Jiné, a přesto stejné 17. díl Chudák Kakuzu

Byly přesně tři hodiny odpoledna a před Akasídlem stáli Tory, Itachi, Deidara a Mira. Ve vzduchu vyselo napětí.
„Teď ti dokážu, že se mýlíš," oznámila Tory Itachimu, který jen zavrtěl hlavou. Deidara začal odpočítávat.
„Deset," ještě se protáhli,„pět," poslední vražedné pohledy plné odhodlání,„START!" z blízkých stromů vzlétli ptáci a Itachi s Tori začali šplhat.
„Na koho ty vsází?" otočila se Mira okamžitě na blonďáka, „A kdo vlastně ty být?"
„No, já jsem Deidara..." odpověděl jí jenom na druhou otázku protože kdyby řekl, že fandí Itachimu, byla by to vůči Tory zrada, ale osobně sázel spíš na něj.
„Hustá..."
„Co je hustý?"
„V Akasídle být dva Deidarové. A to pokud já vědět, nebýt Deidara příliš častý jméno..."
„Mit, podívej se na mě," jemně ji chytil za bradu, aby se mu dívala do očí.
„Já jsem Deidara, a ten druhý Deidara se jmenuje Hidan. Nakreslím ti to," dodal, když uviděl Miřin nechápavý výraz.
„To jsem já," nakreslil postavičku s copem,„To je Hidan," postavička s kosou.
„Já jsem Deidara," pod svoji postavičku připsal Deidara.
„Tohle je Hidan," a napsal Hidan.
„Chápeš?" s nadějí pohlédl na svoji holku, která se rýpala klacíkem v zemi a snažila se něco napsat.
Když se na to pořádně podíval, tak zjistil, že nakreslila postavičku nápadně podobnou Peinovi a postavičku podobnou Konan. Pod ně napsala Taťka a Mamka.
„Co ty říkat?" obrátila se zase na Deidaru vedle sebe a tvářila se naprosto nevině, jakoby nebyla její chyba že nevnímala, co blonďák říkal.
„Jestli mě chápeš."
„A co mít já chápala?"
„Tohle" a znovu ukázal na své dvě postavy.
Chvilku hleděla a vypadalo to že přemýšlí. Pak vedla hlavu a podívala se do krásných modrých očí.
„Takže ty být Deidara. Tamten co říkal že být Deidara, nebýt Deidara..." vychrlila svůj objev.
„Správně!" Deidarovi se ulevilo. Konečně to pochopila!!
„A ten starý Deidara být Hidan?" ujišťovala se ještě.
„Opět správně," pochválil ji. Už si myslel, že jí to nikdy nedojde. Jak dlouho tahle ztráta paměti vlastně ještě potrvá?
„Povědět ty něco Mira o Miře?" zeptala se po chvíli ticha s očima na vrch hlavy.
„O tom, jaká ona být, a kdo být..." dodala, když neodpovídal.
„Hmmm," zapřemýšlel,„Miro, ty jsi sestra Itachiho-"
„Cože?! Toho nahoře?" Deidara jenom přikývnul.
„Ten co se k nám choval jako b*zna?" další přikývnutí.
„Ale ne... Já mít bratra... Já mám bratra a on se chovat jak bu***?... Ne to ne..." nasadila nevěřící obličej, začala si trhat vlasy a pochodovala kolem dokola.
„Ale on se tak jenom... nebo vlastně... je mi to líto," rozmyslel si to a nasadil zlomyslný výraz.
„Týýýjo! A chodit on s někdo?" zeptala se vyjeveně.
„To se ani nedá spočítat!" Deidara rozpřáhl ruce na důkaz, že Itachiho kluků bylo fakt hooodně.
„To to nebýt možné... To muset omyl... Já nemít takového bratra..." začala panikařit ještě víc. Teď už dokonce vrážela do okolních stromů...
„Vždyť to není tak strašné!"chytil ji kolem ramen a ona se trochu zklidnila.
„Ale, ale..."
„Pssst," začal jí hladit po zádech. Mít se k němu přitulila.
A v tom se seshora ozval výkřik...
Oba dva se podívali nahoru a naskytl se jim pohled na Tory, řítící se rovnou na ně. Naštěstí jí chytily něčí ruce a ten dotyčný, komu patřily ty ruce, doskočil na louku vedle nich.
„Vyhrál jsem a ty teď půjdeš dát Konan pusu, Tory," oznámil Itachi a položil ji na zem. Modročernovlásce od pusy lítaly blesky, ale se svou prohrou se smířila.
„Už jdu," oznámila po několika dalších nadávkach a poraženecky šla k Akasídlu .
Bez přemýšlení zamířila ke kuchyni, kde Konan trávila polovinu svého času. Zbytek dne uklízela, a vyjímečně i prala.
„Nazdar," pozdravila s kyselým obličejem.
„Ahoj Thore," ani nevzhlédla od kuchařky, kterou právě četla. Černomodrovláska přemýšlela, jestli jí má říct, že to dělá kvůli sázce, ale pak jí to začalo připadat příliš srabskě, tak o tom pomlčela. Stála ve dveřích a váhala. Za ní byli Deidara a oba Uchihové.
„Potřebuješ něco?" ozvala se po chvíli opět modrovláska.
„Ehhm, ne nic, nebo vlastně... Mohla bys na chvíli zavřít oči a nehýbat se?" zeptala se nervozně.
„Ne, to bych asi nemohla," odvětila příkře.
„Ach tak." Itachi chytil příšerný záchvat smíchu a chvíli to vypadalo, že se udusí.
To Tory nastartovalo. Přešla ke Konan, a ještě než stihla modrovláska cokoliv udělat, už bylo po puse a Tory byla pryč.
„C-co to mělo být?" zírala modrovláska na blba* a později do blba, když se dva Uchiha sourozenci vypařili za Tory, která zmizela ke svému bratrovi.
Když tam dorazili slyšeli právě Toryin znechucený tón hlasu jak nevěřícně říká: „Já to vážně udělala...?"
„Fuj, já tě neznám," poznamenal Deidara, ale jeho sestra to nevnímala, protože sledovala Miru, která kolem nich poskakovala a prozpěvovala si: „Takže ty být holky! Mě budu vědět!"
„Klid," snažil se ji uklidnit Itachi. Bezúspěšně.
„Takže... Co budeme dělat teď?" Tory už se začínala nudit. Svrběly ji pěsti a ráda by se s někým porvala, ale když si teď všichni mylně myslí, že je holka, tak by se to asi moc nehodilo.
„Co třeba jít trénovat?" navrhl Itachi. Deidara chtěl protestovat, ale samotného ho nic nenapadlo a tak nakonec souhlasil.
„A co budeme trénovat?" zeptala se Tory a rázem zapomněla na svojí špatnou náladu.
„No, asi ninjutsu, taijutsu nebo genjutsu... " odpověděl jí bratr tónem: Jsi blbá, že ti to nevěděla?
„Bude s námi trénovat i Tobi?" napadlo náhle modročernovlásku, takže ani nestihla něco odseknout bratrovi.
„Ne," odpověděl okamžitě Itachi, protože s Tobim sám jednou trénoval a tento zážitek mu stačil na celý život.
„Achjoo," povzdechla si Tory.
„Počkej," blonďák se zatvářil, jako by snědl citron, „Ty chceš trénovat s Tobim? Snad ho nemáš ráda, že ne?!"
„Ne, tak jsem to nemyslel, spíš by se hodil takový pohyblivý terč."
„Tory už můžeš mluvit v ženském rodě," upozornil ji Itachi.
„Já vím, ale nemůžu si zvyknout," odpověděla pravdivě.
Už si říkali, že výjdou, když se dveře Akasídla rozletěly a v nich stál nasupený Kakuzu. Ano, ten, který své emoce najevo nějak zvlášť nedává. A vypadal, jako by si potichu nadával.
„Mitoro, Vjatoro," rukou jim naznačil, ať jdou k němu,„Zabalte si pár nejnutnějších věcí, ty," ukázal na Miru,„zbalíš i Tobiho a za deset minut ať jste tady."
„Co se děje?" zeptal se Itachi.
„Ten Sasoriho plyn působí dva týdny a zítra má přece přijet Ta Návštěva."
„Na to jsem vlastně zapomněl," uvědomil si,„A ty je máš hlídat, jo?" posměšně zvadl jedno obočí.
„Hele, Uchiho, neprovokuj, nebo si z tebe udělám peněženku, a to myslím vážně!" Poslední větu zařval tak hlasitě, že Mira s Tory vzaly nohy na ramena šly se sbalit. Mira se postarala i o mandarinčáka.
Když už stáli sbalení před vchodem Akasídla, Kakuzu málem vybuchl smíchy. Pohled který se mu naskytl by pobavil každého. Stáli tam seřazení podle velikosti, te jest Tobi, Mira a Tory, a kolem nichsamé blbosti. Tory byla obklopena batohem, ze kterého koukala část CD přehrávače a kolem byly různé tašky s CDčky, Mira měla sbalené dvě sklínky zakonzervovaných třešní obarvených namodro a batoh s neznámým obsahem, a Tobi měl kolem krku uvázanou růžovou mašli.
Hned, jak se Kakuzu uklidnil, je nechal stát tam, kde byli a zmizel do útrob Akasídla. Po asi deseti minutách se vrátil se čtyřmi batohy a každému dal jeden. Jejich původní zavazadla nechal ležet na zemi a dal povel k tomu aby vyrazili.
„Ale svět bez hudby není svět!" zavřeštěla Tory a zakousla se mu do ruky.
„Tak to asi odejdeš ze světa," setřel ji, ale její zuby v ruce téměř necítil, a tak ji nechal. Mira využila příležitosti a pověsila se mu na nohu.
„Tobi je hodný kluk!" oznámil maskovaný, vzal všechny čtyři batohy a vydal se k lesu. Kakuzu šel bez obtíží vedle něj.
V takovéhle poloze ušli asi kilometr, když se modročernovláska odtrhla, a se slovy:„Fuj, asi budu zvracet!" nepoplivala celé blízké okolí.
„Nechlustej tady! Je to voda a voda jsou peníze," popadl ji za kapuci akapláště a takhle táhl ji další kus cesty.
Přibližně dvacet kilometrů od Akasídla konečně zastavili a začali rozdělávat tábor. Kakuzu se pokoušel rozdělat a postavit jeden velký stan, protože víc stanů je víc peněz, a Tobi kolem něj pobíhal se slovy: „Tobi je šikovný kluk!!" až do chvíle, kdy ho jedna kovová tyčka švihla do obličeje.
„Auu! Kakuzu-sempai mi vyšvihl oko!" rozeřval se a zhroutil se k zemi.
„Vždyť máš masku," upozornila ho Tory.
„No jo, vlastně," uvědomil si Tobi, vstal a šel nasbírat dřevo.
„Simulant..." zmumlala Tory.
„Co být simulant?" objevila se vedle ní Mira.
„To je," začala vysvětlovat,„když je někdo zamilovaný do Kakuza."
„Cože to jako v Akatsuki být dvě b*zny?" zeptala se nevěřícně.
„Jak to myslíš? Nebo spíš koho myslíš tou druhou b*znou?" Tory to začínalo zajímat.
„No, Deidara říkat, můj bratr být b*zna," pokrčila rameny.
„A kdo být tvůj bratr?" Tory sice měla podezření, ale doufala že to tak není.
„Takový ten, co mít černé vlasy a oči..."
Tory jako odpověď na to jenom zarytě mlčela a v duchu nadávala tak sprostě, že by se za to ani Hidan nestyděl. Důvod byl úplně jednoduchý. Potom co se dozvěděla, že je holka, si začala všímat i toho jak mužská část Akabandy vypadá, a zrovna Itachi se jí líbil nejvíc.
„Jde se spát!" To už se vrátil Kakuzu s plnou náručí dřeva.
„Ale Tobi je hladový kluk!" protestoval maskovaný.
„V batohu máte každý bochník chleba, tak si můžete párkrát kousnout," svolil Kakuzu a vlezl si do stanu, který Tobi dostavěl. Sice měl velmi neobvyklí tvar, ale dalose v něm přebývat, tak se na přestavbu vykašlal. Po večeři si každý vytáhl spacák a vlezl za Kakuzem do stanu.
Teď si představte, že stojíte před stanem, nevidíte dovnitř a posloucháte hlasy uvnitř:
„To je tma."
„A cos čekala, slunce přilepené ke stropu?"
„Ne, ale... Auu! Kdo mě to kopnul!"
„Tobi se moc omlouvá!"
„Já tě uškrtím!!"
„Přestat škrtila Mitora!! Bolet v krk!"
„Vjatoro pusť ji!"
„Pche! Já škrtím Tobiho!"
„Tobi není škrcený kluk."
„Jdu na hlídku. Pokuste se tady nezabít a spěte."
Teď se musíte vzdálit, protože Kakuzu leze ze stanu.
A pokud slyšíte dobře i na dálku, uslyšeli byste jeho mumlaní ve smyslu: "„Proč sem s nimi poslal Pein zrovna mě? Ti tři jsou horší jak Hidan... Teď mě tak napadá že bych zkusil Jashina... Třeba vyslyší i někoho nevěřícího. Prosím tě, pane Jashine, ať už jsi nebo nejsi, pomoz mi dostat se odtud a nebo je nějak jakkoliv přinuť, aby už zmlkli a šli spát. "
Pět minut seděl na hlídce a poslouchal jak se tam ti tři snaží nepozabíjet... Zrovna slyšel Tobiho pisteni: „Aúúúú! Tobi je hodný kluk. Tobi nechce být sežrán..."
„Hej nestěžuj si a slez mi z nohy..." odpověděla mu naštvaně Tory.
„Tobi neleží na noze od Tory-senpai," ohradil se mírně dotčeně.
„A kdo to teda je? No Mitoro!" Oslovená jenom něco zamumlala ale nebylo jí rozumět. Tory se podívala po důvodu a okamžitě zakřičela: „Pusť, fuj je to... Tobiho noha je fuj! Pusť..."
Pak vše utichlo. Kakuzovi se to nějak nezdálo, a tak se šel podívat co se tam stalo. Ten pohled ho překvapil. Mitora, která si dělala z Tobiho nohou polštář, sloužila jako polštář Tory a Tobi si snažil cucat palec. A všichni spali... Kakuzu si sednul před stan a šeptem děkoval Jashinovi : „Jashine-sama, moc děkuju a možná v tebe začnu i věřit." pronesl s hlavou natočenou k nebi.