Minulost Minata a Kushiny - Kap. 1 Seznámení

Ahoj, jenom bych chtěla zmínit, že tohle je moje první FF, tak bych byla ráda i za malou kritiku a popřípadě i pochvalu. Doufám, že se bude líbit.

Jednoho krásného letního dne v Listové vesnici seděla jedna dívka s dlouhými rudými vlasy pod stromem a užívala si výhled na překrásnou louku, kousek od které tekla malá řeka. I když tu byla kunoichi pocházející ze Země Vodních vírů na žádost samotného Hokageho, nevěděla, že byla neustále hlídaná elitní jednotkou ninjů ANBU.

„Kéž bych věděla, proč mě sem přivedli,“ vzdychla zklamáním.

Náhle jí zakručelo v břiše, až, se sama lekla, tak si řekla, že si skočí na rámen. Po cestě směrem k vesnici, se najednou před ní objevil jeden z ninjů. Podle zvířecí masky poznala, že je členem elitních ninjů z ANBU a oznámil jí, že se má okamžitě dostavit k Hokagemu.

I když Kushinin žaludek odmítal jít za Hokagem, musela tam. Ninja z ANBU jí tam přenesl časoprostorovou technikou a poté zmizel. Když se rozhlédla po místnosti, byli v ní už tři členové ANBU a v křesle seděl sám Hokage.

„Zdravím, Hokage-sama,“ řekla s úklonou a úsměvem Kushina.

„Jsem rád, že máš úsměv na tváři Kushino, dnes se dozvíš, proč jsi byla poslána sem, do Listové,“ řekl Hokage.
Kushina v tu chvíli zvážněla a pozorně poslouchala.
"Jak víš Kushino, bývalá manželka prvního Hokage Uzumaki Mito je na pokraji smrti a je také, mimochodem, Kyuubiho jinchuuriki. Zatím se jí podařilo Kyuubiho zadržet, ale její pečeť slábne a než přijde její poslední den, tak musíme přesunout Kyuubiho do někoho jiného.
A jelikož jsi také z klanu Uzumaki, jako předchozí Kyuubiho jinchuuriki, a máš neobyčejnou chakru, tak jsi byla vybrána jako další,“ řekl Hokage Kushině.
Kushina byla v šoku. Nevěděla, co má říct nebo jak se zachovat,
„Nemusíš se bát, Kushino, sám dohlédnu na zapečetění,“ řekl jí Hokage.
Kushina jen zakývala hlavou na souhlas.

Poté ji ANBU odvedli za Uzumaki Mito. Kushina se jí představila. Byla to mile vypadající paní. Měla husté vějíře vrásek kolem očí, ale Kushina nepochybovala, že v mládí musela být překrásná.

Uzumaki se usmála a pak jí s vážnou tváří vysvětlila, co se bude dít a jak má ovládnout Kyuubiho. Rusovláska celou dobu pečlivě poslouchala. Měla strach, ale bála se ho dát najevo.
Nechtěla být žádnou schránkou na Kyuubiho – na tu odpornou lišku. Ale nebylo jí to nic platné.

Když Hokageho žena skončila s vysvětlováním, obě odvedly mimo vesnici za bariéru, kde se měl celá pečetící obřad uskutečnit. Kushinu při tom pohledu málem neunesly její vlastní nohy, ale ovládla se a snažila se na sobě nedat znát strach, která jí stihl do té doby už úplně ovládnout. Polkla a s hlavou hrdě vztyčenou došla až k cíli.

Po té náročnější části – vyjmutí démona z manželky prvního Hokage byl přesunut do Kushiny. Mladá Uzumaki sice teoreticky věděla, co jí čeká, ale to nepomohlo snášet tu strašlivou bolest, kterou při zapečeťování cítila, a po ukončení obřadu upadla do bezvědomí.
Hokage nařídil Kushinu přenést na tajné místo v Konoze o kterém věděli, jen ti nejvyšší úředníci a ANBU.

Když s Kushina probudila, nevěděla, kde je, jediné co si pamatovala, byl starý muž pronášející nějaká nesrozumitelná slova a ukrutná bolest, proto téměř nadskočila v okamžik, kdy do místnosti vstoupil Hokage.

Ten jí vysvětlil, co se stalo: že bývalá Jinchuuriki zemřela při vyjímání Kyuubiho, a Kushina se rozplakala, přestože se s Mito znala sotva pár hodin, a dokonce ani Třetí ji nenařizoval, aby přestala.

Uplynulo půl roku, během kterého Kushinu trénovali, aby si zvykla na přítomnost Kyuubiho, a aby nedošlo k uvolnění pečeti. Když uznali, že Kyuubi Kushinu už neovládne, rozhodli se jí zařadit zpět do života v Konoze – přiřadili jí do týmu, aby mohla chodit na mise, aby se seznámila s lidmi, se kterými se bude moci přátelit. Chtěli, aby tu našla svůj druhý domov.

Potom jí ukázali byt, kde měla bydlet a Kushinu polilo horko. Byla to stará budova, úplně jiná, než na jakou byla zvyklá ve svém starém domově, ale nestěžovala si. Než ANBU odešli, oznámili jí, aby se dostavila za Hokagem, až se trochu zabydlí, což šlo rychle , vzhledem k tomu, že moc věcí s sebou neměla. A tak se brzy mohla vydat na cestu.

Když vešla do místnosti, uviděla Hokageho stát u okna, v ruce držet dýmku a vydechovat hustý šedý kouř.
„Dobrý den Hokage-sama,“ pozdravila Kushina.
Hokage se na ní otočil a usmál se.
„Mám pro tebe dobrou zprávu Kushino.“ Oznámil jí Hokage.Kushina nechápala, co by to mohlo být za dobrou, když její vesnice neexistovala a všechny, které znala, byli mrtvý.
„Našel sem ti tým, ke kterému, budeš odedneška patřit,“ řekl jí Hokage.
„Tvůj mistr bude jeden z mých bývalých žáků a také je to jeden z legendárních sanninů, Jiraiya,“ oznámil Kushině Hokage.
Kushina samozřejmě věděla, o koho se jedná. Sice ho osobně neznala, ale věděla to z vyprávění obyčejných lidí, co slyšela ještě ve své zemi, než jí zničili.

„J-Ji-Jiraiya-sama?!“ vykoktala ze sebe Kushina. Bála se, aby nezklamala svého budoucího mistra a budoucí spolužáky.
"Ano, Jiraiya-san, doufám, že to není problém, ale vzhledem k tvým možnostem a tvým schopnostem, se mi do tohoto týmu nejvíc hodíš. A navíc i oni nedávno ztratili jednoho člena týmu, tak aspoň budou s tebou kompletní. Sice nebudete moct jít v dohledné době na mise, ale jistě to nebude zase za dlouho trvat. Je to jen proto, abyste se zesynchonizovali jako tým,“ odpověděl jí Hokage.
Kushina tam stála jako solný sloup, pouze přikývla a nic neřekla. "Tak dobře Kushino. Pojď, zavedu tě za tvým budoucím týmem," oznámil jí Hokage a už vycházel ze dveří.
"T-To mě půjdete představit teď hned,, Hokage-sama?!" zeptala se nervózně Kushina.

"Ano, teď hned. Potom už mám moc práce, tak si pospěš, ať je ještě stihneme na jejich tréninku. Aspoň si uděláš představu o svých budoucích spolubojovnících!" odpověděl jí Hokage.
Kushina ho rychle doběhla a vydala se s ním přes vesnici, až na jednu rozlehlou louku, kde to vypadalo úžasně. Z části byla louka ohraničena lesem a z další části tekoucí řekou. Avšak na louce viděla stát jenom jednoho člověka. Vysokého ninju s bílými vlasy, které byly pomalu stejně dlouhé, jako Kushininy, špičaté jako od ježka a na zádech měl obrovský svitek. Stál k nim zády, takže si jich nejspíš ani nevšiml, přestože by jako ninja měl. Hokage s Kushinou v patách se k němu vydali.
„Ehm…ehm… Jiraiyo?“odkašlal si Hokage, aby na sebe upozornil.
Oslovený se otočil. Pak se usmál na nově příchozí.
“Zdravím, senseii.“

„Chtěl bych ti někoho představit. Tohle je Uzumaki Kushina, už jsem ti o ní říkal. Odedneška je dalším členem vašeho týmu."

"Dobré ráno, senseii," pozdravila Kushina nejistě s úklonou. Slyšet o něm bylo něco úplně jiného, než ho vidět na živo a nervozita s ní hrála dost ošklivou hru.
"Rád tě poznávám Kushino, konečně jsme se potkali. Slyšel jsem hodně o tvých schopnostech,“ řekl Jiraiya a čekal na její reakci. Kushina se lekla, jestli neslyšel něco špatného. Jiraiya si toho samozřejmě všimnul a hned ze sebe vysypal s trochu pobaveným výrazem
„Neboj, jsem slyšel jenom to dobrý, nemusíš se hned děsit,“ uklidňoval jí.
Hokage si odkašlal.
„A kde máš zbytek týmu?“ V tu chvíli Kushina zpozorněla.
„Trénujeme maskování v přírodě, a potlačování chakry,“ odpověděl Jiraiya. „Mám je zavolat senseii?“

„Ne, jistě už o nás ví, ale přesto ti něco musím říct. I tobě, Kushino, tak pozorně poslouchejte!'' řekl Hokage. ''Jiraiyo, jak jistě víš, tady Kushina je Kyuubiho Jinchuuriki,'' řekl Hokage a Kushina se v tu chvíli zadívala do země. ''No a není třeba, aby o tom prozatím ostatní věděli, zatím to necháme v tajnosti. Sice se to jednou dozví, ale čím později, tím to bude lepší!'' oznámil jim Hokage.

Jiraiya i Kushina kývli na souhlas. Hokage poté požádal, aby zavolal zbytek týmu, a odešel.

Jiraiya poslechl. Udělal podivný zvuk, po kterém Kushina postřehla šum vycházející z lesa a došlo jí, že to nejspíš bylo znamení. Mimo to ale byla nervózní ještě víc, něž když se měla sejít se svým bývalým týmem. Nevěděla, co má dělat a jak se chovat, aby se neztrapnila.

Vedle Jiraiyi se objevili dva kluci. Jeden byl o půl hlavy menší než mistr a druhý byl o trošku menší. Ten větší, měl žluté, špičaté vlasy a ochranou čelenku se znakem Konohy na čele. Byl hubený, ale přes tmavě-modré triko a kalhoty stejné barvy bylo vidět, že má vypracovanou postavu. Lýtka měl omotané bílou látkou.(Něco jsem zmazala, bylo to zbytečné).

Ten o něco menší měl krátké a rovné tmavě hnědé vlasy, trochu silnější postavu a černé oblečení, čelenku měl omotanou na levé paži na rozdíl od blonďáka.

„Chlapci, chtěl bych vám představit nového člena našeho týmu. Toto je Uzumaki Kushina,“oznámil Jiraiya svému týmu.
„A-A-Ahoj,“vykoktala ze sebe.

Když promluvila na oba kluky, zírali na ní, jako kdyby jí chtěli svléknout očima. Kushinu rozčílilo, jak na ní oba koukají. Ruce dala v pěst, až si nehty zarývala do dlaní a zakřičela.
„Přestaňte na mě čučet jako, kdybyste mě chtěli vidět nahou! Jestli toho nenecháte tak uvidíte, -ttebane!“ rozčilovala se Kushina. Oba kluci se hned omlouvali, ale Jiraiya zachoval klid a začal se smát.
„Kushino, tohle je Katsuro,“ ukázal Jiraiya na kluka s tmavými vlasy, „a tohle je Namikaze Minato.“

„Ahoj“ odpověděl klidně Minato, ale Kushina si povšimla, že mu tváře zbarvuje slabý odstín růžové. Ano ona sama na tom nebyla lépe. Minatův hlas jí očaroval. Podívala se na něj a nemohla z Minata spustit oči. Nevnímala čas, proto neměla ani ponětí, jak velkou chvíli na sebe zírali, ale pak se Minato usmál tím svým drzým úsměvem, kterým odzbrojoval všechny holky v Konoze a docela se divil, že Kushina stojí a neskáče na něj, nebo že neleží na zemi v bezvědomí. Přestal se usmívat a pořádně se na ní podíval. Byla rudá vzteky, ruce měla zaťaté v pěsti a vlasy kolem ní vlály, aniž by foukal sebemenší vítr.

Minato se divil co se děje, dokud po něm Kushina nevyletěla a nechtěla ho praštit. Díky své technice Hiraishin no Jutsu se Minato stačil přemístit, asi dvacet metrů od ní. A měl velké štěstí, že to stihnul právě v čas.

Kushina udělala asi dvou metrovou díru do země, ale když viděla, že na dně jámy neleží pomlácený Minato, divila se. Katsuro, který si nedovolil se na ní ani podívat, jen stále hypnotizoval tu díru, s Jiraiyou jí vše vysvětlili (že se Minato může přemístit, všude kde má značku) a mezitím se Minato pomalu, obezřetně přibližoval, kdyby mu chtěla ještě jednu vrazit.

Když k nim dorazil, byla Kushina udivená, ale stále hrozně naštvaná. Nejvíc na Minata protože nejen, že si ji snad představoval nahou, on se začal smát“ A vlastně to bylo trochu taky proto, že se jí i celkem líbil.

“Div mě nesvlíkáš očima a pak se směješ jako p*ko“ BAKA!Příště to opravdu schytáš, ttebane!“ varovala ho.
Jiraiya a Katsuro se začali smát, až se za břicha popadali, a Minato byl vyvedený z míry, protože byla první, která ho hned po prvním pohledu nechtěla.
---------------------
Zrovna uprostřed tréninku se na louce, kde trénovali, objevil Hokage s někým po boku.

Kdo to je? Problesklo Minatovi zvědavě hlavou. Měl v konožských děvčatech docela (nedobrovolně) přehled a byl si téměř jist, že tuhle tu ještě nikdy neviděl.

Když později uslyšel signál od mistra, přispěchal rychle na místo a konečně si ji mohl z blízka prohlédnout.

Proti němu stála holka s vlasy rudými jako oheň, dlouhými až po pas, s ochranou čelenkou přes čelo se znakem Konohy v tmavě modrých kraťáskách a černém tílku. Na pravé noze měla pouzdro na kunaie a kolem pasu měla dvě malé tašky na ninja vybavení. Když se na ní znovu podíval, celé její oblečení zvýrazňovalo její nádherné křivky. Ta je nádherná! Povzdechl si udiveně. Ale jak to, že jí neznám, má na čelence znak Konohy, ale nikdy sem jí tu neviděl? Co je kruci zač?
Na svou otázku však dostal brzy odpověď.
Jiraiya ji představil a Kushina ze sebe vykoktala pouze:
"A-A-Ahoj." Měla zajímavý hlas.

Minato si jí pozorně prohlížel, hrozně ho udivovala barva jejích vlasů, ale zároveň se mu líbila. Najednou začla Kushina křičet:
"Přestaňte na mě čučet, jako kdybyste mě chtěli vidět nahou! Jestli toho nenecháte tak uvidíte, -ttebane!"

Hned se začal omlouvat, naštěstí ho zachránil mistr Jiraiya tím že je začal představovat. Možná, že kdybych se na ní usmál tím svým odzbrojujícím úsměvem, ze kterého padají všechny holky, možná si u ní vyžehlím ten pohled. Avšak místo toho na něj vylítla a chtěla mu vrazit.

Jen taktak se přemístil a byl rád, že to stihnul včas. Díra v zemi, kde před chvílí stál, byla hrůzu nahánějící. Děkoval bohu, že vymyslel takovou techniku, jinak by z něj asi právě moc nezbylo.
Pomalu se vracel, aby měl mistr a jeho spolužák čas jí to vysvětlit a aby trochu vychladla.
Sotva k nim ale došel, začala na něj znovu křičet:
„Div mě nesvlíkáš očima a pak se směješ jako p*ko! BAKA! Příště to opravdu schytáš, -ttebane!“ varovala ho.
Minato nevěděl, co má říct, tak radši mlčel.