Ztraceno 03

První věc, kterou jsem zaznamenal, bylo svítání, ukryté za okny mého pokoje. Slunce se líně oddalovalo od horizontu a mně se pomalu skládaly vzpomínky na poslední dva dny zpět do sebe. Otočil jsem hlavu na druhou stranu a překvapeně vytřeštil oči, když jsem spatřil Sakuru oddechovat vedle mě na posteli.
„Saky…“ vzpomínky se mi utřídily v hlavě a nyní jsem jistě věděl, že jsem ji v noci přesunul do postele. Nechtěl jsem ji budit, a tak jsem jí pomalu vyprostil svou ruku ze sevření, přikryl jsem ji a následně rychle chytil žínku, které se mi odlepila od čela.
Starala se o mě. Než jsem na tvrdo usnul, věděl jsem, že na mě mluví a pořád kolem mě něco připravovala. Nyní jsem spatřil podnos s jídlem, ze kterého se po tolika hodinách přestalo kouřit, a já se nejistě usmál.
„Od nynějška ho nemiluješ jo?“ podivil jsem se nad posledními slovy, co jsem od ní slyšel a ústa se mi zmučeně stáhla. V podstatě jsem ji přinutil. Neměl jsem tak blbě vybouchnout. Ale asi to byl jediný způsob jak jí ukázat, že se mílí a to, co by mu chtěla zatajit, by ho pak bolelo, kdyby mu to někdo – kdokoliv – řekl. Potřásl jsem hlavou a radši potichu přeběhl do kuchyňky s tácem v ruce a úhybnými manévry mezi kusy mého skromného množství nádobí a oblečením.
Připravil jsem snídani pro dva a nemotorně pochodoval po kuchyni nevěda, co teď dělat. Po chvíli jsem zaslechl hlasité zavrzání mé postele a šouravé kroky po podlaze, jak někdo pomalu našlapuje na prkna v mém pokoji.
„Naruto?“ oslovila mě a znaveně si promnula oči.
„Promiň, Saky, nechtěl jsem tě budit,“ omluvil jsem se a nastavil jsem k ní tác se snídaní. Nevěřícně na ni vytřeštila oči, ale nakonec jen unaveně vzdychla a poděkovala, načež převzala tác do svých rukou. Za chvíli se najedla, stejně tak já a mezi námi nastalo trapné ticho. Velmi trapné.
„Ah, Sakuro, včera jsi mi něco říkala o té léčbě. Kdy máme začít?“ navázal jsem tam, kde jsem včera omdlel a hlasitým vzdechem od sebe odehnal napjatou chvilku.
„Mohli bychom hned teď. Dokonce mě napadlo – ah teda nic. Jdeme teda?“ odpověděla a já přemýšlel, co mi chtěla říct.
„Hm, tak fajn.“
***
„Sakuro, jestli…,“ zasekl jsem se, jestli má cenu jí to říkat, ale stejně jsem chtěl vědět, co měla na srdci, „jestli jsi chtěla říct něco ohledně Sasukeho léčby, tak jen do toho. Mě zatím nic nenapadlo a hlavně s tím nemám žádné zkušenosti, krom toho, cos mi už řekla.“
„No, napadlo mě, že bychom na něj použili Henge no Jutsu, s překrytím našich čaker. Změnili bychom jeho vzhled a zamaskovali jeho čakru tou naší a nikomu by to nemohlo přijít divný, kdyby byl stále s námi. Takhle bychom jej mohli vyvést z nemocnice mezi lidi. Třeba by si na něco vzpomněl,“ navrhla a já se zazubil. Zase něco chytrého, proč tohle nikdy nenapadne mě?
„To zní dobře, myslím, že by mu to prospělo,“ přitakal jsem a dál jsme mířili k vchodu do nemocnice.
„Nejdřív bude lepší zjistit, jestli si náhodou nepamatuje nějaké osoby a pak mu když tak začít říkat jména a nějaké informace o ostatních. Všechno by bylo třeba dělat po kouskách, takže bychom s ním ven vyrazili až jiný den. Dneska ne.“
„Chápu, nejdřív mu musíme dát informace o všech co zná a teprve potom jim může začít přiřazovat tváře,“ přikyvoval jsem chápavě, i když jsem neměl tucha, jestli říkám něco srozumitelného.
„Správně, pomalu, všechno musí vstřebávat pomalu a musíme využívat všeho, na co si byť jen vzpomene,“ dokončila a já jí podržel dveře do bílé sterilizované budovy.
„Haruno Sakura a Uzumaki Naruto. Jdeme pro pacienta číslo 0753,“ ohlásila se fialovlasé sestřičce, která nepatrně kývla, rozhlédla se na všechny strany a zamířila ke dveřím, kde se nacházel Sasukeho pokoj.
Všichni tři jsme vešli a dveře za sebou natěsno zavřeli.
„Tsunade-sama mi oznámila, že vy dva budete dohlížet na jeho léčbu. Zde vám mám předat desky, do kterých budete zapisovat všechny pokroky, co se v daný den povedly, stejně tak reakce, neobvyklé chování a vše, co souvisí s jeho zvláštním stavem.“
„V podstatě všechno krom chození na záchod,“ konstatoval jsem nezúčastěně a až po chvíli mi došlo, že jsem to vyslovil na hlas. Otočil jsem hlavou k dvoum dívkám, které mě v tu chvíli chtěly zpražit zaživa, ale nic neříkali. Bylo to horší, než kdyby začaly ječet.
„Hodně štěstí,“ zakončila kunoichi, ještě jednou se na mě nevěřícně podívala a zmizela za dveřmi do Sasukeho pokoje.
„Blbečku,“ Sakura mě v tu chvíli přetáhla přes hlavu deskami, které jí sestřička předala a nakráčela si to do Sasukeho místnosti, která se nacházela až za vchodovou částí. Zde se nacházel jeden ninja, který celou dobu mlčel a nedal najevo žádné emoce, jen si je všechny důkladně prohlížel. Nacházela se zde i skříň, pohodlné křeslo, stůl a věšák na oblečení.
Saky si ho prohlédla a beze slova otevřela dveře do další místnosti. Rychle jsem proběhl za ní a tiše zaklapl dveře.
„Ahoj Sasuke.“
„Ahoj. Dneska prý už začíná moje léčba?“ zeptal se černovlásek, který ležel na nemocničním lůžku a něco si četl. Svou knížku nyní založil a odsunul stranou.
„Ano. My dva jsme ti bývali velmi blízcí, proto Hokage souhlasila, abychom ti se vzpomenutím si na tvou minulost pomohli mi.“
„Určitě.“
„Tak jo,“ zamumlala si jen tak pro sebe Sakura a otočila obličej ke mně, „Můžeš začít Naruto.“
Co prosím? Tak fajn, teď se musím přiznat, že mě zaskočila nepřipraveného. A s čím mám kruci začít? Začal jsem trochu panikařit a pomalu jsem se přesouval k druhé židli, která čekala jen a jen na mě.
„Tak jo, Sasuke. Nejdřív bych zkusil, jestli si pamatuješ nějaká jména,“ vybrblal jsem neohrabaně a očima sklouzl na Saky. Ta něco zapsala do papírů, ale koutkem oka na mě mrkla a letmým úsměvem mi dala najevo, že mám pokračovat.
„Dobře,“ souhlasil Sasuke a trochu se na své posteli povyšoupl.
„Jsou zde nějaká jména, která se ti vybavují už teď, bez toho, aby ti je někdo řekl?“
„Nikdo mě nenapadá. V hlavě mám uložena jména jen těch, se kterými jsem se od té události setkal.“
„Pamatuješ si příjmění jako Uzumaki nebo Haruno?“
Chvilku na nás hleděl, až nejistě odpověděl: „Přijde mi, že tahle jména patří vám. Asi jste mi je už říkali, ale já je zase zapomněl. Nevím proč, ale ta jména si spojuji s vašimi tvářemi.“
„Správně. Já jsem Uzumaki Naruto a tohle Haruno Sakura. Byli jsme s tebou v týmu číslo 7. A naším mistrem byl Hatake Kakashi.“
„Kakashi?“ zopakoval jeho jméno a já se Sakurou jsme sebou trhli. Pamatuje si ho?
„Znáš ho?“
„Ach, ano, to byl takovej bláznivej chlap, co mi přinesl tuhle divnou knížku. Říkal, že má do zásoby, takže ať se nestydím si dojít pro další a že je rád že mě vidí.“
Kakashi byl tady!? Bože, ten se vetře všude, vlezlej úchyl.
„Tak fajn. A rozbolela tě hlava, když si jej třeba spatřil, nebo ti říkal některé informace o sobě?“
„Ne, jen mi řekl své jméno, to co já teď vám a jinak říkal, že další by mě jen zatěžovalo, takže pak už odešel.“
Nyní se slova ujala Sakura: „A co třeba Orochimaru?“
V tu chvíli se Sasukeho oči rozšířily a on se rychle popadl za hlavu. Několikrát vykřikl v záchvatu bolesti a škubal sebou prudkými pohyby.
„Sasuke! Uklidni se, to je dobrý! Není tady, všechno je okej,“ snažil jsem se jej uklidnit, avšak marně. Tvář se mu zkřivila od bolesti a ruce svíral zaťaté v pěst, až mu zbělely klouby. Nedokázal se pořádně nadechnout a vypadalo to, že každou chvíli omdlí. Teprve potom, co do místnosti vtrhl onen ninja a do katétru mu vpíchl dávku nějaké tekutiny, se Sasuke uklidnil a padl zpět do polštářů. Čelo měl orosené od potu a v tu chvíli byl vděčný za každý doušek vzduchu.
„Co se stalo?“ zeptal se ninja a kontroloval Sasukeho funkce.
„Zeptala jsem se ho na jméno Sannina, který jej trénoval a on sebou najednou začal takhle škubat,“ informovala ho Sakura, která se právě nakláněla k Sasukemu a zjišťovala, jak je na tom.
„Nepřehánějte to. Dávejte laskavě bacha, na co se ptáte a hlavně jak se ptáte. Nebudu sem furt běhat jak nějakej čokl na zapískání, jen proto, že máte blbý otázky,“ zpráskal nás na hromadu a odkráčel pryč s prudkým zaklapnutím dveří.
„Tak… to bylo divný,“ musel jsem si ulehčit a nevěřícně jsem ještě chvíli hleděl na před chvíli zavřené dveře.
„Sasuke, řekni mi, co se teď stalo?“ zeptala se jej Sakura, když už byl v klidu a neklidně hleděl před sebe.
„Bylo to – bylo to divný. To jméno… nějak to ve mně zkratovalo a já najednou měj úplně modro před očima a celým tělem mi procházeli nějaké výboje. Ale – ale na toho muže si nepamatuju. Vůbec.“
„Dobrý, to je v pořádku, nevadí,“ uklidnila jej Sakura a celý tohle si zapsala nejmíň na polovinu jednoho záznamního listu. Zbytek dne jsme trávili jmény lidí, kteří žili ve vesnici, a které by mu neměli nic podobného způsobit. Vybavoval si vzpomínky na Leeho, na potlačovanou nenávist vůči němu, na Ino a Hinatu, stejně tak na Nejiho i Gaaru. U každého si vzpomněl na drobnosti z minulosti, kdy se setkali při souboji, jak na něj dotyčný působil a pomalu se posouval dál a dál.
„Sasuke, myslím, že dneska bychom toho měli nechat. Vzpomněl sis na hodně věcí, které nám pomůžou a Naruto ti pomáhal si vybavovat nové informace o nich a dalších. Na jeden den toho bylo až až, takže mi už půjdeme a zítra začneme znovu, ano?“
„Hai,“ souhlasil Sasuke a s ulehčeným výdechem se zachumlal do peřiny.
„A Sasuke? Sakuru ještě napadla jedna věc. Pokud bys chtěl, zítra bychom tě mohli provést po Konoze, abys měl jednodušší přiřazování jmen, vzpomínek a vzhledu. Rozhodni se do zítřka, jestli bys souhlasil, máme způsob, jak tě dostat do společnosti, aby tě ostatní nepoznali,“ nabídl jsem mu Sakuřin plán, který se mi zamlouval čím dál tím víc a víc.
„Uvidím. Ale, proč nesmím mít vlastní tvář?“
„To ti když tak řeknu zítra,“ usmál jsem se a přemýšlel, jak mu mám vysvětlit, že je nukenin a idol všech šílených holek ve vesnici.
„Zatím, Sasuke,“ rozloučila se Sakura a společně jsme vyšli do předsíně.
„Zdá se, že jste si má slova vzali k srdci,“ promluvil na nás ninja, hlídající Sasukeho pokoj.
„Ne, vy jste nám je tam vbušil,“ zareagoval jsem trochu naštvaně a raději jsem vyšel na chodbu. Na takového kakabusa nemám náladu.
„Kam teď půjdeš, Naruto?“ vytrhla mě z myšlenek Saky, která akorát přibouchla dveře a ještě jednou projížděla zápisky z dnešní terapie.
„Asi domů, sice jsem spal dost dlouho, ale furt to není ono. A napadlo mě, že bych si uklidil,“ odpověděl jsem popravdě, ale znělo mi to trochu jako lež. Ale přece se na nic jiného nechystám, no ne?
„To zní zajímavě a dost nepravděpodobně. No, já jdu odnést tohle k Tsunade-sama, tak se zatím měj. Jo a možná by bylo milé se zastavit za někým z týmu. Myslím, že oba senseie už pustili, ale Sai je pořád tady,“ houkla na mě ještě ke konci a už vycházela z budovy na měsícem zalitou cestou. Byli jsme tam dlouho.
Pro teď jsem nechal Sasukeho Sasukem a vydal jsem se za posledním členem našeho týmu. Párkrát jsem se ztratil, až mi konečně poradila nějaká zvláštně vyhlížející sestřička a já zaklepal na dveře.
„Dále,“ pozval mě hlas a já vstoupil.
„Ahoj Sai, jak se má náš hrdina?“ začal jsem si ho trochu dobírat a opravdu nevinně se uculil.
„Ah, to je od tebe milé. No, začínám se nudit. Naštěstí mě již chtějí zítra propustit, takže tu už moc dlouho nezůstanu, ale Kakashi-senpai mi včera přinesl jednu ze série Icha Icha, takže jsem se odreagoval a musím říct, že je to docela inspirativní. Mnohem lepší než vše, co jsem doposud četl.“
„N-neříkej, žes četl ty úchylárnu od Jirayi?“ nevěřícně jsem vyvalil oči a začal máchat rukama, kdyby se ke mně náhodou chtěl přiblížit a nakazit mě.
„Je to v pořádku. Pomohlo mi to vcítit se do citů jiných; například, když žena jemně krouží konečky prstů po skleničce a usmívá se, zve tě tím -.“
„Sbohem, Sai! Doufám, že se brzo uzdravíš a zase někam vypadnem. Čau!“ vystartoval jsem pryč z jeho pokoje a se zacpanýma ušima doběhl až k vchodovým dveřím. Jsem chudák, nevím, kdo je na tom z našeho týmu nejhůř. Tohle pako fakt nemohlo dostat do ruky lepší knížku.
„Kakashi, vy nejste normální,“ zaskučel jsem do větru a vydal se ke svému bytu. Cestou jsem se ještě ohlédl k pokoji Sasukeho, kde se stále svítilo, a zahlédl jsem postavu stojící nad jeho postelí.
Chudák, nechtěl bych být v přítomnosti toho zakaboněnýho ninji dýl jak minutu.

Poznámky: 

Tak další díl je zde, jak jsem slibovala. Do dalšího dílu jsem měla naplánované malé překvápko, ale nebo´t by mě to přiliš zatížilo a asi bych s tím neměla jak pokračovat dál, tak jen čekejte malý zvrat na konci kapitolky

Next!

Další díl bude - konečně - z pohledu Sasukeho a přespříští bude opět nová postava, která zde zatím nevystupovala tak jen malý spoiler

Doufám, že se vám díl bude líbit a prosím prosím,piště co zlepšovat, vaše návrhy a vše, co jen potřebujete a co bych mohla potřebovat já :3 Děkuji a užijte si počtení