Konožská akademie tří sanninů II.

Hinata
„We are fighting dreamers takami wo...“ Hinata se rozespale natáhla po budíku, který neodvratně hlásil ráno. Neochotně vstala z postele a protáhla se jako kočka. Co nejtišeji přehupkala do koupeny a zastrčila dveře. Učísla tmavé vlasy, vyčistila si zuby… No prostě udělala to co dělá každá dívka každé ráno, ovšem s výjimkou, že ne všechny dívky mají byakugan a zkoušejí Juken.
„Dělej!“ zařval Neji zpoza dveří.
„Aby ses nezbláznil.“ křikla na oplátku a natruc byla v koupelně dalších deset minut.

Ino
Ino ve stejnou dobu snídala. Snídala je ale asi silné slovo. Žvýkala stále stejný kousek jablka nejméně hodinu. „Zlatíčko hlavně nezapomeň chovej se slušně a uč se.“ opakovala jí matka.
„Není malé dítě.“ pronesl její táta a protočil oči v sloup. Její mamka protočila též oči v sloup a odešla do kuchyně. Inoichi se zvedl a láskyplně Ino vpletl květinu do vlasů a líbnul na hlavu.
„Jsi nejlepší neboj.“ pošeptal.

Temari
Tem se nacházela v obležení bratrů.
Kankurou se stále ptal: „Máš nějakou hezkou kamarádku, co s náma bude chodit do školy?“
„Zkusíš na ně něco a zabiju tě.“ propalovala Temari bratra pohledem.
„Nojo furt.“ odsekl Kankurou a uraženě odešel.
„Garro??? Víš chtěla jsem se zeptat... Nechodí s váma do třídy takovej kluk s culíkem, který o všem prohlašuje, že je to otrava.?
„Proč?“ zeptal se Garra podezřívavě.
„Ale jen tak… Neřeš to už.“
„Fajn.“ pronesl Garra, ale už si představoval, jak z Shikamara vymlátí duši.

Osmá hodina se blížila a dívky se shromažďovali před sídlem Sabaku. První tam byla Hinata. Hin obdivovala limuzínu a ani si nevšimla, že se k ní blíží chlapec s rudou kšticí, který též svému okolí nevěnoval pozornost, protož e se mu do sluchátek linula hudba. A stalo se to co se stát mělo. První „srážka osudu“, a to doslova. Garra vrazil do Hinaty, která se snažila zachránit před bolestivím pádem a radši se ho chytla jako klíště. Ne že by se Garra nějak jejímu obětí bránil.
Po trapné chvilce ticha ji pustil a jako první se ozval Garra, „promiň to jsem nechtěl…“
„To je v pohodě.“ Usmála se rudnoucí Hin. Vyrušil je hluk přicházejících holek. Garra věnoval omámené Hin poslední úsměv a zmizel.
„Páni my pojdeme limuzínou?“ zakřenila se TenTen.
„Jasně, že jo,“ mrkla na ostatní Temari, „jenom počkáme na kluky.“
„Kluky?“ ozvalo se svorně.
„Klid, jenom Gaara a Kankurou, zatím si nastupte.“ Za chvíli dorazili i kluci.
„Tak holky to je Gaara a tohle Kankurou,“ představila bratry Temari, „a tohle je Sakura, TenTen, Ino a Hinata.“
Při Hinatině jméně zacukali Garrovy koutky. To bude zajímavá cesta. Usmál se sám pro sebe Garra.
Tak Garra, jo? Problesko Hinatě hlavou.

Cesta probíhala vcelku klidně, až na pokusy Kankura balit holky. Což se vůbec, ale vůbec nelíbilo Temari, která mu ranou naznačila, co si o něm a jeho balících technikách myslí.
„Klid ségra,“ ozval se Kankurou.
Oči Garry se stočili k dívce sledující krajinu. Je tak krásná.
„Garro, pamatuješ jak sis jako malý myslel, že tě Teddy ochrání před nočními můrami?“
„Kdo je Teddy?“ zeptala se Hin.
„To je Garrův plyšáček.“ Všichni se smáli.
Garra poníženě sklopil oči. Zarazil se, cítil teplou ruku na své noze. Pomalu zvedl oči a uviděl rudnoucí Hinatu, která sebrala veškerou odvahu a věnovala pohled pouze jemu. Pak se zarazila a dál se věnovala pohledu z okna. Po rtech mu přeběhl nepatrný úsměv. Cesta asi po dvou hodinách skončila a byl čas vystoupit. Kankurou gentlemansky pustil holky. Teda tak si to alespoň myslely. Ve skutečnosti zjišťoval, jak krátkou má Ino sukni.