Miluju tě, Hinato 9

„Máš poslední možnost nám říct, co víš. Jinak si život nezachráníš,“ řekl Kakashi. Zajatec mu pohlédl do očí a ironicky se usmál.
„Ten útok byl naprosto zbytečný. Pobili jsme vás během hodiny,“ pokračoval Kakashi. Vězeň se začal smát. Kakashi nadzvedl obočí.
„Opravdu chceš skončit jako těch čtyřicet nebožáků, které kazekage rozdrtil pískem na padrť?“ zvýšil hlas. Vzpomněl si na ten okamžik, kdy nepřítele, který mu málem vrazil meč do zad, z ničeho nic obalil písek a vynesl jej asi dvacet metrů do vzduchu. Spolu s ním ještě asi čtyřicítka dalších.
Gaara se vznášel nad nimi. Oči zavřené, pravá ruka natažená vpřed. Hluk boje jakoby se ztišil. Někteří protivníci přestali bojovat a jen s hrůzou přihlíželi. Gaara najednou zprudka otevřel oči.
„Pouštní rakev!“ zařval a zaťal pravou dlaň v pěst. A vzápětí byli všichni nepřátelé obaleni pískem rozdrceni. Z nebe se spustil krvavý déšť. A všichni jen strnule přihlíželi; naplněni hrůzou, která se jim zažírala až do morku kostí. Příšerná síla, pomyslel si Kakashi.
„Ty nevíš nic! Vy všichni nic nevíte!“ zaryčel zajatec v záchvatech šíleného smíchu. „Splnili jsme, co po nás princ chtěl!“ Nejiri? řekl si Kakashi.
„Všichni chcípnete! A rod Taira, jako mocný fénix povstane z popela, kam byl svržen vám podobnými!“ Kakashi vztekem zaskřípal zuby. Tak dost!
„Raikiri!“ zvolal. Jeho ruku v mžiku obklopilo bleskové ostří. Vrhl se vpřed. Zajatcův smích utichl v momentě kdy, Raikiri prošlo jeho srdcem a v místě zásahu zbyla jen zející díra. Zajatec padl bez hlesu k zemi. Stěna za ním byla potřísněna krví. Dostaneme vás! pomyslel si Kakashi sebevědomě. S hlasitým mlasknutím vytáhl ruku z těla a vyšel z cely.
„Kakashi, jak to šlo?“ zeptal se Gai. Kakashi zavrtěl hlavou.
„Jen odváděli pozornost..“ odpověděl. Přesně jak jsme s Gaarou mysleli.

*

Hinata seděla zavřená v její cele. Plakala. Tohle všechno kvůli mně! To kvůli mně je otec mrtvý. Výčitky jí trýznily mysl. Nikdo za ní nepřišel. Nikdo ji neutišil. Narutovu čakru cítila velmi slabě. Bála se o něj. Asi za deset minut uslyšela kroky. V zámku zachrastil klíč a dveře se rozlétly, až sebou Hinata cukla.
„Tady máš dáreček, princezno,“ zavolal Nejiri. Vteřinu poté bylo něco vhozeno do místnosti. Nebo spíše někdo.
„Naruto!“ vykřikla Hinata. Nejiri se zasmál a zabouchl dveře. Znovu zarachotily klíče. „Vrátím se,“ ozval se ještě. On byl ale Hinatě úplně ukradený. Rychle doběhla k Narutovi, klekla si k němu a obrátila jej na záda. Dýchal slabě, ale pravidelně. Zvedla ho a položila na svůj klín. Hladila jej po tváři. A plakala. Proč jsi sem šel? Proč Naruto?!
Vteřiny.. minuty.. možná i hodiny ubíhaly, ale jí to tak nepřišlo. Pro ni jakoby se čas zastavil. Najednou ucítila dotyk na tváři. Celým tělem jí projel chlad a prudce otevřela oči. Naruto se na ni díval, hladil ji po tváři a.. usmíval se. Přes to všechno, co se jí přihodilo. náhle pocítila úlevu.
„Proč?“ zašeptala. „Proč jsi sem chodil?“ Její slzy padaly na Narutovu tvář.
„Protože Tě miluju,“ řekl tiše v odpověď. Zvedl hlavu, pevně Hinatu objal a políbil ji. Tvář ji zase zčervenala. Jako když ji políbil poprvé. Třásla se.
„Už nikdy,“ vzlykla, „už nikdy mi tě nikdo nevezme.“
Čas pomalu utíkal. Poprvé za tu dlouhou dobu měli chvíli pro sebe. Povídali si, líbali se, utěšovali se a v neposlední řadě promýšleli plán útěku. Hinata pečlivě zmapovala prostředí. Byli překvapeni.
„Fajn, tohle by šlo,“ prohlásil nakonec Naruto. Hinata přikývla.
Kyuubi, zvládneme to, ne? řekl ve své hlavě. Avšak z ničeho nic začala jeho záda spalovat šílená bolest. Padl na kolena a křičel. Hinata nevěděla, co se děje. V tu chvíli se znovu rozletěly dveře a dovnitř vešel Nejiri se čtyřmi ninji.
„Tak konečně tě to napadlo, zkusit mluvit se svým mazlíčkem.“ Řekl Narutovi. Zastavil se před ním a dal ruce v bok. „No, to bohužel není možné,“ zazubil se. „Na zádech máš pečeť, která blokuje jak tvoji, tak Kyuubiho čakru,“ přistoupil k němu blíže, „s něčím takovým ses ty už ale setkal co?“ Naruto na něj zlostně pohlédl a zatínal zuby bolestí. Vzpomněl si na to. Na Krvavé Vězení.
„Ale!“ zvedl Nejiri varovně ukazovák, „tahle pečeť kamaráde, ti znemožní použít i Senjutsu!“ zvolal a smál se. Kdyby byl víc dával pozor a netropil takový rámus, všiml by si, že čtyři ninjové, kteří měli hlídat Hinatu, už dávno leželi na zemi v bezvědomí.
„Hej!“ křikla Hinata na Nejiriho. Jeho úsměv rychle zmizel. Prudce se otočil, jen aby jako poslední věc, kterou uvidí předtím, než mu Hinata uštědřila ránu, která ho poslala do říše snů, byl její zlý výraz a pěst blížící se k jeho nosu. Nepodceňujte mě! řekla si v duchu. Naruto ztěžka oddychoval. Opřel se o Hinatu a oba vyšli z místnosti. Jak už věděli, ležení povstalců bylo obrovské; vykutané ve skále a skryté v Písečných Dunách. Pokračovali dlouhou chodbou, která měla vést k tajnému východu. Naruto byl za chvíli už schopen sám chodit.
„Naruto,“ zašeptala Hinata starostlivě, „co se stalo?“ Zatajil dech a zatočila se mu hlava, když si na tu bolest vzpomněl.
„Kyuubi, odpověděl. „Jako by ve mně vůbec nebyl. Když na něj zkusím promluvit.. jako by mi někdo vrazil do břicha rozžhavené železo.“ Hinata polkla. Naruto na ni pohlédl.
„Musím se té pečeti zbavit.“ Nervózně přikývla. „Dobře.“ Ani jeden z nich nevěděl, jak to udělat a tak vsadili vše na to, že někdo v Písečné to zvládne. Doběhli ke dveřím na konci chodby a opatrně vešli dovnitř. V místnosti naštěstí nikdo nebyl. Uprostřed stál pouze prázdný stůl a u zadní stěny malá knihovna. Spínač od tajných dveří našli rychle. Když se průchod otevřel, v místnosti se zvedl vítr. Neotáleli. Cesta je, jak doufali, dovedla ven. Hinata se zhluboka nadechla. Konečně venku. Ovšem byl tu malý problém. Stáli na skalní plošině, která nikam nevedla. Kdyby skočili dolů, byl by to velmi dlouhý pád. Horečně přemýšleli.
„Tudy! Šli tudy!“ ozvalo se najednou z chodby. „Nic mi moje plány nepřekazí! Ani plány, ani svatbu. Krucinál, já se mám ženit a ona dělá takové cavyky! No však počkej, ty potvoro, já ti to osladím!“ vřískal Nejiri. Za chvíli se už objevil asi s dalšími deseti kumpány na plošině.
„Sakra, co teď?“ řekl Naruto. Pomalu ustupovali dozadu k okraji.
Naruto, odpusť. Miluju tě, vzlykla Hinata. Rychle k němu přistoupila a láskyplně jej políbila. Zaskočilo ho to.
„Co-,“ chtěl se zeptat.
„Přežij,“ zašeptala Hinata. Strčila jej a on přepadl přes okraj. Nejiri vyvalil oči. Po chvíli ale se ale pousmál.
„Takže ty.. půjdeš dobrovolně?“ otázal se. Hinata se k němu otočila. Plakala. Slzy jí padaly z očí na skalnatou zem. Přikývla. Miluju tě, Naruto! Sklopila pohled. Pomalu prošla kolem Nejiri a chtěla vejít zpátky do chodby. Nejiri ale nenápadně pokynul jednomu z ninjů a ten Hinatu okamžitě udeřil do týlu. Padla v bezvědomí k zemi.
„Odnes ji do cely.“ přikázal Nejiri. Poté se obrátil na druhého podřízeného. „Povedeš pátrací jednotku. Najděte ho a zabijte!“ řekl přísně.
„Ano pane!“

*

„Jak to že je nemůžete najít?“ bouchl Kakashi pěstí do stolu. V pojednávacím sálu byl pouze on a Gaara. „Máte ty nejlepší pátrací oddíly! Neříkejte mi, že by nebyli schopni cítit jejich čakru. Sám jsi mi Gaaro řekl, že mají úkryt v Písečných Dunách! Tak proč jste se je nesnažili kontaktovat pomocí senzibilů?“ Gaara, který vždy zachovával kamennou tvář, to už nesnesl.
„Co si sakra myslíte Kakashi? Myslíte snad, že jsme to nezkoušeli? Nejiri je mistrem v pečetících technikách a barierách. Nad celým úkrytem je právě taková bariéra, skrz čakra neprojde! Proto je nemůžeme kontaktovat, tak mě tady neobviňujte, že jen sedím a nic nedělám!“ Kakashiho jeho výstup zaskočil a mírně se za sebe zastyděl. Zapomněl, s kým mluví. Než ale stihl odpovědět, rozrazily se dveře a v nich stála Tenten.
„Mistře Kakashi, našli jsme Naruta!“