Láska bez citu 06

„Možná by sis měla sednout...“ navrhl její společník váhavě a zvedl ze země alespoň její masku. Byla svým způsobem jiná od té jeho, i když obě znázorňovaly něco jako kočkovitou šelmu. Ta jeho mohla klidně představovat rysa, nebo třeba i něco vzdálenějšího od kočky, jako je liška, ale ta její byla určitě klasická kočka a také byla o dost roztomilejší než ta jeho, i když mladý muž dost pochyboval, že může totéž říct i o její majitelce.
ANBU trochu neochotně přikývla a sama se zvedla na postel, i když to byl pro ni téměř nadlidský úkol.
Mladík neměl ponětí, co by měl teď dělat a tak jí jen podal masku. Snažil se při tom, aby od ní byl co možná nejdál. Byla sice viditelně zesláblá a její reakce byly zpomalené, ale i tak měl pocit, že by si měl dávat pozor.
Cho masku přijala a nasadila si ji. Ve stejnou chvíli se také otevřely dveře a dovnitř vešel zbytek jeho týmu, za což byl skutečně rád. Jeho společníci se však chovali poněkud zvláštně, protože se krátce podívali na jedinou ženu v týmu, která vypadala víc než překvapeně, a potom na jejich novou společnici.
„Stalo se něco?“ dostal ze sebe mladík a nechápavě se díval na každého v místnosti.
„Zdá se, že jsi se mýlila.“ nadhodil tiše muž vedle kapitána.
„Přehodnotíš to?“ zeptal se velitel a vešel dovnitř. Předpokládal, že by ta žena mohla zaútočit a tak by bylo lepší, aby stál mezi ní a jeho naivním svěřencem.
„Není co přehodnocovat.“ řekla žena ostře a přeměřila si sedící členku Rootu. „Trvám na tom, co jsem řekla předtím!“
-------------------------------------------------------------------------------
„To už jsi zpátky?“ zeptal se překvapeně jeho podřízený.
„Ano a jak jste na tom vy dva?“ oplatil mu velitel otázku.
„Všichni jsou po smrti a našla jsem jejich velitele. Byl to ten ninja, kterého jsi dostal.“ odpověděla mu ANBU a přišla blíž.
„Nebyl nijak zvlášť silný.“ namítl kapitán, ale bylo to spíš konstatování, než že by se hádal. S ní se moc hádat nedalo, byla hodně tvrdohlavá.
„Možná, ale i tak dával rozkazy. Měl u sebe tři vysílačky s různou frekvencí.“ odvětila trochu nezaujatě.
„Zjistili jsme, že stejnou používali dvě skupiny nepřátel včetně toho, co použil to světlo. Třetí vysílačku jsme nepřiřadili, nejspíš byla náhradní.“ doplnil druhý ANBU a pod maskou zívl. Tohle ho nebavilo.
„Dobře, potom by jsme se měli vrátit do hostince a podívat se na tu přeživší členku Rootu.“ řekl velitel a otočil se k odchodu.
„Zvláštní.“ řekla ANBU tiše.
„O co jde?“ oslovil ji kapitán netrpělivě. Nechtěl ztrácet další čas.
„Necítím její chakru, jen jeho. Zdá se, že nám pláchla.“ odpověděla zamyšleně a podívala se na svého velitele.
„Pak by jsme si rozhodně měli pospíšit.“ zašeptal kapitán stroze a vyrazil. Pokud jeho svěřenec ještě nebyl mrtvý, tak mohl za chvíli být.
------------------------------------------------------------------------------------
„V pokoji je jen jeden další člověk, kromě naší skupinky, a není to ninja!“ odsekla uraženě.
„Jak to myslíš?“ zeptal se trochu váhavě nejmladší z mužů.
„Tak, že byla nějakým způsobem schopná úplně potlačit svou chakru, nebo je to obyčejná holka, kterou využil Root jako návnadu.“ odpověděla dotázaná nakvašeně. Nesnášela, když o ní někdo pochyboval.
Mladík si krátce vzpomněl na její reakci, když se probrala a na její výraz, nebo spíš kamennou tvář, a opatrně řekl: „Myslím, že to nebude návnada.“
„Souhlasím. Root takhle nepracuje, nikdy by nepostavil strategii na někom, kdo by nebyl jeho členem.“ vložil se do rozhovoru jejich kapitán a zamyšleně si ji prohlížel. „Na druhou stranu nikdy jsem neslyšel o ninjovi, který by dokázal úplně zastavit svou chakru.“
„To ani já ne, ale tahle holka to dokázala. Cítím z ní pomalu méně chakry než z běžného člověka.“ potvrdila blondýnka nabručeně.
„Tak se zeptáme.“ navrhl dlouhovlasý shinobi zvesela a vešel dovnitř.
„Neodpoví ti.“ namítl velitel nevzrušeně a dál si ji zkoumavě prohlížel.
„Ty mě podceňuješ, taicho. Já jsem dobrý v mučení.“ prohlásil a dobrá nálada ho nepřešla.
„Nemůžeme ji přece mučit!“ vyhrkl mladík a nezodpovědně jí nastavil nechráněná záda, když se postavil před ni.
„Nebuď hloupý, oni by nám to klidně udělali.“ prohlásil ANBU klidně, ale zastavil se.
„Hloupí jste oba dva. Ona vám nic neřekne, ale mohli by jsme si vyměnit informace.“ řekl velitel klidným hlasem a odstrčil svého chráněnce stranou.
„Souhlasíš?“ zeptal se ženy a postavil se přímo před ni.
Cho už se trochu vzpamatovala a i přes slabost, kterou cítila, byla pevně rozhodnutá dokončit svůj úkol. Proto teď potřebovala zjistit, co se stalo.
„Ptej se.“ odpověděla jednoduše.
„Proč jste bojovali?“ položil kapitán svou první otázku. To, že se to rozhodl vzít oklikou, překvapilo především dlouhovlasého ANBU. On by se zeptal rovnou na to, jak to dělá. Jenže velitel potřeboval i jiné informace.
„Nechtěli jsme, ale odhalili nás.“ odpověděla upřímně.
„Dobrá.“ řekl ANBU jednoduše a pokynul jí rukou, aby se zeptala.
„Přežil někdo?“ zeptala se až děsivě chladně.
„Ne abychom tě zachránili, museli jsme zabít všechny nepřátele.“ odpověděl velitel jaksi nespokojeně. Tím, že zasáhli, pokazili celou misi, což se mu moc nelíbilo.
Cho mu na to nic neřekla, jen se zvednula k odchodu. Její mise skončila neúspěchem. Byl čas se vrátit. Její nohy ji ovšem znovu zradily a její tělo se vydalo k zemi.
Velitel na to nijak nereagoval. Mohl to být trik, jak jednoho z nich bez potíží zabít, ale jeho chráněnec ji okamžitě zachytil.
„Hlupáček.“ uniklo z úst dlouhovlasému ANBU.
„Měl by jsi konečně pochopit, že si na Root musíš dávat pozor.“ napomenula ho blondýna bezcitně.
„Ale vždyť je zraněná.“ namítl mladík zdrceně a zvedl ji na nohy. To, že byla prakticky v jeho obětí, jí bylo jedno a on si to neuvědomoval.
„Řekneš nám, jak jsi to udělala s tou chakrou?“ zeptal se velitel na první pohled klidně, ale uvnitř dával pozor na každý její pohyb. Pokud to bude jen trochu možné, zachrání toho hlupáka dřív, než dostane lekci, ze které se už nepoučí.
„To nepatří mezi mé schopnosti.“ odpověděla jednoduše a v místnosti zavládlo ticho. Nikdo podobnou odpověď nečekal.