Vůdkyně Písečné 1.část

Informace

Tato povídka byla původně zamýšlená jako jednorázovka, ale z důvodu spousty slov a stránek jsem se to rozhodla rozkouskovat Jen pro informaci mám v povídce vymyšlenou postavu (Narutovu sestru Nami)Obrázek, jak si ji představuji je nahoře, ale je stažený z internetu a nemám k němu žádná autorská práva Pokud nemáte rádi vymyšlené postavy nenutím vás to číst. Doufám, že se vám povídka bude líbit .

„Nami, ty to prostě nechápeš, potřebujeme je. Musíme zachránit Nejiho.“ V obývacím pokoji v domě Sabaku no Gaary se právě konala prudká výměna názorů mezi jakýmisi prvními dámami ze skryté Listové a skryté Písečné. Vysoká, bledá černovláska s rukama na čaji, uvelebená ve velkém, prostorném křesle upírala zoufale své levandulové oči na majitelku domu. Sabaku no Nami stála naproti ní. Blond vlnité vlasy jí splývaly na ramena a modré oči těkaly sem a tam, aby se vyhnuly tomu zoufalému a prosebnému pohledu. Ruce měla v rozhněvaném gestu opřeny o pas.
„Já vím, Hinato, ale uvědom si, že já nejsem Kazekage, abych ti mohla dle libosti poskytovat lidi. Gaara je pryč, nechci jednat za jeho zády.“
„Tak pojď alespoň ty. Prosím tě, Nami. Pro mě, pro Nejiho.“ Nami si ztěžka povzdechla.
„Ráda bych, ale Temari a Kankurou mi určitě budou stát za zády, když se pokusím odejít.“
„Gaara tě nechává hlídat?“ Blondýnka na černovlásku upřeně pohlédla.
„Hmmm… ano, ale to se zvládne. Povede se mi jim dostat z dohledu.“ Podívala se na Hinatu a lehce se pousmála, podala jí ruku a už společně vyšly ven a hned zamířily k bráně ven ze skryté Písečné. V tu chvíli Nami někdo chytl za rameno. Byla to, jak ostatně předpokládala, Temari.
„Kam chceš jít? Gaara nám řekl, že tě máme střežit.“
„Ale Temari, jako bych snad šla někam daleko. Jdeme se jen projít.“ Nami se jako o závod kousala do spodního rtu a do toho se snažila ze sebe vyloudit ten nejnevinnější úsměv, Hinatě bylo na omdlení. Kupodivu Temari jen kývla hlavou a nechala je jít. Za bránou si obě pořádně oddychly a už běžely najít a zachránit Nejiho.

MEZITÍM DALEKO OD DÍVEK
„Zajímalo by mě, co teď asi dělá Hinata.“ Uzumaki Naruto, známý též jako šestý Hokage, se jen s patřičným úsilím soustředil na úspěšné ukončení momentální mise. Bylo to poprvé po třech měsících, co opustil Hinatu jako svou ženu a poprvé za čtyři měsíce, co opustil vesnici jako Hokage. Gaara nijak nedojatý jeho enormním zájmem s jistou flegmatičností prohlásil: „Asi se prochází po Konoze a užívá si té nabyté svobody. Nechtěl bych mít tvou nejistotu. Já se vrátím domů, a kdybych chtěl, moji drazí sourozenci mi nadiktují, co Nami dělala během mé nepřítomnosti.“ Naruta tato věta poněkud rozčílila, nikoliv stylem jakým byla vyřčena, ale spíš obsahem.
„Ty necháváš Nami sledovat?“ Gaara jen nezúčastněně přikývl, vysloužil si tím jen zmatený švagrův pohled.
„To jí nevěříš? A jestli ji skutečně nevěříš tak v čem, v tom, že by ti byla věrná, nebo že by nejednala za tvými zády, nebo že by neutekla?“ Narutův hlas nabíral na síle a i na jistém rozhořčení. Také mu jaksi nebezpečně začalo škubat v pravé ruce. Gaara si vzdychl.
„Nemluv hned o nevíře, prostě ji Temari a Kankurou sledují, spíše hlídají, aby se jí něco nestalo. Je manželka Kazekageho, kdykoliv ji může někdo napadnout a zabít ji. Ber to jako prevenci.“ Naruto se zmohl jen na nicneříkající „Hmmm.“, v jeho obličeji se stále dalo nalézt cosi z předchozího rozhořčení a lehké vrtění zdůrazňovalo, že si není tak úplně jistý Gaarovým přístupem.
„Tak pojď, do Písečné je ještě daleko a já už bych zase docela rád byl doma.“ Praštil ho Gaara do zad a vydali se na cestu.

U DÍVEK
Hinata s Nami šly celý den, hlavně proto, aby je Temari s Kankurou nemohli snadno najít. Na večer rozdělaly oheň a utábořily se.
„Vystřídáme se po šesti hodinách, souhlasíš, Hinato? Asi začnu, vypadáš vyčerpaně.“ Hinata zívla, kývla hlavou, natáhla se na zem a usnula.
„Kage Bushin no Jutsu.“ Pronesla Nami, sedla si k ohni a poslouchala pozorně své okolí. Po šesti hodinách, pro ni působících jako jen pár minut ji vystřídala Hinata.
„Byakugan.“ Řekla a plna soustředění sledovala okolí. Brzy ráno probudila Nami a společně se vydaly na další kus cesty.

VE SKRYTÉ PÍSEČNÉ
„Tak a jsme tady, pojď Naruto k nám. Nami tě ráda uvidí a budu rád, když s námi chvíli pobudeš.“
„No dobře, ale dělám to jen, abych zase po dlouhé době viděl Nami.“ Došli až ke Gaarově a Namině domu. Otevřeli dveře. Uvnitř seděla s pohasínající nadějí v očích Temari a vedle ní jak přikovaný byl Kankurou. Při Gaarově a Narutově vstupu vypadali oba, jako by je někdo vytesal z mramoru.
„Ahoj, ehm… ehm… Gaaro, tak si zpátky. To… jsem moc ráda.“ Stěží Temari ovládla hlas.
„No jistě… vrátil se nám náš milovaný bratříček.“ Povytahoval si zase Kankurou své propocené oblečení. Gaara si to napochodoval až k nim. A pohledem si je dvakrát přeměřil.
„Co se to s vámi děje? A vůbec, kde je Nami?“ Temari se nebezpečně protáčely oči a Kankurou vypadal, že dostane infarkt, ale nebylo zbytí, museli s pravdou ven, oba se na sebe podívali a Temari začala: „No, víš, jak bych ti to vysvětlila, ona je pryč. Pryč z Písečné.“ Blondýnka se snažila vyhnout bratrskému pohledu, ale v tu chvíli jí to nebylo nic moc platné, protože bleděmodré oči, orámované černými linkami ji přesto vypátraly.
„Jak to myslíš?“ Přerušil napětí mezi sourozenci dosud bezohledně přehlížený Naruto. Kankurou převzal pomyslnou štafetu.
„Včera sem za ní přišla Hinata a o něčem mluvily, pak se zvedly, a že se jdou projít. Na večer jsme to tu šli s Temari obhlédnout, ale ani po jedné nebylo ani vidu ani slechu.“ Gaarův nebezpečně chladný pohled se upřel na bratra. Ten v tu chvíli ztuhl jako socha.
„A to jste je nechali odejít a nešli jste za nimi? Sakra, snad jsem řekl jasně, že ji máte hlídat.“ V hlase bylo cosi připomínající rozzlobený podtext, ale zároveň působil velmi mrazivě, že oba sourozenci měli pocit, že je určitě zamrazí.
„Gaaro, přece je nemohli sledovat, byla to jen nevinná procházka. Mohly mluvit o něčem soukromém.“ Snažil se dusnou atmosféru uvolnit Naruto.
„Spíš bychom se měli pokusit je najít a ne se tady hádat o to, kdo měl nebo neměl Nami hlídat.“ Gaara na to kývl, Temari s Kankurou se s menším náznakem uvolnění nadzvedli ze svých míst a společně se s Gaarou a Narutem vydali hledat Nami a Hinatu.

Poznámky: 

Doufám, že se vám povídka líbila. Jinak je tato povídka věnovaná uživatelce

MayaGaara

Doufám, že se ti bude líbit