manga_preview
Boruto TBV 07

Icha Icha (29) - Probuzení

Lesem se téměř neslyšně, ale vzato strašně rychle, hnala jakási černá skvrna. Přeskakovala z jednoho stromu na druhý, jakoby to nic nebylo, a uháněla pořád dál. Alespoň do té doby, než narazila na to, na co evidentně chtěla. Malá jeskyně, skrytá před zraky všech… těch, kteří neměli zájem o vzpouru v Konoze.
„Skryté v Genjutsu, ka?“ řekla si silueta tiše pod imaginární vousy, než se počala udělat krok směrem dovnitř.
Jeskyně byla zatemněna, jak to u normálních bývá, ale jelikož šlo o doupě jednoho ze současných nepřátel Listové, bylo nezvyklé, že se tu v jeskynních chodbách nenacházela žádná louč ani jiné osvětlení.
K tomu všemu jediné, co bylo slyšet, byly její kroky. Jinak tam bylo opravdu a doslovně hrobové ticho.
„Divný! Je tu vůbec?!“ rozneslo se chodbou naštvaným tónem, „Tak dlouho jsem ho hledala a teď tu není?!“ zavztekala si, když v tom se za ní objevila další osoba.
„Děláš tu hroznej kravál!“ okřikla jí silueta mužským hlasem.
Příchozí dívka sebou trochu trhla, načež uskočila tak, aby byla od něj pár kroků a zároveň na něj viděla.
„Kabuto…“ hlesla úlevně, „Je tady i on? Potřebuju mluvit s Orochimarem!“
„Ó? A kdo jakože seš? Nevzpomínám si, že bychom tu měli spojence,“ řekl pohrdavě a nevěřícně.
Dívka si po jeho slovech tedy sáhla na kápi svého pláště a sundala ji ze své hlavy. Kabutovi sjela kapka potu po čele, když rozeznal její identitu.
„Ty jsi…“ vydechl a ještě chvíli na ni civěl, zda se mu to nezdá. Poté pohledem zabruslil i na ochrannou čelenku Konohy, kterou dívka již držela v ruce.
„Neboj. Jsem tu čistě dobrovolně,“ utrousila, když si všimla, kam Kabuto kouká. To ho probralo z transu.
„Bát se? Prosím tě… ty evidentně nevíš, s kým máš tu čest. Anebo si moc věříš… My z Konohy rozhodně strach nemáme, jen mě udivuje, že si k nám zavítala,“ vysvětlil ji opět pohrdavým tónem.
„Fajn. Teď ale řekni, co by chtěl Orochimaru ze všeho nejvíc? S jeho pomocí mu můžu splnit vše.“
„Nesmysl.“
„Myslím to sakra vážně. Slyšel si někdy o klíči?“ zeptala se neznámá s úšklebkem na tváři a Kabuto pouze vykulil oči.
„Jak o něm víš?!“ vykřikl s už zamračeným výrazem ve tváři.
„Vidím, že o něm také víš, tak nevím, co se divíš, když žije v Listové. Zaslechla jsem rozhovor před několika dny a od té doby hledám Orochimara.“
„Tak ty máš taky přání? Až takové, že bys pro něj dokonce zradila svou vesnici?“ zeptal se nevěřícně.
„Ovšem. A myslím, že ty víš dokonce i jaké…“ sdělila a na tváři se jí rozlil úsměv. Kabutův výraz následoval jejího příkladu.
„Fajn… Následuj mě,“ pokynul.

* * *
Na téměř druhé straně Zemi Ohně se akorát probouzela hnědovlasá dívka. Měla stále zavřené oči, ale znovu popadla dech, jejž před pár okamžiky doslova ztratila.
„Hitomi,“ špitla Hokage zardoušeně. Poté už jen všichni tři v tichosti vyčkávali, co bude dál.
Znenadání se však Hitomi rozkuckala a rychle se posadila. Tsunade s Ayano ji okamžitě sáhly na záda. Hnědovláska poté konečně otevřela oči a popadla se za srdce, načež začala zrychleně dýchat.
‚Vypadá strašně vyděšeně… Co se jí tam asi stalo? Přišla na své skutečné vzpomínky? Snad jo… Protože jí strachy zbělaly i dva pramínky vlasů,‘ zamyslel se Jiraiya při pohledu na právě probuzenou dívku.
„Jsi v pohodě? Řekni… pamatuješ si něco?“ tázala se blondýnka.
„O-Omlouvám… se,“ dodala ze sebe Hitomi, když konečně trochu popadla dech.
„Co se stalo?“ vybízela ji tentokrát Ayano.
„Já… byla jsem u Orochimara,“ řekla tiše a všichni tři vykulili překvapením oči.
„Jak to myslíš?“ tázal se Jiraiya se stále stejně vykuleným výrazem se špetkou vyděšenosti, že v tom má zase pracky on.
„Já… zemřela jsem,“ říkala dál.
„Co to povídáš? Však si tu teď s námi,“ vmísila se do toho opět Ayano a Hitomi konečně zvedla zrak, který doteď měla pověšený na zemi, a pohlédla na fialovovlásku.
„Jo. Právě proto jsem byla u něj,“ vysvětlila plynule, takže už dokázala normálně mluvit.
„Všechno nám řekni,“ pronesla Hokage a s jejími dvěma společníky nastavila zvědavě ucho.
„Žila jsem ve vesnici. Všechno, co viděl ten blonďák, bylo vymyšlené… tedy ta vesnice a jak se mnou zacházeli ne. Ale neviděli jste už to po tom. Ve skutečnosti mě ti lidé umučili a stálo mě to tři životy.“
„Cože? Tři? Co? Nechápu…“
„Mám víc životů, ale k tomu se dostanu, tak mě nechte pokračovat,“ řekla sklesle. „Viděli jste mou sílu, že? Vyvolat je… Ve skutečnosti je ovládat umím a vždycky jsem to uměla, jen mi to Orochimaru vyndal z hlavy. Viděli jste v těch vzpomínkách, jak mě týrali a pak se ty dva ukázali, že?“
„Ano,“ přitakala Tsunade, která jako jediná věděla, o co jde.
„Já je vyvolala. Tehdy už mě jednou zabili, tak jsem se musela nějak bránit, i když to tentokrát byly děti. Nezabila jsem je, ale snažila jsem se je od sebe udržet dál. Jenže to nestačilo, jelikož to řekli svým rodičům a ti na mě pak udělali hon, při kterém mě znovu připravili o život. Třetí smrt následovala nechvíli potom. Došlo jim, že ty zvířata jsou mými životy, takže… Prostě zpočátku nechápali, jak to, že jsem vstala z mrtvých, ale pak jim to došlo… Nevím, jak dlouho jsem byla mrtvá, ale pak mě Orochimaru přivedl zpět k životu. Nic jsem si nepamatovala a slepě jej následovala jako svého adoptivního rodiče. Učil mě o mé moci a pomáhal mi vzpomenout si, tak jsem mu věřila. Zvlášť potom, co se mi vzpomínky na minulý život vrátily. Měla jsem za to, že jen on mi věří a nebojí se mě… Jenže jak jsem rostla, začala jsem si uvědomovat, že mne jen využívá… že se mě lidé tedy bojí jen kvůli tomu, co dělám, ne proto, že vlastně existuju. Hodněkrát jsem totiž pro něj zabíjela… a to dost,“ vysvětlila se zkroušeným tónem hlasu, „Pak jsem se mu postavila… bohužel pro mě, mě ale zabil a ukradl mi jednoho z mých přátel. Vzal totiž život kojotovi, jednomu z těch zvířat. Začala jsem ho nesnášet a zároveň se ho hrozně bát, protože taková muka při téhle smrti, jsem ještě nezažila. Krom toho mě pak ještě zavřel jako vězně do cely, kde jsem byla až do nedávna.“
„Do nedávna?“ tázala se opět Ayano a Hit jí věnovala vraživý pohled.
„To kvůli tobě!“ opáčila Hitomi. Její společníci v tu chvíli zatajili dech. „Víte, Orochimaru má spoustu vězňů… cely jsou v různých prostorech jeho jeskyně, nebo spíš areálech. Jedny jsou pro experimenty, jiné pro plány a tak dál. Takže nedávno vypustil do arény nás, jak tomu říkává - jeho nejsilnější ženy, se záminkou, že přeživší z toho jednoho areálu, nechá jít. Pod touto nadějí se všechny pustily do boje… A jak asi víte, já zůstala. I když jsem věděla, že lže, tak to bylo asi doufání, že se přeci jen odtamtud dostanu, a bylo mi jedno v jakém stavu… a taky že dostala, ale s vymazanými vzpomínkami. Kdybych ho tehdy nezradila, možná by mi vzpomínky nevymazal, nevím… Ale teď mi prostě nevěřil. A k tomu všemu mám v sobě ještě implantovaný spínač, který se spustí, když mi Ayano bude věřit.“
„V sobě? Ale… Prošla si kontrolou,“ nevěřila Hokage vlastním uším.
„Je to modernější než ty vaše stroje, takže jste to nemohli odhalit. Orochimaru zná nejen vás, ale i vaše vybavení.“
„Ale proč si měla jít po mně? S Orochimarem jsem se ještě nikdy nesetkala a ani nejsem ničím výjimečná… a ani silná,“ nechápala Ay.
„Nevím proč. Neřekl mi to. Vrátily se mi vzpomínky na můj život i na to, co se dělo, když mě na tuhle akci připravoval a já se probrala… ale tuhle informaci prostě neřekl v mojí přítomnosti ani jednou, promiň…“ prozradila mladá Tareshi.
‚Oh, díky bohu. Už jsem se lekl, že je tak neopatrný a všechno jí řekl… To by sice pokazilo jeho plán, ale zároveň by to teď Ayano věděla… a to nesmí!‘ zauvažoval zase Jiraiya, když pečlivě brunetku poslouchal, ‚Takže Orochimaru jde přeci jen po klíči. Teď jí budu muset hlídat daleko víc.‘
„Jsem zmatená… Takže ty máš tři životy a jsi Orochimarův špeh, nebo jsi nevědomky byla… Máš v sobě nějakou věc, která je pro Ayano a bůhví co s ní udělá, jo? Takže co teď?“ uspořádávala si Tsunade všechny došlé informace.
„Pro začátek ze mě musíte tu věc vyndat,“ oznámila Hitomi vážně.

* * *
Tokime se mezitím plížila lesem za svým cílem.
„Tak kde kruci je?!“ zaúpěla tiše a zoufale, když šmejdila očima sem a tam ve snaze najít jeho úkryt.
Ještě chvíli se schovávala za každým keříkem, který našla a vždy hlavou vykoukla a porozhlédla se, načež se vždy zase přesunula. Alespoň do doby, než zakopla o jakýsi kořen, vyčuhující ze země.
„Do řiti!“ vykřikla, když se posadila a všimla si, že jí teče krev. Její výkřik způsobil, že ptáčci, kteří si to vysedávali nedaleko na stromech, vzlétli vyděšením, a také to, že se najednou odnikud objevila jí velice známá osoba.
„Nehledáš nás, viď?“ otázal se brejlatý mladík. Dívka si okamžitě stoupla a snažila se ignorovat palčivou bolest na jejích nohou, když se mu vražedným pohledem zabodávala do očí.
„Co myslíš?“ utrousila a ledabyle si začala hrát s vlasy, ze kterých jí ještě z onoho pádu trčely malé větvičky.
„Tak či tak, půjdeš se mnou,“ opáčil ďábelským tónem a surově jí popadl za paži, načež se s ní vydal naproti stromu. Tokime už čekala náraz a silný otřes mozku, ale místo toho se ocitla v jakési jeskyni. Chvíli jí ještě táhl za sebou, než se dostali k prostornému místu, které již oproti zbytku nezelo temnotou. Zde jí poté nemile hodil na zem, kde si své odřeniny ještě více prohloubila.
„Au! Co si kruci myslíš, že děláš?!“ vyjela, když se pokoušela otočit na záda a sednout si. Kabuto se jen nezajímavě uculil.
„Ale, ale, ale… Co to tu máme,“ zazněl dunivě jeskynními chodbami dívčí hlas. Tokime sebou škubla a počala se otáčet, aby zjistila, odkud to přichází, když v tom se ona tajemná dívka zjevila přímo za ní. „Co ty tu děláš, Tokime?“
Zmíněná se ohlédla za sebe a jen vykuleně zírala na dívku, která s ní žila celá ta léta ve vesnici. „Neměla bych se ptát na to já tebe?“ vysoukala po chvíli ze sebe vyděšeným tónem, zatímco jí kapka potu sjížděla po tváři.
„Hm,“ cukl Kabutově společnici koutek úst do úsměvu, „Teď když si mě tu viděla, nemysli si, že se odsud někdy dostaneš… alespoň ne živá,“ dodala a její úsměv se protáhl.

Poznámky: 

Tak po skoro třech měsících je tu další díl... měla jsme ho napsaný všechny ty tři měsíce, ale nějak jsem se neměla k přepsání :DD Omlouvám se (snad mi to prominete, když je o něco delší, než ty minulé Laughing out loud)... ale teď jak jsem říkala u své druhé série, že nejspíš do konce prázdnin nepřispěju FFčkama, tak jsem se rozhodla to konečně přepsat. Jakmile ale začne škola, tak začnu psát - možná, páč už jdu do čtvrťáku, tak se budu muset asi naučit dávat ve škole pozor, no Laughing out loud Ještě uvidíme, jak to bude... Smiling

Jinak k dílku... jak jsem minule říkala, tak tady máte znovu tu tajemnou osobu, Tokí se nám konečně dostala do úkrytu, i když ne zrovna tak, jak chtěla... Hit se probrala z Tokoyami a začala Orouše práskat, jak moc mu to zhatí plány? Laughing out loud A no, prostě toho ještě bude hodně, jak koukám, ale zároveň ne tolik, aby se to protáhlo do neznáma... každopádně pomalu ale jistě směřujeme ke konci Smiling

EDIT 12. října 014 - Během následujících dnů přibude nový díl... v současné době už mám napsaný dva dopředu, takže musím jen počkat až se mi vrátí monitor a hned díl přidám Smiling doufám, že to bude brzy xD a ještě víc doufám, že se tu najde stále někdo, kdo na pokráčko čeká Smiling

5
Průměr: 5 (9 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Atka
Vložil Atka, Ne, 2014-10-05 13:22 | Ninja už: 3747 dní, Příspěvků: 414 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Ten děj mě úplně vtáhnul Shocked To jsem nečekala Laughing out loud

Instagram: adela_snaselova Laughing out loud
"My potato way.jpg"

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Ne, 2014-10-12 18:33 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Doufám, že je to v dobrém slova smyslu Laughing out loud Smiling Jinak děkuju moc za komentík a za přečteníí ^^

Obrázek uživatele Atka
Vložil Atka, Po, 2014-10-13 14:16 | Ninja už: 3747 dní, Příspěvků: 414 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

V to nejlepším slova smyslu Laughing out loud

Instagram: adela_snaselova Laughing out loud
"My potato way.jpg"

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Ne, 2014-10-12 19:38 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Já, já, já se těším na pokráčko!!!! Laughing out loud
To bude super se zase začíst do tvých sérií :3

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Po, 2014-10-13 05:35 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

jééé, tak to jsem ráda :3 a děkujů za odezvu ^^ strašně mě potěšilo, že sis přečetla editek a napsala komentík Laughing out loud Děkůjůů.. o to víc doufám, že mi monitor spravěj co nejdřív :3 možná ho zkusím napsat i tady na máminým pc, ale to jen v případě, že bude čas a monitor bude v nedohlednu :DD Tak či onak moooc děkujů, strašně si mě potěšila Smiling)) plus ještě dodatek, jsem ráda, že tu stále jsi :3

Obrázek uživatele Tokime
Vložil Tokime, Pá, 2013-08-09 15:36 | Ninja už: 4843 dní, Příspěvků: 866 | Autor je: Recepční v lázních

Jéééé další díleek ^^ Hit... určitě se nakonec zase lekne a bude mít tu hlavu úpe bílou, jinak stále nechápu ten obrázek od tebe Laughing out loud Jinak máš pravdu, chybí tu Tak teď ti nevím... ...
Hmm...hmmm... nevím proč, ale Ay mi začíná připadat trošku tajemná a ačkoliv je to pouze můj pocit, přesto se mi to líbí Laughing out loud xDD
Tokime ... ehmmm.. strašně moc mi svou šikovností připomíná mě xDDD opravdu úžasně ztvárněná postava Laughing out loud Zbožňuju, jak do mojí postavy dáváš svoje pocity, své já Laughing out loud prostě muhahahaha Laughing out loud xDD
Děkuju ti za tento úžasný díl a už se těšim do školy... opravdu jsem to řekla Sad těším se, až budeš znovu pokračovat... na školu se teda rozhodně netěšim xDDD Opět tě mega chválím a zbožňuju Kakashi YES jen tak dál!! Smiling

Moje FC - trapás, taky jsem se k tomu donutila :DD
FC nejbestovějšího borce = Ría ^^
Anime is my LIFE!
Narodil ses jako originál, nezemři jako kopie..

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Pá, 2013-08-09 19:36 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Laughing out loud No, možná začnu psát i teď o prázkách, páč mě jak čeká ten poslední rok, tak nevím, co bude s psaním pak... chci jít na vejšku, ale obě určitě víme, že to nedám, takže budu muset asi pracovat, což se mi vůbec nechce... och, zabijte mě radši... a to fakt nevím, jak bych u toho mohla psát, ale určitě se to nějak dá... krom toho už se blížíme ke konci, takže proto přemýšlím, že využiju těch prázdnin a zase se ke konci povídky přiblížím Laughing out loud Ale ještě to nevim jistě, no... každopádně Toki je prostě borec! Laughing out loud Šak i ty si borec, tak co čekat, že Toki v povídce bude taky borec, když ta reálná je právě borec Laughing out loud a nejlepší! Laughing out loud Jinak Aya je tajemná dost... právě sem to včera všechno četla znova a připomněla sem si to, že ona vlastně ví, proč tehdá omdlela, ale nikomu to neřekla Laughing out loud A prostě ví asi fakt hodně věcí, že by jí měli dát k Ibikimu Laughing out loudLaughing out loudLaughing out loud No, neva... Jinak ten obrázek bude vysvětlenej za nedlouho Laughing out loud Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak to bude fakt brzo Shocked Takže no,co dál... asi jsme u konce, takže ti opěět moooooooooc moc kujuuu :3 Jsi ták zlatá, dííky Laughing out loud ^^

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, St, 2013-08-07 21:06 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Na tenhle díl jsem se strašě těšila Smiling
Konečně jsem pochopila Hitominu minulost, takže jsem šťastná jako blecha a zároveň se mi líbí představa Hit s bílými premínky - děkuju že přežila - a zároveň mě napadá jedna zajímavost do dalších dílů, ale to si počkám, jestli mi to potvrdíš Eye-wink Smiling
Dál jsem ráda, že zde máme tajemnou postavi, ale hlavně, že se nám konečně Tokime dostala k Orochimarovi. Její 'Do řitě' mě dostalo, takže o další okořenění příběhu ses postarala skvěle.
Takže teď jen slintám nad zjištěním, kdo je ona mršská ženština a doufám, že tě pilné studium neodradí od napsání dalšího dílu Eye-wink

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, St, 2013-08-07 23:45 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tak ve škole psát určitě budu, jen nevím kdy, jelikož jsem doteď psala vždycky o matice, která mě pak ke konci roku začala bavit, takže jsem psaní přesunula na ekonomiku, na kterou tenhle rok musím dávat hlavně pozor, takže nevím, na jaký předmět teď psaní přesunu, ale nějak to vyřeším Laughing out loud Přestávky to dyžtak jistěj Laughing out loudLaughing out loud
Jinak nemusíš děkovat, já bych Hit nikdy nezabila... Laughing out loud Je to přece postava naší milé Hit, která tu na Konoze děsně chybí, takže tahle její postava mi jí tu aspoň připomíná Laughing out loudLaughing out loud Ta tvá zajímavost mě teď zajímá taky... jsem zvědavá, takže až pak na to přijde - buď ti to potvrdím, nebo vyvrátím - tak mi to povíš, ju? :DD
Jinak kdo je ta mrcha se dozvíš za pár dílů... napsala bych to teď, ale sotva se tam zase ukázala, tak jí nechci hned vzít všechno tajemno, co jí obklopuje Laughing out loudLaughing out loud Takže to nechám na vhodnější chvíli... jinak teda opět moooockrát děkuju ^^ Jsem strašně ráda, že to vůbec čteš, fakt děkuju :3