Naruto Bushido – část 6 – Nečekaná naděje

Blond mladík držel kunai u krku svého otce, ale za otce ho nepovažoval, protože to bylo poprvé v životě, co ho viděl. Narutovy pocity byly smíšené, vždy chtěl svého otce poznat, stejně jako dobře věděl, co všechno špatného udělal a proč by toho člověka měl nenávidět. Nenávist si ale nemohl dovolit, protože ta uvolnila démona z jeho meče.
„Obličej máš po matce,“ řekl Minato a snad byl i nějakým způsobem dojat.
„Jo, ale barvu vlasů po tobě, díky že si mě i mámu, nás oba tímhle dárkem proklel,“ řekl Naruto a bylo na něm poznat, že sám se sebou hodně bojuje.
Minato nedbal žádného dalšího vzpomínání a zmizel z Narutova dohledu. Naruto věděl, co jeho otec udělal, dostal se z dosahu jeho kunaie, aby mohl zaútočit ze zálohy. Nastalo naprosté ticho. Nikdo nemluvil ani se nepohyboval. Rudovlasá kunoichi seděla na zemi a doufala, že ji z téhle šílené potyčky vynechají. Naruto se rozhlížel po okolí a snažil se odhalit, kde se může skrývat Žlutý blesk, který zatím neútočil.
„Ale docela hodně si klesl, když žiješ takové díře,“ řekl Naruto a zahájil tím provokaci.
Zatím stále bez odpovědi nebo útoku, ale okolí se začalo naplňovat vražedným úmyslem, Naruto to velice dobře cítil.
„Co se asi jenom mohlo stát, že nemůžeš mezi lidi?“ Ptal se Naruto a odpověď v podobě smrtícího úderu čekal každým okamžikem.
Minato očividně pochopil o co se Naruto snaží a začal se uklidňovat, ale Naruto měl stále něco v záloze a nyní to musel použít.
„Víš, že mi začali říkat Žlutý blesk? Teď, když se mluví o Žlutém bleskovi, tak si každý představí mě, ty už nikoho nezajímáš. Tvá existence je stejně dobrá jako jakékoliv mrtvoly,“ řekl Naruto.
Minato okamžitě reagoval. Takovou zlobu v celém svém životě ještě necítil. Nedbal ničeho jiného a v tom samém okamžiku se rozhodl zabít svého syna. Musel to udělat, protože viděl jenom rudě a mohl za to právě jeho vlastní syn. Naruto to očekával. Na nepředstavitelně krátký okamžik se střetly jeho oči a oči jeho otce. Ty Minatovy toužily po krvi a v těch Narutových šlo vidět nepředstavitelný zármutek. Zármutek nad jeho vlastním otcem a obavami z toho, co mu možná bude muset udělat.
Ozval se náraz do skály, celá jeskyně se zatřásla a rozvířil se prach. Rudovláska si byla jistá, že jeden z těch dvou musí být zaručeně po smrti, tak nějak doufala, že to bude ten starší. Prach se rychle rozplynul, ale ona viděla jenom staršího blonďáka. Najednou jí někdo položil ruku na rameno. Cuklo v ní a podívala se tím směrem, byl tam ten mladší, ulevilo se jí.
„Řekl bych ti, ať jdeš ven, ale mohla by ses ztratit, takže se někam přikrč a nevylézej, dokud se pro tebe nevrátím,“ řekl Naruto a popohnal rudovlásku k místu, o kterém si myslel, že by jí mohlo posloužit jako úkryt.
„Kdy si na tu holku dal svoji značku?“ Zeptal se Minato, věděl, o co jde.
„Včera v noci,“ odpověděl Naruto.
„Přece jsi můj syn!“ Řekl Žlutý blesk.
„Špatně si to pochopil. Ode mě má jenom tu značku, nic jiného jsem jí neudělal. Možná kromě toho, že jsem ji použil jako návnadu, abych tě našel,“ řekl Naruto.
„Proč bys mě hledal?“ Zeptal se Minato.
„Chtěl jsem vidět, co je můj otec zač. A ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsem tě našel, protože jsem si z tebe mohl vzít příklad,“ řekl Naruto.
„Příklad? Ze mě?!“ Řekl ironicky Minato, tak moc ironicky, že na něm bylo vidět, že se sám někdy nenávidí.
„Díky tvé existenci vím, jak nechci dopadnout a udělám pro to všechno,“ na to Naruto.
Minato se tomu zasmál, ani sám nevěděl proč. Jakýmsi zvláštním způsobem měl z Naruta radost, že by v něm přece zůstalo ještě něco lidského? Že by byl schopen nějakých citů? Že by se on sám snad ještě mohl změnit? Minato netušil, ale už nechtěl proti Narutovi bojovat. Byl to přece on, kdo mu vybral to jméno. Nemohl zabít svého syna, ale očekával, že Naruto zabije jeho, už se tomu nebránil. Naruto vytasil svůj meč a hned byl u Minata. Ten nechápal, jak to mohl udělat, ale pak uviděl něco, co i jeho děsilo.
„Takže je to pravda! Opravdu tě ten meč ovládá!“ Křikl Minato, když mu špička meče jezdila po hrdle.
Naruto se tvářil tak nějak zlostně a jeho oči byly snad i rudé. Minato se přestal vzdávat svého života, musel zbavit svého syna toho démona, chtěl ho zase zpátky a chtěl ho i poznat. Už, už hodlal zaútočit, ale Naruto úplně v klidu meč zase schoval a Minato nechápal, o co tady běží.
„Žádný meč mě neovládá. A ty teď vstávej, protože budeš muset pře mámou hodně ohýbat hřbet!“ Řekl Naruto a šel pro rudovlasou kunoichi, která se podle všeho ještě někde musela třást.
„Myslíš, že mě Kushina bude chtít vidět?“ Zeptal se se značným strachem v hlase Minato.
„Určitě ano. V nejlepším ti vrazí nůž do srdce jenom jednou,“ řekl Naruto, ale svá slova nemyslel tak moc vážně.
Těmito slovy nebyl Minato vůbec, ale vůbec uklidněn, začínal mít strach a chtěl z toho vycouvat. Naruto se mu smál, podobnou drobnou vylomeninu si přál provést už strašně dlouho. Konečně se vrátil svým pohledem zpět před sebe, aby mohl rovnou schytat dvě za sebou jdoucí facky od rudovlasé kunoichi.
„Návnada!“ Rozčilovala se, ale pak i zrudla v obličeji, když konečně mohla pořádně vidět Narutův obličej a hned na první pohled se do něho zamilovala.
„Přece mi, ale taky zachránil život,“ blesklo jí v hlavě a také jí napadlo, jak to blonďákovi oplatit.
Chtěla mu to vrátit polibkem, ale Naruto byl připraven a to, co mělo následovat, po tom proplesknutí, zablokoval svou dlaní. Rudovláska okamžitě poznala, že je něco v nepořádku a otevřela oči, aby zjistila, že líbá dlaň zpocenou z boje. Narutovi by na tvářích znovu velkou rychlostí přistály její dlaně, ale tentokrát se jim vyvaroval a vyměnil si místo s jedním ze stále omráčených zběhlých ninjů. První facka ho probrala, druhá zase omráčila a při tom mu vypadlo několik málo desítek uvolněných zubů. Pěkná podívaná to zrovna nebyla, ale Narutovi a Minatovi to pomohlo si uvědomit, že tyhle lotry tady jenom tak nemůžou nechat.
„Co s nima?“ Ptal se Naruto.
„Můžeme je tady nechat a uzavřít vchod,“ navrhl Minato, ale následně toho litoval, protože Naruto na něj vrhl ten nejvražednější pohled, který ve svém životě viděl.
„Jestli se chceš ukázat před mámou, tak musíš přestat myslet, jako shinobi a začít se chovat více lidsky,“ vysvětlil Naruto, ale hodně pochyboval, že si z toho jeho otec něco vzal.
Chtěl však věřit, že se možná jednou jeho otec polepší. Stane se lepším člověkem. Ale teď se musel starat o tyhle zběhlé ninji, kteří by jistojistě dělali, takové přepadové akce, jako doposud. Byl to opravdu problém.
„Počkat!“ Najednou vykřikla rudovláska, něco jí zarazilo a chtěla si ověřit svou domněnku.
„Předtím jste řekl Kushina, jako jméno jeho matky,“ řekla rudovlasá kunoichi.
„Ano. Uzumaki Kushina, je jeho matka,“ na to Minato.
„Haaaaa!!!“ Byla kunoichi štěstím bez sebe, protože se stačilo držet u blonďáků a určitě Kushinu najde, pak už ji jenom stačí přesvědčit, aby se společně s ní vrátila domů, její mise bude hotová a možná se k ní začnou i lépe chovat.
„Předpokládám, že jenom, co vyřešíme tyhle šupáky, tak se vydáme za tvou matkou, ne?“ Začala rudovláska plánovat svůj úspěšný plán.
„Proč by ses s ní chtěla setkat? Ledaže…“ Uvažoval nahlas Minato a uvažoval nad tím, že by jeho syn byl přece jeho synem a byl úplně po otci v některých ohledech týkajících se rudovlasých žen.
„Hmm, takže máš za úkol mámu dovést zpátky k rodině, ne?“ Zeptal se Naruto.
„Jak to můžeš vědět?“ Divila se rudovlasá kunoichi.
A Minato se divil spolu s ní. Nejenom, že Kushina se možná mohla zase vrátit zpátky ke svému klanu, on by pak s ní určitě nemohl být, zatím ho zase tak moc netrápilo.
„Některé věci prostě vím, ale zatím neznám tvé jméno, takže?“ Řekl Naruto a chtěl být schopen rudovlásku nějak oslovovat, nejlépe jejím vlastním jménem.
„Jmenuji se Karin,“ řekla a po dalším důkladném prohlédnutí si Naruta zase o něco více rudla.
„Výborně! Takže teď zpět k našemu hlavnímu problému, kam s nima?“ Řekl Naruto a i on vypadal dost bezradně.
„Teď by se mělo uplatnit tvé nehorázné štěstí a jako zázrakem by se mohl objevit někdo, kdo za tebe situaci vyřeší,“ ozval se Narutovi hlas v hlavě.
„Díky za odlehčení, ale já opravdu musím vymyslet, co s nimi udělám, pochybuju, že zabere dobré slovo,“ odpověděl Naruto lišákovi.
Pak už bylo ticho. Všichni tři seděli a uvažovali, jak nejefektivněji vyřešit docela dosti komplikovanou situaci, nikoho zatím nic nenapadalo. Karin ani netušila, Naruto je nechtěl jenom tak bezdůvodně zabíjet a Minato se nechtěl stavět proti svému synovi, který mu právě dal nějaký další smysl pro lepší způsob života.
Náhle do jeskyně začala vtékat voda, proč se to dělo, nikdo netušil, ale hned poznali, že se bude něco dít, tak se tomu novému toku rychle vyhnuli a uskočili na vyvýšené místa, kam se voda nedostala. Ještě, že tak udělali, protože voda okamžitě na to zamrzla a některé nebohé zrádné ninji zmrazila. Ani jeden z trojice netušil, co se stalo, nic dobrého to být nemohlo. Bolest z omrznutých částí těl, probrala všechny přimražené, ale oni na rozdíl od ostatních nepoznali, že se jedná o ninjutsu, které jim moc neublížilo.
Kde se vzali tu se vzali, objevil se Haku se Zabuzou v plné své kráse a okamžitě se pustili do vysekávání zamrzlých ninjů, kteří byli očividně jejich cílem.
„Co vy dva tu děláte?“ Divil se Naruto.
„Opravdu nehorázné štěstí, že ti dva za tebe tu situaci vyřešili,“ na to Kyuubi.
Naruto zůstal bez komentáře stejně jako Haku se Zabuzou. Hned jak si uvědomili, koho to vidí, tak se jim vybavili bolestivé vzpomínky z doby opravdu nedávné, ještě teď na nich byly vidět modřiny.
„Co tady děláš ty?“ Zeptal se Haku.
„Rodinné záležitosti,“ odpověděl Naruto.
„Aha. My teď chytáme takovéhle zběhy, musíme zaplatit výdaje za léčbu,“ řekl trochu smutně Haku, ale byl rád, že tady potkal Naruta, zároveň měl i strach.
„Haku, který myslíš, že je jejich vůdce?“ Zeptal se Zabuza Hakua.
„Tenhle ten,“ ukázal Naruto na svého otce bez sebemenšího zaváhání.
Haku se připravil do bojové pozice.
„Nemusíš to ani zkoušet, tohle je opravdový Žlutý blesk, mimochodem také můj otec, ale to je jedno. Možná dostane šanci ledacos napravit, takže teď půjde se mnou,“ řekl Naruto.
Jenže Zabuzovi, ani Hakuovi, takové jednání neznělo ani trochu správně. Především měli dostat zaplaceno za vůdce těchhle zběhlých ninjů, ale jestli Naruto mluvil pravdu, tak proti Žlutému blesku by nic nezmohli, asi se s tím museli smířit.
Naruto zavelel k odchodu a byl rád, že situace dopadla v podstatě dobře, ale hlavně, že se sama vyřešila.