Fade Into the Moonlight, 005- Nečekaný zvrat

Bílý Lovec procházel Listovou. Nevnímal pohledy jejich obyvatel. Část Lovce sledovala s opovržením a zhnusením, další část Lovce sledovala s mírnější radostí a některým to bylo jedno. Lovec to všechno přecházel s nezájmem, šel tam, kam ho nohy vedly přes sníh.
„Do háje!“ Zaslechl Lovec mladý hlas kousek od něj a následně tvrdou ránu. Hned na to další nadávky. Pomalu se vydal za zdrojem, našel blonďáka zapadlého ve sněhu po ramena.
„Zatracená díra!“ Prskal blonďák a Lovec udělal pár kroků blíž.
„Potřebuješ pomoc, Naruto?“ Zeptal se Lovec a sklonil se k zapadlému.
„Kdo jsi? A odkud mě znáš?“ Zavrčel Naruto a sám se snažil uvolnit.
„Neříkej mi, že jsi už stihl zapomenout na Kočičáka.“ Pronesl Lovec a narovnal se. Na Narutově tváři zračilo překvapení.
„Tak co? Nechceš pomoct?“ Zopakoval Lovec svou otázku.
„Gekkou? Jsi to ty? Hehe, zjevně potřebuju.“ Odpověděl nakonec Naruto a snažil se vytáhnout aspoň jednu ruku. Jenže díra byla celkem úzká.
„Zatni zuby a vydrž.“ Upozornil ho Gekko’ü a chytil ho za límec. Naruto nestihl vydat ani jednu hlásku a už stál mimo díru.
„Díky.“ Poděkoval Naruto a upravil si bundu. Pak si změřil Lovce pohledem. Tolik změn na něm nečekal.
„Tak mi teď pověz, co jsi vyváděl.“ Chtěl Gekko’ü vědět a založil si ruce na hrudi.
„Znáš to. Menší koulovačka.“ Odpověděl Naruto s úsměvem, ale zjevně to nestačilo.
„Kdo proti komu?“ Ptal se Gekko’ü dál. Naruto se zamyšleně podrbal pod čepicí.
„Já a Konohamaru proti Sakuře-chan a Adě.“ Odpověděl Naruto. Při vyslovení posledního jména se Gekko’ü mírně zachvěl.
„Jenže holkám se povedlo udělat z Konohamara rukojmí. Nutí mě, abych se vzdal.“ Vysvětlil blonďák, což Gekko’ü uznale odkýval.
„Ale nejspíš tě nebudu žádat o pomoc.“ Hlesl Naruto posmutněle.
„Proč bys nemohl? Jdu do toho.“ Nabídl se Gekko’ü, což Naruto nečekal.
„Tobě nepřijde koulovačka jako stupidní dětská hra?“ Podivil se Naruto a Gekko’ü si začal odvazovat tmavě modrou látku z krku.
„Ne. Nevěřil bys, kolik dospělých Lovců se tímhle baví v jejich volném čase. Z části zábava, z části trénink.“ Vysvětlil Gekko’ü a udělal si uzel. Uvázal si látku kolem hlavy tak, aby mu zakrývala celý obličej kromě očí.
„Co máš tedy v plánu?“ Zeptal se Naruto, když si Gekko’ü uzel pořádně utáhl a pro jistotu udělal ještě jeden.
„Ty běž pro svého přítele, já zneškodním ty dvě.“ Nakázal Gekko’ü a porozhlédl se kolem. Spousta stromů na využití.
„Hele! Hlavně bez zranění!“ Připomněl Naruto, když Lovec už stál na větvi nejbližšího stromu.
„Prosím tě.“ Odfrkl si Lovec a zmizel. Naruto se vydal směrem, kde tušil svého zajatého přítele.
„Támhle by měl být.“ Řekl Naruto sám pro sebe a zadíval se na velký strom před sebou. Náhle k němu někdo dopadl a Naruto si pohotově připravil kunai.
„To jsi ty. Co jsi prováděl?“ Zeptal se Naruto, když rozpoznal Lovce a svěsil ruku.
„Nastražil jsem pár pastí v našem okruhu. Neboj se, jsou to jen cvičné pasti. Nic se jim nestane.“ Odpověděl Gekko’ü a sundal si kus látky z dolní poloviny obličeje. Zdál se klid.
„Jedna je chycena.“ Uznal Gekko’ü, když zaslechl škubnutí provazu a dívčí křik. To samé se ozvalo na druhé straně.
„Zjevně nás chtěly obklíčit. Zajdu se mrknout na úlovky, ty jdi pro svého přítele.“ Nakázal opět Gekko’ü a vydal se k první pasti. Naruto se vydal pro zajatého Konohamara.
Gekko’ü došel k první pasti. Jako první se chytila Sakura, která teď visela hlavou dolů ve čtyřmetrové výšce a prskala nadávky všude kolem. Nemohla se dostat dolů, protože v té rychlosti jí zůstal kunai na zemi.
„Ať už jsi kdokoliv, sundej mě prosím!“ Zaprosila Sakura, když Gekko’ü k ní došel.
„Jak chceš.“ Povzdechl si Gekko’ü a krystalovým shurikenem přeřízl provaz. Sakura si myslela, že dopadne na zem, jenže Gekko’ü ji stihl chytit.
„Ty oči znám.“ Promluvila Sakura, když stála nohama pevně na zemi.
„Salvia, Sakura.(Ahoj, Sakuro.)“ Pozdravil Gekko’ü s úsměvem.
„Ten pozdrav… Ty jsi…“ Hlesla Sakura, když vzhlížela Lovci do tváře.
„Poznáváš mě?“ Zeptal se Gekko’ü s mírnějším úsměvem, načež mu Sakura radostně skočila kolem krku.
„Gekkou! Ty ses vrátil!“ Vykřikla Sakura, když svým povyskočením donutila Gekko’üa se trošku zatočit.
„Kde se tu bereš?“ Další její otázka, když stála opět na zemi.
„To je na delší povídání. A nyní jsi mimo hru, děvče.“ Pronesl Gekko’ü a vydal se prozkoumat druhou past. Sakura se vydala na jedno místo, kde se předtím rozdělili do týmů. Gekko’ü došel k druhé pasti, našel jen přeříznutou smyčku.
„Merde’i! Naruto!“ Syknul Gekko’ü, nasadil si látku na ústa a rozběhl se najít Naruta.
„Sakra! To tě musím pořád vytahovat z průšvihů?“ Nadával Naruto, když se snažil vytáhnout Konohamara z díry, do které on sám před chvílí zapadl. Adha jim byla v závěsu a už je skoro měla.
„Sakra!“ Vykřikl Naruto, když se ohlédl. Adha se zrovna chystala k hranému útoku, jenže se na scéně objevil někdo další. Naruto si jen všiml, jak Gekko’ü dopadl přesně před něj a zabodl cepín do sněhu. Hned se ale zvedl, schoval cepín a začal s Adhou bojovat.
„Vydrž, už tě skoro mám!“ Snažil se Naruto uklidnit zapadlého, když věděl, že je v bezpečí. Ale ne na dlouho. Gekko’ü dostal kopanec do brady a už se válel ve sněhu. Adha na něm s kunaiem přiloženým na jeho hrdle.
„Musím uznat, Adho, že jsi mě zase dostala. Tímhle kopem mě vždycky dostaneš.“ Uznal Gekko’ü. Adha se samým překvapením stáhla, překvapeně sledovala Lovce, který se zvedal a oprašoval si oblečení od sněhu.
„Kdo jsi?“ Zeptala se Adha a radši byla připravená k obraně.
„Jen starý přítel.“ Odpověděl Gekko’ü, ale i tak to nebylo dost.
„Ukaž se!“ Trvala Adha na svém. Gekko’ü si jen povzdechl a začal si rozvazovat šátek.
„Nemožné!“ Nevěřila Adha. Gekko’ü se hodně změnil. Hodně povyrostl, celkem zmohutněl. Jiný styl účesu, delší vlasy, jeho barva kůže byla našedlá. Kromě obleku, který jsem zmiňoval minule, měl široký popruh přes levé rameno a na pravé straně zad měl obouruční meč, který vypadal přesně jako čínské miao dao. Kromě našedlé pokožky, byl jeho obličej pomalován šedomodrou válečnou barvou. Kalhoty a boty zůstaly stejné.
„Gekko’ü…“ Hlesla Adha vyjeveně. Gekko’ü si opět uvázal látku kolem krku jako šálu.
„Ani pořádně vřelé přivítání nebude?“ Gekko’ü si o to řekl, opět se válel ve sněhu, Adha na něm. Dobře, tohle jsem teda nečekal.
„Hele, nechte si to na později!“ Okřikl je nejmenší. Sám měl co vyskakovat, záprtek jeden.
„Nevyskakuj, prcku!“ Napodobila Adha a zvedla se z Lovce.
„Chei n’sa di’chei, pic’lo?(Co o tom víš, špunte?)“ Zamumlal Gekko’ü a taky se zvedl.
„Páni, musíš nám toho povědět spoustu, Kočičáku!“ Zajásal Naruto, načež se Gekko’ü jen protáhl v zádech.
„Nápodobně, amisca. Ale až později. Musím se projít kolem, zjistit novinky a tak.“ Vymlouval se Gekko’ü a nenápadně pokukoval po Adě.
„Tak dobře. Stejně už je pozdě-ttebayo. Zítra zase tady?“ Navrhl Naruto nečekaně. Všichni odkývali na souhlas a pětice se rozešla do různých směrů.
„Tak jsi přišel, jak jsi říkal.“ Řekla Adha s úsměvem, když kráčela domů po Lovcově boku.
„Sí. Já sliby plním.“ Potvrdil Gekko’ü a v duchu doufal, že si cestu pamatuje.
„Co tak náhle?“ Zeptala se Adha a postavila se před Lovce.
„Mi’se mah’cotà.(Chyběla jsi mi.)“ Odpověděl Gekko’ü a mírně sklopil uši.
„Normálně, prosím.“ Přitvrdila Adha a nehnula se z místa.
„Chyběla jsi mi.“ Přeložil Gekko’ü mírně smutně.
„Vždyť jsi mohl přijít kdykoliv, ty jelito.“ Pokárala ho Adha se smíchem a chtěla ho objat.
„Nemohl jsem.“ Nesouhlasil Lovec a tentokrát sklopil i hlavu.
„Lovci mi nedovolili. Máma jo, ale Lovci ne. Vztahy mezi námi a vámi jsou mnohem napjatější. Neřeší ninjův původ, bez milosti ho zabijí. Nechtěl jsem, aby takový Osud čekal tebe.“ Pokračoval Gekko’ü, odhrnul sníh na lavičce a sklesle sedl na zadek.
„Počkej. Říkal jsi máma? Myslela jsem, že nežije.“ Nechápala Adha a postavila se naproti sedícímu Lovci.
„Já zprvu taky ne. Ale zjistil jsem opak.“ Pronesl Gekko’ü a opět sklonil pohled. Adha si dřepla naproti něj a snažila se mu pohlédnout do očí.
„Co se děje?“
„Spousta věcí, Adho. A spousta z nich je zvláštní. Teplotní výkyvy, samé tajnosti mezi staršími Lovci.“ Začal Gekko’ü a smutně si povzdechl.
„Proč tě ostatní Lovci nechtěli pustit?“ Zeptala se znovu Adha. Vítr si mezitím pohrával s jejich vlasy.
„Tvrdí, že citový vztah mezi Lovcem a ninjou je zapovězený. Je to stejné, jako pokus o spojení ohně a vody. Stejně nemožné. Ale zjistil jsem, že nic není nemožné. Stačí jen vědět jak na to.“ Gekko’ü na chvilku stočil pohled na stranu, jako by se chtěl přesvědčit, že nikdo jiný nejde.
„Navíc, kamkoliv vkročím, je na mou hlavu vypsaná odměna. A tučná odměna.“ Dokončil Gekko’ü, když opět stočil pohled na zemi pod sebou.
„Z jakého důvodu?“ Tázala se Adha. Občas měnila pozice, aby ji nebolely nohy.
„Říká se, že jsem pro tenhle svět nebezpečný. Lovec z Uncie.“ Vysvětlil Gekko’ü.
„Tak jak je možné, že jsi tady?“
„Povedlo se mi sbalit si nejnutnější a odebrat se na jiné místo. Místo, kde jsem neznámý. Žiju tam s matkou, která pro mě momentálně znamená hodně.“ Odpověděl Gekko’ü a začal si levačkou přejíždět po pravém předloktí.
„A já nic?“ Namíchla se Adha lehce a Gekko’ü mírně zdvihl pohled, jenže hned ho zase sklopil.
„Ty taky.“ Zamumlal Lovec. Adha ho chytla za bradu a pořádně mu zvedla hlavu. Konečně mu viděla do očí.
„Zopakuj to. Ale tentokrát jako chlap! Jako ten, kým jsi a jakého tě znám.“ Pobídla ho Adha s odhodlaným úsměvem.
„Mám to říct jako skutečný chlap?“ Zeptal se Gekko’ü, načež Adha přikývla.
„Ty nic? Co to je sakra za otázku?“ Zeptal se Gekko’ü pevně, když se postavil.
„To si piš, že pro mě znamenáš nejvíc.“ Dořekl Gekko’ü už klidně, když si přitáhl Adhu k sobě za pas.
„Tak se mi líbíš, Kocourku.“ Popíchla ho Adha se škodolibým úsměvem.
„Jo až tak?“ Zeptal se Gekko’ü s natočením hlavy na stranu.
„Až tak.“ Potvrdila Adha a společně vyšli, už s lepší náladou.
Později na večer se Gekko’ü dozvěděl o všech novinkách, například o Sasukeho odchodu.
„Lovci už nemají nějaké zázemí. Veškeré naše osady byly zničeny a nemůžeme se skoro nikde usadit.“ Vysvětloval Gekko’ü situaci v Zemi Mrazu.
„Jak teda přežíváte?“ Zeptala se Adha, když popíjela horký čaj na zahřátí. I Gekko’ü měl nachystané, ale jen se zvedl z židle a se založenýma rukama na hrudi přešel k oknu, kde zuřivě sněžilo.
„Dali jsme na nomádský styl života. Jakž takž víme, kde co je potřebné pro přežití. V létě využíváme koně, v zimě soby. Ale cestuje nás relativně málo. Nanejvýš deset členů.“ Odpověděl Gekko’ü, když pořád postával u okna, jen bez popruhu s mečem a šály.
„A kde momentálně přebýváš?“ Zeptala se Adha a trošku se napila.
„V malém městečku jménem Suh’raiq. Úplně v klídečku.“ Odpověděl Gekko’ü a poupravil si culík.
„Páni! Jestli takhle bude i zítra, nikam nejdu.“ Pronesla Adha, když zpozorovala dění venku.
„Tohle je ještě slabý odvar. V Zemi Mrazu jsou zimy daleko krutější. Tohle by byl u nás podzim.“ Porovnal Gekko’ü a šel se napít. Adha ho sledovala, sledovala každý jeho pohyb. Našedlá pokožka skoro splývala s bílým svrškem, válečná barva na jeho obličeji razila jak pěst na oko. Žádné obličejové jizvy neviděla, obě měl zakryté barvou.
„Heh, máma chce, ať tě někdy dovedu do Suh’raiqu. Prý, ať se jí ukážeš.“ Pousmál se Gekko’ü lehce.
„Proč ne?“ Souhlasila Adha a znovu se napila.
„Pořád ho máš?“ Zeptal se Gekko’ü bez obalu. Adě chvilku trvalo, než zjistila význam jeho otázky, ale nakonec jí to došlo.
„Neustále.“ Odpověděla s úsměvem a vytáhla si krystal zpoza trička, jenže byl navlečen na koženém provázku.
„Udělala sis z toho přívěsek?“ Zeptal se Gekko’ü, když jeho pohled padl na Adhu.
„Já ne. Teta mi to udělala. Když zjistila, co pro mě znamenáš, rozhodla se mi trošku pomoct. Mnohdy bych to někde zapomněla nebo ztratila.“ Odpověděla stále se usmívající Adha a přešla k Lovci. Ten při jejím příchodu hořce zkřivil obličej, zavřel oči a lehce zaklonil hlavu.
„Děje se něco?“ Zeptala se Adha starostlivě a Gekko’ü ucítil její ruku na svém rameni.
„Pečeť slábne. Stává se to vždy, když je zima.“ Vysvětlil Gekko’ü a přejel si po levém předloktí.
„To bude dobré, zlato.“ Konejšila ho Adha, levačkou ho objala kolem krku a položila mu hlavu na rameno. Teda spíš tam, kde dosáhla. Vážně mě tak nazvala?
„Máš momentálně něco, kde se usídlit?“ Zeptala se Adha po chvilce ticha. Sněžení nabralo na síle.
„Jestli můj stromový domek ještě stojí, možná bych tam přebyl na nějaký čas.“ Odpověděl Gekko’ü, dorazil to, co měl v hrnku a uvázal si šálu kolem krku.
„Tak dobře. Jestli budeš chtít, můžeš zůstat i tady.“ Navrhla Adha, když si Gekko’ü hodil popruh na rameno.
„Grazzo. Zvážím to.“ Poděkoval Lovec, nazul svoje boty a vyrazil ven.
„Jsem ráda, že jsi tu.“ Zaslechl ještě už za zavřenými dveřmi a vyrazil na cestu.
Venku se pohyboval rychle. Věděl, co se stane, když mu na levé předloktí dopadne byť jen malá vločka. Sice měl rukavice a rukávy pod náramky, ale jeden nikdy neví. Stačilo udělat jen jeden kotoul a Gekko’ü byl skoro u cíle.
„Tak schválně, jestli ten mechanismus ještě pracuje.“ Zadoufal Gekko’ü a pravačkou chytil provaz, který visel ze stromu.
„Stimo an’dano i’sùi.(Jdeme nahoru.)“ Pronesl Gekko’ü a kopl do větší klády, která se složila do sněhu. Z větví vyrazil dolů velký kámen a Gekko’ü vystřelil opačným směrem. Dopadl pevně na můstek. Domek postavil ještě se svými Listovými přáteli před čtyřmi lety a zdál se nedotčený.
„Och, ta nostalgie… Dlouho jsem tu nebyl. Vyměnil jsem prostěradlo na prknech za pořádnou postel. Pravda, občas jsem zašel do blízkého lesa pro zpestření jídelníčku, ale nic víc. Nevím, jestli se do skutečného lovu zase dostanu.“ Promlouval Gekko’ü, když vešel dovnitř a rozhlížel se po interiéru.
„Přijde mi to, jako bych tu nebyl dekády a ne pouhé čtyři roky.“ Hlesl Gekko’ü a posadil se na prostěradlo s dřevěnou deskou v pravačce. Na té desce byly vyrytá všechna jména jeho přátel z Listové.
„I když jsem značně jiný než oni, znamenám pro ně mnoho. Lovci dělají chybu, že je tak odsuzují.“ Řekl Gekko’ü pro sebe a deska mu sjela z úchopu. Z desky vyletěla papírová vložka stejné velikosti, ze které mírně vyletělo několik papírů.
„Coasa?“ S touto otázkou Gekko’ü uchopil složku. Věnování bylo překvapivě napsané latinkou, ne znaky.
„Pro Gekka. Je vždy milé poznat někoho nového a vědět, že stojí při nás. Už skoro čtyři roky jsme o tobě nevěděli, ale doufáme, že tohle najdeš, pokud sem opět přijdeš.“ Stálo na složce. Obrázky malovala Ino, Kočičáku. Tak se na to podíváme. Wau! Kdo by si myslel, že Ino umí tak hezky kreslit? Gekko’ü prohlížel kresby, při jejich sledování se mu vybavilo spoustu vzpomínek. Polehávání se Shikamarem, sparing s Leem, nevraživost mezi ním a Kibou… bylo toho hodně.
„Všichni ještě tak mladí. Až se mi tomu skoro nechce věřit. A tolik změn nastalo.“ Během poslední věty Gekko’ü odložil složku a postavil se k zavěšenému čirému krystalu, který sloužil jako zrcadlo. Vyšší, bledší, pomalovaný… Měl bych co nejrychleji uklidnit ty spory mezi ninji a Lovci, pokud si chci užívat společné chvilky se svými přáteli. Lovec vyšel ven na můstek, kde připravil provizorní výtah pro návštěvy. Chviličku postával na můstku, sledoval okolní stromy. Pak se náhle vyhoupl na střechu, kde se krčil a sledoval jasné nebe poseté několika hvězdami. Zrovna jedna padala. Máš si něco přát, když padá hvězda.
„Kéž bych našel odpověď. Kéž bych našel řešení.“ Přál se Lovec, když se krčil na střeše. Zaslechl mírné škubnutí provazu a dopad na můstek.
„Gekko’ü?“ Volala Adha a procházela po místnosti. Lovce skrčeného na střeše si nedokázala všimnout. Gekko’ü po jejím zavolání sebou trhl, nečekal návštěvu, hlavně tak pozdě k noci. Jen se na střeše narovnal a vyčkával.
„Jednoho dne, synu, přijdeš o všechno.“ Zaslechl v hlavě hlas svého otce. Hořce zatnul zuby a z obou náramků mu vyjely krystalové čepele, které mu obalovaly celé ruce.
„Mia’i!(Nikdy!)“ Procedil tiše skrz zuby a skočil. Dopadl sice na můstek, ale opět z něj skočil a dopadl do větví. Adha očekávaně za ním. Promiň, Adho. Ale s tím se musím vyrovnat sám.
„Gekko’ü, počkej! Musím s tebou mluvit!“ Křičela Adha během pronásledování. Oslovený nereagoval, jen běžel dál, sám nevěděl kam.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Promluvil Kakashi, když se před ním nečekaně objevil. Gekko’ü ihned zareagoval a změnil směr.
„Tudy to asi nepůjde.“ Tentokrát Neji mu přehradil cestu. Opět jiný směr, tam Shikamaru. Merde’i! Hrají si se mnou na kočku a myš. Ještě uvidíme, kdo bude ta myš. Než se mladý Lovec nadál, už byl obklíčen.
„Nechte mě být! Nechci vám ublížit!“ Hájil se Gekko’ü, ale s nikým to nehlo.
„Už jen svým momentálním jednáním to děláš.“ Opravil ho Kakashi s naprostým klidem.
„Co chcete?“ Zavrčel Gekko’ü nedůvěřivě. Měl sto chutí vytasit svůj meč a prostě si probít cestu ven, ale nechtěl své přátele ohrozit.
„Jenom ti pomoct.“ Odpověděl Shikamaru. Nad Lovcem se objevil podivný stín.
„Tsuuga!“ Vykřikl Kiba a zavrtal se do země. Jenže Gekko’ü stihl uskočit a objevil se až osm metrů od menšího kráteru v zemi.
„To vidím.“ Zavrčel nevrle a sáhl pravačkou na rukojeť.
„Tak hele, mladej! Buď to půjdeš po dobrým, nebo po zlým.“ Navrhl Kiba, když se narovnal.
„S tebou nikdy, Cana’ii(pse)!“ Odmítl Gekko’ü a připravil se na nejhorší. Ninjové si to zjevně vzali za zlé a začali jednat. Shikamaru se pokusil o chycení pomocí Stínové imitace, jenže Lovec stojící proti nim byl rychlejší. Objevila se jen bílá otočka a Gekko’ü už stál připravený s mečem v ruce. Vypadal jako klasický, vyrobený z oceli. Pokud nepočítám tu trochu krystalu uprostřed.
„Myslím to vážně!“ Trval Gekko’ü na svém a výhružně párkrát protočil meč v ruce.
„Tvé činy o tom nevypovídají.“ Nesouhlasil Lee a Gekko’ü zasunul meč zpět. Nechtěl bojovat proti svým přátelům. Nesnášel být nucen. Navíc Kiba vypadal, že po něm každou chvíli skočí. Ale on nechtěl. Sice nevěděl, co od nich očekávat, ale musel se bránit. A neublížit jim. Z uvažování o dalších pohybech ho ale vytrhl Kiba, který po něm fakt skočil. Gekko’ü nestihl vydat ani jednu nadávku a radši uskakoval.
„Jednou přijdeš o všechno.“
„Bojuj za nás!“
„Byli to všechno ninjové!“
„Ne! Já nechci! Ne!“ Křičely v Lovcově hlavě různé hlasy. Přes vnitřní souboj měl Gekko’ü i potíže s Kibou, který zuřil z toho, že se vždycky netrefil.
„Kakashi-sensei, jde to přesně tak, jak jsme plánovali?“ Zeptal se Shikamaru, když sledoval menší souboj.
„Doufám. Co nevidět ho Kiba dostane k Narutovi. Uvidíme, jak si poradí.“ Odpověděl Kakashi. Gekko’ü držel Kibu v bloku, tentokrát už rozhodnutý se bránit. Tyhle ruce nejsou moje! To samé se stalo i v Teh‘stonu! Opravdu prožívám vzpomínky někoho z mých předků? Gekko’ü vyšvihl nohou a Kiba se proletěl do kupy sněhu, která před nedávnem spadla ze střechy. V ten moment vystartoval Naruto ze země. Ale i jeho překvapivý útok byl odražen a Naruto skončil v druhé kupě. Není pochyb! Tenhle oblek… ten patřil ninjům z dob, kdy osidlovali naše území. Ale proč? To nechápu. Ale vím, že pokud budu takhle pokračovat, bezesporu je všechny zabiju. Nesmím! Kiba opět skončil na zádech, protože ho Gekko’ü přehodil ze svých.
„Neříkejte mi, že je to všechno!“ Pronesl Gekko’ü stejně, jako jeho předek před lety.
„Tak tohle už se vymyká kontrole!“ Syknul Neji a očekával následující. Adha stále běžela lesem, svůj cíl ztratila. Pobíhala poblíž ve snaze Lovce najít. Jenže místo tmavomodré šály zaslechla akorát zvuky souboje. Opatrně vykoukla zpoza rohu a sledovala.
Gekko’ü se dobře držel proti dvěma ninjům. Z toho jeden byl Chuunin a měl lepší znalosti. Zjevně kvůli tomu, že Lovec byl od přírody dost rychlý, takže žádný úder na něj nepadl. Zase ty tvoje klony? Že tě huba nebolí. Gekko’ü celou dobu mlčel. Ale co si myslel, to byla pravda. Naruto opět povolal svoje klony na pomoc.
„Teď ho dostaneme, Kibo!“ Pousmál se Naruto. Zjevně si mysleli, že mají vítězství v kapse.
„Tak jdem na to!“ Kiba, Akamaru a Narutovy klony se vyřítili do dalšího útoku.
„Gatsuuga!“ Na Lovce se řítila dvě menší tornáda, jenže i s těmi nebyl problém. Jednoho Kibu v rychlosti odrazil a druhého jednoduše přehodil na záda.
„Za to tě zabiju!“ Vykřikl Kiba a opět stál na nohou. Akamaru skončil vážně zraněný. Jenže s Lovcem to ani nehnulo. Proč se toho momentálně nemůžu zbavit? Sakra proč? V ten moment bylo pozdě vykřiknout. Gekko’ü byl přikrčený s nataženou pravačkou. Kiba svou hrudí na jeho ruce. Z Kibových zad čouhal malý, ale opravdu malý kousek krystalu.
„K***a!“ Syknul Gekko’ü a chtěl něco udělat, jenže tělo ho neposlouchalo. Byl stejně v šoku, jako všichni kolem něj.
„Qest’è a’Fin.(Tohle je konec.)“ Pronesl Gekko’ü, když se Kiba sám sundal z jeho ruky. Krystal už stihl zmizet. V očích ostatních spatřil zděšení, ale i nenávist. Otočil hlavu do jiného směru a spatřil Adhu. Ta měla v očích zklamání. Gekko’ü hořce sklopil pohled zpět na Kibu, který bohužel nejevil nic. Pomalu se postavil, pohled pořád na Kibovi.
„M’dispahce. Perdo’nem.(Promiň. Odpusť mi.)“ Zašeptal Gekko’ü a pomalu mizel ve sněhové vánici.
„Dostaňte ho!“ Než se někdo stihl k Lovci dostat, byl už pryč.
Co jsem to udělal? Nemohl jsem své tělo ovládat! Zabil jsem svého přítele! Zatracené vzpomínky! Gekko’ü postával na špičce nejvyššího stromu v Listové. ANBU po něm zatím neúspěšně pátrali.
„Ach, Adho… Je mi to tak líto!“ Zašeptal a nechal slova plynout po větru.
„To jsi to dopracoval.“ Ozval se mu v hlavě čísi hlas.
„Drž hubu! Pomohl jsem ti a ty se mi takhle vysmíváš?“ Vystartoval po něm Gekko’ü. Byl to ten malý Irbis, který Lovce občas tahal zpět do Země Mrazu. Teda, už nebyl tak malý.
„No jo no. Ale co teď hodláš dělat?“ Zeptal se ho Irbis. Sakra, má pravdu. Co mám dělat? Mám jít před spravedlnost? Mám utéct? Nevím. Vůbec nevím.
„Poštval sis je proti sobě. A všichni jdou právě po tobě. Co provedeš teď?“ Zeptal se Irbis, ale Gekko’ü nic. Jen stál na stromě a měl zavřené oči.
„Gekko’ü?“ Žádná reakce. Prostě nic, Gekko’ü nevnímal.
„Ehi, Gekko’ü!“ Opět nic. Irbis to zkusil ještě čtyřikrát, než Lovec konečně zareagoval.
„Zmizni!“ Zavrčel Gekko’ü nevrle. Pomalu otevíral oči, už to nebyla ta známá fialová. Jeho oči nyní zářily zlatě. Zvolil útěk. Po jeho těle naběhly černé skvrny a Gekko’ü se odrazil. Už ho nebylo.
„Ehi, Bian’cri! Alsatte!(Hej, Bílej! Vstávej!)“ Probudil Lovce čísi hlas.
„Ci samo qàs!(Jsme blízko!)“ Gekko’ü přešel ke svému společníkovi. Oba se krčili za kamenem.
„Què veró?(Je to ono?)“ Zeptal se Gekko’ü svého společníka. Taky to byl lovec, ale Černý. Stejně oděn jako Gekko’ü, jen válečnou barvu na obličeji měl krvavě rudou.
„Es’sata-mente.(Přesně.)“ Potvrdil jeho společník. Gekko’ü chvilku sledoval cíl.
„Beino, Nec’rai. Andia’i!(Dobře, Černý. Jdeme!)“ Zavelel Gekko’ü a vyrazil. Černý za ním, sledoval ho přes různá křoviska.
„No’fari prender!(Nenech se chytit!)“ Připomněl Gekko’ü a pokračoval v cestě.