Fade into the Moonlight, 009- Úkoly pro místní

„Přežij to, Uncio.“ Poradil mu Kakkò, než odebral zbytek konvoje dál po cestě.
„Tak si pro mě pojďte.“ Vyzval černovlásek ještěry. Ti se k němu nestihli ani dostat, Gekko’ü je už odváděl jiným směrem. Závod začíná!
Sotva, co se zbytek konvoje odebral o kus dál, Gekko’ü už běžel jiným směrem a odváděl své pronásledovatele pryč. Bezva! Chytli se všichni! Gekko’ü utíkal, co mu síly stačily, někdy nemusel použít ani sílu Unciů. Mrštný byl dost. Raptieři mu byli v závěsu, usilovně přemýšleli, aby dostali aspoň jeho. Jenže Gekko’ü jim vždycky o vlásek unikl.
„Cazze’ia’ro! Grand ‘ama!(Do p**i! Velká máma!)“ Vyjekl Gekko’ü, když mezi stromy zpozoroval blížící se kolos. Asi třikrát uhnul jejímu ocasu, než se rozhodl pro stromy.
„Že já vůl!“ Vyčítal si černovlásek a začal se pohybovat ve stromech. Raptieři zjevně nemohli svoji kořist nalézt. Když budu takhle dál pokračovat, ztratím je úplně. Jenže jeho vítězství bylo krátké. Raptieři opět zachytili jeho stopu. Honička opět začala.
„Nesnáším tyhle mrchy!“ Zaklel Gekko’ü a svižně se pohyboval po větvích dál. Hlavně oproti Velké mámě mám nevýhodu. Moje rychlost nestačí. Náhle, o kus dál v lese něco mocně zařvalo. Všichni se zastavili v nějaké poloze a podívali se tím směrem. Gekko’ü se krčil na větvi, pod ním Velká máma. Taktéž pátrala po tom, kdo ruší při honu. To něco zařvalo znovu a to se už všichni Raptieři vydali za zdrojem zvuku. Jakmile zmizel poslední ještěr, co by ocasem švihnul, Gekko’ü se unaveně posadil na větev a oddechoval.
„Můžu děkovat jedině Osudu za toho, kdo je odlákal.“ Pronesl černovlásek, načež se zvedl a stočil pohled zpět k Planině.
„Tak fajn. Teď dostihnout můj konvoj.“ Uznal, než na jeho tělo vyjely fleky a větev náhle zůstala opuštěná. Do lesa se opět vrátil klid.
K jeho udivení, Gekko’ü dorazil do chrámu dříve. Že by někde zabloudili? Gekko’ü vzhlédl k vrcholu budovy.
„To by mi mělo pomoct.“ Zabručel černovlásek pod vousy a začal se škrábat na vrchol. Jeho lezecké schopnosti byly opravdu něco. To jsme v Suh’raiqu strávili tolik času? Jaké je vlastně období? Začaly se stahovat mračna a mírná mlha pomalu začala zahlazovat okolí. Z vrcholku sledoval všechno kolem modrýma očima.
„Sí. Jsou na správné cestě.“ Pousmál se Gekko’ü a seskočil. Dopadl ladně, bez jakékoliv újmy na zdraví.
„Tak tady nás chtěl zavést.“ Uznal Kakkò, když v ten samý moment Gekko’üova dopadu dorazil do chrámu. Chrám byl obrovský, ale ještě měl nějaké podzemní prostory, do kterých Gekko’ü vedl už jen své přátele. Poslední dva muži z konvoje padli za oběť.
„Simo qí.(Jsme tady.)“ Ohlásil černovlásek a otevřel obří dveře z černé oceli. Místnost, která se před nimi otevřela, byla obrovská, skoro jako obvod celého chrámu.
„Páni!“ To byly jediné slova, co Gekko’üovi přátelé byli schopni vydat. Gekko’ü přešel do šedého středu, v němž bylo několik černých kruhů.
„Vítejte v Chrámu Rabida. Jsme na hranici mezi subpolárním a polárním klimatem. Na nějaký čas tu zůstaneme, dokud neuznám Adino Mentální propojení za dostatečné.“ Vysvětlil Gekko’ü, když stál uprostřed nejmenšího kruhu.
„Jak jsi sakra věděl o tomhle místě?“ Zeptal se Kakkò, když se porozhlédl kolem.
„Každý Lovec se tu učí.“ Odpověděl Gekko’ü, než stočil pohled na Adhu.
„Trénink Síly máš už za sebou. Jestli chceš, můžeš se ještě vypilovat. Prozatím tu ale budeš cvičit, co se týče tvých smyslů a bojových schopností. Rozuměla jsi?“ Adha přikývla, s čímž byl Gekko’ü spokojen.
„Beino. Tak tedy můžeme začít.“ Řekl Gekko’ü s úsměvem.
Poslední zbytky dne trávila Adha posledním učivem v Síle. Její pokrok byl vskutku ohromný. Následující den ráno vstal Gekko’ü a Adha brzy, aby se Adha naučila co nejvíc.
„Tak, teď tě čeká Trénink bojových schopností, převážně šermu. Víš, jakým způsobem Lovci bojují. Jakým způsobem bojuju já. Předpokládám, že tvůj styl boje beze zbraně je dobrý, takže si tě procvičím v šermu. Chytej!“ Vysvětlil Gekko’ü a hodil Adě jednu dřevěnou katanu. Sám taky jednu vytáhl.
„Všimni si těch kruhů kolem tebe. Tyhle cvičné kruhy znázorňují tvůj postup. Ty jsi prozatím tady.“ Začal Gekko’ü a postavil se na okraj úplně posledního kruhu. Sama Adha stála v úplném středu.
„Mohl bych říct, že je to tvůj prostor, ve kterém můžeš manévrovat. Čím více se budeš zlepšovat…“ Pokračoval Gekko’ü a začal kráčet směrem k Adě, „… tím menší prostor budeš mít. Až nakonec…“ to už Gekko’ü stál přímo u Adhy.
„Budeš tak dobrá a nebudeš muset se hnout z místa.“ Zakončil černovlásek. Adha kývla, jako že rozumí. Ve skutečnosti se ale snažila pochopit alespoň půlku výkladu.
„Tvůj momentální úkol je jednoduchý. Ukázat mi, co v tobě je. Připravená?“ Vyzval Gekko’ü a párkrát protočil katanu v ruce.
„Rada na začátek. Dávej pozor na svoje ruce.“ Poradil ještě, když se Adha postavila do postoje.
„Z jakého důvodu?“ Nechápala Adha. Gekko’ü se už mezitím taky připravil.
„Uvidíš. Avan!“ Stačil jediný výkřik a ti dva byli v sobě. Gekko’ü bojoval klidně, mohl si to dovolit, sám byl v šermu dobrý. Adha věděla něco málo a snažila se vydržet.
„Ruce!“ Upozorňoval Gekko’ü snad poněkolikáté během šermu. Hned na to Adina pravačka nevydržela úchop a byla beze zbraně.
„Teď už víš, proč si dávat pozor na ruce.“ Upozornil Gekko’ü a podal Adě katanu zpátky.
„Ale do toho se časem dostaneš. A můžu říct, že tvůj trénink bude pokračovat. Máš na to talent. Teď si odpočiň.“ Pronesl Gekko’ü s úsměvem, sklidil dřevěné meče a vyrazil na lov. Adha si mezitím někde sedla a čekala na ostatní. Někdo nakonec přišel.
„Zdravím, Li’iu.“ Pozdravila Adha, když spatřila vedle sebe bílou hřívu. Li’iu byla ještě mírně rozespalá.
„Tobě taky ahoj.“ Opáčila Li’iu a přešla doprostřed cvičiště. Tam hodila slušný a elegantní přemet a už byla kompletně probuzená.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptala se Adha nechápavě, když Li’iu přisedla. Od její kamarádky vyšlo jen slabé uchechtnutí.
„Ham’id mě takhle budíval. Nějak jsem si na to navykla.“ Odpověděla bělovlasá se smíchem, hned na to se ale rozhlédla kolem.
„A co že ty tu tak brzo?“ Zeptala se pro změnu Li’iu.
„Trénovala jsem šerm s Gekko’üem. Mám se toho hodně co naučit.“ Odpověděla Adha mírně zklamaně.
„A kde šel Uncia?“ Vyzvídala Li’iu dál. Venku se mezitím Gekko’ü tahal s úlovkem.
„Šel na lov.“ Odpověděla Adha snad ještě zklamaněji a povzdechla si. Li’iu sice dělala, že rozumí, ale jedna věc jí nedala pokoj.
„Nezníš moc nadšeně. Co se děje? Nelíbí se ti, že se Gekko’ü zajímá víc o ostatní věci než o tebe?“ Vyzvídala Li’iu, načež Adha smutně přikývla. Venku Gekko’ü zuřivě bránil svůj úlovek proti další smečce Miq’herů.
„Byla jsem s tím klukem rok. A zjistila jsem, že ať už dělá cokoliv, tak proto má dobrý důvod. Víš, on si toho prožil mnoho, většinu z toho to ale byly špatné vzpomínky. Ztráta rodiny v mladém věku, zažil si zradu a zklamání… musíš se pokusit ho pochopit. Když mu někdo přirostl k srdci a následně zemřel, Gekko’ü to vždycky nesl těžce a k něčemu se zapřísáhl. On není složitá osoba, jen je někdy potíž ho rozlousknout. Neboj se. Až bude mít pocit, že všechno jede dobře, uvidíš, jak se ti začne věnovat. Ani se ho nezbavíš.“ Řekla Li’iu s úsměvem. Znala Gekko’üa dobře, tak mohla poradit.
„Takže ho mám prozatím nechat?“ Zeptala se Adha. Venku se začalo něco rozjíždět.
„Ne tak docela. Víš jak se říká. Každý potřebuje lásku. Gekko’ü obzvlášť. On se jen potřebuje zbavit těch věcí, které mu nezaberou tolik času.“ Odpověděla Li’iu kamarádsky, jenže Adha ji náhle zarazila. Něco začalo vrážet do dveří. Holky si vyměnily nechápavé pohledy.
„Nech mě bejt!!! Kua pusť mě!!!“ Ozval se jeden hlas zpoza dveří, který zněl jako Kakkò.
„Koukej na to zapomenout!!!“ Ozval se druhý, který snad zněl ještě víc naštvaněji než první. Holky nevěděly, o co jde. Padly ještě dvě rány na dveře. Při poslední ráně se dveře rozletěly a s nimi někdo vyletěl na cvičiště.
„Co se děje?“ Chtěla vědět Adha, když Gekko’ü vpochodoval do dveří úplně naštvaný. Kakkò se ani nestihl vyhrabat z trosek dveří a už dostal ránu do zátylku, která ho vtrhla do mdlob. Něco dalšího prošvihlo vzduchem a trefilo to černovláska do brady. Li’iu stála v obranném postoji, z konečků její hřívy jí odkapávala krev. Gekko’ü se podíval po zdroji, pohled do Li’iných šedých očí ho usměrnil. Utřel si už tak dost potlučený obličej a rezignovaně odešel. V místě, kde předtím stály dveře, ještě zasadil ránu loktem do kusu dveří, který tam ještě visel.
„Už zase.“ Pronesla Li’iu zklamaně a očistila si konečky vlasů od krve.
„Zase? Co se děje?“ Vyzvídala Adha. Li’iu si opět přisedla.
„Kakkò je poslední dobou nechvalně znám pro své záchvaty zuřivosti, což Gekko’üa začíná pekelně štvát. Vždycky to skončí rvačkou.“ Uvrhla Li’iu svoji kamarádku do děje.
„Viděla jsi, jakým stylem to probíhá. Dost tvrdě. A já nechci, aby to dopadlo ještě hůř. Možná na to nevypadám, ale mám je oba ráda.“ Přiznala Li’iu posmutněle. Kakkò se mezitím stihl sebrat a odejít pryč.
„Tím neříkám, že ti chci Gekko’üa přebrat. Je pro mě jako můj vlastní bráška.“ Pokračovala Li’iu s mírným úsměvem.
„Spíš máš větší city k Ursínovi, co?“ Zeptala se Adha se zájmem, čímž Li’iu pořádně zaskočila.
„Nebuď hloupá!“ Li’iu to chtěla zapřít, ale Adha byla neodbytná.
„Ty nebuď blbá! Vidím, jakým stylem s Kakkòem jednáš. Já to poznám.“ Pokračovala Adha pevně a zvedla. Rozhodla se najít černovláska. Teď už věděla jak na to.
„Jen si uvědom, co chceš. Není důvod si to nalhávat.“ Poradila Adha a ušla pár kroků.
„Kam jdeš?“ Vyzvídala Li’iu. V hlavě jí to šrotovalo.
„Za Gekko’üem. Vím, kde je. Cítím ho.“ Odpověděla Adha, Li’iu sklopila pohled.
„Poslední dobou máš zlepšené vnímání a ostatní smysly. Zdá se, že se budeš drtit jen v šermu.“ Zamumlala Li’iu, Adha už skoro opouštěla cvičiště.
„Adho!“ Adha se zastavila v půlce kroku, aby se mohla ohlédnout.
„Děkuju.“ Zašeptala Li’iu, jenže ozvěna donesla její slova až k Adě.
„Od toho jsou kamarádky.“ Řekla Adha s úsměvem a odešla. Nechala tam Li’iu napospas přemýšlení.
Uběhly tak tři dny a Adha byla v šermu mnohem lepší a lepší. Li’in vlk Fenrir donesl zprávu, že se Lovci mají co nejdříve přesunout do Shimogakure. Kakashiho zjevně něco trápí. Tak to tady zakončíme rychle. Gekko’ü byl obeznámen s Adiným pokrokem, rozhodl se tedy pro jedno.
„Učíš se velmi rychle, což mě těší. Za takový krátký čas ses stihla dostat až do středu. Patří ti mé uznání.“ Uznal Gekko’ü, když stál naproti Adhy s katanou v pravačce.
„Díky.“ Poděkovala Adha mírně rozpačitě, ale Gekko’ü pokračoval dál.
„Ale být tebou, tak ještě neusínám na vavřínech. Čeká tě ještě jedno. Poslední zkouška.“ S těmito slovy hodil Adě katanu, co držel v ruce.
„Ukaž mi, co všechno ses naučila. Souboj končí až tehdy, kdy jeden z nás přijde o svou zbraň.“ Navrhl Gekko’ü a Adha vytasila. Pochvu odhodila někam do zákoutí. Gekko’ü taky vytasil a pustili se do boje.
„Zdá se mi to, nebo jejich styl šermu vypadá jak vzájemnej tanec?“ Zeptal se Kakkò, když ty dva sledoval. Měl z části pravdu. Co zprvu vypadalo jako souboj, mělo v sobě i drobnější část tance.
„Nezdá se ti to. Jsem zvědavá, čím nás ta holka ještě překvapí.“ Uvažovala Li’iu při pohledu na dvojici.
„Jestli je tohle styl boje Felínů, tak mě po**r na holý záda.“ Zamrmlal Kakkò. Šermířská dvojice bojovala zuřivě, obzvlášť z dívčiny strany. Bezva! Využívá svojí Tygří stránku! Chytrý tah, Adho! Gekko’ü přešel do protiútoku. Z levé dlaně si nechal vysunout menší krystalový bodec, ale nečekal, že Adha použije Chakrový skalpel.
„Nemůžeš jim to mít za zlé. Felíni si zakládají na mrštnosti, na rozdíl od nás Nefelínů.“ Připomněla Li’iu a sledovala dvojici dál. Kakkò ji nenápadně sledoval.
„Sekne ti to, Lyko.“ Zamumlal Kakkò suše a sledoval dál souboj. Li’iu se na něj nechápavě podívala, ale pak se opět otočila na Gekko’üa s Adhou. Souboj na jednom místě. Rány létaly rychle, netrénované oko mělo problém něco vidět. Adha se hodlala zaútočit, učinit zvedák s mečem. Jenže jakmile katanu srovnala vodorovně, Gekko’ü ji rychle odzbrojil, ale ještě nějakou chvilku si s katanou točil kolem své čepele. Rychlejší než výboj elektřiny, Gekko’üův kop poslal nebohou Adhu ke zdi, hned na to letěla vržená katana, která se naštěstí zabodla vedle Adiny hlavy. Sice těsně, ale mimo.
„Super! Super! Aspoň něco jsem tě naučil.“ Pochválil Gekko’ü mezi nádechy a výdechy.
„Takže… co tedy?“ Zeptala se Adha se zájmem a přešla blíž. Katanu nechala zabodnutou ve zdi.
„Uspěla jsi. Tvoje Mentální propojení je nyní dokonalé.“ Vysvětlil Gekko’ü s úsměvem, když si zasouval svůj meč zpět na záda. Adha mu samou radostí skočila kolem krku.
„Tak a co teď, veliteli výpravy?“ Zeptal se Kakkò zvědavě, když Gekko’ü opět našel svoji stabilitu.
„Vyrazíme do Shimogakure. Sbalte nejnutnější.“ Nakázal černovlásek a cvičiště opět osiřelo. Jen katana zabodnutá ve zdi prozrazovala něčí, tehdejší přítomnost.
Cesta se obešla bez komplikací, čtveřice došla k branám Shimogakure.
„Řekl ti Fenrir, kde přebývají?“ Zeptal se Gekko’ü směrem na Li’iu. Ta jen přikývla a jala se vést cestu.
„Dobře, že jste tady. Mám pro vás spoustu novinek.“ Pronesl Kakashi, když Lovci vešli.
„Tak spusť.“ Pobídl ho Gekko’ü. Zbytek jeho přátel si mezitím udělal pohodlí.
„Tito ninjové nejsou nějak rasově zatrpklí. Záleží jim hlavně na chování.“ Začal Kakashi. Gekko’ü si mezitím odložil popruh s mečem.
„A to znamená co?“ Žádal černovlásek odpovědi.
„Že stojí při vás. Ti Lovci, se kterýma věčně bojujete, ti znázorňují problém. Možná, že kdyby někdo z vás zašel za vedením, pověděli by vám víc. Tohle je vaše válka. My vám jen pomáháme.“ Řekl Kakashi na vysvětlení.
„Každá ruka dobrá. Beino, já tam zajdu. Ještě dnes.“ Přijal Gekko’ü s úsměvem, vyzbrojil se a vyrazil na vedení vesnice.
Informací se dozvěděl hodně, ale i tak mu něco nesedělo. Na jeho chování se mi něco nezdálo. Měl bych tomu přijít na kloub co nejrychleji. Gekko’ü byl tak zamyšlený, že skoro ani nevnímal okolí. Probral se, až když narazil do něčeho tvrdého.
„Sleduj svůj krok, prcku!“ Vystartoval Kakkò, ale zmírnil se, když rozpoznal Gekko’üa.
„Salvia, Kakkò. Kde jsi to sebral?“ Zjišťoval Gekko’ü při pohledu na obrněného Ursína. Právě měl na sobě prsní pláty z bílé oceli.
„Poslouchej. Věci se mají takhle. Kakashi nám vzkazuje, abychom se hodili do gala, ať nevypadáme jak nějací ušmudlánci. On a Yamato nám všem dali nějaký prachy na koupi novejch věcí.“ Vysvětlil obr a podal Gekko’üovi pár peněz, který je přijal.
„Grazzo. Jen, kdo je Yamato?“ Chtěl vědět černovlásek, když si uschoval peníze.
„Proto jsem tu. Kakashi mi řekl, abych tě co nejrychleji vyhledal. Soudě podle jeho tónu to musí bejt něco urgentního. Za mnou!“ Zavelel Kakkò a zavedl černovláska zpět do domu, kde přebýval Tým 7.
„Ah, Gekkou! Tady jsi. Pojď, přisedni mezi nás.“ Přivítal Kakashi nově příchozího. Gekko’ü tedy uposlechl.
„Seznamte se. Yamato a Sai. Yamato a Saii, tohle je Gekkou.“ Představil mezitím Kakashi zbylé členy týmu. Ti kývli na pozdrav.
„Zdravím.“ Vydal ze sebe Gekko’ü, než stočil pohled opět na Kakashiho.
„Oč jde?“ Obdařil ho nechápavým pohledem. Kakashi jen vytáhl tři papírky.
„Hned vysvětlím. Toto jsou speciální Chakrové papírky, které reagují na Chakru. Vy tři ji v sobě máte, je z vás cítit. Nějakým způsobem do toho papírku vaši Chakru prostě vložte.“ Vysvětlil Kakashi a rozdal papírky. Kakkò svůj hořící kousek hned zahodil.
„Tak to máme oheň.“ Uznal Kakashi. Sotva, co Li’iu vzala papírek do ruky, hned posmutněla. Rozpadl se na prach.
„A mám po papírku.“ Utrousila smutně.
„Ne tak docela. Máš zemi.“ Chlácholil ji Yamato a všichni stočili pohled na Gekko’üa, který položil svůj papírek na zem. Papírek se nejprve roztrhl na dva. Jedna půlka se rozpadla na prach, druhá navlhla.
„Vítr, voda a země?“ Nechápal Yamato. Kakashi ale čekal něco dalšího.
„Ne úplně. Koukni.“ Vypravil Kakashi a ukázal na Gekko’üův papírek. Na prašné formě papírku vyrašil krystal, na zvlhlé půlce vyrašil ledový blok.
„Nevídané.“ Žasl Naruto. Gekko’ü nerozuměl jejich reakcím. Tak mám pět elementů. No a co?
„Abych pravdu řekl, tak jsi první člověk, co znám, aby měl tolik elementů. Ty jsi musel svůj krystal cvičit?“ Otázal se Kakashi, když posbíral zbytky papírků.
„No.(Ne.) Umím to už od narození.“ Odpověděl Gekko’ü a chtěl se zvednout.
„Že by Kekkei Genkai?“ Navrhl Yamato. Gekko’ü už stál a chystal se k odchodu.
„Nejsem si jist. Kam jdeš?“ Odpověděl zprvu Kakashi, ale pak si všiml odcházejícího Gekko’üa a musel na něj houknout.
„Jdu si jen něco vyřídit. Trénovat můžu později.“ Přišla mu odpověď a dveře se zavřely. Kakkò běžel hned za ním.
„Poslouchej. Doporučil bych ti, aby ses nejprv mrknul ke krejčímu. Za malou částku tam na tebe beztak bude něco mít. Pak si zajdi ke kovářovi pro brnění.“ Poradil Kakkò a Gekko’ü vyrazil.
Černovlásek došel k jedné budově, kde tušil krejčířství. Klepnul na dveře a vešel. Obchod se zdál prázdný.
„Haló? Někdo doma?“ Upoutal na sebe pozornost. Hned na to zpoza jednoho regálu vyšel starší muž s brýlemi.
„Vítej, pane! A pokud jste Lovec tak… Beniverari? Nějak tak to bylo?“ Začal krejčí nejistě, z čehož se Gekko’ü mírně pousmál.
„Sí, je to takhle.“ Poradil Gekko’ü a nenápadně si prohlédl svůj oblek. Poslední útěk před Raptiery mu ubralo na pár vláknech.
„No, jak můžu posloužit?“ Nabídl se krejčí, když si narovnal brýle na nose.
„Známý mi řekl, že prý tady se dá sehnat nejkvalitnější oblečení.“ Odpověděl Gekko’ü a krejčímu se rozsvítily oči.
„Vy jste Lovec, že? Poznávám váš styl. Pojďte za mnou! Mám něco, co vám padne dokonale.“ Nakázal krejčí a odváděl Gekko’üa k jedné figuríně. Na té byl stejný plášť, jaký měl Gekko’ü momentálně na sobě, ale i s menšími rozdíly. Plášť vůbec neměl popruhy na hrudi a spodek byl delší, dosahoval by Gekko’üovi ke kotníkům.
„Musel jste si toho zažít hodně, když se vám povedlo si svůj oblek takhle zničit.“ Uznal krejčí, když pozoroval Gekko’üa.
„Vedu tak trošku rušný život. Ale beru to. Vypadá to dobře.“ Pronesl Gekko’ü, což vedlo krejčího k ještě větší radosti.
„Tak to se mi líbí! Zákazník, který ví, co chce. Ještě něco k tomu?“ Nabízel krejčí další zboží. Gekko’ü se rozhlížel kolem.
„Nové rukavice a popruh by se taky hodil.“ Odpověděl Gekko’ü. S tímhle chlapíkem si bude ještě dobře rozumět.
Gekko’ü vyšel již nově oděn. O staré oblečení se postaral sám krejčí. Zatímco Gekko’ü postával venku, kontroloval si svůj nový vzhled. Plášť mu sedl dobře, aspoň nemusel věčně myslet na ty řemínky. Popruh na meč se taky změnil. Hlavní popruh tentokrát vedl přes pravé rameno, na levém měl menší přídavek, takže vepředu i vzadu popruh vypadal jako Y. Opasek zůstal stejný, kalhoty a boty taktéž, ale rukavice prodělaly změnu. Krejčímu se povedlo původní oddělit a našít na černé “rukávy“(to, co měl pod rukávy pláště) kožené, bezprsté rukavice. Beino. Teď ten kovář. Jak Gekko’ü usmyslel, tak učinil. Kovárnu našel hned. Jenom z té budovy sálalo teplo.
„Čím mohu posloužit, Lovecký příteli?“ Pozdravil mladý kovář, když Gekko’ü vstoupil.
„Salvia. Dostal jsem doporučení od přítele, že bych si tu mohl zajít pro brnění, nebo tak nějak.“ Řekl Gekko’ü, když přešel k pultu.
„Hmm, jak vypadal ten přítel?“ Vyzvídal kovář se zájmem.
„Vysoký, mohutný, skoro žádné vlasy, jantarově žluté oči, samá jizva… mám pokračovat?“ Popsal Gekko’ü a kovář uznale zakýval hlavou.
„Ano, už vím kdo. Udělal jsem mu výzbroj z bílé oceli. Pamatuju se.“ Zavzpomínal se kovář a začal vytahovat různé nákresy.
„Vy máte užší tělesný rámec, než váš přítel. Vy jste zjevně víc na rychlost, než na sílu, co?“ Vyptával se kovář, než našel jeden nákres.
„Sí, to jsem.“ Odpověděl Gekko’ü a kovář před něj položil nákresy.
„Vyberte si, co vám sedí. Já jsi jdu zkontrolovat materiály.“ Nabídl kovář a odešel někam do své pracovny. Gekko’ü si prohlížel nákresy, než si vybral jeden. Nárameníky, holenice a chrániče předloktí z černé oceli. Kovář mezitím přišel.
„Vybráno?“ Padla otázka se zaujetím. Gekko’ü mu jen ukázal nákres.
„Aha! Takže výzbroj z černé oceli. Hmm, asi vás nepotěším. Zrovna mi došla.“ Řekl kovář znepokojeně.
„Můžu ji sehnat.“ Nabídl se Gekko’ü a kováři se rozzářil obličej.
„Opravdu? To by mi velice pomohlo! Nedaleko od vesnice jsou staré doly. Tady! Vezměte si to.“ Kovář podal Gekko’üovi mapu a nákres rudy.
„Je možné, že tam najdete i nějaké použitelné nástroje, nejsem si jist. V horším případě si budete muset poradit sami.“ Poradil ještě kovář, když Gekko’ü roloval mapu a chystal se odejít.
„Klid. Nějak si poradím.“ Uklidnil ho Gekko’ü s mírným úsměvem a otočil se tak rychle, až mu cepíny o sebe cinkly.
„Mimochodem, jsem Jin.“ Představil se kovář, když Gekko’ü stál ještě ve dveřích.
„Gekko’ü.“ Opáčil Gekko’ü a udělal krok ze dveří.
„Těší mě.“ Zaslechl ještě Jinův hlas, než se dveře zavřely. Potřebuju nějaký batoh a třeba i nějakého společníka.
Gekko’ü dorazil do svého nového domova celkem spěšně. Odložil si nový popruh i s mečem a hledal batoh, do kterého uložil papíry.
„Kampak se chystáme?“ Zeptala se Adha zvědavě, když spatřila černovláska, jak si balí vybavení.
„Na menší výpravu pro místního kováře. Kvůli materiálům. Chceš jít se mnou?“ Vysvětlil Gekko’ü a hodil si batoh na záda.
„Jasně! Mám si taky něco vzít?“ Zeptala se Adha, když se její přítel zvedl.
„Není třeba. Nemusíme toho tahat moc.“ Odpověděl Gekko’ü s mírným šibalským výrazem.
„A vidím, že to nic těžkého nebude, když si nebereš meč.“ Popíchla ho, když ho přejela pohledem.
„To nebude. Můžeme vyrazit?“ Zeptal se Gekko’ü, když se zkontroloval. Adha přikývla. Společně vyrazili mimo vesnici tam, kde tušili doly. Důl byl nalezen.
„Nástroje máš?“ Zeptala se Adha při pohledu na ten sráz. Gekko’ü jí jen podal jeden svůj cepín.
„Nebojíš se, že se to zničí?“ Znejistěla. Gekko’ü zrovna pustil do jámy kámen, aby zjistil hloubku.
„Je to pevná věcička. Nikdy nezklame. Hop dolů!“ Nakázal černovlásek a seskočil do jámy.
„Nevyšiluj! Držím tě!“ Zasyčel Gekko’ü a položil Adhu tam, kde tušil pevnou zem.
„Sakra! Tohle už mi nedělej!“ Pokárala ho Adha, ale kvůli tmě nic neviděla. Náhle se v jeskyni objevily dva zdroje světla. Gekko’ü rozsvítil svůj krystal a jeden dal Adě.
„Nebudeme se rozdělovat. Kdo ví, jak jsou tyhle tunely spletité. Hledáme rudu černé barvy. To je černá ocel.“ Poradil Gekko’ü a jal se vést cestu tunely. U každého rozcestí a každé zatáčky nechal kousek ledu, aby věděl kudy potom zpátky.
„Kruci! Dál to nevede!“ Postěžovala si Adha při pohledu na kamennou zeď. Gekko’ü mezitím ke zdi naskládal pár krystalů.
„Hoď tomu jiskru!“ Zavelel Gekko’ü a Adha se činila. Malý bleskový výboj udělal svou práci. Krystaly bouchly a otevřela se nová místnost.
„Dál to nevede?“ Nemohl si odpustit rýpnutí. Po menším švihnutí svého přítele po předloktí se Adha vydala těžit.
Zhruba po půl hodince byl batoh z půlky plný rudou. Ale stále ji zbývalo dost, co se týkalo jeskyně.
„Myslíš, že to stačí?“ Zeptala se Adha při pohledu do batohu.
„Na výrobu mého brnění jo, ale radši vezmeme víc.“ Odpověděl Gekko’ü a společně naplnili další půlku. Pak se vydali zpět na povrch.
„Pojď, zvednu tě.“ Nabídl se Gekko’ü a nastavil ruce tak, aby se na ně mohla Adha postavit. Pak se vyškrábal Gekko’ü. Společně vylezli ven, večer byl v plném proudu. Vraceli se zpět do Shimogakure, Gekko’ü nesl batoh s rudou, Adha vedle něj přehozená jeho pláštěm. Od krejčího si černovlásek koupil i černé tričko bez rukávů.
„Gekko’ü? Není to doufám to, co si myslím, že je.“ Znejistěla Adha při pohledu do trávy. Leželo tam něco malého a bílého.
„Cazze’ia’ro! Adho, rychle!“ Zavelel Gekko’ü a společně se rozběhli k tomu ležícímu objektu v trávě.