Vůle ohně, náš osud? - 00. Ledová touha (prolog)
Vložil Hayashi Tonakai, St, 2014-01-29 01:43 | Ninja už: 4052 dní, Příspěvků: 28
Kolik bolesti dokáží snést lidská srdce? Kolik utrpení musí člověk zažít, aby pro něj jeho život v takovém světě přestal mít smysl? Kolikrát si člověk musí vše prožít znovu, když se rozhodne raději zapomenout?
Příběh o hrdinství, pevných přátelstvích, lásce, zradě a smrti. Vyprávění o hledání štěstí v míru a nalezení bolesti ve válce. Příběh vyprávějící osud milujících ninjů a těžkém životě, který mohou poznat jen shinobi věrní svému přesvědčení.
LEDOVÁ TOUHA
Zamyšleně si tu stojíš ve větru, necháváš své vlasy neposlušně spadávat přes svůj obličej. Zakrývají oči, jemně hladí tvé rty. Žárlím na ně. Vlající plášť ještě podtrhuje celou scenérii. Vítr zde na nejvyšším místě širého okolí neomezen duje, večerní ptáci pějí své milostné písně, jimiž ukolébávají denní tvory a upozorňují okolní přírodu na přicházející noc. Slyšíš tu krásu? Úplně jsem na jejich kouzlo zapomněla, poslední dobou se mi na takové drobné radosti života nedostává času. Také si ten klid po těžkých dnech užíváš. Z téhle skály je vidět blízké i daleké okolí plné nehostinné divočiny, temných lesů, starých močálů a prosté lidských vetřelců.
Jsi psanec stojící nad svým královstvím. Patří ti celý svět. Odhrnuješ si prameny havraních vlasů, aby sis mě mohl prohlédnout. Máš ten majetnický ledový výraz plný arogance. Děláš to úmyslně, víš, že neodolám a podlehnu ti. Stojím opodál, hledím do tvých temných černých očí. Ne, nechci, abys o téhle slabosti věděl, ale je pozdě, dávno jsi ji odhalil. Toužím se k tobě rozběhnout a nechat se od tebe hýčkat až do rána. Srdce mi bije jako splašené. Dech se s každou další myšlenkou stává obtížnějším.
Ale já ti to neulehčím! Dnes ne! Raději zavřu oči a vybavím si třeba mistra Gaie v růžové kombinéze. To určitě pomůže. No tak… Gai-sensei v růžové… A pronásleduje mistra Kakashiho… Zabralo to, mohu se opět volně nadechnout. Otevírám oči, ani ses nepohnul, stále na mě upíráš svůj uhrančivý pohled. Dělám, že tam nejsi. Jdu se podívat k okraji skály, je to i moje království. I já jsem opustila Listovou a nejspíš se do ní nikdy nevrátím, leda jako vězeň, jako ulovený ztracený ninja v poutech, obklopená pyšnými členy ANBU.
Nejsou to milé vyhlídky, ale už je to tak. Je to naše cesta, cesta nukeninů. Je tvrdá a někdy bolestivá, ale po tvém boku je každá z ran méně zraňující, ať už ji utrží tělo nebo duše. Teď jsme tu jen my dva, není doba vhodná na myšlenky na budoucnost, stejně žádná není. Tedy žádná, o kterou by někdo stál. Naprostá svoboda je vykoupena skrýváním a nejistotou, co bude zítra. Vše závisí na našich schopnostech, které naštěstí převyšují dovednosti běžných ninjů i našich mistrů.
Nenápadně povolím uzel na své halence. Přestože jsem k tobě zády, cítím tvůj pohled. Mrazí i hřeje. Svírá i osvobozuje. Je vším a ničím. Halenka lehce sklouzává po mém rameni. Přemýšlím, jak se asi tváříš. Vítr mi čechrá nedbale svázané vlasy. Rozpustím je a vychutnávám si každý poryv. Závan svobody tě málem vytěsnil z mých myšlenek. Vychutnám si ještě několik takových chvil a otočím se zjistit, co děláš. Stále stojíš na stejném místě a hledíš ke mně.
Pohlédnu ti do očí a ty se usměješ. Vypadáš šťastně. Vykročíš za mnou. První kolo jsem vyhrála, neodolal jsi. Uvažuji, že bych něco řekla, ale nechci zkazit tuhle atmosféru, jen se nadechnu a naprázdno otevřu a zavřu ústa. Stojíš proti mně a z blízka mi hledíš do očí. Předchozí led a smutek se vytratily. Natahuješ ruku a starostlivě mi zahaluješ obnažené rameno. Hřbetem ruky něžně přejíždíš přes klíční kost. Pokračuješ na krk. Dlaní pak dojedeš až k tváři. Odhrnuješ poletující vlasy. Dáváš je za ucho a hladíš mě přes spánek a ucho opět na krk. Tvá tvář se mezitím ještě více přiblíží. Cítím tvůj dech. Je tak omamný.
Neodoláš a přiblížíš se, co to jde, aniž by ses mě tváří dotkl. Prsty ruky, kterou jsi mě hladil, boříš do mých vlasů. Konečně jsi prohrál. Tvá ústa se dotýkají mých a celý svět se smršťuje do tohoto místa, nic není důležitějšího než ty. Pevně mě jednou rukou tiskneš k sobě a druhou mi vískáš ve vlasech. V tomto objetí trávíme dlouhé minuty, než nás vyruší slova nějakého vetřelce.
„Ty? S ním? Jak jsi mohla?“ ptá se známý hlas.
Se zděšením zjišťuji, kdo nás vyrušil. Je to ta nejnečekanější osoba, tvůj bratr. Kde se tu jen bere? Automaticky sahám po zbrani, ale stiskneš mi pevně ruku. Mám strach. Pomsta vás spaluje oba, jen každého jinak - jeden je lovcem a druhý lovnou zvěří. Občas nevím, kdo má jakou roli. Co vím jistě, je, že takhle nikdy nenajdete klid. Ani si nechci představovat, jak to může skončit.
Chci pomoci, ale slíbila jsem ti, že to je vaše záležitost. Jeho oči jsou plné opovržení. Původní temná čerň stejná jako ta tvoje se mění ve žhnoucí rudou. Cítím nenávist a pohrdání, které ale nepatří jen tobě, ale i mně. Je to nesnesitelné, nemohu to vydržet. Chci jít protivníkovi vstříc a bojovat, ale zastaví mě náhlá bolest v zátylku. Neovládám tělo, kácím se k zemi. Proč jsi mi to udělal?
Poznámky:
Konečně se odhodlávám zveřejnit svou první FF. Průběžně ji píšu už nějaký čas, a přestože už má ne právě málo kapitol (a stále není hotová), neměla jsem odvahu jí sem dát dříve. Navíc má několik časových linií, které se střídají, a tak se stále nemohu rozhodnout ohledně konečného pořadí (kromě pár prvních dílů). Píšu ji, protože mě to baví a uklidňuje, a tak pokud se někomu bude líbit, budu jen ráda, pokud ne, nemusí ve čtení pokračovat.
Ještě poznámka k této kapitole: Ne vždy je vše tak, jak vypadá...
Odkaz na další díl:
01. Prohraný boj (16 hlasů)
Mise L4: Jestli je tohle tvůj první pokus o psaní, takto hluboce smekám! V povídce je jedna jediná přímá řeč a přesto jsi sdělila tolik. Popisy jsou velmi hezky sepsány, umíš si vyhrát s textem, podtrhnout atmosféru. Velice oceňuji doprovodné obrázky i citát na začátku, dodává to povídce něco navíc. A jiný font písma to také velmi oživuje. Nestačím zírat, co za poklad jsem to našel. Opravdu velice zajímavé a hned se vrhám na další kapitolu
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Tak tohle je opravdu velmi příjemná změna oproti příběhům z wattpadu, nad kterými jsem téměř vždy skřípala zuby a bránila se touze vylít si bělidlo - či alespoň obzvlášť kvalitní dezinfekci - do očí. A poté, po tolika týdnech ne-li měsících tápání v temnotách vysokého podprůměru, narazím na opravdovou kvalitu - tedy zatím to jako kvalita vypadá, nechvalme dne před večerem.
Každopádně jsem hlavně chtěla napsat, že obdivuji tvůj styl psaní. Stačila chvilka, pár slov, vět, a já byla zcela polapená v tvém příběhu bez možnosti útěku.
Země se otřásla, vesmír se zastavil, Nato se ozvala.
Hungry person
Tak to mě dostalo.. Ještě teď čumím do monitoru a skoro nedýchám.. Vážně super
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju
Děkuji.
To je suprový!
A tvoje 1. FF? Děláš si srandu? 
Fakt hodně dobrý! 
Nechodíš/nechodila jsi na gymnázium? 
Úplně mi to tak připadá 
A krásnej úvodní obrázek! 
Kto mlčí, nemusí vždy súhlasiť..
Možno len niekedy nemá chuť diskutovať s idoitmi.
Zkoukněte blog: http://sameta.blog.cz/
Děkuji za pochvalu, ale tohle je jen úvod a pokračování třeba nebude tak vydařené.
Na gymnázium jsem nechodila. Jak tě to napadlo? 
Děkuji Vám všem za chválu i kritiku. Provedla jsem ještě menší obměnu úvodního textu a některých detailů. Další díl se pokusím vložit co nejdříve. Jsem zvědavá na Vaše reakce, nebude navazovat na tento úvodní, ale snad se bude líbit i tak.
Hezke nejspis to bude Sakura. Ale presto bych dala nevim co za Hinatu.
Jó no
Hinata je best 
Kto mlčí, nemusí vždy súhlasiť..
Možno len niekedy nemá chuť diskutovať s idoitmi.
Zkoukněte blog: http://sameta.blog.cz/
Pěkné, určitě pokračuj
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Dievča, naozaj máš talent, jedna z najlepších prvých FF, aké som čítala.
Vážne pekne upravená, je vidieť, že si si dala záležať, aby pôsobila čo najlepšie.^^ Takéto poviedky sa potom čítajú jedna radosť a ten štýl sa mi tiež páči. Teším sa na ďalšie diely. :3
"Its not like the walls were built to protect people from titans. But to protect titans from Levi."
Levi. Humanity's strongest soldier < 3
Môj FC | NaruHina FF „Jeden z tých momentov“ | Kakashi FA
NA PRVU FANFICTION SE TO POVEDLO... MUSIM UZNAT ZE TO MA NAPAD LEN TAK DALEJ
Niekedy dokonalosť tvoria nedokonalosti.
ZAVITAJTE SEM: http://sameta.blog.cz/
nemožete si to nechať ujsť
Fanklub Katema-chan: http://147.32.8.168/?q=node/111453
Moc se ti to povedlo už se těším na další díl
Je to napsané dost pateticky, nemůžu si pomoct, ale působí to hrozně strojeně a neuvěřitelně, typicky třeba první odstavec je strašně nepřirozený. Také ten přítomný čas je dost zvláštní. (Pak jsou tam takové podivné věty jako: Automaticky sahám (tedy průběh) po zbrani, ale stiskneš (dokonavé) mi pevně ruku. Ono v minulosti by to neznělo špatně, ale takhle to "stiskneš" vyjadřuje spíš budoucnost než přítomnost. (Stisknul jsem, tisknu, stisknu.) Lépe by podle mě znělo třeba: Automaticky sahám po zbrani, když tu cítím, jak mi pevně tiskneš ruku.)
Zkus se ještě víc vypsat, protože podle mě na to máš, hodně čti a experimentuj s různými žánry, uvidíš, že to bude pořád lepší. A promiň, jestli ti přijde, že jsem byla zlá, nechci tě tímhle komentářem otrávit, jen myslím, že máš na víc.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Děkuji za Tvůj názor, chyby, co jsem přehlédla, opravím a o zbytku popřemýšlím.
Vyzerá to úžasne, neverím, že je to prvá FF
Veľmi profesionálne napísaná a ani tam neviem nájsť nijakú chybu 
BTW: Gai-sensei v ružovej kombinéze? XD XD Geniálne ! Neviem sa dočkať ďalšieho dielu :3 Arigato, že si to tu zverejnila 
Môj FC od Joshiny
Katemine poviedky