Rozhodnout se Kap. 13.

„Naruto? Co to s*kra děláš? Ne, ne neodvolávej to!“ Bee se pro jistotu rozběhl pryč. Yugito s úsměvem na Naruta kývla, že děkuje. Ten jí pokynul na znamení, že je cesta volná. Uviděl matčinu nastavenou pěst a její vystartování k Beemu.
Chvíli se na tu ‚pěstní‘ dětskou bitku, která se po chvíli rozpoutala díval. Mohl se jenom smát. Někdy se taky chovají, jako by jim bylo tolik, kolik mně. Kdyby ne, nebyla by s nimi taková sranda… Ucítil zrychlení svého dechu a skoro neviditelný třes rukou. Sedl si na podlahu a snažil se zklidnit své tělo. V následcích používání vyšších Fuuinjutsu jsem byl vždycky ‚opožděnější‘ projeví se to, až jsem v klidu. Bee a Yugito si ničeho nevšimli, byli až moc zabráni sami sebou. Když se ozvalo zadunění blesku, který prorazil skalku, jež nejspíš vytvořila Yugito, usoudil Naruto, že nejspíš začne další zápas, kterého se nejspíš nezúčastní. I když jsem byl vítěz minulého. Hluboce se nadechl a vytvořil vodní klon, poslal ho k Yugito, aby ji zastavil. Sám se vydal k Beemu, který už si něco spiklenecky formoval v ruce.
„Počkejte! Jsem pro to, aby se to oficiálně odstartovalo,“ kývl na Yugito, která stála připravená, a sám se přemístil doprostřed.
„Zahajuji utkání druhé! Teď!!“ objevil se jen žlutý záblesk a byl pryč. Nyní se mohl dívat z nepočetného publika, které přivolal nevídaný rámus.

„Já ti dám rezivět! Ty…! Ty…!“ zvolila si začáteční bojový pokřik Yugito.
„Ženská! Tahle hláška vůbec není hezká!“ P.S. Pro příště ti musím dát lekci rýmování a pokřiků.
Buch! Bum! Třísk!

************************************************************************

Prostě zmizel. Možná to bylo tím davem. Neustále se k tomu vracela, k událostem minulého dne. Kdyby tam nebyli ti lidi, a on ani já jsme nechtěli budit pozornost. Dostala bych ho. Zatřepala hlavou a tím vytratila své dosavadní myšlenky.
Bylo ráno a chystala se na svůj obvyklý běh kolem vesnice, která ještě spala. Slunce vstalo, až měla půlku za sebou. Ještě menší rozcvička a mohla začít s Taijutsu. Na cvičišti již bylo pár horlivých ninjů, povětšinou mladších než ona sama. Vybrala si co nejméně poničený volný kůl a začala ho obdarovávat kopy nohou. Poskakovala kolem něj a snažila se vytvořit nové funkční kombinace pro její vlastní styl.
Odpočívající shinobi ji s vervou sledovali. Vypadalo to jako tanec, který byl jen někdy narušován pádem nebo mírným zaseknutím.
Ucítila rychlý pohyb za jejími zády a reflexně vytáhla kunai, s rychlým otočením mířila neznámému ke krku. Ten nebyl hloupý a bez problému uhnul. Chytil její zápěstí a cuknul s ním. Spadla na břicho na zem za neznámého.
„Už celkem dobrý, tak rychle by to nedala ani Temi, doháníš svou prodlevu celkem rychle,“ konstatoval a podal jí ruku.
„Tobě se to kecá, co Kakashi? Nefalšovaný génie Konohy, Kopírovači a tak dále,“ s úsměvem ruku přijala a vyhoupla se na nohy. Pro sebe se ještě uchechtla svému přirovnání na něj.
„Hahaha, nech toho, kvůli handrkování tu nejsem. Hokage pro tebe má zajímavý návrh a myslím, že budeš určitě souhlasit, ale to už je na tobě,“ dal si ruce za hlavu a líně si sedl na zem. Kaira nechápala jediné slovo.
„Co?“ dívala se na něj pěkně shora, to se jí líbilo.
„Běž do kanceláře Hokage, tam se dozvíš víc,“ řekl otráveně a tiše odešel. Co jiného, než nějaké žvatlání, to se dalo od Kakashiho čekat. Pokrčila rameny a ze země zvedla opuštěný kunai. Rychlým během vyrazila k určenému cíli.

Na dveře kanceláře vychovaně zaklepala. Vzpomněla si, jak vždy dostala hlasité kázání od své matky, když to neudělala. S milým úsměvem na tváři vešla na vyzvání dovnitř. Hokage tam nebyl sám.
„Už na tebe čekáme,“ konstatoval nezaujatě. Kaira mu věnovala omluvný úsměv. Přitáhla na sebe pohledy ostatních. Rychle je všechny přejela svýma očima a zjistila, že i s ní je jich deset bez Hokage. Někteří ji jen chladně odměřili pohledem, pár se jich zatvářilo přátelsky a pokývli hlavou na pozdrav, jen málo se hned otočilo zpět.
„Tak jste všichni, řeknu vám důvod, proč jste tu,“ začal, “Za čtyři měsíce bude pořádána zkouška jouninů. Je to týmová zkouška, pošlu vás tři. Bude v Písečné. Týmy budou ze všech vesnic, takže pokud byste uspěli, budete ještě něco víc, než obyčejně povýšený jounin vesnicí. Z jedné vesnice může být jen jeden vítěz. Počet určí v průběhu turnaje, nakonec můžou zvolit maximálně tři, nebo možná taky nikoho. Je vás tu tolik, protože chci dát každému možnost, kdo se na to cítí, ale můžete určitě odmítnout. Musíme sestavit, co nejlepší tým, je to také jakási přehlídka. Konoha má stále velkou sílu a to ostatním s vervou ukážeme,“ věnoval nenápadný pohled na Kairu, “Ti, co nechtějí, ať odejdou, a ti, co chtějí, ať mi nahlásí jméno a dobu, jak dlouho jste chuuniny. Jestli jste byli vybráni, se dozvíte zítra, jinak odchod.“ Jasně že jo!! Nejlepší možnost, jak získat můj vysněný titul. A také hodnost, kde mě nebudou brát jako nicku. Bude všechno snazší. Počkala si na zápis jako poslední, chtěla vědět, kdo všechno se přihlásil a zjistit potencionální parťáky. Když zkoumala jejich tváře, začala se cítit hrozně hloupě. Všichni byli o hodně mladší, než ona. Jenom jeden kluk by mohl být starší, ale ten hned odešel a ani se nezapsal. Přešla k listu s perem, postaveném před Hokgem a tvářila se velmi důležitě, při psaní svých osobních údajů. Někdo ji vzal za ruku, byl to Hokage, s otcovským výrazem na tváři. Kaira se mu překvapeně vytrhla.
„Jen jsem ti chtěl dát další nabídku,“ řekl pro svou obranu. Kaira kývla, že může mluvit.
„Za dva měsíce bude Listová pořádat chuuninskou zkoušku, nechtěla bys dělat organizátora? Budou tam významní lidé a myslím, že bys tam mohla okoukat styl boje ostatních vesnic.“ Kaira se zatvářila pohoršeně.
„Hokage-sama já nepotřebuji protekci. Navíc jsem teď hluboce zabraná do svého vlastního tréninku, myslím, že by to byla ztráta času,“ odsekla.
„Ne, myslel jsem to trošku jinak. Jako dcera bývalého Hokage bys měla na takovéto akce chodit a zúčastňovat se jich. Jsi vážená osoba dvou mocných klanů. Musíš tam být, tak jako tak. Musíš tam reprezentovat svůj rod a tohle je jedna z možností. Nesvěřil bych ti rozhodčí, to musí být někdo jiný. Ale samotné organizátorské věci okolo geninů. Přijímáš?“ Sama pořád nechápala, proč by takovou blbost měla dělat. Ale přál si to samotný Hokage a to byla vždy jako ta nejsamozřejmější vážná mise.
„Přijímám, Hokage-sama. Mohu jít?“
„Můžeš.“ Byla hned pryč.

************************************************************************

„Yugito, já tě stále šetřím, nechápeš to?“
„Jo, chápu baka. Ale ty nechápeš, že tě šetřím taky.“ Sice trošku jiným způsobem, než by se ti mohlo zdát, ale šetřím. Na tváři se jí objevil spiklenecký úškleb. Měla dobrý plán a věděla, že vyjde. 7

Takhle napůl bojují už dobré tři hodiny… Nikdy se konce a svého posledního boje nedočkám. Né. Bože. Musí to fofrem urychlit. Naruto si všiml Yugitina úšklebu. Spokojeně se usmál. Heh, konečně se začne něco dít, super.

Měla schytat další ránu od Beeho, při tomhle boji jako obvykle. Doteď jen uhýbala, nyní byla připravena na útok. Pravou rukou odrazila Beeho hák a poté mu pevně chytla ruku. Levou si hodila pod nohy kouřové bomby, které po chvíli zajistily naprostou tmu. Naruto stál napjatý, ale i naštvaný, že z toho hlavního boje nic neuvidí. Yugito v dýmu švihla rukou rychle o zem, tím zajistila Beemu bolestivý pád, chtěla získat pár vteřin. Vyběhla z kouře a začala skládat pečetě.
„Katon: Let bájného ptáka Fénixe,“ tiše pronesla s rukama před sebou. Název techniky o ní vypovídal snad všechno. Ohnivý pták rozmetal všechen dým a letěl přímo proti Beemu. Prázdnota se před ním rozestoupila jen pár sekund před samotnou technikou. Neměl moc možností. Instinktivně použil nejvyšší stupeň bleskového pláště. Problesknutím se zastavil u Yugito a žduchnul ji. Moc pozdě, měla jsem máknout a použít to dřív. Bee se zastavil několik metrů před ní. Vytasil kunai a rozběhl se proti nepřipravené Yugito. Ta jen tak tak stačila vytáhnout svůj vlastní a ostřím čepele se bránit. Bylo slyšet cinkaní, od střetů jejich ocelí. Pro shinobi to bylo jako rajská hudba, ten zvuk, oznamující boj, nebezpečí. Někteří ten zvuk milovali, druzí se ho zděšeně báli, když ho uslyšeli. Ale jako samotný zvuk to bylo krásné, nepravidelné a trochu strašidelné. Naruto nastražil uši, aby slyšel vše, co mohl a dokud mohl. Sám nevěděl, jestli se ho děsí, nebo ho vzrušuje.

„Co tu děláte za blbosti?!“ ozval se znetvořený hlas nepřirozeným křičením. Oba bojovníci se zastavili a hledali původce jejich vyrušení. Když muž vystoupil ze stínu, po chvíli zjistili a trošku se stáhli s připravovanými argumenty proti někomu méně ‚nóbl‘. Byl to Raikage, naštvaný, v celé své kráse. Hlavně se trošku lekli Yugito a Naruto, po tom ‚všem‘ dobře věděli, že je Raikage nemá tolik v lásce jako Beeho.
„Ahoj brácho,“ pozdravil Bee.
„Co tu děláte?“ řekl místo jakéhokoli pozdravu.
„Naruto už ovládat chakru umí, tak jsme se chtěli nějak zabavit a trošku ho připravit na chuuninskou zkoušku, brácho,“ odpověděl Bee za oba jeho přítomné kamarády. Raikage vypadal, že chtěl ještě něco peprně dodat, ale nakonec svou myšlenku asi zavrhl.
„To je dobře, mám pro tebe ještě jinou prácičku, než tě budu celé dva měsíce posílat na mise, ať se před tou Konohou prozkoušíš,“ Co? Co?? Konohou? Šplouchá mu na maják? Navíc když jsem… Chce provokovat, už také ví, že žije! „Naučíš se techniku z Listové, Kage Bunshin no Jutsu.“