Fade into the Moonlight, 007- Jedno překvapení za druhým

„Gekko’ü? Můžu s tebou mluvit?“ Začala Adha opatrně, když si Gekko’ü pořádně utáhl culík.
„Jistě. Děje se něco?“ Opáčil Gekko’ü a otočil se k ní čelem. Adha se začala nadechovat k odpovědi. Gekko’ü si mezitím sedl na zem do tureckého sedu.
„No, něco by tu bylo.“ Začala Adha, i když nevěděla jak. Gekko’ü jí jen pokynul rukou, aby se taky posadila a povídala dál.
„Víš, Gekko’ü… cítím v sobě něco jiného.“ Snažila se Adha najít ty správné slova.
„Upřesni. Nemůžu ti pomoct, když nevím, o co jde.“ Pobídl ji Gekko’ü.
„Já vím. Prostě se cítím nějak zvláštně. Pociťuju na sobě nějaké změny. Když se nad tím zamyslím, tak někdy slyším vzdálené rozhovory, dokážu spatřit nějaké cedule na opačném konci ulic. Taky, když jsem tenkrát Narutovi jednu natáhla, zarazila jsem ho tak hluboko do země, že i Sakura z toho byla v šoku.“ Svěřila se nakonec Adha, načež se Gekko’ü zamyšleně poškrábal ve své bujné hřívě.
„Kdyby se mě na to ptalo moje vlastní dítě, tak to pochopím. Ale ty? Tomu se mi nechce nějak věřit.“ Zauvažoval Lovec nahlas. A pouhým stykem? To je ještě divnější.
„Víš… nemohlo by to být z toho?“ Zeptala se Adha mírně rozpačitě, což Lovce před ní donutilo k mírnému úsměvu.
„Kdo ví. Možné je všechno. Mnoho lidí po styku s Lovcem pociťovalo menší změny.“ Odpověděl Gekko’ü a připravil se na zvednutí.
„Ale já jsem pocítila skoro stejné vlastnosti, jako máš ty.“ Trvala Adha na svém. Gekko’ü se nakonec zvedl, ale zůstával na všech čtyřech.
„Nech mě si něco ověřit.“ Pronesl Lovec a po čtyřech dohopkal jako opičák k Adě a přiložil jí své rty na její čelo. Takhle zjišťoval. Tak je to fakt. Stejná rarita jako já. Jen jiný druh.
„Co jsi zjistil?“ Zeptala se Adha, když se Gekko’ü odtáhl, ale nadále zůstával na čtyřech.
„Jsi rarita. Stejně jako já, jen máš jiný druh. Přesně tak, Adho. Máš v sobě Mentální propojení.“ Odpověděl Gekko’ü spokojeně.
„Jak?“ Další Adina otázka. To bude hodně vysvětlování.
„Zjevně tím stykem. Muselo se na tebe přenést něco ze mě.“ Odpověděl Gekko’ü a zvedl se.
„Tak s kým mám to propojení?“ Zeptala se Adha a taky se zvedla.
„S nejvzácnějším zvířetem v téhle zemi, Tigridko. Přesně tak. Máš v sobě tygří moc.“ Odpověděl Gekko’ü a setkal se s Adiným překvapeným výrazem.
„Takže…“ Adha ani nestihla odpovědět, Gekko’ü byl moc rychlý.
„Takže v nejbližší době podstoupíš trénink. Až ho úspěšně zvládneš, můžeš nazvat své propojení za dokonalé.“ Dokončil Gekko’ü a začal svůj směr opět dovnitř domu. Adha za ním.
„Co se ve mně projeví?“ Zeptala se opět Adha, což donutilo jejího přítele se zastavit.
„Každý druh má jiné schopnosti. Pojď za mnou. Když mám co upíjet, líp se mi přemýšlí.“ Pokynul Gekko’ü a společně došli do kuchyně, kde přebývala Saa’ri.
„Ab’bia na’Tigreì in’q, Madre’i.(Máme tady Tygra, matko.)“ Pronesl Gekko’ü, když vcházel do místnosti. Saa’ri zvedla hlavu od své práce a podívala se na dvojici.
„Dentró d’lei?(Uvnitř ní?)“ Zeptala se Saa’ri a setkala se s kývnutím svého syna.
„Chceš jí začít trénovat?“ Zeptala se opět Saa’ri a stočila pohled opět ke své práci.
„Ještě to musím promyslet.“ Odpověděl Gekko’ü a přistoupil k lince. Chtěl si uvařit kafe.
„Dáš si něco? Ať nesedíš na suchu.“ Zeptal se černovlásek přes rameno.
„Ne, díky.“ Řekla Adha a Gekko’ü si přisedl, čekal jen na vodu.
„Takže jsi říkal, že každý druh má jiné schopnosti. Kakkò nám nějak stručně vysvětlil Lyky. Měl pravdu?“ Začala Adha. Saa’ri jen zaujatě poslouchala. Chtěla si schválně ověřit, co její syn ví.
„Co o nich říkal?“ Zeptal se Gekko’ü a šel si zalít kafe.
„Že se prý používají převážně pro přenos zpráv. Umí se udělat neviditelnými a v tomto stavu naberou vyšší rychlost.“ Odpověděla Adha, Gekko’ü si mezitím přisedl.
„Tak to řekl dobře. Lykové tohle umí. Taky je u nich zaznamenána péče o své přátele.“ Začal Gekko’ü, když si míchal kafe v hrnku.
„Tak proto ta změna u Li’iu. Dřív tě chtěla zabít.“ Skočila mu Adha do řeči, jenže Lovec byl v klidu.
„To bylo dávno. No, to by byli Lykové, ti mají neviditelnost, vyšší rychlost a tu péči. Následují Ursíni. Ursín je Kakkò.“ Pokračoval Gekko’ü a trošku se napil.
„Takže má…“ Načala Adha. Snažila se na něco přijít sama, ale jaksi se nedařilo.
„Kakkò má medvědy. Proto nabral takovou velikost. Ursíni se vyznačují velkou silou a odolností. Pokud je Ursín s někým v týmu, právě ten Ursín zaměstnává veškerou sílu. Následují Unciové, to jsem já.“ Pokračoval Gekko’ü dál. Saa’ri mezitím v duchu žasla nad tím, kolik toho její syn ví.
„Víš jaké mám zvíře. Unciové se vyznačují strašnou rychlostí. Jsou schopní předběhnout i Raptiera a ten je hodně rychlý. Zvýšené reflexy, rychlost útoků a rychlost celkově.“ Odmlčel se Lovec opět na chvilku, aby se mohl zase napít.
„Tak teď jsem zvědavá na mě.“ Pronesla Adha se zájmem, načež všichni přítomní zareagovali lehčím smíchem.
„No, s tebou to bude těžší. V boji jsem tě viděl málokdy. Protože všechny tyhle schopnosti jsou potřebné pro boj a přežití. Navíc, Tigridi jsou tak vzácní, že o nich skoro nikdo nic neví.“ Začal Gekko’ü trochu nepovzbudivě.
„Takže se mám nechat překvapit?“ Zeptala se Adha. Její přítel už dorazil svůj hrnek.
„Ne tak docela. Strávil jsem celkem hodně času v Klášteře Čtyř Bohů, abych zjistil něco víc o Mentálním propojení. Hledal jsem převážně i Tigridy, ať vím co čekat, kdybych na nějakého náhodou narazil.“ Načal Gekko’ü, odnesl hrnek a zase se vrátil.
„Byla tam zmínka o zvýšené výdrži, tudíž Tigrid může dělat různé věci bez zastavení.“ Pokračoval Gekko’ü, Saa’ri mezitím dokončila svou práci.
„Slyšela jsem i o nějaké zuřivosti. Že je to vlastnost hlavně pro Tigridy.“ Pronesla Saa’ri, čímž svého syna lehce přerušila.
„Tak to jsi slyšela dobře. Tohle je čistě vlastnost Tigridů. Během té zuřivosti se zlepší všechny smysly, Tigrid je prakticky nezranitelný a odolný vůči veškerému útoku. Když je Tigrid tak zvaně na dně, velkou rychlostí nabere zpět svou sílu, výdrž a sílu útoků. Trošku komplikovaní, ti tygři.“ Zakončil Gekko’ü a trošku se protáhl.
„Bude ten trénink náročný?“ Zeptala se Adha pro informaci. Gekko’ü jen naklonil hlavu, až mu křuplo v krku.
„Ani ne. Jelikož jsou irbisové a tygři skoro to samé, budu vědět, co dělat.“ Odpověděl Gekko’ü klidně, i když ho krk ještě nějakou chvilku bolel.
„Mluvil někdo o trénování? Můžu bejt nápomocnej!“ Ohlásil Kakkò, který se nečekaně zjevil v okně.
„Kdo ten trénink postoupí?“ Zeptal se velký muž se zájmem. Očima těkal ze Saa’ri, na Adhu, na Gekko’üa a zase zpátky.
„Já, ty zvědavče!“ Přiznala Adha, lehce iritována jeho přehnanou zvědavostí.
„Tak to můžem začít!“ Pousmál se Kakkò netrpělivě. Je on blbý? On sám měl problémy zvládat své zvíře.
„Tigreì é’dversa Ursa, grand amisca mi. Sol’awettè avu’probleman.(Tygr je jiný než medvěd, můj velký příteli. Ty sám jsi měl problémy.)“ Připomenul Gekko’ü svému obřímu příteli. Ten si jen pohoršeně odfrkl.
„l’Solà no’splend tu’i-giarne’i.(Slunce nesvítí každý den.)“ Zamrmlal Kakkò a otočil se, takže se lokty opíral o vnější parapet.
Uběhly dva dny. Kakkò nakonec dostal povolení Adhu trénovat. Hlavně, co se týkalo fyzické i psychické síly. Adha zrovna přenášela těžké věci z jednoho místa na druhé.
„Když padla řeč o tréninku, myslela jsem, že to bude normální trénink. A ne veřejně prospěšné práce!“ Nadávala Adha a vztekle odhodila velkou desku na zem.
„Musíš mít sílu, ať své zvíře zvládneš. Jak fyzickou, tak i psychickou.“ Připomínal Kakkò, který se lenivě opíral o zeď opodál. Gekko’ü to vše sledoval z povzdálí. To se mu to najednou mluví.
„Já se na to vy….!“ Vykřikla Adha naštvaně a opustila své ‚pracoviště‘.
„Tak sakra zaber, ne? To není jak hladit chlapa po koulích!“ Zvýšil Kakkò hlas, když ho Adha minula.
„Hej, Ursíne! Co p*****š?!“ Zakřičel Gekko’ü na obra, když zaslechl ten problém.
„N******u, učím!“ Přišla mu odpověď. To je mi teda výuka. Gekko’ü jen odevzdaně povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Takhle veselo je tu pořád?“ Zeptal se právě přicházející Naruto se smíchem.
„Více méně.“ Odpověděl Gekko’ü a společně se zahleděli na dění před nimi. Kakkò právě dostal od Adhy slušnou kopačku mezi nohy. Zatímco se obr svážel v bolestech na zem, Adha nakvašeně odkráčela.
„Dělá teda slušný pokrok, Kočičáku. Sílu má fakt velkou.“ Uznal Naruto vyjeveně a rozpačitě se podrbal na hlavě. Přesně na místě, kde měl ještě zakrytou bouli.
„Aspoň něco ji naučil.“ Pronesl Gekko’ü, neustále se opíral rukama o plot.
„Vlastně, tolikrát jsi nám pomohl a my neudělali nic.“ Zamyslel se Naruto nahlas. S Lovcem vedle něj to ani nehnulo.
„Nech tak. Heh, máma občas říkala jedno. Nebezpečí je kovadlina, na které se kuje důvěra.“ Pousmál se Gekko’ü lehce a narovnal se.
„Jsem rád, že tě můžu nazvat přítelem, Naruto.“ Řekl Gekko’ü už s větším úsměvem a přiložil Narutovi ruku na rameno. Ten ji s úsměvem přijal.
„Nestálo za řeč.“ Gekko’ü už svoji ruku sundal a chtěl se znovu opřít. Jenže to jaksi neudělal.
„Řekni. Co Kiba? Nemůžu na to přestat myslet.“ Zeptal se Gekko’ü nejistě. Přece jen, jeho krystal projel Kibovým tělem.
„Kiba? Ten je v pohodě. Jen taktak si minul důležité orgány. Nic, co by naši medici nezvládli.“ Ujistil ho Naruto s úsměvem, Gekko’ü si zjevně dost oddechl.
„Naruto!“ Zakřičela Sakura z dálky, oslovený byl už zjevně na odchodu.
„Tak zatím, Kočičáku. Prozatím jdeme jinam. Jiná mise.“ Započal Naruto svoje rozloučení a už chtěl odejít.
„Jakou máš misi?“ Zeptal se Gekko’ü se zájmem.
„Přišla zpráva o Sasukeho výskytu nedaleko odtud. Už nám neuteče!“ Odpověděl Naruto a udělal pár kroků ke svému týmu.
„Hodně štěstí.“ Popřál ještě Gekko’ü a Tým 7, ovšem bez Adhy se vydal na misi. Dokonce i Gekko’ü opustil svoje místo a zamířil do svého domu.
„Kakashi nechal Adhu v naší péči. Máme jí prý vytrénovat.“ Oznámila Li’iu, když Gekko’ü procházel chodbou.
„Beino. S takovou to půjde líp.“ Opáčil Gekko’ü a šel dál.
„Prosím tě, počkej! Vypadáš úplně nemožně.“ Pokárala ho Li’iu při pohledu na jeho hlavu.
„Co tím myslíš?“ Nechápal černovlásek. Vždyť barvu na obličeji neměl rozmazanou. V podstatě tam pořád nic neměl.
„Víš co? Rozpusť si vlasy a pojď za mnou.“ Vyzvala ho Li’iu a Gekko’ü poslušně následoval.
„Dopřej si aspoň nějakou přestávku, děvče. Sice nevím, co si na tebe Gekko’ü vymyslí, ale Kakkò tě drtí. Užívej každé volné chvilky.“ Radila Saa’ri Adě, která ještě lehce supěla. Kakkò skončil ve svém pokoji s obkladem.
„Kdyby se neflákal, nestalo by se mu to.“ Zamručela Adha. Z chodby zaslechly Li’iu.
„Zvedej se, impotente! Nachystala jsem ven vodárnu. Dáme si nějakou pauzu.“ Hnala Li’iu obra ven. Ten jen cosi zabručel a už se zvedal, málem hlavou trefil futra.
„Pojďte taky. Gekko’ü už to tam všechno chystá.“ Vytáhla Li’iu zbytek ven a měla pravdu. Gekko’ü zrovna zapaloval uhlík v hořícím ohništi. Vypadal úplně jinak, ale mohl za to nový účes.
„Klídek, už to skoro bude.“ Ujišťoval Gekko’ü nově příchozí. Pár pramenů mu částečně zakrývaly pravé oko, culík mu vedl od středu týla a stejně jako Kakkò, i on měl ve vlasech dvojici modrých korálků. Jen je měl na jednom pramenu na levém spánku, korálky mu dosahovaly do úrovně brady.
„Tak toto si nechám líbit.“ Rozzářil se Kakkò a upaloval k ohništi, jako by ho rozkrok už nebolel.
„Na mě se nedívejte, to byl Unciův nápad.“ Hájila se Li’iu, když ji Saa’ri obdařila nechápavým pohledem.
„Tak jdete, nebo co?“ Zahulákal Gekko’ü na zbylé stojící, když přiložil uhlík na své místo. Kakkò už posedával a potahoval do sebe. Li’iu zrovna přisedávala.
„Tak pojď! Gekko’ü neskládá vodnici jen tak. Určitě má něco v plánu.“ Popohnala Saa’ri stále stojící Adhu.
„Coasa c’è nell’tu ment, figlí?(Co máš na mysli, synu?)“ Zeptala se Saa’ri se zájmem, když i Gekko’ü přisedl a přebíral šlauch. Adha se pomalu přibližovala.
„Ni’net.(Nic)“ Odpověděl Gekko’ü nevinně a potáhl, jen to v těle dýmky zabublalo. Nic netuší. To je super. Adha nakonec taky přisedla, stále okouzlená Gekko’üovým vzhledem. Do vzduchu se mísil pach síry a vůně mentolového kouře.
„Starej dobrej mentol. Uncio, nějak se mi to tvý chování nezdá.“ Zapochyboval Kakkò a propálil pohledem svého přítele. Jenže Gekko’ü na sobě nedával nic znát, jen líně polehával a sledoval, kudy koluje šlauch.
„Neser, Ursíne! To nemůžu někdy nachystat jen tak?“ Zavrčel Gekko’ü nevrle a věnoval se dál sledování. Šlauch zrovna dostala Adha do ruky. Znejistěla.
„Klid, šlukovat to nemusíš.“ Klidnil ji Kakkò, Gekko’ü se jen chytil za čelo. Bože, to je blbec!
„Nedělej si z toho těžkou hlavu. Jen potáhni, neškodí.“ Chopil se Gekko’ü slova a Adha nakonec potáhla. Takhle užívali tak dlouho, dokud jim nedošel veškerý tabák a všechny uhlíky.
Další den ráno Adha ještě pospávala. Vlastně, všichni ještě pospávali, jen Gekko’ü se na zahradě cvičil. Svůj nový účes se už od Li’iu naučil, jen si na obličej pomaloval.
„Jak ty to jen děláš? Vždy mě těmito pohyby dostaneš do varu.“ Ozvalo se z okna, Gekko’ü byl donucen přestat v půlce pohybu.
„Bon’gornei, Li’iu.(Dobré ráno, Li’iu.) Myslel jsem, že Lykové si vždycky přispí.“ Přivítal Gekko’ü svoji kamarádku do nového dne.
„Vždycky se najde nějaká výjimka.“ Pronesla Li’iu a černovlásek přešel blíže k oknu. Po cestě zasouval meč.
„Tak už konečně povíš, co máš v plánu?“ Zeptala se blondýna a zapřela se lokty o parapet.
„Tak dobře. Řeknu to jen tobě.“ Načal Gekko’ü, Li’iu jen čekala na odpověď.
„Adha má dnes narozeniny. Dneska se tu moc nezdržím.“ Přiznal se nakonec. Li’iu se zatvářila podezřele spokojeně.
„Takové menší překvapení, víš jak.“ Pokračoval dál Gekko’ü. Li’iu kývla na souhlas a už chtěla odejít.
„Ma Li’iu… Na favòro.(Ale Li’iu… Laskavost.)“ Stihl ještě černovlásek, takže Li’iu se opět vrátila.
„Řekni Kakkòovi, že se dneska netrénuje. A Adě ani muk! Všichni tři jste zavázáni mlčením. A dohlédni obzvlášť na Kakkòa. Víme, jaký je tlučhuba.“ Nakázal ještě Gekko’ü a chystal se k odchodu.
„Tak já mizím. Musím toho spoustu zařídit. Bude to něco na způsob cesty. Ciao.“ Rozloučil se černovlásek a pomalu vyšel.
„Gekko’ü, ráda bych to s tebou zkusila ještě jednou. Tvoje pohyby mě vždy dostanou do varu.“ Stihla Li’iu ještě říct, načež se Gekko’ü zastavil a ohlédl se přes rameno s úsměvem.
„Možná někdy bude šance.“ Zakončil černovlásek rozhovor, než zmizel. Doslovně se rozplynul v krystalový prach, který ještě nějakou chvilku poletoval na onom místě.
„Takže Adě ani slovo. To bude lehké.“ Připomínala si Li’iu a zmizela v útrobách domu. Adha se toho dne probudila asi až kolem oběda. Ještě nic netušila. Ale snažila se něco málo zjistit. Jenže pokus o odposlech se ukázal jako neúspěšný.
Kdesi severně od Suh’raqu se shromažďovala menší armáda, převážně černě oděných lidí.
„No’i at’acher’emo mat’nà su’siva!(Zaútočíme zítra ráno.)“ Rozkázal jejich velitel, mužstvo se mezitím ještě připravovalo. Vyčkávali na správnou příležitost.
Nastalo pozdní odpoledne. Adha mezitím objevila na cestě ležícího irbise a vzala ho k sobě. Bylo jí řečeno, že i komunikace se zvířaty zlepší její trénink.
„Jak je to možné? Ten Irbis měl na těle stejné jizvy, jako má Gekko’ü. Co se děje?“ Ptala se Adha sama sebe, když posedávala na zahradě s okarínou v ruce.
„Ale co? Náhody se stávají.“ Řekla si sama pro sebe a přiložila okarínu k ústům.
„Ty… umět hrát?“ Ozvalo se nad ní. Na střeše seděl ten Irbis, zjevně sledoval okolí.
„Ani moc ne. Spíš mi to nejde.“ Odpověděla Adha s mírným smíchem. Irbis seskočil ze střechy.
„Zahrát něco.“ Pobídl ji Irbis lámaně. Ano, byl to Gekko’ü, jen v kompletní zvířecí formě. A když je někdo úplným zvířetem, slova se těžko hledají.
„Něco bych možná uměla, ale nejsem si jistá.“ Snažila se Adha vymluvit nejistě. Ale Irbis byl neoblomný.
„Zkusit to.“ Pobídl ještě Irbis a lehce drcnul hlavou Adě do ramene.
„Tak dobře. Ale neviň mě, když to nebude dobré.“ Povolila Adha s úsměvem a pohladila Irbise po hlavě. Pak se ale zhluboka nadechla a začala hrát. Irbis složil zadek na zem a zaposlouchal se. Ta melodie mu přišla povědomá. Já tu melodii odněkud znám! Ale odkud? Kdo mi to hrál? Zatímco Adha nerušeně hrála, Irbis pociťoval na svém těle nějaké změny. Se zájmem se podíval na svoji tlapu. Ta se pomalu a bezbolestně měnila zpět na lidskou ruku. No jasně! Hudba potlačí Zvířecí přeměnu! Adho, ty jsi na to kápla! Irbisovi se začal stahovat ocas zpět do těla. Celou dobu hraní měla Adha zavřené oči, takže neviděla ty změny. Teď už na trávě neseděl Irbis, ale Gekko’ü, i když ještě posetý fleky a s šedší pokožkou. V rychlosti sundal kovový náramek a rukavici na levé ruce. Já si to myslel, že to funguje jako Pečeť. Gekko’ü sledoval své levé předloktí, hlavně znak na něm. Nejprve se do znaku vpila šedá barva, následně fleky.
„Tak, snad se líbilo.“ Řekla Adha, když dohrála poslední tóny. Spokojenost ale vystřídalo překvapení, když zjistila, kdo sedí vedle ní.
„Gekko’ü? To jsi…“ Zalapala po dechu. Lovec se jen usmíval.
„Sí, byl jsem to já. Nějak se mi povedlo se stát úplným Unciou, ale neznal jsem lék na cestu zpátky.“ Začal Gekko’ü s vysvětlováním. Adha jen užasle hleděla.
„Tak ale jak?“ Nechápala. Její přítel si mezitím natáhl rukavici a poté i kovový náramek.
„Ty jsi našla lék. Myslím, že ta melodie dokáže odvrátit účinky.“ Odpověděl Gekko’ü a postavil se.
„Dneska jsi netrénovala. Byl pro to dobrý důvod. Pokud ale chceš vědět proč, následuj krystaly. Na konci cesty tě budu čekat.“ Pronesl černovlásek letmo do větru a opět se začal rozplývat na prach.
„Následuj krystaly? Tak fajn, jdeme na to!“ Popohnala se Adha, když její společník úplně zmizel. První krystal ji vyváděl ven ze zahrady. Trochu znejistěla. Sama se po Suh’raiqu netoulala, natož tak v noci. Pak se ale nadechla a vyrazila za zářícími krystaly. Zhruba v polovině cesty padla tma.
„Bezva! Teď nevidím ani na krok.“ Postěžovala si Adha po cestě, ale koutkem oka zahlédla další krystal. Hbitě se vydala dál po cestě.
„Počkat! Je to tygr? Bez pochyby je!“ Přesně tak. V cestě stál silně vypadající bílý tygr.
„Takže ty jsi od teď jedna z nás?“ Zeptal se tygr ženským hlasem.
„No… skoro.“ Odpověděla Adha nejistě. Tygřice se vydala jejím směrem.
„Pak jistě víš, že stát se jedním z nás není žádný med. Máš někoho, kdo by tě učil?“ Otázala se Tygřice, když se Adha skrčila a dívala se tygřici do očí. Přesně tak ji to Gekko’ü učil. Z očí vychází veškerý pohyb.
„Mám. Jmenuje se Gekko’ü Tokush’gåwa.“ Odpověděla Adha a Tygřice se zastavila asi tak metr od ní.
„Uncia…“ Zamumlala Tygřice a podívala se na jeden krystal, který ukazoval další směr.
„Vy víte, kdo to je?“ Tygřice kývla hlavou na souhlas.
„Zvláštní ten kluk, že? Gekko’ü. Říká se, že on je srdcem i duší všech zvířat tady, v Zemi Mrazu.“ Pronesla Tygřice, když stáčela pohled zpět na Adhu.
„Až tak? Mimochodem, jsem Adha.“ Představila se Adha uctivě, což tygřici mírně zaskočilo.
„Koukám, že tě už učil úctě k nám. Tak to má být. Jmenuju se Tigris.“ Představila se i tygřice a nabídla Adě svoji společnost.
„Co že ty tu bloudíš tak sama?“ Zeptala se Tigris. Nevěděly, že do cíle jim chybí asi tak ještě čtvrtka cesty.
„Nevím, kam se ostatní poděli. Zrovna na moje narozeniny.“ Odpověděla Adha mírně zklamaně.
„Dneska? Kolik slavíš?“ Zeptala se Tigris po cestě. Když už měly být kamarádky, tak se vším všudy.
„Sedmnáctiny. Divím se, že stále o tom mám přehled.“ Odpověděla Adha znovu s lehčím smíchem.
„Dav’ro? Bun complè!(Vážně? Všechno nejlepší!)“ Popřála jí Tigris. Aspoň někdo za dnešek. A klika, že tomu Adha rozuměla.
„Grazzo. Teda, aspoň doufám, že to tak bylo.“ Poděkovala Adha a společně šly dál.
„Tigris, můžu se tě na něco zeptat?“ Nikdo z těch dvou nechtěl udržovat ticho.
„Pokud budu schopná odpovědět.“ Potvrdila Tigris. Po cestě se snažila si všimnout všeho, co šlo.
„Jak je možné, že v poslední době tu všichni mluví Tohk’shaawsky? Pamatuju si, že ještě před pár lety jsem byla u Lovců, kteří mluvili jinak.“ Vyřkla Adha svoji otázku. Tigris vypadala, že se snaží najít odpověď.
„Nejspíš nějaká dohoda, nebo tak něco. Nejsem si jistá, zkus se zeptat Gekko’üa. Pokud je vážně tak chytrý, jak říkáš, tak by měl vědět odpověď.“ Pokusila se Tigris o odpověď, sama si nebyla jistá. Lidské dohody šly mimo ní.
„Cesta tady končí. To bylo všechno?“ Nechápala Adha, když se zastavila u jedné hospůdky.
„Všechno?“ Zeptala se Tigris se zájmem. Adha hledala po kapsách lístečky, co občas našla u nějakého krystalu.
„Nejspíš to měly být indicie.“ Pronesla Adha a ukázala Tigris lístečky. Byly napsané nějakým písmem, kterým ale Tigris rozuměla.
„Buď, anebo hádanky. Však poslouchej. Ať tvé srdce mě vyhledá, cesta čeká tě daleká. Nechť Osud a tygři ti pomáhej, po mých stopách se vydej. Divné, co?“ Přeložila Tigris psaní na jednom lístečku.
„Skoro mi to přijde jako báseň. Pak se na to podíváme, až tohle skončí. Tak pojď, má nová kamarádko. Ať už nás čeká cokoliv, je to tady.“ Pobídla Adha tygřici odhodlaně a schovala si lístečky.
„No, jsi na dobré cestě. Tigridi musí být odhodlaní.“ Pochválila Tigris a společně vešly do hospůdky.
„To si snad…!“ Hlesla Adha, jenže její přátelé byli rychlejší.
„Sòrprésa!(Překvapení!)“ Vykřikli Kakkò, Li’iu a Saa’ri jednohlasně. Byl tam i její tým, který ovšem vykřikl normálně.
„No to si snad… Jak jste to věděli? Vždyť jsem o tom nikomu neříkala.“ Nevěřila Adha svým očím, když se trojice Lovců rozestoupila a odhalila slušný dort.
„Oni ne. Přišel jsem na to sám.“ Ozval se Gekko’ü za jejími zády. Adha se otočila za zdrojem.
„A ty jsi to věděl jak?“ Propálila Adha černovláska podezřívavým pohledem.
„Mám své způsoby. Dělám si srandu. Sama jsi mi to řekla.“ Vysvětlil Gekko’ü klidně.
„Vážně?“
„Možná jsi na to zapomněla, na tom už nesejde. Užívej, mièla(zlato.)“ Popohnal Gekko’ü s úsměvem. Místo toho se mu ale Adha samou radostí vrhla kolem krku.
„Děkuju, Gekko’ü! Líp jsem si je nemohla přát.“ Zašeptala Adha do ramene černovláska. Ucítila Gekko’üovy ruce kolem svého pasu a z okolí zaslechla ještě větší aplaus a pískot.
„Všechno nejlepší, Adho.“ Popřál Gekko’ü a vtiskl Adě pusu do vlasů.
„Páni! Ty jsi ho zřídila.“ Žasla Saa’ri při pohledu na zbitého Kakkòa, o kterého se starala Li’iu.
„Sám si o to řekl!“ Zavrčela Adha a hledala nějakou aktivitu, při které by se mohla uklidnit. Pokračoval další den tréninku, Adiny postupy ochutnal Kakkò na vlastní kůži.
„Kdyby mě někdo hledal, jsem na lovu!“ Houknul Gekko’ü, než proskočil oknem a zmizel v nedalekém lese. Zásoby rapidně ubývaly.
„To teda musíte mít radost, když se vám tu po domě prohání další zvíře.“ Uznala Sakura se smíchem, když zpozorovala to kočkování mezi tygrem a irbisem.
„Člověk si jednou zvykne. Navíc, aspoň je o zábavu postaráno.“ Řekla Saa’ri s klidem. Naruto si po cestě všiml divného starce. Přišel mu podezřele povědomý. Náhle ten stařec zmizel v záblesku a objevil se na vzdáleném kopci.
„Sakra!“ Zaklel Naruto a běžel do domu, aby zburcoval ostatní. Stařec na kopci chvilku sledoval dění v Suh’raiqu.
„Com’inc‘-àmi!(Můžeme začít!)“ Promluvil stařec tiše a začal jednat. Suh’raiqem otřásl výbuch.