Vůle ohně, náš osud? - 01. Prohraný boj
Vložil Hayashi Tonakai, Út, 2014-02-04 19:21 | Ninja už: 4053 dní, Příspěvků: 28
„Nejpříjemnější životní soupeř je zřejmě pokušení, proto mu nakonec každý rád podlehne.“ (Autor citátu: Zdeňka Ortová)
PROHRANÝ BOJ
Večer před bitvou při západu slunce seděl jeden z ninjů na památníku hokagů na hlavě Čtvrtého a vzpomínal na nejkrásnější chvíle se ženou, kterou nadevše miloval a pro kterou by bez váhání položil život. V době války, kdy je vše ponuré a smutné se mu na tváři objevil šťastný výraz. Byl vděčný za každou vteřinu, kterou kdy strávil s ní, jenže teď u ní nemohl být, nesměl. Tolikrát bojovali bok po boku a nikdy neměl strach, že by se něco stalo jemu, na něm nezáleželo, hlavně se nesmělo stát nic jí.
Víc než jindy se bál zítřka, poslední dobou žádný nový den nevypadal jako cesta ke štěstí, všechny vypadaly spíše jako cesta do pekel. Mnoho jemu blízkých lidí, věcí a míst zahubila válka. Ta temperamentní dáma už toho tolik pohltila a přeměnila v prach. Mnohé uvrhla do věčného zapomnění. Skončím tak i já? Zamyšleně vzhlédl k obloze.
Chtěl bych toho ještě tolik zažít. Mít vlastní děti a velký dům. Pokaždé se vracet z mise domů a těšit se na radost v jejich očích, když uvidí svého otce. Chtěl bych je vidět růst, pomáhat jim na cestě životem a chránit je před jakýmkoli nebezpečím. A ty bys stála po mém boku až do stáří, až do dne, kdyby náš dlouhý společný život skončil snem, ze kterého bychom se již neprobudili.
Ve vzpomínkách se vrátil do dnů, kdy si poprvé uvědomil, že mu není tak úplně cizí, jak by si přál, a také jak mu na ní záleží. Před chuuninskou zkouškou, které se tenkrát nezúčastnila, byla přidělena k jeho týmu, který jako vedoucí jounin hodlal přihlásit. Její mistr měl v té době jiné neodkladné záležitosti. Trénovala s nimi již dříve, ale teď bylo rozhodnuto o dlouhodobější spolupráci. Při jednom z tréninků seděl na pařezu a sledoval, jak se jemu svěření geninové snaží pilovat své schopnosti.
Díval se na ni, na její ladné pohyby, jimiž uváděla vrhané zbraně do letu. Jeho myšlenky utekly směrem, který nečekal. Uvažoval, jak rád by ji držel v náručí. Ale proč? Nechápal, jak a proč ho to vůbec napadlo. Byl to holý nesmysl. Byla sice o několik let starší než jeho žáci, ale stejně teď byl její mistr. Připadal si trapně sám před sebou. Otočil se a raději sledoval zbylé tři žáky.
Od té chvíle si svou náklonnost k ní uvědomoval více a více a čím byla silnější, tím zarputileji jí vzdoroval. Bylo pro něj těžké pomáhat jí s tréninkem, protože to znamenalo mluvit s ní a občas i se jí dotknout. Připadal si jako puberťák a snažil se ze všech sil, aby si ostatní členové týmu nevšimli jeho rozpolcenosti. Nakonec začal novou členku zanedbávat a věnoval se jen původnímu týmu s výmluvou, že ona se na rozdíl od nich chuuninské zkoušky neúčastní. Když jednou několik dnů před zkouškou opět trénovali, stalo se něco nečekaného.
Neodolal a chvíli pozoroval, jak si jeho oblíbenkyně opakuje základní dovednosti. Právě držela v rukou několik shurikenů a chystala se k hodu. Přistihl se, jak na ní zaujatě civí a otočil se k původnímu týmu trénujícímu na opačné straně. Věděl, že trefí cíl stejně jako všechny předchozí hvězdice, tohle byla disciplína, ve které se jí dařilo. Slyšel zaseknutí kovových hrotů do dřeva, pak ale nesledoval bolestivý vdech přímo za ním a někdo ho srazil k zemi. Okamžitě se otočil stejně jako ostatní. Stála přímo před ním a chytala se za rameno, těžce oddechovala. Padla na kolena, v poslední chvíli zbrzdil její pád a zahlédl příčinu její bolesti. Bylo to několik jehlic zabodnutých v rameni a zádech.
Pochopil to, skočila do rány, jehlice byly určené jemu. Minuly kritická místa a tak ji svěřil zbylým členům týmu a vydal se pronásledovat útočníka. Nikoho nenašel a neměl žádné stopy ani nic podezřelého. Rychle se vrátil a zjistil, že stav zasažené studentky se skokem zhoršil. Nemohla se vůbec pohnout a těžce lapala po dechu. Co nejrychleji ji odnesl do nemocnice. Když ji převzali medikové, vydal se podat zprávu hokagemu, poté se vrátil do nemocnice. Lékařští ninjové mu sdělili, že jehlice byly otrávené neznámým jedem, který paralyzuje hned několik vnitřních soustav. Napadá nervy, svaly a dokonce oběh chakry.
Obviňoval se ze všeho a cítil se mizerně. Každý den hned po tréninku jeho týmu šel do nemocnice, kde u ní proseděl celé hodiny, stejně tak ráno před tréninkem. Viděl její rodinu a přátele, jak doufají v její uzdravení při každé z jejich návštěv. Nedokázal se jim podívat do očí. Věděl, že to byla jeho vina. Nikdy neměl polevit v ostražitosti. A už vůbec ne kvůli nějakému nesmyslnému pobláznění! Postup jedu dokázali zastavit a tak se její stav zlepšoval.
Jednou k večeru ho překvapilo, když začala volat jeho jméno. Její hlas byl plný strachu. Přiběhl k ní a zjistil, že blouzní. Vzal ji za ruku a chtěl ji probudit, nakonec zopakovala jeho jméno ještě jednou tentokrát klidně a mile, na tváři se jí objevil spokojený úsměv a zase upadla do hlubokého spánku. Když ji šel další den opět navštívit, dozvěděl se, že už je vzhůru a její stav se zlepšuje. Neodhodlal se ji už víckrát navštívit, stále si vše vyčítal.
Když ji po dvou týdnech propouštěli z nemocnice domů, měla horní pravou část těla ochrnutou. Medici dokázali zastavit destruktivní účinky jedu, poškozená tkáň se ale obnovovala pomalu, u chakrového oběhu se dokonce obávali, že poškození je nevratné. Incident nebyl kvůli absenci stop objasněn, jediným jasným faktem bylo, že cílem útoku byl on a ona skočila do cesty, aby ho zachránila. Vlastně zachránila víc než jen jeho, kdyby skončil zasažený jedem on, nemohl by o pár týdnů později svůj domov bránit před nepřáteli.
Po napadení Listové během zkoušky a zavraždění Třetího, měl jednu misi za druhou. Na studenty mu nezbýval čas. Když se situace trochu uklidnila a on měl dva vzácné dny odpočinku, snažil se jim vše vynahradit. Po prvním dnu tvrdého tréninku s původním týmem však přišlo velké zklamání a současně radost smíšená s výčitkami svědomí, když na trénink dorazila jen ona a oznámila mu, že členové jeho původního týmu dostali mise. Byla zase zdravá, ani nevěděl, jak se tak rychle mohla vyléčit, původní prognózy zahrnovali několik měsíců léčení, než se poškozený tok chakry alespoň částečně obnoví. Stál před ní a nevěděl si rady, navíc měl připravený trénink pro celý tým.
„Omlouvám se, že jsem jako mistr selhal, měl bych vás před takovými útoky dokázat ochránit." Konečně se jí dokázal omluvit. Jen se usmála.
„To je v pořádku, není za co se omlouvat, mistře." Spadl mu ze srdce obrovský kámen.
„Dobře, tak co dnes budeme trénovat? Nějaké ninjustu? Boj se zbraněmi? Taijutsu? Nebo snad genjustsu?" Byla velice přátelská, jako by zapomněla na utrpení, kterým kvůli němu prošla, a on jí byl vděčný.
„Zvolte vy, mistře."
Zamyslel se a pak rozhodl: „Dobrá, zkusíme taijutsu a boj se zbraněmi. Souhlasíš?"
Přikývla a vrhli se na souboj. I když bojovali proti sobě, cítil jakési souznění. Nevyzařovala z ní nejmenší známka nenávisti naopak, měl pocit vzájemné náklonnosti. Po několika minutách boje promluvila.
„A co získá vítěz?" Unesen svými pocity nerozumně řekl, co mu první proletělo hlavou.
„Poražený bude přivázán ke stromu a vítěz si s ním může dělat, co chce, dokud se nerozváže sám nebo nebude propuštěn."
Přimhouřila oči jako, že přemýšlí, pak zareagovala: „Dobrá, to zní zajímavě!" Nadšeně se vrhla do dalšího útoku. Po asi hodině boje skončila přes veškerou snahu poražená a přivázaná ke stromu s šátkem přes oči. Taijutsu nebylo její silnou stránkou a on to věděl, hlavním cílem ale bylo zjistit, jako moc se dokázala vyléčit.
Stál před ní a přemýšlel, co dál. Po několika minutách vytáhl kunai a chtěl jí propustit, protože vše, co chtěl udělat, bylo nemyslitelné. Přistoupil před ní na malou vzdálenost. Shýbal se a natahoval ruku k jejím poutům, když mu do ucha zašeptala několik slov.
„To je všechno?" Jakoby ho začarovala, snažil se odolat, pak ale schoval zbraň a stoupl si blíž. Dal obličej jen kousek od jejího, aniž by se jí dotkl, chtěl cítit její vůni a nechat svou tvář laskat dechem vycházejícím z jejích úst. Jeho srdce tlouklo, jako kdyby chtělo opustit jeho hruď. Celým tělem prostupovalo vzrušení z její blízkosti. Jeho sebeovládání pomalu přestalo existovat, když se naklonil blíže a viděl, jak mu jde toužebně vstříc.
Připadal si nerozumný a chtěl nechat volný průchod své touze, nakonec to neudělal. Odtáhl se, nesměl ji políbit, i když si to tolik přál. Tato rozhodnost mu však dlouho nezůstala, cítil její zklamání, a i když rozum zarytě nesouhlasil, podlehl pokušení. Znovu se přibližoval k její tváři. Jejich ústa se téměř spojila, on však zamířil na její odhalený krk. Rty se dotkl její hebké kůže. Něžně ji políbil. Cítil její touhu, nemohla se lišit od té jeho. Vzrušením si zkousla dolní ret.
Také se ho chtěl dotknout a tak to bez dlouhého přemýšlení udělal. Modlil se, aby je nikdo neviděl. Poté, co přitiskl své rty na její, už mu na tom tolik nezáleželo. V ten okamžik pochopil, že do teď nikdy nebyl tak šťastný. Nechal se unášet chtíčem, pohladil ji po tváři a ochutnal její rty. Pootevřela ústa, pochopil její znamení, ale k dalšímu kroku se odvažoval jen velmi pomalu. Nebyl však jediný, kdo toužil, sama mu šla naproti. Jejich jazyky tančili ve vášnivém polibku a on byl ujištěn, že se nejedná o jednostrannou náklonnost.
Nechtěl, aby tato chvíle skončila, protože věděl, že se to už nesmí nikdy opakovat. Nakonec se od ní odtáhl. Obešel strom, uvolnil její pouta a zmizel. Schovaný pozoroval, jak se sesunula po kmeni stromu a usadila se u jeho kořenů. Stáhla si šátek a zamyšleně se dívala do země před sebou. Po chvilce její zklamání zmizelo. Stoupla si a vypadala, jakoby se před chvilkou nic nestalo.
„Tak jaký trénink bude teď?" zavolala do lesa. Vyvedla ho z míry ještě více, než byl. Jak jsem to mohl udělat? Copak se nedokážu ovládat? Jako její mistr jsem opět selhal. A ještě více než předtím. Netrpělivě čekala na odpověď: „Budeme pokračovat?" Její mistr vystoupil ze stínu jednoho ze stromů. „Stejná pravidla jako předtím?" ptala se dál věcně.
„Dobrá, pro mě zůstávají stejná a ty smíš použít jakoukoli techniku." Přivřela oči, když je otevřela, viděl její odhodlání ho porazit.
„Nesouhlasím, nechci žádné výhody, nepřítel mi je také nenabídne! Bojujme, jako by to nebyl trénink. Cíl mise zůstává stejný: Zajmout protivníka." Přikývl.
„Dobrá, můžeme tedy začít." Boj začal. Vzduchem lítaly kunaie, shurikeny i výbušné lístky. Prudké údery rukou a nohou dopadaly na těla obou protivníků, tedy povětšinou na to její, a ne všechny se podařilo vykrýt. Když se jedním vzájemným útokem oba klony zničily, ráz boje se náhle změnil. Oba bojovníci se skrývali a čekali na chybu soupeře. Po hodině hry na schovávanou ji zahlédl stát za nedalekým stromem.
Vydal se k ní. Vytáhl shuriken a hodil ho za strom. Hvězdice zabočila a k ní připevněné lanko připoutalo oběť ke kmeni. Došel k ní a zjistil, že ke stromu je připoutaná kláda. Kawarimi no Jutsu. Nemůže být daleko. Kolem hlavy mu prolétla malá kulička, dopadla na kmen stromu a uvolnila velké množství kouře. A teď kouřová bomba. Jounin vyskočil nad kouř a usadil se na jedné z větví. Co asi přijde teď? Nahlas nevyslovená otázka nevisela ve vzduchu dlouho.
„Katon: Goukakyuu no jutsu!" Objevila se za ním a z úst vypouštěla ohnivou kouli. Rychle uskočil na zem a reagoval stejným jutsu. Tohle má být genin? Netušil jsem, že něco takového umí. Rozhodně ale nemůže mít takovou výdrž. Měl pravdu, její technika začala slábnout. Plameny řinoucí se z mistrových úst jí zasáhly a ona se vypařila. Kage bunshin? Jak? Rozhlédl se a viděl, jak stojí několik metrů od něj.
Chtěl vyrazit k ní, ale ona již měla složené pečetě a vykřikla: „Yurui ishi! {uvolnění z kamene}" Kameny rozseté po zemi včetně těch pod jeho nohama se začaly rozpadat a odhalily nášlapné ježky. I doton? Co všechno ještě umí? Vždyť by se svými schopnostmi mohla být možná i jouninem. Proč ty schopnosti nepředvedla nikdy dřív?
V poslední chvíli uskočil vzhůru, okolo jeho těla se najednou ovinulo lanko vedené vrženou zbraní. Vyskočila a připevnila druhý konec lanka k jedné ze silných větví. Visel tam svázaný ve vzduchu nad půdou posetou nášlapnými ježky. Ona si ho nevšímala a zmizela. Stál schovaný za stromem a pozoroval boj, ve kterém byl jeho stínový klon lapen, z čista jasna zem pod ním zapraskala a jeho tělo zmizelo pod povrchem, čněla pouze hlava.
„Shinjuu Zanshu {Skryté stětí hlavy}. Mělas dobrého mistra." Už se chtěl ze zemního sevření dostat, když zvedla ruku a on viděl, jak se objevují další lanka a následně se zarývají do jeho těla.
„Toho nejlepšího!"
„Proč jsi ty techniky nepoužila nikdy dřív?" Viděl její vyhýbavý pohled.
„Nebyl důvod." Pronesla nakonec a on tušil, že to není úplně pravda.
Po chvilce už stál uvázaný ke kmeni stromu. Zavázala mu oči a vzala čelenku. Cítil, jak stojí u něj. Jemně se ho dotkla na odhalené paži. Trošku se bál, jaký trest mu přichystá. Chytla ho za ruku a vložila mu do ní kus látky. Cítil, jak se její obličej přibližuje k jejímu, právě pochopil, jak se musela cítit ona.
„Omlouvám se." Pošeptala a zmizela.
Poznámky:
Kapitola, která vznikla už před nějakou dobou. Když jsem si jí znovu pročítala, tak jsem věděla, že tam chci něco změnit, že to není ono, ale nepodařilo se zdroj špatného pocitu odhalit a tak je tady bez úprav. Doufám, že se i tak někomu třeba bude líbit. Různé postřehy a konstruktivní kritika jsou vítány.
Odkaz na předchozí díl:
00. Ledová touha (prolog)Odkaz na další díl:
02. Nekončící bolest pomsty (13 hlasů)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise L4: Netuším, z čeho máš špatný pocit, protože tohle je skutečně dobré, ne-li přímo výborné. Trošku mě štve, že jsem nebyl schopen rozeznat o koho se jedná, ale předpokládám, že to se dozvím v nadcházejících kapitolách. Pravdou je, že když jsem hledal sérii typu romantika, nečekal jsem, že mi ji dopřeješ se vším všudy. Souboj i touha propletená skrz na skrz, opravdu povedené. Zatím se mi nepodařilo poodhalit, o čem série bude, ale jsem napnutý jako struna
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Sic psané zcela jiným způsobem, avšak nikterak méně poutavé. Stejně jako u prologu mě to pohltila, i když mě trochu zmátl, ale i potěšil výskyt jiné postavy než té,jež se nacházela v minulém díle, neboť mám ráda, když je příběh vyprávěn z více pohledů. A upřímně: musím se přiznat, že jsem se do toho natolik pohltila, až jsem si přála, abych to byla já koho políbil.
Země se otřásla, vesmír se zastavil, Nato se ozvala.
Hungry person
Eh zase nemám slov totálně jsi mi vyrazila dech.. Vážně úžasné
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju
Děkuji, pochvaly si vážím.
Čítam, čítam, usmievam sa blahom, čítam, pištím, čítam, ŠOK!!!
Už neviem, čo ďalej povedať, pretože kritika neprichádza do úvahy 
Snáď len to, že sa mi to ohromne páčilo a veľmi sa teším na ďalší diel :3 
Opisy sú krásne precítené
P.S.: Fotka je krásna :3
Môj FC od Joshiny
Katemine poviedky
Děkuji za přízeň.
S tou chválou to zase tak nepřeháněj nebo mi to stoupne do hlavy! 
P.S.: Fotka není moje, ale hrozně se mi k tomu hodila. Potřebovala jsem něco neutrálního, co by přesto s kapitolou souviselo.