NejiTen 02-Mise typu B

Bylo sedm hodin ráno. když Tenten probudil budík. Neochotně vstala z postele a šla do koupelny provést ranní hygienu. Osprchovala se, vyčistila si zuby a učesala se.
Jakmile byla oblečená, šla do kuchyně a nasnídala se. Měla ještě chvíli čas. tak si jen zkontrolovala počet svých shurikenů, kunaiů a ostatních zbraní. Když byla hotová, šla si sednout do obýváku na gauč a čekala na Nejiho. Ten přišel na minutu přesně. Zaklepal na dveře a otevřela mu Tentenina máma.
„Dobrý den.” Pozdravil Neji.
„Ahoj Neji. Hned zavolám Tenten.” Řekla s úsměvem a odešla do obýváku.
„Tenten, je tu Neji.”
„Díky mami. My jdeme za Tsunade-sama. Má pro nás misi.” Ozvala se Tenten.

Vyšla ze dveří, zavřela je za sebou a hned se otočila, aby pozdravila Nejiho.
„Ahoj Nej-“ Nedořekla to.
Zastavili jí jeho rty na svých. Opět krásný, dlouhý a něžný polibek.
I když nechtěl, Neji se jako první od Tenteniných rtů něžně odtrhl a řekl tiše: „Ahoj Tenten.”
Tenten se usmála a odpověděla s jemným úsměvem: „Ahoj.“
„Půjdeme?” Zeptal se Neji.
„Jo.” Řekla a vyrazili k sídlu Hokage.

Skoro celou cestu ani jeden z nich nepromluvil. Až byli u budovy Hokage, tak Tenten prolomila ticho a zeptala se: „Jaká to asi bude mise?”
„Nemám ponětí.” Řekl Neji, vešli do budovy a zaklepali na dveře kanceláře Tsunade.
„Dále.” Ozvalo se za dveřmi.
„Tak jsme tady.” Řekl Neji.
„Mám pro vás misi typu B. Jelikož jste jounin a chunnin, tak je tato mise pro vás jako dělaná. Odnesete tyto dva svitky do Trávnaté vesnice. Jsou to svitky s důležitými informacemi, ale víc vám o nich říct nemůžu…”
„Počkat,” zarazil Neji Tsunade.
„Co se děje?” Zeptala se Tsunade.
„Jsme jenom dva. Neměli bychom být alespoň tří-člený tým?” Zeptal se Neji.
„Cesta do trávnaté vesnice trvá jen den a půl cesty. Ty jsi velmi zkušený jounin a Tenten patří mezi nejlepší chunniny, takže vy dva stačíte. Odnesete svitku panu Shoroiovi, který je velitel základny ANBU trávnaté vesnice. Jakmile mu svitky odevzdáte, můžete tam den nebo dva zůstat a odpočinout si. Tak to je vše. Můžete jít.” Odpověděla Tsunade.
„Hai.” Řekli Tenten a Neji jednohlasně, vzali si svitky a odešli z kanceláře.
„Za hodinu se sejdeme u hlavní brány.” Řekl Neji.
Tenten přikývla, a každý se rozešel svým směrem.

U hlavní brány:
„Můžeme vyrazit?” Zeptal se Neji.
„Hai.” Odpověděla Tenten a vyrazili.

Už šli asi pět hodin a ani jeden z nich celou cestu nepromluvil. Tenten ale začínalo být nevolno. Ani se moc nedivila, protože toho moc dneska nesnědla. Na snídani měla jeden rohlík a navíc bylo neskutečné vedro. Trochu zpomalila krok.
Neji si toho všiml, zastavil se, aniž by se na ni podíval: „Asi si dáme pauzu a ukryjeme se někdy ve stínu, ale jen na pět minut.”
Tenten s posledních sil jen řekla: „D-dobř-“ Z toho slunce se jí zamotala hlava a v bezvědomí padla na zem.
Jakmile Neji uslyšel náraz, rychle se otočil a zakřičel: „Tenten!” Ve vteřině byl u ní.
Je celá horká. To má z toho slunce. Musím jí přenést do stínu a dát jí studené obklady. Pomyslel si Neji, vzal Tenten do náruče a přenesl jí do stínu. Vytáhl z batohu obklady a šel je do nedalekého jezírka namočit. Když se vracel Tenten se začínala probírat a chtěla se posadit, ale zamotala se jí hlava a lehla zpátky na zem.
„Co to děláš? Musíš odpočívat. Vždyť celá hoříš.” Řekl jí Neji, když k ní přišel.
„Ale…Musíme dokončit tu misi.” Řekla slabě Tenten.
„Však jí taky dokončíme, ale nejprve si musíme také odpočinout. Hlavně ty.” Řekl Neji a začal na Tenten pokládal studený a vlhké podklady a pak si lehl vedle ní.

Leželi takhle vedle sebe asi dvě hodiny. Mezitím, co byla Tenten v říší snů, jí Neji asi třikrát měnil obklady. Když se Tenten začínala probouzet, první, co postřehla, byl Neji, který jí podával láhev s vodou.
„Na. Musíš hodně pít.” Řekl jí.
„Díky.” Poděkovala a hned se napila.
„Už musíme vyrazit. Zvládneš to?” Zeptal se jí.
„Jo. Už se cítím mnohem líp.” Odpověděla mu s úsměvem a Neji jí pomohl vstát.
Sbalili si věci a šli dál.

Cestou bylo pořád horko, ale už už se pomalinku začalo ochlazovat. Když ušli dalších pět hodin, začalo se stmívat.
Neji se zastavil a řekl: „Pro dnešek to už zabalíme a utáboříme se. Asi tři minuty odsud je malé jezírko s malým vodopádem. Tam doplníme zásoby vody.”
„Dobře.” Odpověděla mu Tenten. Přišel k ní, jemně se na usmál, objal ji a něžně políbil.
Jakmile se jejich rty oddělily, oba se lehce usmáli a Neji zašeptal Tenten do ucha: „Já postavím stan a ty prosím dojdi pro vodu.”
„Hai.” Přikývla Tenten s úsměvem, vzala si láhev, dala Nejimu pusu na tvář a šla.

Jakmile došla k jezírku, zůstala úžasem stát. Jezírko se nádherně třpytilo a vodopád byl příjemně tichý. Kolem jezírka se rozléhala malá mýtinka plná krásných, barevných a voňavých květin. Tenten chvíli uvažovala, že se svlékne a vleze do vody, ale nakonec jí ta myšlenka opustila, aby o ni neměl Neji zbytečný strach. Přišla k jezírku, vytáhla láhev a naplnila jí vodou. Nakonec si opláchla obličej a ruce a vydala se zpět k Nejimu.
Když se vracela, už z dálky viděla, že je stan postavený. Najednou zašustilo křoví. Tenten hodila pár shurikenů do křoví jako reflex a pomalu se k němu přibližovala. Než se však stačila do křoví podívat, vyskočili z něj dva ninjové a vrhli se na ni. Rychle zaujala bojový postoj. Věděla, že oba je sama nezvládne.
„Neji!” Zakřičela směrem ke stanu. „Pomoz mi!”
Ten rychle vylezl ze stanu a běžel Tenten pomoct.
„Já si vezmu toho vpravo.” Řekl jí.
Přikývla a oba se pustili do boje.

Tenten vytáhla ze své zadní kapsy dva svitky, položila je na zem, složila pár pečetí a vykřikla: „Soushouryuu!” Vyskočila nahoru a ze svitků házela na svého nepřítele zbraně. Protivník se jim vyhnul, ale jen tak tak.
„Haha.” Řekl ninja zlomyslně. „Už nemáš žádné zbraně, kterýma bys mě mohla zastavit. Je konec.”
„Jo? To si jenom myslíš.” Usmála se a natáhla dráty, které byli přivázané ke zbraním.
„Máš pravdu je konec, ale pro tebe.” Ninja se nedokázal všem zbraním vyhnout a tak padl.
„Tak.” Řekla si Tenten. „Jednoho máme z krku a jak vidím, Neji už je taky skoro hotový.”

„Vzdej to, ty spratku. Nemáš proti mně žádnou šanci. V-vzdej to a dej mi ty svitky.” Řekl zmoženě druhý neznámý shinoby.
„To ty bys to měl vzdát. Už nemáš skoro žádnou chakru. Tohle tě dorazí. Hakke Hyaku Nijuuhas Shou. Dva, čtyři, osm, šestnáct, šedesát čtyři, sto dvacet osm. Je po všem.” Řekl Neji a dorazil ho.

Neji přišel Tenten, objal ji a pohladil po vlasech.
„Jsi v pořádku?” Zeptal se.
„Jo jsem.” Odpověděla Tenten. „Kdo to byl?”
„To nevím, ale podle jejich čelenky vidím, že to jsou nukeninové ze Skryté mlžné.” Odpověděl Neji.
„Za chvíli bude tma. Pojď si odpočinout do stanu. Já mezitím rozdělám oheň.” Řekl Neji.

Tenten si na chvíli lehla do stanu a Neji rozdělával venku oheň. Když uslyšela praskání dřeva usoudila, že oheň už je hotov, šla se posadit vedle Nejiho, položila mu hlavu na rameno a on svou hlavu na tu její a spolu sledovali plamínky ohně a létající světlušky kolem.
Po chvíli vytáhl Neji z batohu dvě rýžové koule a spolu s Tenten povečeřeli. Nejimu se pomalu začínaly zavírat oči a klimbala mu hlava ze strany na stranu.
Tenten si toho hned všimla a řekla mu: „Běž už si lehnout. Já tady ještě chvilku budu sedět a pak si půjdu lehnout taky, jo?” Nic nenamítal a ani nic neřekl, jen dal Tenten pusu na tvář a bezeslova si šel lehnout do stanu kde během chvilky usnul.

Tenten seděla venku ještě asi další dvě hodiny, když viděla, že Neji hodně tvrdě spí, vzpomněla si na jezírko. Vstala a potichoučku odkráčela pryč. Když dorazila k jezírku, sundala si boty a ponořila si nohy do vody. Voda byla příjemně teplá a tak si řekla, že se do vody ponoří celá. Svlékla si svou halenku a kalhoty. Nakonec si sundala svou čelenku a ve spodním prádle se ponořila až po krk do té teplé vody a v klidu relaxovala. Jediné, co bylo slyšet, bylo šumění vodopádu a sem tam houkání sovy. Mezitím se Neji probudil, a když zjistil že je ve stanu sám začal panikařit.
„Tenten!” Volal tiše. „Kde si?” Okolo stanu není. Třeba se šla jen projít. Ale kam?
„Byakugan.” Neji aktivoval svůj byakugan a porozhlédl se po okolí.
Á, tamhle je. To se mi ulevilo. Pomyslel si a šel potichoučku za ní. Když došel k jezírku, uviděl Tenten, jak leží zády na vodě, jemně máchá rukama a pobrukuje si. Chvíli uvažoval, že jí nechá o samotě, ale v tenhle okamih chtěl být u ní co nejblíže a tak šel přímo k ní.
Tenten uslyšela kroky a rychle se postavila na vodu do bojové pozice. Byla tma a viděla jen obrys člověka, který se pomalu blíží k ní.
„P-promiň, že jsem tě polekal, to jsem já, Neji.” Omluvil se jí a ozářil ho svit měsíce.
„Neji.” Řekla Tenten. „Co ty tu? Já myslela, že spíš.”
„Spal jsem, ale když jsem se probudil a zjistil, že jsi pryč, měl jsem o tebe strach a šel tě rychle hledat.” Řekl Neji a prohlédl si Tenten od hlavy až k patě.
Páni. Ta má ale postavu. Je nádherná. Pomyslel si.
„Aha. Tak pojď za mnou. Voda je teplá.” Mrkla na něj Tenten a usmála se.
Neji si sundal tričko, kalhoty a čelenku a trenýrkách šel k jezírku. Namočil si jednu nohy a usoudil, že Tenten o teplotě vody nelhala a ponořil se do ní celý. Pomalu doplaval k ní, chytil ji za boky, přitáhl si jí k sobě co nejblíž a tiše řekl: „Jsem moc rád, že se ti nic nestalo.”
„Moc mě mrzí, že sis o mě zbytečně dělal starosti.” Řekla sklesle Tenten.
„To nic. Už se tím netrap.” Odpověděl jí tiše.
Vzal jemně její bradu a něžně jí políbil. Po pár minutách se už Tenten začala klepat zimou. Neji si toho hned všiml, vzal jí do náruče a po vodě s ní došel na břeh. Vzal jejich oblečení a šel s ní do stanu. Poslední plamínky ohně Tenten trošku zahřály.
„Tenten, pojď už spát.” Ozval se ze stanu Nejiho hlas. „Musíš na zítřek nabrat hodně energie.”
„Už jdu.” Řekla Tenten a lehla si do stanu.
„Dobrou noc Neji.” Řekla Tenten.
Neji se k ní naklonil, políbil jí na čelo a řekl: „Dobrou.”