěžší bude asi chidori. To si bude muset zase vypilovat.
Jeho pohyby byly dobré, síla mu zůstala stejně jako dobré reflexy, takže jen stačilo, aby si osvěžil paměť a vzpomenul si na všechny útočné a úhybné kombinace a manévry, kupodivu mu to zabralo asi tak hodinu, kdy jsem viděl všelijaké kreace a u některých jsem se nutil nesmát. Tahle situace nastala, když si nemohl vzpomenout na některý ze svých pohybů, takže zkoušel cokoliv jiného, co by do toho pasovalo nebo se možná podobalo správné technice a někdy z toho vznikl takový paskvil, že se přerazil o vlastní nohy a pak mě propaloval vražedným pohledem a na tváři se mu vytvářel červený nádech. Konečně jsem poznal jeho neschopnější stránku, kdy byla situace uvolněnější a příjemnější než bývala, neboť se i svému vlastnímu selhání dokázal zasmát, častěji se jen usmál a se zkroušeným výrazem se podrbal ve vlasech, ale stejně jsem si tyhle chvilku vychutnával na plno a pomáhal mu. Cítil jsem se jako skutečný sensei a student a Sasuke po nějaké době přestal řešit můj potutelný výraz, který byl zřetelný skrz moji masku i občasné nenucený smích.
Když se mu konečně podařilo si uložit zpět do paměti všechny kombinace a triky, zkusili jsme si tři oddechové souboje, kdy jsem první vyhrál já, druhý on a poslední opět já. Není se čemu divit, když tady v posledním souboji většinu času ležel hlavně na zemi a přerývavě oddechoval. Samotný trénink mu dal do těla a v prvním souboji jsem jej překvapil nenadálými útoky a kombinacemi, na které si ovšem zvykl do druhého kola, kde mě již dokázal porazit a po třetí jen vyčerpaně odrážel mé útoky, ale nevzdával se, a tak jsem radši souboj po pár minutách rychle ukončil a Sasuke se vyčerpaně sesunul zpět do trávy a po chvilce usnul na dvě hodiny. Ležel v udupané trávě a nijak jej netrápily sluneční paprsky, které dopadaly na jeho tvář.
Počasí bylo příjemné díky jasně zářícími slunci, které hřálo celé dopoledne stejně jako odpoledne a nyní k večeru stále neubíralo na svém jasu. Jediná změna byla ve větru, který po celý den vál jen mírně a nyní nepatrně zesílil a změnil svůj směr. Seděl jsem u něj na trávě opřený o kmen stromu a opět se začetl do Icha Icha, po očku pozorujíc, jestli se zde náhodou neobjeví nějaká osůbka na večerní procházce nebo lidé, kteří se rozhodli pro pozdní piknik. Sice to vypadalo, že zde není nic zajímavého, ale ve dnech jako jsou tyhle bych tohle místo bral všemi deseti pro odpočinek nebo venkovní oběd.
Povzdechl jsem si a zaklapl knížku, čímž jsem ovšem vzbudil Sasukeho z poklidného spánku.
„Kakashi-sensie… wuah, kolik je hodin?“ zeptal se rozespale a při zívnutí si neohrabaně zakryl ústa rukou.
„Sedm hodin. Slunce pomalu zapadá, trénink ninjutsu odsuneme na zítřek,“ odpověděl jsem mu a zároveň řekl plány ohledně našeho cvičení. To jej probudilo natolik, že se okamžitě posadil a koukal na mě překvapeným a smutným výrazem najednou.
„Proč až zítra? Když jsem se vyspal, tak už mám dost energie,“ zaprotestoval a už se zvedal, ale při tak náhlém pohybu se trochu zamotal, no ustál to.
„Není kam spěchat. Ty jsi energii možná dočerpal, ale já nejsem na baterky a ani tak mladý jako ty. Stejně tak, zapamatuj si už konečně, co ti říkala Tsunade-sama! NE-PŘE-PÍ-NAT SE! Rozumíš?“ Chápal jsem, že se chce nějak zabavit, zjistit informace a že mu prostě tahle amnesie musí lézt krkem, ale jde mi o jeho zdraví, a proto chci pokračovat až zítra. A je pravda, že už nejsem nejmladší. Ale teď, kam půjde? Bude ho chtít Hinata nechat u sebe nebo ho ze strachu radši pošle pryč? Popravdě bych se jí nedivil po tom jeho předchozím výbuchu. Zdá se, že má teď docela rozházený emoce. V jednu chvíli je jako jeho staré já a v další, se chová jako nová, bezstarostná osoba. Zamotaný.
„Chceš jít zjistit, jestli tě u sebe Hinata nechá? Má tě na starosti, ale po tom, v jakém světle ses jí ukázal, bych se nedivil, kdyby ti nezablokovala všechny tenketsu svým juukenem.“
„Chtěl bych se jít omluvit. Připadá mi strašně zvláštní, když si pamatuju, že dneska ráno jsem se choval jinak než odpoledne a než nyní. Emoce se mi prostě rychle mění,“ vysvětlil Sasuke a s rukama v kapsách hleděl do země.
„Je pravda, že ses svému obvyklému chování nejvíc přiblížil, když jsi chtěl zjistit informace o své minulosti. Chtíč je u tvého starého já docela obvyklou emocí, ale v chladné podobě. Za to, když se staráš třeba o příjemný okamžik, nebo o trénink, který tě uvolňuje, tak se chováš přívětivě,“ trochu jsem si zapolemizoval a opět si unaveně oddechnul. Dnešek byl fakt hektický.
„Zajdeme tedy k Hyuugům?“ zeptal se a pohlédl mi do očí s unaveným pohledem. Možná i trochu smutku jsem zahlédl, ale neřešil to.
„Určitě.“
***
„Hinato?“ zaklepal jsem na okno jejího pokoje, když jsme já a Sasuke stály na jejím parapetu. Překvapeně nadskočila, když uklízela oblečení do své skříně a otočila se k oknu. Přeměřila si Sasukeho vyděšeným výrazem, ale přešla k oknu a otevřela jej.
„Kakashi-sensei. Sasuke-kun,“ Sasukeho jméno vyslovila znatelně tišeji a opatrněji, jakoby se jej bála. To snad ne.
„Hinato, Sasuke -, začal jsem svoji větu, abych ji zbavil napětí, ale Sasuke mě přerušil.
„Chci se ti omluvit. To, jak jsem na tebe tlačil, i když ty s tím nemáš nic společného a jen se o mě z dobré vůle staráš… je mi lít, že jsem tě vyděsil,“ omluvil se a tím uvedl v šok mě i ji. Nehraje tady na city?
„Sasuke, jen prosím… Nechci mít zodpovědnost za něco tak velkého,“ přiznala Hinata a pohlédla Sasukemu do očí. Ten se na ni smutně usmál a vskočil dovnitř pokoje.
„Chápu to. Vím, že tuhle odpovědnost nemáš důvod nést. Asi nikdo z vesnice, ale můj tým řekl, že mi o mě řeknou všechno, takže se zeptám pozítří jich. Mohl bych tady tedy dnes zůstat?“
„Určitě,“ pípla překvapeně a usmála se. Teda Sasuke mě docela udivuje, takhle urovnat situaci. No jo, měl bych si zvyknout na nezvyklé chování.
„Nechám vás teda takhle. Sasuke, ještě jednou. Nemusíš všechno zjistit najednou. Mohlo by se stát, že omdlíš a třeba bys i ty informace zapomněl znova. Netlač na sebe… ani na nikoho ve svém okolí.“ Pohledem jsem zabloudil na Hinatin spokojený výraz, pod kterým se musela skrývat utajovaná nervozita. Ale Sasuke je chytrý. Teď už by si to měl naplno uvědomovat.
„Jistě. Dobrou noc, Kakashi-sensei,“ rozloučil se a kývnul na rozloučenou.
„Dobrou noc,“ přizvukovala Hinata a já jim obou popřál totéž. Vyskočil jsem z okna do koruny mohutného dubu a tam se ještě jednou ohlédnul. Sasuke s Hinatou se dali do konverzace, kterou jsem již nezaslechl, ale oba dva si po chvilce vyměnila úsměvy, který se při rozhovoru střídal na jejich tvářích. Tak snad už je pro dnešek klid.

Poznámky: 

Omlouvám se za týdenní zpoždění, ale když ta moje múza je stejně líná jako já, bůh ví, kam se na tak dlouho zatoulala Laughing out loud
Pokračování je zde, trochu jsme si zabojovali a urovnali situaci, takže je to trochu odpočinkový, příští díl asi bude v podobném duchu, ale možná přibude další zápletka, kdo ví Eye-wink
Jinak další dílek bude buď z pohledu Sasukeho nebo Hinaty, jestli chcete, můžete rozhodnout sami, koho mám dát jako dalšího Eye-wink
Btw - taky jste tak zívali v té části, kde se probudil Sasuke? Já než to napsala, tak jsem zívla dvakrát a pak ještě dvakrát, když jsem si to kontrolovala Laughing out loud No, aspoň vím, že nejsem psychopat Laughing out loud
Takže si užijte pozdní dílek a zanechte své dojmy a hodnocení :3 Smiling

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yonaka
Vložil Yonaka, Ne, 2018-07-15 18:54 | Ninja už: 4299 dní, Příspěvků: 154 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

„Misia L3“
Pěkný, odpočinkový díl. Sasukemu se pěkně mění nálada, občas to mívám podobně. Jinak moc hezky popsaný trénink s Kakashim, Sasukemu to evidentně pomohlo. Trochu se divím, jak to urovnal s Hinatou. Už se nemůžu dočkat alší kapitoly.

Obrázek uživatele Yumi-chan
Vložil Yumi-chan, St, 2014-03-12 18:00 | Ninja už: 3890 dní, Příspěvků: 143 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Neříkala si náhodou, že tam ten Sasuke moc nebude? jako mě tam nějak zásadně nevadí, jen...kéž by si vzpomněl a zase zdrhnul nebo ho Naruto zabil, prostě cokoliv. Jinak krásné zpestření dílu, myslím Kakashim, dokonce máš i pěkně popsaný ten boj, že to i opravdový "ňouma" pochopí. Jen tak dál Laughing out loud
na další díl jsem pro Hinatu Sticking out tongue

„I guess it’s time to put down my pen, Right…I need a title for the next book…let’s see…Ach,got it…“The Tale of Naruto Uzumaki“…pefect.“ - Jirayia

Obrázek uživatele Nellynuska
Vložil Nellynuska, Út, 2014-03-11 18:46 | Ninja už: 5470 dní, Příspěvků: 2288 | Autor je: Propadlý student Akademie

Tento diel bol naozaj super, fakt sa mi páčil - boj to príjemne oživil a ten Kakashiho pohľad stál tiež za to^^ V podstate mi je jedno, ktorý bude nabudúce, aj keď sa priznám, že chalanské pohľady ma bavia viacej. Ale tu mi ani tá Hin nevadí, ťažko rozhodnúť^^
Naozaj si ma potešila geniálnou myšlienkou Sasukeho nálad - aj keď si nič nepamätá a je príjemný, občas sa u neho objavý jeho pravé vystupovanie a to to robí omnoho lepším a zaujímavejším, predsa len tá chladnosť sa k nemu hodí viacej (a s tou milosťou sa to fajn dopĺňa)^^


"Its not like the walls were built to protect people from titans. But to protect titans from Levi."

Levi. Humanity's strongest soldier < 3
Môj FC | NaruHina FF „Jeden z tých momentov“ | Kakashi FA

Obrázek uživatele mestekova
Vložil mestekova, Po, 2014-03-10 15:59 | Ninja už: 5305 dní, Příspěvků: 1299 | Autor je: Pěstitel rýže

Och, tá múza, ale podstatné je, že prišla :3 Bolo to veľmi dobré, pekne si opisovala boj, dalo sa mi to v pohode predstaviť. Musela som sa pousmiať nad Sasukem, keď sa zamotával o vlastné nohy :3 Och, musel byť roztomilučký.
Páči sa mi, že mení nálady, je taký... zmätený a je to fakt veľmi milené.
Príjemne sa mi to čítalo a nesmierne ma to potešilo. Ja dúfam, že múza príde zasa čo najskôr, pretože by som si rada pozrela pohľad od jedného z nich. V podstate mi je jedno ktorý to bude, hlavne, že tam budú obaja Laughing out loud
Aaa, nezívalo sa mi Laughing out loud ale keď zíval, tak som si ho úplne predstavila, totálne :3
Teším sa na ďalší dielik, toto bola pecka Eye-wink

FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)

FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Po, 2014-03-10 16:58 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Přišla a asi si ji budu muset připoutat k ruce, jinak si zase dá někde šlofika Laughing out loud
Moc děkuju za dokonalý komentář, děsivě mi zvedl náladu :3 Jsem ráda, že se líbilo to, co se líbilo a že si si to dokázala předtsavit - o to mi šlo hlavně v boji s kunai Eye-wink Smiling
Co nejdřív se vrhnu na další díl a snad tě nezklamu Smiling

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru