Fade into the Moonlight, 008- Závod začíná!

„Com’inc‘-àmi!(Můžeme začít!)“ Promluvil stařec tiše a začal jednat. Suh’raiqem otřásl výbuch. Začalo to jedním a panika byla na světě. Obyvatelé zděšeně pobíhali všemožně.
„Co se to děje?“ Chtěla vědět Li’iu, když vyšla ven, aby se podívala. Vše kolem vybuchovalo.
„Další útok!“ Zavrčel Kakkò, když vybuchl další dům.
„Další?“ Nechápal Kakashi. Destrukce mezitím nerušeně pokračovala.
„Vítejte v Zemi Mrazu.“ Pronesla Saa’ri suše. Poklidnou vískou otřásal nespočet výbuchů.
„Měli bychom jim pomoct!“ Navrhla Sakura, když plocha před nimi nečekaně vybuchla.
„Vede odtud nějaká bezpečná cesta?“ Zeptal se Kakashi Lovců. Panika stupňovala.
„Sí. Na sever odtud. Vede do Horský skrýše.“ Odpověděl Kakkò a začal si pomalu svírat tričko.
„Dobře. Naruto, použij své klony a pokus se zachránit koho půjde! Miř na sever! Já a Sakura za chvilku přijdeme!“ Nakázal Kakashi. Naruto jen kývl na souhlas a vyvolal velký počet klonů, kteří se ihned rozprchli všude možně.
„A my se pokusíme útočníky zastavit.“ Navrhla Li’iu a čekala na reakci. Adha a Saa’ri přikývly, Kakkò si jen serval triko z těla.
„Andiamai!(Tak jdem!)“ Stvrdil Kakkò a tři Lovci plus jeden Ninja se vydali bránit.
„Už nebude žádná další opozice!“ Pronesl stařec na kopci. Vedle něj stáli dva jeho kumpáni. Stařec sledoval dění pod sebou. Někteří jeho muži padli pod nějakou neviditelnou sílou, další hlouček odlítával po solidních zásazích do země, další padali jeden po druhém.
„Stále mají tendenci se prát. Ta dnešní mládež.“ Povzdechl si stařec a odrazil se z kopečka. Ale místo toho, aby dopadl někde mezi budovy, poletoval ve vzduchu. Chtěl se otočit na své dva kumpány, ale ti už byli mrtví. Jeden z nich měl v hlavě zabodnutý šíp.
„Sòrprésa, figlí d’pùtá!(Překvapení, ty z***e!)“ Starce překvapil letící Gekko’ü se zamířeným lukem. Výstřel sice padl, ale minul. Gekko’ü pomalu dopadal mezi zničené budovy.
„Opět se setkáváme, Uncio.“ Zavrčel stařec a spráskl ruce. Začal se soustředit.
„Povedlo se odvést ty, co šlo zachránit!“ Informoval Kakashi, který se svými studenty přibíhal na pomoc. Útočníků ale pořád zbývalo hodně.
„Skončili jste.“ Řekl stařec tiše a otevřel oči. V ten moment do něj udeřil blesk a stařec se snesl na zem. Bojeschopní obránci se připravili na nejhorší. Stařec natáhl ruce před sebe a vypustil mocný bleskový paprsek. Kakashi a Adha to chtěli vykrýt, ale byli rychle oslabení. Adha navíc ještě plně neovládala Tygří sílu. Paprsek se rychle přibližoval a obránci očekávali úder. Úder ale nepadl. Někdo stál paprsku v cestě.
„Chyběl jsem vám?“ Zeptal se Gekko’ü s mírným úsměvem. Stál před paprskem s nataženou levačkou. V pravici třímal svůj meč a plášť měl shozený, držel mu jen na opasku kolem břicha.
„Gekko’ü!“ Vykřikla Saa’ri. Už byla těžce raněná.
„Hrdinové vždycky přicházejí pozdě. Navíc, přivedl jsem pár přátel.“ Pronesl Gekko’ü klidně a vedle paprsku vyběhlo několik irbisů.
„Kde ses tu vzal?“ Zeptal se Kakashi v pokleku. Obránci vydýchávali.
„Později. Cazze’ia’ro! Ustupte! Už to déle neudržím!“ Gekko’ü postupně zvyšoval hlas a začal mírně ustupovat. Jeho přátelé ho uposlechli a stáhli se. V ten moment Gekko’ü uvolnil levačku a dostal úder. Sice se proletěl o několik metrů dozadu, ale přežil. Tak tohle byla z p****e klika! Krystalové brnění na ruce mi sice prasklo, ale na poslední chvíli jsem si stihl obalit tělo. Gekko’ü se pomalu zvedal, krystalové brnění z něj opadalo a rozbilo se při dopadu.
„Obyvatelé v Horské skrýši mají dostatek jídla. Ninjové z Listu, dlužím vám poděkování.“ Řekl si Gekko’ü sám pro sebe, když se rozhlédl. Pak ale stočil pohled zpět na starce. Byl to Bílý Šaman. Ten, kterého před několika dny připravil o oko.
„Tak jdeme tančit!“ Popohnal se Gekko’ü a jeho tělo nabralo kompletně šedou barvu a fleky. V ten moment ho nebylo nikde vidět. I když pokusy obránců byly statečné, jejich rodná víska už byla ztracená.
„Všemocný tlak blesků!“ Zahřímal Šaman a v ten moment to vše skončilo. Po celém okolí se rozprostřela mocná tlaková vlna smíchaná s blesky.
„Co to k čertu bylo?“ Zeptala se Sakura, když se vyhrabala ze sutin. Suh’raiq byl srovnán se zemí.
„Co se stalo?“ Nechápala a pokusila se vstát. Hned ale lehla na zem, vyčerpaná. Slyšela zoufalý křik ze všech stran. Začínala vidět rozmazaně. Matně spatřila zbytek útočníků, jak odcházeli. Hned ale spatřila pár hnědých bot, které běžely jejím směrem. Od té doby nevěděla o ničem.
Naruto pomalu otevíral oči. Celé jeho tělo ho bolelo při každičkém pohybu. Pokusil se opatrně stáčet hlavu, aby věděl, kde je. Byl v nějaké jeskyni, mezi několika dalšími raněnými. Nebyl sám. Byl tam s ním i zbytek jeho týmu, Adha, Kakkò a Saa’ri. U Kakkòa posedávala Li’iu a Narutovi začalo pomalu docházet, co mezi nimi jiskří. Náhle přišel Gekko’ü se smutným výrazem v obličeji. Přiklekl k ležícímu Kakkòovi a prohlédl si ho. Měl divné vypálené čáry na pravém předloktí, které si Gekko’ü prohlédl. Pak vzal kus látky, kterou namočil ve vodě. Látku polovičně vymačkal a pak ji přiložil Ursínovi na čelo. Během celého procesu nikdo neřekl ani půl slova. A hned na to se Kakkò probral.
„Grazzo, Gekko’ü.“ Poděkovala Li’iu tiše a objala osloveného kolem krku. Jenže Gekko’ü zůstával posmutnělý. Místo toho své dosavadní místo opustil a přešel k Adě. Nejprve ji přiložil ruku na čelo, pak na krk a zkoušel tep. Gekko’üův výraz se nezměnil. Naopak, ještě více posmutněl. Naruto jen mrknul očima a Kočičák byl fuč. Prostě zmizel, bez jakékoliv stopy.
„Naruto! Tak ty taky žiješ?“ Ozvala se vedle něj klečící Li’iu. Naruto na ni stočil pomalu pohled.
„Taky?“ Nechápal. Bolest celého těla pomalu mizela.
„Málo to přežilo. Tohle je asi nejsilnější rána, kterou Černí Lovci zasadili. Pro Gekko’üa je tohle asi hodně těžké.“ Odpověděla Li’iu a ukázala hlavou na jedno místo. Naruto tam taky stočil pohled, jen už rychleji. Gekko’ü stál u zdi, čelem se opíral.
„Co ho chytlo?“ Zeptal se Naruto se zájmem. Přece jen, byl o jeho přítel.
„Už podruhé přišel o domov a podruhé přišel o milovanou osobu. Nebo spíš o dvě.“ Vysvětlila Li’iu a soucitně sklopila hlavu. Naruto jen pohnul očima na místo, kde ležela Adha. Vedle ní seděla Tigris a čekala na chvíli, kdy se probere.
„Stará kočka to chytla naplno?“ Zeptal se Naruto. Nebyl si jist.
„Sí. Saa’ri to dostala plnou silou. Jdu s ním hodit řeč. Tvůj tým je taky v pořádku. Teď ale odpočívej.“ Nakázala Li’iu a zvedla se tak rázně, až její bílá hříva vlála při každém kroku. Gekko’ü se stihl nějak dostat ven do skal. Li’iu ho spatřila posedávat na okraji útesu, jeho černé vlasy mu vlály ve větru.
„Gekko’ü… v pořádku?“ Zeptala se starostlivě a přisedla si vedle. Gekko’ü ale oči neotevřel.
„Ed‘ novo’ì‘-q!(Je to tady zase!)“ Vydal ze sebe černovlásek tiše. Li’iu mu jen naslouchala.
„Opět jsem přišel o domov… o mé nejbližší. Máma… Adha…“ Poslední slovo už řekl přiškrceně a skoro se mu hlas zlomil. Ještě chvilku měl lítost ve tváři, tu v zápětí ale vystřídal hněv. Li’iu si všimla, jak se v očích jejího kamaráda objevil modrý záblesk.
„Quest’è persona’lei!(Tohle je osobní!)“ Řekl Gekko’ü už tvrdě a zvedl se.
„Tenhle výraz znám. Co máš v plánu?“ Zeptala se Li’iu s pohledem zabodnutým na Gekko’üova záda. Černovlásek škubnul hlavou za rameno, v očích mu zračilo šílenství. Svůj efekt na tom měly i volně vlající vlasy.
„Vyděsím je k p*****í!“ Odpověděl Gekko’ü a odešel. Li’iu ještě stála jako přikována, jeho výraz ji nemile překvapil.
„Lasci chei’t aíùtai, Gekko’ü.(Nech mě ti pomoct, Gekko’ü.)“ Zašeptala Li’iu s lítostivým výrazem a taky odešla.
„Li’iu! Adha! Ona… Ona není mrtvá!“ Informovala Sakura, když Li’iu znovu vešla do jeskyně s raněnými. Sakura klečela u Adhy a zjišťovala její stav.
„Coasa? A co je s ní?“ Žádala Li’iu odpovědi a hned byla u Sakury. Kolem Adhy seděl i zbytek jejího týmu a Kakkò.
„Je jen v těžkém bezvědomí, ale je velká šance, že se z toho dostane. Ví o tom Gekkou?“ Znejistěla Sakura a Li’iu snad znejistěla ještě víc.
„Gekko’ü!“ Hlesla blondýna.
Gekko’ü stál na špičce stromu. Nevadilo mu, že je tma a zuřila bouřka. On se chtěl jen pomstít. Nechtěl zabíjet, chtěl jen týrat. Nad Teh’stonem se zablýsklo.
„Vendet’tá è’dulc‘, bastard’eii!(Pomsta je sladká, parchanti!)“ Zavrčel a stáhl si černou kápi víc do obličeje. Padl další záblesk. Gekko’ü si nasadil na obličej masku s motivem lebky a zkontroloval svou výbavu. Volné a černé oblečení mu vlálo ve větru.
„Mort vénutà prend’eri.(Smrt si pro vás jde.)“ Zahuhlal Gekko’ü pod maskou a seskočil z vrcholku. Opět se zablýsklo. Gekko’ü procházel temným Teh’stonem jako smrt. Taky tak byl převlečen. Ať už se vydal jakýmkoliv směrem, zanechal za sebou temnotu a k smrti vyděšené Lovce. V dálce zavyla smečka vlků. Co ta tady dělá? Gekko’ü stál u místního totemu, kde ještě hořel oheň. Na jediném místě. Ale za totemem si všiml pramen bílých vlasů.
„Vylez, Li’iu!“ Přikázal tvrdě a Li’iu holt musela vylézt. Taky si upravila vizáž, aby nahnala hrůzu.
„Nech mě ti pomoct, Gekko’ü.“ Zaprosila Li’iu, když si přeměřila Unciu pohledem. Gekko’üův výraz za maskou se nezměnil.
„Ne! Tohle musím udělat sám!“ Nenechal se odbýt a napínal smysly. Z okolí se přibližovali Lovci, i když pořád vystrašení.
„Poslouchej mě! Je mi líto Saa’ri, ale Adha ještě žije!“ Přesvědčovala Li’iu. Výraz jejího společníka se krapet změnil.
„Skončila jen v bezvědomí a Sakura se ji snaží dostat zpět k životu.“ Pokračovala. Lovci se sice přibližovali, ale báli se udělat byť jen půl kroku.
„Tak dobře. Čiň se, Lyko.“ Povolil Gekko’ü se zlověstným úsměvem na rtech.
„Využijeme toho, že věří na Čarodějku z Angmaru.“ Pronesl Gekko’ü a otočil se k ohni zády.
„Támhle jsou!“ Ozvalo se z davu a vyletěla salva šípů. Gekko’ü jen pohnul levačkou a všechny šípy odklonil.
„Jak jsi…?“ Nechápala Li’iu, nestihla ani doříct. Gekko’ü jen mlčky stál a máchal rukama podle potřeby.
„Mohlo by být? Nemožné! Telekinezi neumí a já nedělám nic. Tak tedy jak?“ Ptala se Li’iu sama sebe, ale i přesto pomáhala. Pod jejíma nohama se začal seskupovat krystalový prach. Jestli mluví pravdu, potřebuju to ukončit rychle a ujistit se. Gekko’ü švihnul rukama a způsobil tím menší clonu krystalového prachu. Zatímco Lovci byli dezorientovaní, Gekko’ü a Li’iu stihli zmizet. Teh’ston mohl opět ulehnout do klidu, ale zůstal kompletně ve tmě.
„Co to k čertu bylo?!“ Zavrčel Šaman nenávistně.
Krystalový prach vysadil Li’iu před vstupem do Horské skrýše a sám postupoval dál. Li’iu ho ještě nějakou dobu sledovala, než Gekko’ü opět nabral svou podobu. Hned šly dolů všechny svršky a hledal se potůček.
„Stále nemůžu uvěřit, že tohle zvládl.“ Žasla Li’iu, když Gekko’ü zmizel mezi stromy. A našel, co hledal. Jak je sakra možné, že nejvíce trpím já? Gekko’ü se zadíval na svůj odraz na hladině, jeho hříva podlehla gravitaci. V rychlosti si omyl oči, aby se zbavil černé barvy. Beino, už vypadám trošku líp. Částečně. Gekko’ü se opět narovnal a na chvilku se zadíval na haldu toho černého oblečení. Pohledem nenašel nějaký nůž, nebo tak. Našel si ale v kapse dvojici modrých korálků, které si hned navlékl na pramen vlasů na levém spánku. Poté stáhl zbytek do culíku a vytvořil si krystalový nůž. Říká se, že změna je život. Tak tedy začnu od znova. Chytil velký kus svého culíku a druhou rukou škubnul. Zkrátil si sestřih na ramena. Pevně sevřel svůj skalp v ruce.
„Už žádné chyby!“ Přísahal si černovlásek a uložil svůj skalp do krystalu. Pak na sebe hodil alespoň něco, co by se podobalo černému oděvu haori, posbíral si zbytek a vydal se zpět do Skrýše. Došel až někde, kde si posledně uložil své obvyklé věci a hodlal se převléct. Stihl na sebe natáhnout akorát síťované tričko a někdo mu zezadu zakryl oči.
„Chyběla jsem ti?“ Zeptal se ten někdo. Gekko’ü šel málem do kolen, ale ustál to a šetrně dal ruce pryč.
„Adho…“ Hlesl Gekko’ü a pořádně nově příchozího objal. Objetí bylo oplacené.
Nastal večer, přeživší se rozhodli pohřbít padlé. Mezi nimi byla i Saa’ri.
„Věděli, do čeho jdou.“ Pronesl Kakkò s obvázanou rukou. Gekko’ü, stojící vedle něj, jen mírně přikývl. Jen uchopil louč pevněji.
„Je mi jich líto.“ Řekla Sakura smutně, když Gekko’ü a pár dalších se přibližovali k padlým s hořícími pochodněmi.
„Nelituj mrtvé, Sakuro. Lituj ty, kteří žijí bez lásky.“ Připomněla jí Li’iu. Plameny vyšlehly do výšky.
„Příště se už nedopustím dalších chyb.“ Slíbil si Gekko’ü, když do ohně zahazoval zbytek pochodně.
„Ty jsi asi ten nejsmutnější Lovec, kterého jsem kdy viděla.“ Zavtipkovala Adha, Gekko’ü ji znova objal.
„Grazzo, Adha! Grazzo.“ Zašeptal Gekko’ü mezi vzlyky.
„Zbylo nás strašně málo. Vyjde to přesně. Půlka najde úkryt v Shimogakure, půlka se holt bude pohybovat pomocí konvoje.“ Přemýšlel Kakkò nahlas za chůze do otevřeného prostranství. Ruku už měl v pořádku.
„Je to už nějak rozdělené?“ Zeptala se Adha se zájmem. Od jejího obřího kamaráda vyšlo jen uchechtnutí.
„Vsadím vlastní boty, že to Uncia nějak promyslel.“ Odpověděl Kakkò a spolu s Adhou vylezl na světlo. Zbytek obyvatel se chystal na poslední přípravy.
„Zbyli nám čtyři koně. Buď náhoda, nebo si s námi Osud zahrává.“ Řekl Gekko’ü, když tím vším procházel s Kakashim po boku.
„Každá skupina si bere dva?“ Zeptal se Kakashi, ať tomu všemu rozumí.
„Sí. Dva a dva. Ještě doteď jste se nerozhodli, jestli jdete s námi, nebo se usídlíte do Shimogakure.“ Připomněl Gekko’ü a přistoupil k jednomu běloušovi, který se zrovna napájel na cestu.
„Co bys radši?“ Zeptal se Kakashi. Gekko’ü se zrovna pokoušel koni nasadit ohlávku. Ale no tak! Nech se! Nakonec se bělouš nechal.
„Klidně bych vás vzal s sebou, ale vy jste tady kvůli misi, verrai?(správně?)“ Zvážil černovlásek možnosti, Kakashi kývl na souhlas.
„Mohli byste tam zjistit, jak Ninjové zamýšlejí s námi, Lovci. Pokud odpověď bude smutná, mohli by jste jim vysvětlit, jak se věci mají.“ Navrhl Gekko’ü a uvázal provaz okolo provizorního plotu, aby kůň stál pevně při nakládání.
„Líbí se mi, jak zvládáš takové situace, Gekkou. Nebojíš se toho, že na sebe bereš takovou zodpovědnost?“ Zeptal se Kakashi a pár obyvatel začalo na sedlo nakládat věci. Převážně zásoby potravin a vody.
„Je to stejně, jako když se dřív pořádaly pořádné hony. Taky se zvolil někdo, kdo to měl všechno na starost.“ Vysvětlil Gekko’ü a hladil koně po hlavě, aby příliš nestresoval.
„Tak dobře. U koho se mám ohlásit?“ Zeptal se Kakashi a jeho společník ukázal na jednoho muže, který nakládal dalšího koně.
„Jmenuje se Ric’ai. Pověřil jsem ho, protože se známe dobře. Zajistí vám eskortu a v případě nouze jim vy zajistíte ochranu.“ Ohlásil Gekko’ü a Kakashi se vydal za tím mužem. Ještě po cestě se zastavil na kus řeči s Li’iu a následně odcházel s vlkem.
„Klídek, Uncia vždy ví, co dělá.“ Ujistil Kakkò Adhu, když oba vyšli z jeskyně. Adha opět očima hledala černovláska. Tomu právě kůň položil svoji hlavu na jeho rameno, kterou Gekko’ü pohladil a mile se usmál na Adhu.
„Ric’aii!“ Zakřičel Gekko’ü na velitele druhé skupiny. Oslovený k němu došel.
„Všechno připraveno?“ Zeptal se černovlásek. Ric’ai, postarší člověk, přikývl na souhlas.
„Sí. Jsme připraveni na cestu.“ Odpověděl Ric’ai a Gekko’ü odvázal koně, hodlal s ním už vyrazit.
„Beino. Ujisti se, že máte vše potřebné. Pro jistotu ještě omrkni Skrýš. Mám pocit, že jsme tam něco málo nechali.“ Poradil Gekko’ü, než se s koněm vytočil a vydal se jedním směrem.
„Beiner fotur‘!(Hodně štěstí!) Moje skupina, za mnou!“ Stihl ještě Gekko’ü zakřičet a už se začali rozdělovat.
Gekko’üova půlka se tedy vydala jedním směrem, což nikdo nevěděl. Jen sám Gekko’ü.
„Merde’i! Z toho, že musíme překračovat Velkou Planinu, mám dost špatnej pocit.“ Zamrmlal Kakkò během cesty.
„Taky by mě zajímalo, proč to bereme přes Velkou Planinu.“ Přiznala se Adha. Gekko’ü v čele si jen stáhl kus látky z úst.
„To proto, protože je to taková velká křižovatka toho všeho.“ Odpověděl velitel a směle vedl dál.
„A víš aspoň, kam nás vedeš?“ Houkla Adha směrem dopředu, div nevyplašila bělouše ve vedení.
„Jelikož byl Suh’raiq srovnán se zemí, cestujeme na další místo, kde by tvůj trénink pokračoval.“ Odpověděla Li’iu místo velitele.
„Verrai?“ Zeptala se pak blondýna směrem dopředu. Gekko’ü kývl hlavou, ale hned zpozorněl. Hmm. Podivný závan ve větru. Budeme muset trošku zrychlit. Gekko’ü pokynul levačkou, aby jeho následovníci trošku zrychlili tempo. Z nedalekého lesa je sledovalo několik párů rudě žhnoucích očí.
Po pár ušlých kilometrech dal Gekko’ü pokyn k zastavení, sám se skrčil k zemi. Chviličku šmátral levačkou ve stopě, než nakonec si přičichl k prstům. Cazze’ia’ro! Bez pochyb šli tudy. Z lesa se vyřítilo něco malého a hodně rychlého. Mířilo si to rovnou do čela konvoje se strašlivým skřekem. Rychlejší než úder blesku, Gekko’ü rychle švihnul oběma rukama. Malému útočníkovi se hlava povalovala o kus dál.
„Miq’heři! Kryjte se!“ Zavelel Gekko’ü a naráz se z lesa vyřítili všichni.
„Tak pojďte!“ Pobídl Kakkò, ale v tu ránu všichni Miq’heři okolo něj odletěli o pár metrů. Adha byla úplně dezorientovaná. Nevěděla, zda se někde ukrýt, nebo se taky zapojit do obrany. Mnoho lidí z konvoje padlo.
„Sakra! Co mám dělat?“ Ptala se sama sebe. Miq’herů bylo pořád a pořád více. Náhle se ozval silnější skřek. A po něm hned několik dalších.
„Cazze’ia’ro! Raptieři!“ Oznámila Li’iu a první dva ještěři přiběhli. Jeden kůň taky padl. Gekko’ü vybíral nejnutnější.
„A kruci!“ Sykla Adha a snažila se soustředit aspoň na jednu techniku. Po očku si všimla, jak Gekko’ü hází Kakkòovi batoh naplněný různými věcmi a na koni probíhá bojištěm.
„Kašli na to! Musíme odtud zmizet!“ Adha se ani nenadála a už seděla za Gekko’üem v sedle. Jezdec dal přeživším gesto, aby se stáhli. A taky rychle odběhli.
K večeru dorazili k jednomu kopci, vzdálenému pár desítek metrů od střetu.
„Všichni v pořádku?“ Zeptal se Gekko’ü starostlivě a očima přejel po zbytku. Zbylo jich jen šest.
„Já ještě žiju.“ Ozval se Kakkò a pokoušel se Li’iu ošetřit její zranění. Dva muži jen kývli, že jsou v pořádku.
„Na koni jsem jela poprvé.“ Vydala ze sebe Adha mezi nádechy a výdechy. Hned na to jí Gekko’ü pomáhal z koně a velikán začal skládat ohniště.
„Tak poslouchejte. Ujasníme si pár pravidel.“ Začal Gekko’ü a počkal, než ohniště vzplane.
„Momentálně jsme všem na očích. Tak proto se musíme mít hodně na pozoru. Když budete donucení někam pro něco jít, nikdy ne sami! Vždy mějte někoho s sebou. A jestli něco potkáte, ať už to bude někdo z Černých, Miq’heři nebo Raptier… nebo něco úplně jiného, nechte to být! Neútočte na to. Místo toho to oznamte někomu tady. Je to jasné?“ Nakázal Gekko’ü, načež všichni souhlasně odkývali.
„A co doba vstávání a tak? Spánek celkově.“ Zeptal se jeden z mužů. Gekko’ü si mezitím sundal látku z hlavy.
„Budíček bude ještě před úsvitem, ať stihneme vše pobalit a vydat se dál. Naopak večerka bude zároveň se setměním. Ještě nějaké dotazy?“ Gekko’ü přejel všechny přítomné pohledem.
„A co ta druhá skupina?“ Zeptala se Adha. Gekko’ü ani nestihl začít mluvit.
„O tu si strach nerob. Určitě se už budou blížit k Shimogakure. Pokaď vím, tak ta je od Horský skrýše celkem blízko. Horší to bude s náma.“ Chopil se Kakkò slova. Li’iu mezitím prohledávala zásoby.
„Kam vůbec razíme, Uncio?“ Chtěl vědět velikán. Gekko’ü mezitím nasával vzduch.
„Tak dobře. Míříme do jednoho chrámu, kde by Adha mohla zakončit svůj trénink. Máme to tak na ještě dva dny cesty pomalým tempem. Doporučuju vám, abyste se dobře vyspali. Velká planina je loveckou oblastí mnoha tvorů.“ Nakázal Gekko’ü a ujal se hlídky. Gekko’ü celou noc nezamhouřil oči. Byl už jako Lovec vycvičen vydržet. Snést různé podmínky. Jen seděl u ohně, opřený o plně naložený batoh a sledoval okolí. I přes to, že kromě praskání dřeva v ohni neslyšel nic jiného, nemohl se zbavit pocitu, že tu nejsou sami.
„Bylo by slušné, kdybych dostal trošku napít. Nebylo snadné vás najít.“ Ozvalo se vedle něj ve tmě.
„Salut, Fenrire. Co tě sem vede? Mnohdy býváš více mezi svými.“ Pozdravil Gekko’ü a někdo vedle něj nabral formu. Přišel k němu statný a starší vlk, tmavě šedé barvy s dvěma jizvami přes levé oko, ta více nalevo kratší.
„Kakashi posílá zprávu. Už se někde usídlili, zítra hodlají splnit tvoji žádost. Nebo spíš s nimi začít.“ Vysvětlil Fenrir na svůj vstup a napil se vody, kterou mu Gekko’ü nachystal.
„Mám jim něco přeposlat?“ Zeptal se vlk, když zvedl hlavu.
„Asi to, že jim přeju hodně štěstí a ať se pokusí zjistit co nejvíc.“ Odpověděl Gekko’ü a Fenrir se zvedl na cestu.
„Vyřídím co nejrychleji. Vyřiď Li’iu, že zdravím.“ Rozloučil se Fenrir, než doslovně zmizel. Gekko’ü se pak mohl opět věnovat stráži.
Gekko’ü už dávno věděl, že bude pomalu svítat. Měl přirozený rozpoznávací smysl. Měl bych je probudit. Tak ne, nebude to třeba. Kakkò se zrovna probouzel. Zjevně ucítil vůně čerstvě upečeného masa.
„Vítám tě do nového dne, amisca.“ Pronesl Gekko’ü, aniž by odtrhl pohled od ohně.
„Salut, Uncia. Tak co? Můžeme vyrazit dál?“ Zeptal se Kakkò, když se nějak poskládal k ohni a začal snídat.
„Nejprve pojez a pak na mě počkej.“ Poradil Gekko’ü a vzal koně k malému potůčku. Mezitím se dva muži probrali.
„Ne. Čekáme na Unciu, i když máme ještě trochu času.“ Trval Kakkò na svém během menší hádky s muži. Gekko’ü se už vracel z lesa.
„Kakkò, jdi vzbudit Li’iu. Já se postarám o Adhu.“ Nakázal černovlásek, když uvázal koně k tyči zabodnuté do země.
„Jenom vzbudit?“ Zeptal se Kakkò se smíchem, ale už se krčil u provizorního stanu.
„Nemel.“ Pokáral ho Gekko’ü stejně a zalezl do stanu. Adha ještě spala. Ah, Deia mi… Vypadá tak překrásně. Mohl bych se na tebe dívat hodiny. Ale čas kvapil. Menší sklon, ranní polibek a romantický budíček je na světě.
„Budíček, Bell’ai.(Krásko.) Pojď, pojez, my to mezitím sbalíme a pak můžeme vyrazit.“ Přivítal Gekko’ü Adhu do nového, i když chladného dne.
„Dej ty pracky pryč!“ Ozvalo se z vedlejšího stanu, následovala tvrdá rána. Gekko’ü vykouknul ze stanu zrovna ve chvíli, kdy Kakkò letěl vzduchem a zastavil se u ohniště. Jaj, ten se asi nikdy nepoučí.
„Brý ranko, Li’iu.“ Pozdravil Gekko’ü, když konečně vylezl ven.
„Salvia.“ Opáčila blondýna a spolu s brunetou se pustila do jídla. Chlapi mezitím balili.
Šestičlenný konvoj postupoval dál. Chlad byl ve vzduchu cítit mnohem víc. Ale i nebezpečí.
„Uncio?“ Pronesla Li’iu nejistě. V blízkém lese bylo možné něco slyšet. Nějaký pohyb. Gekko’ü vzhlédl ke skalní stěně, krčil se tam Šavlozubák.
„Klid. Zdá se, že jen pozoruje. Nevypadá to, že by se měl k útoku.“ Klidnil všechny a dál vedl.
„Tohle jsem nemyslela.“ Trvala Li’iu na svém. Pohyb v lese nabíral na síle. Sakra! Měla pravdu! Gekko’ü dal pokyn k zastavení.
„V čem je problém, amisca?“ Nechápal Kakkò. Gekko’ü stál se zavřenýma očima a poslouchal.
„Kakkò, dávám ti je na starost. Převezmeš vedení nad konvojem.“ Nakázal černovlásek, když otevřel oči.
„Co se děje?“
„Odlákám ty chodící kabelky mimo náš dosah. Ty mezitím pokračuj dál na sever. Mám tvé slovo?“ Vysvětlil Gekko’ü, ani se nepohnul z místa.
„Zase Raptieři? Ale beino. Máš mé slovo.“ Povolil nakonec obr. Obří ještěři mezitím pomalu opouštěli lesní úkryt.
„Dávej na ně bacha, Ursíne.“ Nakázal Gekko’ü naposled, než jeho tělo obalily fleky. Smečka Raptierů vylezla na planinu.
„Raptieři!“ Vykřikla Adha a chtěla se bránit. Pozvednutí ruky od černovláska ji ale zastavilo.
„Vy běžte! Já se o ně postarám! Jsem jediný, kdo je může předčit v rychlosti! Pokračujte dál, já budu v pohodě! Avaniita!“ Přikázal Gekko’ü a udělal krok blíž ke smečce.
„Přežij to, Uncio.“ Poradil mu Kakkò, než odebral zbytek konvoje dál po cestě.
„Tak si pro mě pojďte.“ Vyzval černovlásek ještěry. Ti se k němu nestihli ani dostat, Gekko’ü je už odváděl jiným směrem. Závod začíná!