Láska bez citu 07

Ticho bylo stále více tíživé. Všichni členové ANBU byli překvapení. Dlouhovlasý ninja se snažil najít známky lží nebo nějakou alternativu. Blondýnka v ní znovu hledala chakru. Velitel zvažoval další možnosti a mladičký ANBU jen koukal z jednoho na druhého v naději, že mu to někdo vysvětlí.
Zato Cho měla o zábavu postaráno. Teď, když o tom mluvili, už chápala, proč cítí tak podivnou slabost. Ale ačkoliv se snažila soustředit na svou chakru sebevíc, uvnitř sebe žádnou sílu necítila.
„Pak je možné, že ten záblesk, který nás oslepil, ji nějak o chakru připravil.“ zauvažoval jejich mistr na mučení nahlas a prolomil tak ticho.
„Cítila jsem z toho hodně síly, ale nemůžu to nijak potvrdit.“ řekla blondýnka podrážděně.
„Opravdu sis to neudělala sama?“ zeptal se mladík váhavě a podíval se na jejich zajatkyni.
„Ty vážně čekáš, že ti odpoví po pravdě, nebo že jí můžeš věřit?“ zeptal se dlouhovlasý ANBU jako by mluvil s b*bc*m.
„Zachránili jsme jí život. Tak...“ namítl muž s kočičí maskou trochu chabě.
„Ona neví, co je to vděčnost, ani nic podobného! Kdy už to konečně pochopíš?“ vložila se do rozhovoru jejich kolegyně.
„Ale...“ namítl mladík, jenže už to nemohl doříct, protože se do rozhovoru vložil i jejich velitel: „Mají pravdu a navíc, jestli vážně přišla o chakru, tak je vyřízená a její život už nemá cenu.“
„Každý život má cenu!“ vykřikl mladík a posadil ji na postel, aby se na ně mohl pořádně otočit.
„Možná, ale v jejích očích ne.“ podotkl kapitán necitelně a ukázal na ni. „Vidíš?“
Mladík se na ni otočil a holou rukou chytil ostří kunaie, bez ohledu na zranění, dřív než dopadlo na její hrdlo.
„Proč jsi to udělala?“ vyhrkl trochu v panice a vyškubl jí zbraň z ruky. Žena ovšem mlčela.
„Tak už aspoň víme, že to není její technika, ale následek jutsu, které použil ten chlap.“ pronesl dlouhovlasý ANBU vesele bez ohledu na zranění jeho společníka a její pokus o sebevraždu.
Mladík ale svého kolegu ignoroval. Jen ji chytil za ramena a zatřásl s ní.
„Tak proč?!“ vykřikl.
„Tví spolubojovníci to už řekli a teď mi vrať ten kunai.“ řekla snad proto, aby jí dal pokoj a natáhla ruku.
„Ale tvůj život má cenu, nejsi přece věc!“ trval na svém mladík.
„Jenže je to tak. Ona je jen prázdná skořápka.“ vložil se do rozhovoru velitel a ona souhlasně přikývla.
„Ne, to není pravda!“ vyhrkl odmítavě a znovu s ní zatřásl.
„My ti říkali, že nemá cenu jim pomáhat.“ připomněla mu blondýnka znuděně. Už to trvalo příliš dlouho.
„Já se ale nemohl jen dívat, jak umírají!“ vykřikl ANBU zdrceně a na chvíli se od ní zase otočil, pak si ale uvědomil, co by mohla udělat a zase si k ní klekl.
„Mají pravdu, neměl jsi mi pomáhat.“ vložila se do rozhovoru Cho zcela klidným hlasem.
„Zemřela bys!“ namítl mladík zoufale.
„Ale já bych tě taky nechala umřít.“ odpověděla žena jednoduše a natáhla ruku, aby jí vrátil kunai.
Velitel si nahlas povzdechl a řekl: „Ebisu, Amone, prohlédněte znovu to místo a tentokrát se soustřeďte na laboratoř nebo cokoliv souvisejícího s tou technikou. Hokage-sama o tom bude chtít vědět co nejvíc.“
„Jak si přeješ.“ řekl Amon trochu zklamaně, zřejmě ho počínání jeho naivního druha docela bavilo. Za to Ebisu jen přikývla a vyšla ze dveří.
„Nenecháme tě se zabít, tvoje tělo může ukrývat tajemství o té technice.“ řekl kapitán stroze a necitelně a vyvedl tak mladíka z míry. Ovšem žena na to nic neřekla.
„Taicho.“ oslovil ho nováček, ale nevěděl, co by na to měl vlastně říct.
„Ohlídej ji, aby se nezabila ano?“ přikázal velitel a jeho hlas byl o něco přívětivější než předtím.
„Dobře.“ souhlasil mladík rezignovaně a sklouzl na zem zády k ní.
„A raději jí už neukazuj nechráněná záda, ano?“ upozornil ho kapitán, než odešel ze dveří. Nehodilo se mu, aby ho teď zabila.

Ebisu po cestě zaskuhrala: „Proč vždycky děláme špinavou práci my dva?“
„Protože ty jsi senzibil?“ navrhl s úsměvem, který nemohla vidět, její společník.
„Fajn, to jsem já, ale proč mám vždycky na krku tebe?“ zeptala se a probodávala ho pohledem.
Amon se musel na chvilku zamyslet, než z něj vypadlo: „Protože někdy toho já vím díky čichu víc než ty.“
„To odvolej!“ přikázala blondýnka, ale dlouhovlasý ninja ji ignoroval a jen přidal do kroku. Možná sebou netahal psa, tak jako stvořitelé této techniky, ale stejně jako jejich čtyřnozí kamarádi ani on neměl v lásce déšť.

Velitel vyšel ven a krátce se podíval na noční oblohu. Déšť byl silnější, než původně očekával, ale to veliteli až tak moc nevadilo. Možná to smaže některé pachové stopy, ale všichni ninjové a jejich majetek byl v jeskyni, kam je naházeli, aby si nikdo nevšiml těl, zatímco se šli podívat na jejich nováčka.
Důležitější než pachové stopy teď bylo zjistit, o jakou techniku těm banditům šlo a jestli je trvalá. Moc rád by to nechal jen na těch dvou, ale byli věci, které ani Ebisu se svými schopnostmi nemohla vidět. Byla sice skvělý senzibil, ale byla si svými schopnostmi někdy až příliš jistá.
Dobrý přiklad byl i to, že si nevšimla, že jeho mladý chráněnec nesl z bitvy ženu bez chakry. Ale to bylo něco, co by ještě přehlédl. Teď si ale nemohl dovolit žádné chyby. Pokud ta technika byla trvalá, má svět ninjů velké problémy.