Fade into the Moonlight, 006- Svobodný Lovec

„Týme 7, mám pro vás opět další misi!“ Informovala Tsunade a začala se přehrabovat v papírech. Stejná sestava. Kakashi, Naruto, Sakura a Adha.
„Ninjové ze Země Mrazu si žádají naši pomoc. Opět a zase. Říkají, že Lovci se snaží získat své území zpět.“ Shrnula Tsunade a pozorně se podívala na Tým 7. Dalo by se říct, že všichni měli ve tváři menší výraz smutku. Tsunade ani nemusela hádat. To vše kvůli Gekko’üovi.
„Proč zrovna my?“ Zeptal se náhle Kakashi, i když možná odpověď věděl.
„Protože víte, jak to tam chodí.“ Odpověděla Tsunade. Tohle Kakashi tušil.
„Jak dlouho by nám to mělo zabrat?“ Zeptala se Sakura. Ale i ona zjevně tušila odpověď.
„Klidně pár hodin, klidně i několik měsíců. Tohle je zvláštní Mise typu S. Alespoň tak to popsali ve zprávě.“ Odpověděla Tsunade. Sama nebyla nějak extra spokojená z popisu.
„Kdy máme vyrazit?“ Zeptal se znovu Kakashi, tentokrát už více odhodlaně.
„Co nejdříve.“ Zazněla odpověď.
Později odpoledne už stála čtveřice před bránou, kde Kakashi ještě rozděloval rozkazy během cesty. Kývnutí na souhlas a zbyly po nich jen černé šmouhy. Celou cestu byli Naruto a Adha podezřele potichu. Opustili hranici Země Ohně a začalo se stmívat.
„Tak dobře, lidi. Jak jsme se dohodli. Naruto, pak tě vzbudím.“ Nakázal Kakashi a jmenovaný přikývl na souhlas. Vybalili stany, rozdělali ohniště, prostě klasika před setměním. Adha nemohla ani oka zamhouřit. Stačilo zmínit slovo Lovec a hned byl Gekko’ü v její hlavě. Na jednu stranu to byl ten bledý podivín, který ji zachránil a vedl, ale na druhou stranu to byl ten, kdo vážně zranil Kibu. S Gekko’üem se něco děje. Jenže co? Stojí vůbec za to, aby ho Adha nadále milovala? Tyhle otázky ji trápily hodně. Nejvíc v Zemi Mrazu. Zašustilo křoví, vyběhli Černí Lovci a vzali Ninji s sebou pryč.
Gekko’ü právě doskočil na jednu střechu. Byl blízko svému cíli. Tak fajn. Ten rozpis by měl být tam. Skok na další střechu, ale rozezněly se strážní zvony.
„Io lei àmma’tzó!(Já ho zabiju!)“ Syknul Gekko’ü naštvaně. Vždyť říkal svému společníkovi, aby se nenechal chytit.
„Já ho fakt zabiju!“ Procedil Gekko’ü skrz zuby a vyrazil svého společníka hledat. Sprintoval po střechách, proskakoval okny, brzdil pády pomocí kotoulů, ale nakonec svého společníka našel. Teda, jen ostatky, co z něj zbyly.
„Sakra! Tak to skončil hodně blbě. Ale pokud dobře vím, tak Raptier vyrostl do obřích rozměrů. Ale tohle muselo způsobit něco malého… Jenže co?“ Dumal Gekko’ü sám pro sebe, když zkoumal ostatky. Smysly mu ale napovídaly, že ho něco stále sleduje. To něco skočilo na ostatky, jenže Gekko’ü udělal stylový přemet vzad, prozatím byl v bezpečí. Takže ten parchant vyvedl mladé! Před Bílým Lovcem stanul Raptier, ovšem v menších rozměrech. Beino, to trošku komplikuje situaci. Raptier nehezky zavrčel.
„Tak fajn, tvůj rodič byl celkem problém. Co uděláš ty?“ Zeptal se Gekko’ü, když se přikrčil. Zjevně se neměl ptát, malý Raptier na dobrou chvíli zmizel.
„Cazze’ia’ro! Ten je rychlý!“ Zanadával Gekko’ü a už chytil ránu ocasem do břicha. Při dopadu se mladému Lovci zatmělo před očima. Probral se asi o tři hodiny později, jenže ne v Ninja vesnici.
„Coseí si’è finalme sveligat, scansafiche.(Tak už ses konečně probral, lenochu.)“ Probral Gekko’üa do reality čísi hlas. Gekko’ü konečně otevřel své fialové oči, spatřil na svém lehátku sedět někoho s monstrózními rozměry. Ten někdo měl dobré dva metry na výšku, tělo samý sval, prostě doslovný chlap jak hora.
„Kakkò, kde to jsem?“ Zeptal se Gekko’ü, když rozpoznal svého přítele. Ten na něj otočil svou velkou hlavu. Taktéž hodně změn. Na obličeji měl více barvy, než normální pokožky, z vlasů mu zbyl pouhý pruh na hlavě s menším ohonem. Co Gekko’üa ale překvapilo, byla velká jizva táhnoucí se přes levé oko jeho přítele.
„Utábořili jsme se na Velké planině. Máš hodinu na probuzení, pak vyrážíme dál.“ Odpověděl Kakkò a chtěl už odejít, jenže Gekko’ü ho ještě zastavil.
„Co se ti stalo s okem?“ Zeptal se Gekko’ü a Kakkò si prstem přejel po jizvě. Ta se mu na líci stáčela víc k uchu.
„Dejme tomu, že jsi měl štěstí. Tu jizvu si mi udělal ty.“ Odpověděl Kakkò, což Gekko’ü nečekal.
„Můžu být rád, že jsem o to oko nepřišel.“ Mumlal Kakkò dál a zvedl svoji mohutnou postavu z lehátka.
„Já?“
„Sí. Nějak jsem nestihl pořádně uskočit. Copak si to nepamatuješ?“ Zeptal se Kakkò a Gekko’ü se zvedl z lehátka.
„No(ne). Pamatuju si akorát, jak jsem utíkal z Listové, bojoval s Miq’hery a jak mě Raptier sundal. Nic víc.“ Odpověděl Gekko’ü a Kakkò si přisedl k němu.
„Myslel jsem, že existence Miq’herů je jen mýtus.“ Pronesl Kakkò, když si přisedával.
„Jeden myslel, druhý nevěděl. Viděl jsem je. V lese, ještě před vesnicí.“ Stvrdil Gekko’ü a pořádně se posadil na lehátku.
„Tak to tím pádem máme co dělat. Stačí Yetti, Raptier, Šavlozubák a teď do toho ještě Miq’heři. Jsou vážně takoví, jak je popisují zprávy?“ Zeptal se Kakkò a utáhl si ohon na hlavě. Modré korálky mu lehce cinkly o hlavu. Abych vám ty mrňouse popsal. Miq’heři jsou malí, lysí, tmavé barvy. Na svou kořist útočí v početných skupinkách, které většinou velí ten nejsilnější. Dovolí si i na větší.
„No, amisca, myslím, že jsem tě zdržel až moc. Pořádně se prober, ať nám můžeš pomoct. Míříme do Suh’raiqu z východu.“ Dokončil Kakkò a opustil stan. Gekko’ü nenaléhal, pořádně se probral, sbalil svoje věci a vyšel ze stanu ven. Venku slyšel pár Lovců mluvit něco o odporu, ale prozatím to nechal plavat.
„Mali’kshi.“ Oslovil Gekko’ü svého tehdejšího náčelníka. Mali’ksh se k němu obrátil.
„Gekko’ü. Jsem rád že tě vidím. A živého a zdravého.“ Pozdravil Malik’sh a vykročil k mladému lovci. Gekko’ü ale netušil, že Mali’ksh skrývá za svými zády nůž.
„Bylo i hůř. Co ty? Ještě držíš pohromadě?“ Zeptal se Gekko’ü s mírným pobavením. Mali’ksh uchopil nůž v ruce pevněji.
„Tak přežívám, jak se jen dá.“ Odpověděl Mali’ksh. Gekko’ü se mezitím sklonil k trávě a užíval si její dotyk. Nastalo jaro, ale i tak bylo pořád chladno.
„Odpusť mi.“ Zamumlal Mali’ksh a vrhl se na skloněného lovce. Gekko’ü reagoval rychle. Chytil svého útočníka za zápěstí a Mali’ksh ležel na trávě s nožem ve své hrudi.
„Porchí?(Proč?)“ Nechápal Gekko’ü, když se začal věnovat umírajícímu Mali’kshovi.
„Perchà do’evo. Lei’é‘-tropp pericol.(Protože jsem musel. Jsi příliš nebezpečný.)“ Vydal ze sebe Mali’ksh a křečovitě se držel za ránu.
„Chi’t h’manado? E’porchí mio?(Kdo tě poslal? A proč já?)“ Tázal se Gekko’ü dál. Mali’ksh si jen prohledal kapsy, než vytáhl dopis.
„Cre’at l’vostrei Padrai’i. Fose’luir vir’à d’píù.(Vyhledej svého otce. Možná ti řekne víc.)“ Odpověděl Mali’ksh a Gekko’ü převzal dopis.
„Smet’oilá.(Zastav to.)“ Nakázal ještě Mali’ksh, než jeho život vyhasl. Gekko’ü se rozhodl otevřít dopis.
Drahý Gekko’ü
Vím, že nejsem takovým otcem, jakého by sis zasloužil. Měl bys ale vědět, že vše co jsem dělal, bylo kvůli tobě. Ale teď strašně lituju pár věcí, které jsem udělal. Byl jsem zbabělec, že jsem odešel a nepostaral se o vás dva, když jste to potřebovali nejvíc. Ty a Saa’ri. Vím ale, že tě přesto Saa’ri stihla nějak vychovat. A je mi líto, že tě opustila tak brzy. Pokud se ti podaří mě vyhledat, můžeme si promluvit osobně, pokud o to budeš stát. Věz, že nevždy budu stát při tobě a že tě mám rád, synu. Taky musím přiznat, že jsem lhal. Říkal jsem, že ti jednou vezmu vše, na čem ti tak záleží. Nevzal jsem ti to. Drž se svých přátel a drž se těch, kterým věříš.
Podepsán
Ham’id Tokush’gåwa. Během čtení dopisu Gekko’ü brečel jak želva. Nic takového nečekal. Kakkò říkal, že se jde do Suh’raiqu. Tam ale nemůžu. Ne teď. Musím nejprve zjistit pravdu. Gekko’ü setřel slzy, schoval dopis a šel vyhledat dvoumetrového člověka.
„Kakkò!“ Vykřikl, když svého přítele spatřil. Oslovený k němu otočil pohled.
„Co se děje?“ Nechápal Kakkò. Gekko’ü k němu mezitím doklusal.
„Kde je můj otec?“ Zeptal se Gekko’ü naléhavě.
„Právě teď s Li’iu rabuje v Teh’stonu. Proč?“ Odpověděl Kakkò, když se Gekko’ü rozhlížel po nějakém dopravním prostředku.
„Musím s ním nutně mluvit. Jo, a vezmu vám jednoho koně.“ Odpověděl Gekko’ü a šel jednoho odvázat.
„Buď opatrný, Gekko’ü. Cesta určitě nebude lehká.“ Upozornil Kakkò, když Gekko’ü usedl v sedle.
„O mě se neboj. Ty zajisti, aby dorazili do Suh’raiqu celí. Stejně na tebe mám pak pár otázek.“ Pronesl Gekko’ü, švihl otěžemi a už ho nebylo.
„Beino! Hodina je u konce! Pobalte, co jde a vyrážíme dál!“ Zavelel Kakkò, když pak pohlédl na slunce.
Gekko’ü razil na svém vraníkovi do The’stonu. Kakkò nelhal. Teh’ston byl prázdný, jen občas byly vidět dvě černé šmouhy.
„Padrai’i!“ Zakřičel Gekko’ü, když seskočil ze sedla a uvázal vraníka. Popošel o pár kroků a křičel dál. Z jedné uličky vyrazila černá šmouha. Té si ale Gekko’ü všiml a zablokoval svým mečem.
„Uklidni se, Tempesto! Přináším slova, ne ocel.“ Promluvil Gekko’ü a z černé šmouhy se vynořila postava. Bílé vlasy a černá róba.
„Jak myslíš, Uncio.“ Povolila Li’iu a zavolala Ham’ida, který se taky zjevil v oblaku černého kouře.
„Takže jsi mě přece jen našel.“ Promluvil Ham’id, když vystoupil z kouře. Gekko’ü si ho pořádně prohlédl. Žádná změna, jen pravou stranu obličeje měl ošklivě popálenou a silné kruhy pod očima mu dodávaly na hrozivějším vzhledu.
„Nestal jsem se Lovcem pro nic, za nic.“ Přitakal Gekko’ü a zasunul meč. Ham’id pokynul rukou a Li’iu odešla. Gekko’ü si sundal látku z úst.
„Takže to všechno, to bylo jen kvůli mně?“ Začal Gekko’ü a začal se s Ham’idem procházet po Teh’stonu.
„Bylo. Ale dělal jsem to z dobrého důvodu. Chtěl jsem zajistit vaše bezpečí. No, teda spíš už jen tvoje.“ Odpověděl Ham’id. Gekko’ü po očku sledoval vyrabované budovy.
„Naše bezpečí. Máma je naživu, otče. Povedlo se mi najít.“ Opravil ho Gekko’ü. Ham’id si zjevně oddechl.
„Myslel jsem, že ty jsi za tím vším. Ale mýlil jsem se. Je za tím někdo jiný.“ Pokračoval Gekko’ü a poupravil si popruh na zádech.
„A máš ponětí kdo?“ Zeptal se Ham’id. Nenápadně pravačkou něco pod pláštěm hledal.
„Myslel jsem, že ty mi to povíš, když Mali’ksh mluvil v hádankách.“ Odvětil Gekko’ü tvrdě a Ham’id si povzdechl.
„Ten Mali’ksh. Sám tě vyhledal a řekl ti, ať mě najdeš?“ Zeptal se Ham’id, který zjevně o ničem nevěděl.
„Vyhledal? Ne. Řekl mi to z posledního dechu.“ Odpověděl Gekko’ü ještě tvrději.
„Mali’ksh je mrtvý?“ Nechápal Ham’id. Když se ale podíval na svého syna, tak Gekko’ü zjevně neměl daleko k výbuchu.
„Kdyby se mě nepokusil zabít, tak by ještě žil! Merde’i! Měl svůj úkol, o kterém mi ale neřekl nic! Neřekl mi, kdo ho poslal! Ale mluvil o tobě! A proto po tobě žádám odpovědi, jako syn žádá svého skutečného otce!“ Rozkřičel se náhle Gekko’ü. Bylo překvapením zjistit, že ten tichý kluk umí takhle zvýšit hlas.
„Bian’cri S’camano a starší mají plán. Chtějí tebe, aby ses stal…“ Ham’id ani nestihl doříct.
„Perfektním Lovcem.“ Dořekl Gekko’ü už klidně.
„Sí. Proto zajali tvé ninja přátele a doufají, že je zbavíš jejich životů. A pak se k nim přidáš a vymýtíš ninji z téhle země.“ Potvrdil Ham’id a zjevně něco pod pláštěm našel.
„K těm já se nikdy nepřidám!“ Nesouhlasil Gekko’ü už zase tvrdě.
„Tak už tedy zbývá jen záložní plán. Když se k nim nechceš přidat, musíš zemřít, synu. Musím to udělat, jinak oni zabijí mě.“ Pokračoval Ham’id a Gekko’ü se k němu otočil zády.
„Tak tedy do toho.“ Popohnal ho Gekko’ü a čekal ránu. Ham’id sice rukou s nožem vystřelil, ale žádný úder nepadl.
„Nemůžu.“ Zašeptal Ham’id tiše. Ruka se mu začala klepat. Gekko’ü se k němu otočil zpět čelem.
„Nemůžu tě zabít. Nedokážu to.“ Pokračoval Ham’id. Ruka se mu klepala jako o život.
„Nemusíš to dělat.“ Uklidnil ho Gekko’ü a jemně odklonil nůž od svého těla.
„Co bych tedy měl udělat?“ Zeptal se Ham’id, když Gekko’ü jeho nůž zabodl do země.
„Místo toho stůj při mně. Pomož mi se zbavit Bílého Šamana a společně tohle vše ukončíme.“ Poradil mu Gekko’ü klidně.
„Intuice mi napovídá, že je vězní ve starém rozbořeném chrámu nedaleko odtud. Jestli mi chceš pomoct, fajn. Najdi mě na Vand’heerském hřebeni. Pokud ne, nedá se nic dělat.“ Navrhl Gekko’ü a došel ke svému vraníkovi.
„Pokud se rozhodneš pro první možnost, máš čas do večera, Padrai’i. Času máš ještě dost.“ Připomenul ještě Gekko’ü, než nasedl na koně a vyrazil pryč. V chrámu mezitím Černí Lovci dotáhli Listové shinobi na něco, co mělo připomínat oltář a přivázali je ke zdi.
Ham’id rychle razil k Vand’heerskému hřebeni, kde by měl Gekko’ü čekat. Pomocí dobrého zraku svého syna našel. Seděl na kameni s pláštěm dole. Vypadalo to, jako by si něco vyndával z ramene. Gekko’ü posedával na tom kameni. Levačkou si zjevně něco vymačkával na pravém rameni. Stiskl víc a Gekko’üovým tělem projela ostrá bolest. Ale ulevující bolest.
„Snad jsem se toho zbavil nadobro.“ Zadoufal Gekko’ü a oblékl si plášť.
„Taky mě to zabolelo, když jsem se toho chtěl zbavit.“ Uznal Ham’id, když se za svým synem vyškrábal.
„A zabralo to?“ Zeptal se Gekko’ü, když si zapínal řemeny na hrudi.
„Ještě na nějakou dobu to v tobě zůstane. Ale neboj se. Jen krátkodobě.“ Odpověděl Ham’id a taky sedl na kámen. Gekko’ü už měl na rameni hozený popruh a uvazoval si látku kolem hlavy.
„Tak, jaký máš plán, synu?“ Zeptal se následně Ham’id, když si Gekko’ü utáhl uzel. Část látky, která mu měla zakrývat ústa, si nechal na krku.
„Jednoduše budu předstírat, že je jdu zabít. Teda, jen doufám, že je nezabiju.“ Doufal Gekko’ü a očima sledoval osvětlený chrám.
„Buď v klidu. Kdyby se něco zvrtlo, Kakkò a Li’iu jsou naše záloha. Budu skrytý v davu. Jaký bude signál?“ Zeptal se Ham’id. Gekko’ü zavřel své fialové oči, aby mohl promyslet plán.
„Počkej na první úder.“ Přišla odpověď a oba Lovci vešli do chrámu. U vstupu Gekko’ü obdržel nůž, Ham’id se ztratil v davu. Nelhal. Kakkò a Li’iu jsou tady. Gekko’ü kráčel po zvláštně dlouhých schodech se zavřenýma očima. Pokoušel se probudit opět ty zlaté oči. Místo toho mu ale hlavou probíhaly vzpomínky, jak musel plnit rozkazy proti své vůli.
„Son’ai tuitt tué.(Jsou jen tvoji.)“ Promluvil Bílý Šaman, který stál u oltáře, kam Gekko’ü později došel, už se zlatýma očima. Gekko’ü mlčky přešel k uvázaným ninjům, respektive k Adě.
„Ne! Gekko’ü, prosím! Nedělej to, prosím!“ Žadonila Adha, když jí Gekko’ü lehce nadzvedl hrdlo a přiložil čepel. Nezabij je! Opovaž se! Tvým cílem je Šaman, ne oni! Gekko’ü na chvilku stáhl čepel, aby si mohl sundat látku z úst. Nebezpečně přiblížil svou hlavu k Adinému uchu.
„Nemusíš se bát.“ Zašeptal Gekko’ü a dal si záležet, aby to vyznělo co nejpřesvědčivěji. Odtáhl svoji hlavu, aby se mohl podívat Adě do očí. Opět to byla ta stará fialová.
„Bude to v pořádku.“ Ujistil ji Gekko’ü tiše, načež mrknul a usmál se. Adha znejistěla snad ještě víc.
„Na co čekáš? Zabij je! No tak!“ Křičel Šaman, když Gekko’ü svěsil ruku s nožem.
„Ne!“ Nesouhlasil Gekko’ü tvrdě. Jeden z Lovců ho šel zkontrolovat, skončil ale s nožem v hrudi, který Gekko’ü vrhl. V ten samý moment, kdy nůž letěl, se lana uvolnila a ninjové byli volní.
„V pořádku?“ Zeptal se Gekko’ü, když Adha klečela na zemi a sbírala síly. Nejistě přikývla.
„Gekko’ü, proč to děláš? Proč chceš tohle všechno zahodit kvůli tvým nepřátelům? Vzdát se tvé síly a žít ten nudný život lovce? Tohle vážně chceš?“ Snažil se Šaman Gekko’üa ještě převzít na svou stranu. Seč marně. Mladý Lovec se jen narovnal a otočil se k Šamanovi čelem.
„Radši budu žít ten nudný život Lovce, než abych jednal proti své vůli. Navíc, já své přátele nezabíjím.“ Trval Gekko’ü na svém. A tvrdě. Ham’id, Kakkò a Li’iu se mezitím nenápadně prodírali davem.
„Kdo si myslíš, že jsi?“ Zavrčel Šaman a uchopil svou hůl pevněji. Kolem hole začaly obíhat menší blesky.
„Gekko’ü Tokush’gåwa! Lovec z Uncie! E sone’i n’Cach’cathore liberà!(A jsem svobodný Lovec!)“ Zvýšil Gekko’ü hlas a skopl Šamana od oltáře. Šamana čekala pěkná výška.
„Hezky řečeno.“ Ohodnotil Kakkò, když stanul vedle Gekko’üa. Ten sledoval dění pod sebou, Šaman teprve dopadl na zem.
„Postarejte se o ninji. Já a Ham’id se postaráme o problémy.“ Nakázal Gekko’ü a Kakkò s Li’iu tak učinili. Odtáhli ninji stranou.
„Beino, jak si je teda teď rozdělíme?“ Zeptal se Ham’id, na rameni měl položený meč.
„Máš tu čest se postarat o Šamana. Já se postarám o zbytek.“ Odpověděl Gekko’ü. Dva proti dvou stu. Pěkné vyhlídky.
„Insiemá paer‘ l’vitòrà, Padrai’i.(Společně k vítězství, otče.)“ Pronesl Gekko’ü a nastavil ruku.
„Insiemà, figlí.(Společně, synu.)“ Přitakal Ham’id a ruku přijal. Poté oba skočili do bitevní vřavy.
Ham’id si ihned vzal Šamana stranou. Gekko’ü se vrhl přímo do středu ostatních Lovců, neměl problém s nimi držet krok. Ham’id se několikrát pokoušel Šamana zranit, ale ten mu pokaždé unikl, nebo udělal úspěšný protiútok. Gekko’ü ani jednou neodešel ze svého místa, na kterém stál. Točil se jak kolovrátek, švihal pravačkou a pokaždé padl smrtící zásah. Gekko’ü byl těžký nepřítel, s jednou rukou dokázal v pohodě máchat kolem sebe těžkým obouručákem. Byl dokonce i tak dobrý, že vykryl všechny útoky, které mu směřovaly na záda. Ham’id se taky držel celkem dobře, povedlo se mu vyrovnat krok se Šamanem.
„Uncio!“ Strhl Šaman Gekko’üovu pozornost. Šaman držel Ham’ida pod krkem, s čepelí na hrdle.
„Co uděláš teď, chlapče? Vzdáš se, nebo necháš svého otce zemřít?“ Zeptal se Šaman. Gekko’ü nevěděl, co dělat.
„Zapomeň na to, Gekko’ü! Nevzdávej se!“ Vykřikl Ham’id, ale Šaman zatlačil na hrdlo a škubnul rukou.
„Drž hubu! Jejda! To jsem nechtěl.“ Vymlouval se Šaman, když Ham’id padl netečně na zem.
„Padrai’i!“ Vykřikl Gekko’ü a rozběhl se na Šamana. Po cestě skolil pár Lovců, kteří mu stáli v cestě.
„Tak pojď! Já čekám.“ Vysmíval se Šaman a vzal do ruky kopí. Gekko’ü měl pocit, že snad běží celou věčnost a ani se nehnul z místa. V ten moment Šaman vrhl kopí, které projelo mladému Lovci pravou plící.
„Qest’è a’Fin, Uncia!(Je konec, Uncio!)“ Zasmál se Šaman. Jenže Gekko’ü se zvedl a propaloval Šamana jasně modrýma očima.
„Pre’t!(Pro tebe!)“ Řekl Gekko’ü a vrhl po Šamanovi ten samý oštěp.
„Ještě se zvedl při tak vážném zranění?“ Nevěřil Šaman a dostal ránu. Oštěp letěl moc rychle a starý Šaman se tomu nedokázal vyhnout. Gekko’ü ale věděl, že není po smrti. Byl moc oslabený, aby mu dokázal vzít život. Zvládl mu vzít akorát jeho levé oko.
„Musíme mu pomoct!“ Navrhl Naruto a chtěl se vrhnout do davu. Zastavila ho ale obří ruka na jeho rameni.
„Jste úplně bez energie. Takhle by jste mu moc nepomohli.“ Nesouhlasil Kakkò. Naruto neměl sílu vzdorovat takové síle.
„Tím chceš říct, že ty provazy nám odebíraly Chakru?“ Zeptal se Kakashi. Naruto tedy zůstal stát.
„Sí. Šaman zjevně musí mít nějaké znalosti o Ninjutsu. Vždyť i Ham’id měl proti němu problémy.“ Potvrdila Li’iu jejich obavy. Náhle se ale dav Lovců rozestoupil. Uprostřed nově vytvořené cestičky pokulhával Gekko’ü s rukou svého otce přehozenou kolem ramen. Kráčel těžce, ještě do toho táhl padlého za sebou. Snažil se svého otce dostat pryč. Merde’i! Už to dál nezvládnu! Jako první na zem padlo Ham’idovo tělo. Po pár krocích padal i samotný Gekko’ü.
„Držím tě.“ Ujistil ho klidný hlas, který ho zachytil. Ostatní Lovci mezitím vyklidili chrám i se zraněným Šamanem.
„Kakashi…“ Hlesl Gekko’ü, ale i tak padl k zemi. V tu ránu kolem něj byli všichni jeho přátelé, kteří ho otočili na záda.
„Ještě žije, ale je to vážné.“ Informovala Li’iu, když zjistila Gekko’üův stav.
„Dá se ještě zachránit?“ Zeptala se Adha. Gekko’ü mezitím klidně dýchal.
„Měla bych to zvládnout. Musím ho ale rychle vzít do Suh’raiqu. Pak se uvidí.“ Odpověděla Li’iu a přehodila si Gekko’üovu ruku kolem ramen.
„Beino. My vezmeme Ham’ida a půjdeme za tebou.“ Odsouhlasil Kakkò a vzal mrtvého Ham’ida. Li’iu přikývla a následně zmizela.
„Proto se Lykové používají převážně pro přenos zpráv.“ Pousmál se Kakkò a společně s ninji vykročil z chrámu.
„Lykové?“ Nechápala Sakura a následovala Kakkòa, který šel v čele.
„Lovci, kteří mají Mentální propojení s vlky. Taky je velice těžké je najít. Umí se zneviditelnit a když už jsou neviditelní, naberou vyšší rychlost. Neplést si s Lykantropií.“ Vysvětlil Kakkò a kráčel dál.
Gekko’ü se pomalu probouzel. Už byl v Suh’raiqu, v bezpečí. Opatrně zvedl hlavu, hrudník ho ještě trochu bolel.
„Musel mě trefit někde do okolí jizvy. Tam mám ještě slabé místa.“ Uznal Gekko’ü sám pro sebe a opět ulehl. Takže táta dělal to všechno jen kvůli mně. To ale nemusel dělat takovými způsoby. Že proti mně postaví i pár starých přátel. Ale měl bych Li’iu poděkovat. To bych měl. Chudák Gekko’ü. Pořád byl unavený, takže ihned usnul a nevěděl o světě kolem.
„Vypadá tak nevinně, když spí.“ Zašeptala Adha, když potají stála ve dveřích. Nejistě se rozhlédla po domě, nikoho neviděla. Všichni byli venku. Kakashi se bavil s Kakkòem, to věděla jistě. Naruto, Sakura, Li’iu a Saa’ri se taky bavili spolu, takže dům byl kompletně vyklizený.
„Hmm, možná teď bych měla šanci.“ Zamumlala Adha a potichu přešla k pohovce, kde Gekko’ü ležel. Mohla si ho pořádně prohlédnout, když už na sobě neměl válečnou barvu. Našedlá pokožka byla zvláštností, o tom žádná. Výškově Adha soudila Lovce stejně jako Kakashiho. Postavově taky.
„Snad se neprobere, nebo nikdo nepřijde.“ Zadoufala Adha potichu a opět se rozhlédla. Gekko’ü ve spánku několikrát škubal ušima. Kromě menší přikrývky, která mu zakrývala převážně dolní polovinu těla, neměl na sobě zhola nic. Adha se opět nejistě rozhlédla, aby měla pořádnou jistotu a dodala si odvahy. Poslední pohled na odpočívajícího Lovce a pustila se do akce. Cirka po půl hodině se Gekko’ü probral. Něco mu způsobovalo převelkou rozkoš. Pomalu otevřel oči.
„A-a…!“ Začal koktat, jenže Adha mu rychle zacpala pusu.
„Tiše!“ Sykla a jela dál. Gekko’ü se zmohl jen na zoufalý pohled. Oba dva nazí a Adha ještě na něm. Počkat! Proč vlastně panikařím? Však má dobrou postavu. Adha konečně uvolnila Gekko’üovi ústa.
„A-a-assipetai’o…! A…-chan!“ Vykoktal ze sebe Gekko’ü, jenže byl nucen zaklonit hlavu. Tělo ho opět neposlouchalo.
„Šššš! Neboj se. Za chvilku to bude.“ Klidnila ho Adha, i ona se blížila pomalu k vrcholu. Jakoby jejich těly navzájem projel mocný elektrický proud.
„Cazzei’ar’oooo!“ Zakřičel Gekko’ü na konci přiškrceně. Adha taky měla co dělat, aby nevykřikla radostí. Jen se unaveně složila na Gekko’üovu hruď.
„Příště mi dej aspoň nějaký náznak, nebo něco. Na přepadovky nejsem připraven.“ Vysoukal ze sebe černovlásek mezi nádechy a výdechy.
O pár dní později. Kakkò a Gekko’ü trénovali na zahradě. Oba dva jen v kraťasech, každý měl obvázané něco jiného. Gekko’ü měl levé předloktí, Kakkò pravé rameno.
„Držíš se ještě dobře, Uncio.“ Posmíval se Kakkò a vystartoval na silný úder pravačkou. Gekko’ü mu ale úder odklonil k zemi a Kakkò dostal kopanec do hlavy.
„Nepodceňuj mě, Ursíne.“ Opáčil Gekko’ü a přešel do protiútoku. Pravačku rychle položil Kakkòovi na hruď, levačkou si ho jistil na zádech. Zabral, jen co to šlo a na krátký okamžik zvedl Kakkòa do vzduchu. Hned s ním ale hodil o zem.
„Uf, málem jsi mi vyrazil dech.“ Uznal Kakkò, když ležel na zádech. Gekko’ü jen vydýchával.
„Říkal jsem ti, ať mě nepodceňuješ. Tak pojď.“ Pronesl Gekko’ü a nastavil ležícímu obrovi ruku, kterou Kakkò přijal a zvedl se. Adha oba dva sledovala z otevřeného okna.
„Je na něj hezký pohled, viď?“ Zeptala se Saa’ri, když se k ní připojila.
„Sluší mu to, když má rozpuštěné vlasy a ještě se usmívá.“ Odpověděla Adha s úsměvem. Zasněně sledovala menšího Lovce.
„Ale na vodárnu si pak zajdeš, co?“ Popíchnul Kakkò svého přítele. Gekko’ü si mezitím uvázal culík.
„To si piš.“ Stvrdil Gekko’ü a Kakkò si šel po svých. V ten moment Adha vyšla ven.
„Gekko’ü? Můžu s tebou mluvit?“ Začala Adha opatrně, když si Gekko’ü pořádně utáhl culík.
„Jistě. Děje se něco?“ Opáčil Gekko’ü a otočil se k ní čelem. Adha se začala nadechovat k odpovědi.