Zničené sny - Díl 10.
Díl 10. - První dole
„Klidně běž napřed, časem tě doženu..“ Podotkl jen Taku na mladšího bratránka, který jen přikývl a poté zmizel v půdě.
On sám se vydal pomalu pěšky jistým směrem. Oba dva měli dlouhou dobu k dispozici informace od zvědů Konohy, kteří patřili k nejlepším. Listová si nemohla dovolit špatné špiony, jinak by nevydržela takovou dobu.
Díky tomu znali docela dobře pohyby jejich cílů po světě. Věděli i o vyvraždění Oblačné a i o nedávných nepokojích v Kamenné, nejspíše vyvolanými někým z té organizace Mangetsu.
Zaitovi se putování skrze zem a přírodu líbilo. Bylo to rychlé a navíc mohl volně měnit směry cesty. Proto si i vybral cíl, který měl být nyní nejdále od nich. Dokonce se mělo jednat o muže, se kterým se již setkal.
Za nějaký čas se již mladík vynořil kdesi v oblasti někdejší Země Blesku, nyní země nikoho.
Jakmile vylezl ze země, protáhl se, až to v něm zapraskalo. Při té příležitosti si vytvořil masku.
Udělal ji tím způsobem, že na dlaní se mu některé buňky zformovaly do dřeva a to poté růstem stvořilo tvar masky. Poté odloupl masku od dřeva na ruce a to nechal zajet zpátky. Masku si nasadil a vydal se rychlými skoky směrem, kde měl dotyčný být.
Než se nadál, doskákal k nějaké mýtině, kde zrovna seděl jeho cíl. Očividně připravený na boj, protože sledoval oblast směrem, ze které se tam Zaito dostal.
Byl to ten černovlas s mastnými vlasy, vysoký, mající sluneční brýle a v ústech povalující cigaretu. Nevypadal ani trochu překvapeně.
„Takže informátoři nelhali se zprávou o nějakém samozvaném hrdinovi. No, uvidíme, jak dokážeš obstát proti mně.“ Řekl tichým hlasem a následně vstal.
Stáhnul si plášť z ramen a nechal ho zavěšený u pasu. Odhalil tak svůj vypracovaný a svalnatý vršek těla. Poté si sundal brýle a provokativně je mrštil na příchozího.
Promnul si poté jednu ruku, na které se místy objevilo pár boulí, ale záhy zase zmizely. Pak mu ale z dlaně vyjela dlouhá kost a on ji druhou rukou pomalu vytáhnul. Díky svému Kekkei Genkai vytvořil takový kostěný oštěp. Rána na dlani se mu okamžitě zacelila, coby vedlejší efekt Shikotsumyaku.
Kai se napřáhl a mrštil kostěný oštěp vší silou po Zaitovi, který dal dopředu jednu z rukou a nechal z ní vyrazit takový dřevěný kůl, kterým vyblokoval vržený oštěp.
Kosti se odrazila a ve vzduchu začala rotovat, při čemž byla chycena již Kaiem v pohybu, který chtěl převést boj na blízko.
Doskočil poblíž Zaita a vyrazil po něm velmi rychle, máchajíc obratně kostěnou zbraní. Avšak jeho protivník byl ještě obratnější a zběsilým útokům se dokázal vyhýbat.
Zaito najednou chytil kopí jednou rukou a druhou zamířil na hrudník soupeře. Z dlaně mu vyjelo množství dřevěných kůlů, které se však zarazilo o vystouplá a zpevněná žebra Kaie.
Ten volnou rukou strhl Zaitovi masku a odskočil dál. Poznal jeho tvář a proto se i pousmál.
„Měl jsem dojem, žes tam chcípl.“ Řekl jen posměšně a zatáhl žebra zpátky do těla.
Odpovědi se mu ale nedostalo a tak se docela naštval. Po celém těle nechal povyjíždět ostré kosti a poté zaútočil rychlým a přesně mířeným Taijutsu stylem. Útočil hlavně proto, že neznal vůbec Mokuton a jeho sílu i schopnosti,jinak by si to asi dvakrát rozmyslel.
„Nevyrovnaný to souboj.“ Pronesl konečně Zaito a v tom několik kořenů obmotalo nohy Kaie a zadržely ho na místě.
Poté tam vyrostly ze země rychle stromy, které obmotaly Zaitova nepřítele a začaly na něj tlačit, aby ho rozdrtily. Jednalo se o kdysi známou techniku pod jménem Mokuton: Jubaku Eisō.
Avšak zpod těch větví, kořenů a kmene se nevyvalila žádná krev, vůbec nic. Po chvilce se tamtudy prodralo několik kostí a ty rozervaly ono dřevo.
Kai tam stál se zničeným oblečením, že mu zbývaly jen jakési cáry z kalhot, a měl značná zranění po celém těle, ale šlo jen o zničenou kůži.
Kosti, které se prodraly skrze dřevo, byly z ruky a připomínaly takový obrovský vrut. Bylo tam vidět několik hlavních kostí, stočených tak, aby vytvořily vrták. Byla to technika zvaná Tessenka no Mai: Hana.
Zajímavé na tomto souboji byl hlavně fakt, že soupeři netušili vůbec nic o svých schopnostech navzájem. Neměli moc možnosti, jak se o tom dozvědět. A proto zcela netušili, co by mohl nepřítel udělat a jaké jsou meze jejich Kekkei Genkai.
Kai z míst, kde měl obnažené kosti, nechal ty kosti vyjet a poté zase zajet zpátky, čímž se spustila obnova kůže a hojení zajištěné pomocí Shikotsumyaku.
„Tessenka no Mai: Tsuru...“ Podotkl následně a dal si ruku na zadní stranu krku. Poté chytil kus, který začal vyjíždět z jeho vnitřku.
Jakási kost prorazila kůži a odhalilo se, že šlo o páteř. Tu poté trhnutím celou vytáhl. Rána se mu zahojila a on zůstal stát se svou páteří v ruce.
Na obratlích se mu i vytvořily znatelné ostny. Poté máchnul po Zaitovi, který ho celou dobu sledoval, aby zjistil efekt techniky a dokázal vymyslet, co vše ta jeho schopnost dokáže a umí, aby mohl vymyslet i správný protiútok.
Jakmile se kostěný bič přiblížil k Zaitovi, tak zmizel pod zem a proto Kai pečlivě sledoval okolí a zvláště kolem sebe máchal tím bičem, aby Zaito nemohl vylézt v jeho blízkosti.
Zaito se vynořil o kousek dál, již s plánem. Viděl, že obyčejnými útoky jeho obranu a kosti nezničí a proto se musel rozhodnout pro úder plnou silou.
„Nemám na výběr, vypadá to, že ty jsi ten typ, proti kterému by se hodil spíše bratránek... Tajū Mokuton Bunshin no Jutsu...“ Povzdychl si a složil pečeť, načež se ze země vyjelo asi třicet dřevěných klonů, které okamžitě vyrazily po svém soupeři.
Pravý zůstal na místě a sepnul ruce, jakoby se modlil.
Kai mezitím ničil klony, i když se bránily a dělaly docela velké problémy. Nedokázaly sice přímo zaútočit, ale dokázaly se bránit pomocí dřevěných kůlů a dřevěných kopulí, takže útok Kaie vycházely stejnak vniveč.
Jak Kai bojoval, zničil už několik klonů, i pomocí páteře, i díky tomu divnému vrtáku. Byl natolik zabraný do boje a hlavně obrany, že si nevšiml, co dělal Zaito.
Na tváři Zaita se mezitím objevily jakési čáry, ovládl totiž Senjutsu.
Jeho oponenta to již silně nebavilo, protože klony se docela úspěšně bránily, ale nebyly schopní pořádně útočit. A proto se rozhodl Kai po finální techniku.
Zahodil onu páteř a rukou se dotknul země, ze které náhle začaly rašit a vyrážet nahoru obrovskou rychlostí kosti, celý les kostí. Všechny klony Zaita tak byly zničeny.
Kosti velkou rychlostí mířily směrem k Zaito, který byl již plně připraven.
Díky tomu se před tím,než k němu dorazily kosti, pod Zaitem začala zhmotňovat obrovská dřevěná hlava a po chvilce i tělo. Zaito byl jen vynášen nahoru díky té soše.
Chvilku to trvalo, ale nakonec se tam objevila obrovská dřevěná socha Buddhy, která měla za zády snad tisíce rukou. Mělo to takovou váhu, že to drtilo i ten kostní les vytvořený Kaiovou technikou, Sawarabi no Mai.
Ten jen ustrnul v hrůze a nebyl schopen se hnout. Bylo to moc obrovské, děsivé a on si připadal tak nicotný oproti tomu.
Strach naplnil jeho mysl a zamezil rozumu, aby mu zavelil na útěk. Končetiny mu skoro zkameněly, ústa dokořán otevřená a jen scházel výkřik zoufalého muže odsouzeného na smrt.
A pak to přišlo. Ruce sochy se daly do pohybu. Po technice Senpō: Mokuton: Shin Sūsenju, samozřejmě následovalo její dokončení, Chōjō Kebutsu.
Všechny dlaně toho obrovského Buddhy se zatnuly v pěsti a zamířily na jeden cíl, na Kaie.
Pak už nastal jen hrozný hluk, při tříštění země a kostního lesa.
Teprve po několika minutách byl konec a dřevěnný Buddha zmizel stejně, jako se objevil. Zaito se ocitl dole, vyčerpaný, na kolenou a těžce oddechující, protože to bylo poprvé, co si doopravdy tuto techniku otestoval v boji.
Rozhlédl se po okolí a zhrozil. Netušil, že to byla taková síla a proto byl i zhrozený velikostí údolí, co stvořil jedinou technikou.
Podíval se konečně na nepřítele, který ležel v krvi a některé z jeho kostí nepřirozeně čouhaly ven, mimo zkroucené tělo. Toho by nebyl schopen ani technikou.
Vypadal, že už je konečně po smrti, i když měl tuhý kořínek a velmi dobrou obranu.
Zaito, již bez Sennin módu, si sedl a pozoroval mrtvého. Částečně s omluvným a provinilým pohledem. Bylo mu ho i trochu líto, že musel umřít pod úderem té techniky, protože to musela být nepředstavitelná bolest.
„Měl bych ho asi pohřbít...“ Poznamenal si sám pro sebe a pokusil se vstát, jenže byl příliš vyčerpaný po tom Senjutsu a tak jen zahrabal nohama a padl zpět na zem.
Hodně práce a rychlé zapomínání způsobují, že Hatesh dává povídky pozdě Snad se to vydá ještě dnes A snad se bude líbit
Pakliže jste narazili teprve na tento díl a neznáte tuto mou sérii, tak zde je odkaz na první díl.
Misia Obl.: Příběh mě začal opravdu bavit. Je velká škoda, že zůstal nedokončený. Moc ráda bych si přečetla pokračování. Jaké měl Taku techniky, jak ovládl sharingan, jaký měla Anna se svojí organizací cíl, a zavládl nakonec (alespoň na pár let) mír vybojovaný bratranci? To už se nejspíš nikdy nedozvím.
Ale každopádně díky za tuto sériovku. I když jsem ji začala číst kvůli misi, nakonec jsem si ji fakt užila.
Mise L3: A je po padouchovi. Bohužel i po povídce... nakonec bych si i ráda přečetla, jak to dopadlo, když bratranci potkali Annu a ideálně i něco o její povaze, proč se vlastně rozhodla přidat ke zločincům. Nebo jakým způsobem nakonec hlavní hrdinové zařídí ten mír. Ale což. Předpokládám, že když uplynuly čtyři a půl roku, tak už je autor někdedál, třeba mimo Konohu. Každopádně díky za povídku
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
kruťáckej díl jako vždycky brácho doufám že novej bude brzo :3