Orochimarova neuvěřitelná základna - VI. Já se vrátím

Kabuto se za strašlivého křiku pokusil odstrčit Sasukeho od otevřené skříně a zavřít ji, ale nebyl dost rychlý. Místnost naplnila vůně jablek a jakási zlatá zrníčka, co se pomalu snesla od stropu k podlaze. Na malý okamžik to vypadalo, že se místnost pootočila. V uších ucítili nepříjemné bzučení.
Když vše utichlo, oba se rozhlédli kolem. Pár věcí bylo zničeho nic jinak. Stůl stál teď obrácený čelem k nim a židle změnila barvu. Několik terárií zmizelo a nahradila je akvária s červenými rybičkami. Sasukeho modrá košile byla vyměněna za bílou s velkým výstřihem a fialovým provazem, vázaným vzadu na mašli. A Suigetsu držel meč obřích rozměnů, který v následující chvíli s řachnutím dopadl na podlahu.
„Co to sakra je!?" vyjekl Hoozuki.
Kabuto spražil Sasukeho nejvražednějším pohledem, jakého byl schopen. „Ty... - ty... - ty!"
Nejmladší Uchiha flegmaticky prohlédl své nové ošacení. „Alternativní realita."
„Cože?" nechápal Suigetsu a obhlížel zbraň na podlaze.
„Paralerní svět, se nímž jsme se na okamžik spojili a vyměnili si kousek historie," pokračoval Sasuke.
„Ty... - ty... - ty!!" drtil Kabuto mezi zuby stále dokola.
Suigetsu zvedl meč a zkusmo s ním máchnul. „Jak to víš?"
„Četl jsem to v komixu."
„Ty!!" dostal ze sebe Kabuto. „Řekl jsem, ať tu na nic zatraceně nesaháte! Víš, co se mohlo stát!?"
Sasuke jeho láteření nevnímal. „Takže, to je všechno? Brána do alternativního vesmíru, zavřená u Orochimara ve skříni?"
„Chtěl bys tu snad ještě něco jiného!!?" zařval Kabuto.
„Orochimaru je uvnitř, že?"
Kabuto otevřel dveře na chodbu: „Vypadněte odtud! Hned!"
Jenže Suigetsu byl zrovna uprostřed šermířského tréninku a odejít rozhodně nehodlal: „No tak, Kabuto! Můžem otevřít tu skříň a jít ho zachránit, ne? V čem je problém!?"
„V tom, že jste oba nezodpovědní maniaci!" odvětil tázaný a postrkoval je ven. „A tohle není žádná paralelní realita!"
„A co teda?" zajímalo Sasukeho, který se nehodlal hnout z místa. „Řekni mi to a já půjdu."
Kabuto si s povzdechem upravil brýle. „Stroj času..." zašeptal.
Uchiha zvedl obočí. „Tohle by neměl dělat."
„Jistěže ne!" zaúpěl Kabuto a pak se zničeně odploužil do křesla. „Orochimaru-sama... uznávám, že je to největší vědec na zemi, ale když on je občas tak strašně zbrklý! Prostě... On prostě nedokáže zůstat celou dobu u jedné věci! Pořád zkouší nedodělaná jutsu, nehotové přístroje, staré nepovedené experimenty...!" Na Kabutově strhané tváři se objevil nostalgický výraz. „Velmi si mistra vážím, ale občas mám chuť popadnout ten jeho dlouhý krk a pořádně ho...!!"
„Tak proto nevěříš, že je mrtvý." Sasuke si skříň znova prohlédl.
„To ne," odvětil Kabuto smutně. „Já v to můžu jen doufat."
Suigetsu, který nebyl zrovna vědecký typ, pozdvedl svoji novou zbraň: „Takže, tenhle meč je co?"
„Pravděpodobně ho vlastníš v budoucnosti," řekl Sasuke a vrhl tázavý pohled ke Kabutovi. „Otázka z ní, jestli jej tvé budoucí já postrádá."
Yakuushi pokrčil rameny. „To nevím. Snažil jsem se stroj prozkoumat, ale bez experimentování se toho nedá moc zjistit. V Orochimarových poznámkách byla jen zmínka o cestování prostorem a časových oknech, ale kdo ví, co to vůbec vynalezl. Pořád čekám, že se jednoho dne vrátí..."
„Proč?"
„Nechal mi tu vzkaz."
Sasuke a Suigetsu se společně vrhli ke stolu. „Co!? Kde? Jakej?"
Kabuto otevřel první zásuvku a vytáhl z ní papírek s nápisem: Já se vrátím. Orochimaru
Než na tuto novinku stihli oba bývalí ninjové reagovat, z chodby se ozvalo drnčení domovního zvonku.

Kabuto otevřel dveře a chvíli nechápavě zíral na osobu za nimi. „Přejete si?"
Hidan venku byl zmoklý a zdrcený: „Je Sasuke doma?"

Po vyměnění promoklé mikiny za deku a hrnku svařené chakry jim byl Hidan schopen vylíčit své vězeňské strasti.
„Vesnice je teď vzhůru nohama," řekl jashinista, usazený za stolem v místní kuchyňce.
Sasuke se opíral o linku naproti, Kabuto zaujímal pozici na druhé židli. Suigetsu si jen vzal svůj meč a někam zmizel, a to i přes Kabutovy protesty, že ho třeba bude chtít někdo vrátit.
„Ninjové mobilizujou, televize o ničem jiným nevysílá - celá po-aná Konoha se prostě rozhodla dobýt tuhle díru!" pokračoval Hidan rozhořčeně. „A co je nejhorší, vědí o vaší základně..."
„Co!? Ty jsi jim to vyzvonil?" zděsil se Kabuto.
„Musel jsem!" obhajoval Hidan své jednání. „Vy-vy nevíte jaký to je, když vás napřed zpracuje Morino a pak do vás hučí samotnej generál Uchiha!"
Kabuto náhle ustrnul a na čele mu vyrašily krůpěje potu. „Generál Uchiha?"
„Kdo to k sakru je?" ozvalo se ode dveří. Tayuya - která beztak poslouchala za dveřmi - vstoupila dovnitř a šla si do ledničky pro pivo.
Kabuto hleděl bez pohnutí před sebe: „Legenda, nejlepší shinobi na světě, postrach Mlžné, vrchní velitel Konožské armády. A taky..."
Sasuke na sobě zachytil hromadu pohledů a otráveně zakoulel očima. „Jo, je to můj táta."
„To říkáš jen tak!?" vykřikl Kabuto a vyskočil ze židle. „Muž, který sám pobil celou Mlžnou armádu, Nidaime ho oslovoval brácho a Jashinistický velekněz mu posílá vánoční přání!"
„To je pitomost," zamítl Sasuke. „Nidaimeho nikdy neviděl, Vánoce neslaví a v Mlžné mu stačilo unést Mizukageho a vzdali se mu sami."
„Jo, má recht," souhlasil Hidan. „O těch přáních bych věděl."
Kabuto tomu očividně nehodlal uvěřit. „To si ty pověsti generál Uchiha sám vymýšlí, nebo co?"
„Už -rva sklapněte!!" ukončila hádku Tayuya. Dopřála si lok z plechovky a když i poté panovalo v místnoti napjaté ticho, pokračovala: „Fajn, Jashinisto. Teď mi budeš odpovídat ano a ne a zkus zalhat a pošlu tvou hezounskou hlavu do tvý vlastní -ele!"
Hidan bezeslova přikývl.
„Jde sem celá podělaná armáda."
„Jo."
„Plus děsivej generál Uchiha."
„Jo."
„A to všechno kvůli tvý -aný hubě!"
„Um, jo..."
Zvučná kunoichi věnovala přítomným vševědoucí pohled. „Skvělý! Takže to uděláme takhle: Kabuto, vymysli plán bitvy a mezitím zavři Uchihu někam, kde na něho uvidíme. Jako rukojmí nám dává výhodu. Pak zburcuj ostatní, vysvětli jim jejich role a v mezičase zabij tohohle debila, co se přišel přiznat ke svý -aný zradě!"
Jako první se vzpamatoval Kabuto, ačkoliv spíš proto, že se jako protizatimní velitel základny potřeboval blýsknout a Sasuke s Hidanem byli momentálně indisponováni - první se k situaci raději nehodlal vyjadřovat a druhý koukal na Tayuyu s otevřenou pusou.
„Ale - ale takhle základna se hájit nedá!" vykřikl Kabuto za odcházející Tayuyou.
„Tak to jsme v -eli!" odpověděla nakonec.
Hidan pomalu ukázal prstem ze dveří: „To byla žena?"
Sasuke přikývl. „Biologicky."

„Takže, kdo zajde dolů pro zbraně?" nadhodil Sasuke, kráčející vedle Kabuta do místní tělocvičny.
Yakushi usedl na pohovku a zpražil Uchihu chladným pohledem: „Sasuke, ty jsi to asi vůbec nepochopil!"
Sasuke neodpověděl. Hidan, který je následoval už jen proto, že se mu nechtělo zůstávat osamotě, ucouvl pár kroků zpátky.
„Je nás tu osm lidí, nemůžeme jen tak vyjít ven a postavit se tisícinásobné přesile!"
Sasuke pokrčil rameny: „Jaký je tedy plán?"
„Pasti," ozvalo se od výtahu.
Zvučná čtyřka i s Kimimarem opustila výtahovou kabinu a usedli vedle. Tayuya vytáhla tampónek a čistila si flétnu.
Kidoumaru složil svých šest rukou v klíně: „Zablokujem výtah v mínus jedničce, takže je budem mít na ráně - pokud ho ovšem nevyhodí do vzduchu nebo nepřeříznou lana a nerozbijou brzdy. Čím dýl to vydrží, tím dýl se nám povede je zdržovat patro po patře, když to vezmeme po tajných schodech."
„Jak jsem předpokládal, už když je přede mnou poprvé použil Kabuto," poukázal Sasuke na scénu s otevřením Orochimarovy pracovny, „vedou jen do mínus jedničky. Takže, jestli tu není ještě nějaký další východ, bez výtahu tu budeme v pasti i s nepřítelem, co?"
„Nó," řekl Ukon a Sakon ho podrbal na hlavě. „Je tu ještě pár východů -..."
„Stop!" vykřikl Kabuto. „Tohle je bezpečnostní tajemství! Nemůžeme ho prozradit jen tak někomu! A stejně nebude fungovat!"
„Jenže jemu to tady oficiálně patří, ne?" odporoval Sakon.
„Jde o to," pokračoval Ukon, alias hlava na bratrově rameni, „že tahle základna není jediná."
„Je jich celkem osm na různě po světě," doplnil Sakon, nedbaje Kabutových stálých protestů. „Orochimaru do nich udělal tajné dveře - chakrové portály - a rozmístil je po základně, kdyby něco."
„Poslouchá mě tady někdo!?" křičel Yakushi. „Stejně nefungují! Ze všeho, co Orochimaru kdy začal a nedokončil, jsou tyhle portály na prvním místě! I kdyby se nám je povedlo nakrásně zprovoznit, můžeme skončit klidně rozložení na půl cesty někde ve skále! A už o tom nechci nic slyšet!"
Sasuke zvedl ruku.
„Co je!?"
„A není tu ještě nějaký normální východ?"
„Ne!"
„Nó..." Kidoumaru se hlasitě nadechl.
„Kidoumaru!"
„Hele, tohle není nic na chakru, vážně!" uklidnil Kabuta pavoučí ninja a pokračoval: „Severní křídlo mínus čtyřky končí u úpatí kopce. Dělí je teda asi deset metrů zeminy, ale když použijem zbíječku, určitě to snadno prorazíme."
Kabuto se zarazil: „Um, to vlastně není špatnej nápad. Akorát doufám, že do toho počítáš i dveře!"
To Kidoumaruovi zřejmě taky došlo. Naštvaně se opřel. „Sakra!"
„O čem to mluvíte?" otázal se Sasuke.
„Mínus čtyřka je patro hrůzy," odpověděl Sakon. „Nejsou tam skoro žádný chodby, jen dveře."
„Aby ses dostal nakonec, musíš projít hromadou místností," doplnil Ukon. „Ale nikdy nevíš, kam který vedou, je to jako..."
„... bludiště. A co je horší, Orochimaru si do nich donesl všechno..."
„... co kde našel. Většinou jsou to..."
„... fakt příšery. Buď si chtěl udělat vlastní zoo, nebo naštvat..."
„... nepřátele. Nikdo si totiž pořádně nepamatuje, kam tajné schody..."
„... v tomhle patře ústí, ale možná je to vyznačený na mapě základy."
Dvojčata se zářivě usmála. Hidan, který měl to štěstí sedět vedle nich, je pozoroval s napůl užaslým a napůl zhrozeným výrazem.
„Co je?" nechápali bratři.
„Dobře," přikývl Kabuto a začal rozdělovat role. „Sakon, Ukon a Jiroubou si zajdou pro zbíječku a mapu a pokusí se dostat do severní části. Protože samozřejmě nevíme, ze které strany máme Konohu očekávat, počkáte na nás. Buď se nám podaří probít, nebo -..."
„Chcípneme!" vložila Tayuya vhodné slovo.
„Nebo se stáhneme zpátky!" dokončil Kabuto. „My ostatní zatím evakuujeme jedničku a pak to tam Kidoumaru pořádně oplete. Pavučiny by je měly dost zdržet. Tayuyo, ty si vezmeš na starost třetí patro, zmateš je v chodbách."
„A co já?" pípl mladý Kaguya nadšeně. „Chci dokázat mistru Orochimarovi, že už jsem úplně zdravý! Eh! Eh!"
Kabuto mu jen podal inhalátor. „Kimimaro, ty se vrátíš dolů a budeš hájit ošetřovnu."
„Rozkaz! Eh! Eh!"
„Takže si jděte pro zbraně a vysílačky, sejdeme se tady za deset minut!" rozkázal Kabuto.
„Moment, chci taky bojovat!" upozornil na sebe Hidan.
„Co tu ten -áč ještě dělá?" zavrčela Tayuya.
Jashinista bojovně stáhl obočí: „Chápu, že jsem to zvoral a máte právo uříznout mi za to ---, ale chci sakra převzít svůj díl obětí! Další ruce se vám budou hodit!"
Zbytek osazenstva základny se domluvil očima a Kabuto přikývl. „Vítej na naší potápějící se palubě."