Fade Into the Moonlight, 003- Starý nepřítel

„No’mi pi’ace, che’d’eve las’cia’r.(Nelíbí se mi, že odchází.)“ Byl slyšet hlas Vůdce Lovců.
„Ha’i pa’ur’a di’lu’i, o’di no’i?(Bojíte se o něj, nebo o nás?)“ Zeptal se Kakkò.
„Su’d i’lu’i. Egli’è come mi‘ fig’lio.(O něj. Je jako můj syn.)“ Odpověděl Vůdce, když pozoroval odcházet šestici lidí. Mezi nimi i Gekko’ü.
„Egli’è in’buo nem’ani.(Je v dobrých rukou.)“ Ujišťoval ho Kakkò. Neměl nic proti odchodu svého přítele.
„Vuo’i dir’en el’le m’ani de’i ninja. Pen’s i’chei andr’à beino?(Myslíš v rukou ninjů. Myslíš, že bude v pořádku?)“ Strachoval se Vůdce. Ninjové a Gekko’ü už nebyli skoro vidět.
„Oh, and’iam’o. Mi’fi do’lor’ò. E’si dov’reb’bei an’chce.(Ale no tak. Já jim věřím. A vy by jste měl taky.)“ Pronesl Kakkò a měl se k odchodu.
„Dopo’tut’to, lor’odu e’son’o fel’ici ins’ieme. Gekko’ü e’Adha.(Koneckonců, ti dva jsou spolu šťastní. Gekko’ü a Adha.)“ Dodal ještě Kakkò, než odešel.
Šestice lidí pomalu prošla branami Listové.
„Konečně doma! Je to tak super po tom všem.“ Zajásal Naruto, když prošel bránou jako první.
„Mluv za sebe! Není tady co dělat.“ Setřel ho opět Sasuke. Umí on snad něco jiného? Gekko’ü nastávající hádku raději neposlouchal.
„No tak, Sasuke! Nebuď takový.“ Pokáral ho Kakashi, ale hádka se stejně spustila.
„Tak toto je Konoha.“ Řekl Gekko’ü, když se porozhlédl. Vesnice žila v klidu.
„Tak dobře. Já letím za Tsunade, určitě ráda by věděla ty výsledky. Zatím.“ Rozloučil se Kakashi a zmizel v obláčku kouře. Naruto se marně pokusil pozvat Sakuru na rande, Sasuke stihl nenápadně odejít. A Gekko’ü? Toho už táhla Adha za ruku ke svému domovu.
„Assipetai’o, Adha! Kam mě to vlečeš?“ Zvýšil Gekko’ü hlas, když byl tažen ulicemi.
„Ke mně domů. Pojď už!“ Vysvětlila Adha a táhla toho chudáka dál.
„Tak poslouchej, pokus se nemluvit Tohk’shaawsky. Jasné?“ Připomněla mu Adha, když se zastavila.
„Sí, sí.“ Odsouhlasil Gekko’ü, načež se setkal s Adiným výhružným pohledem.
„Eeeh, ano, ano!“ Opravil se mladý Kočičák a Adha byla spokojená. Společně vešli dovnitř, načež Adha nadšeně zahulákala.
„Jsem doma!“ Gekko’ü stojící vedle ní málem ohluchl, jak tak mocně zařvala. Hned na to se ozvaly další kroky a v jedněch dveřích se objevila Adina část rodiny. Kurenai.
„Ahoj, teto!“ Vykřikla Adha a rozběhla se Kurenai obejmout.
„Ahoj, Adho! Tak co na misi?“ Zeptala se Kurenai, když ji Adha pustila. Adha ještě stihla svého společníka zpražit pohledem.
„Buon… Dobrý den.“ Opravil se Gekko’ü, ale pozdravil a zdvořile se poklonil. Alespoň tak to bylo v jeho Lovecké tradici. Kurenai kývla na pozdrav a nechala Adhu, ať se vyzuje.
„Víš co? Povíš mi to později. Proč mi nepředstavíš svého přítele?“ Zeptala se Kurenai, stále nespouštěla Gekko’üa z očí.
„Jak si říkal, že byla ta druhá možnost? Gekkou?“ Zašeptala Adha svému společníkovi, který se taky vyzouval.
„Sí. Příjmení taky nějak pozměň.“ Odpověděl Gekko’ü stejně a už stál bos.
„Gekkou Tokushigawa. Lovec ze Země Mrazu a můj zachránce. Hlavně mu nepodávej ruku, Lovci jeho druhu to nemají ve zvyku.“ Poslední větu Adha Kurenai zašeptala. Ta přikývla.
„Dobře. Jaké gesto tedy Lovci používají, když se prvně seznamují?“ Zeptala se Kurenai. Gekko’ü ji chvilku sledoval svýma fialovýma očima, v hlavě mu to šrotovalo. Uvažoval nad významem její otázky.
„Jasně. Rozumím.“ Docvaklo mu nakonec a nastavil pravačku s dlaní vzhůru. Kurenai taky přemýšlela, co udělat, ale nakonec přiložila svoji pravačku na jeho, ale dlaní dolů. Gekko’ü přikývl, jakože je to správně.
„Gekko’ü, to je moje teta. Kurenai Yuuhi.“ Představila Adha, když se ruce oddělily.
„Moje čest, Seig’nora Yuuhi.(Paní Yuuhi.)“ Řekl Gekko’ü zdvořile, přiložil si pravačku na hruď a mírně se poklonil. Adha ho lehce šťouchla loktem do žeber.
„Au! Coasa?“ Zeptal se Gekko’ü s mírným šepotem, když se narovnával.
„Řekla jsem ne Tohk’shaawsky!“ Pokárala ho Adha šepotem a Gekko’ü sklopil své polokočičí uši.
„Promiň.“ Omluvil se Kočičák opět se šepotem. Kurenai se nechápavě podívala jak na svou neteř, tak i na jejího společníka. Adha se tvářila přehnaně nevinně, Gekko’ü mírně pohoršeně.
„Stačí Kurenai. Ráda tě poznávám, Gekkou.“ Řekla nakonec Kurenai, načež Gekko’ü přikývl.
„Určitě musíte být celí vyhladovělí. Pojďte.“ Řekla Kurenai a pozvala převážně mladého lovce.
„Velmi přívětivá. Takových ninjů se najde málo.“ Špitnul Gekko’ü Adě, když pomalu následovali Kurenai.
„Nemá důvod tě nenávidět. Čehož si važ.“ Upozornila ho Adha.
Takhle tam strávili nějakou dobu, kdy Adha vyprávěla zážitky z mise. Gekko’ü jen mlčel, občas něco doplnil, nebo odpověděl na otázku od Kurenai.
„Takže vy lovci máte vlastní jazyk?“ Zeptala se náhle Kurenai se zájmem.
„Ano. Adha říká, že je to balzám pro uši, když mě poslouchá.“ Odpověděl Gekko’ü a napil se čaje. V jeho domovině znají tak akorát nějaké drinky na posilnění.
„Řekni něco.“ Vyzvala ho Kurenai, když Gekko’ü položil hrnek na stůl.
„A co?“ Nevěděl Gekko’ü a opět škubnul ušima, což Adha brala jako roztomilý talent.
„Nevím. Něco. Třeba co cítíš, když už máš vzhled jako kočka. Doufám, že i vlastnosti.“ Nabídla Kurenai a Gekko’ü nasál různé vůně. Šrotovalo mu to v makovici, aby rozpoznal různé pachy.
„Sent’ò od’òrei di’un Cana’ii.(Cítím psa.)“ Pronesl nakonec Gekko’ü, když rozpoznal různé pachy.
„Kiba přichází.“ Uznala Adha, načež se ozval psí štěkot. Gekko’ü lehce znejistěl.
„Krásná řeč. Cože?“ Vyjekla Kurenai překvapeně, když taky zaslechla štěkot.
„Tak pojď, Akamaru! Adha už určitě bude doma!“ Zaslechli všichni Kibův hlas a otevírání dveří.
„Cazze’iar’o! Zkus někam schovat moje věci. Pe’fav’ore.(Prosím.)“ Zaprosil Gekko’ü hned po tom, co zanadával. Adha učinila úspěšně a Gekko’ü se snažil někde schovat. Ozvaly se další kroky doprovázené štěkotem.
„Čekali jsme, že tu budeš!“ Zvolal Kiba zvesela. Zrovna zastihl Adhu, jak se snažila opět vrátit do kuchyně.
„Eh, ahoj, Kibo. No jo, už jsem tu. A ráda bych si odpočala.“ Usmála se Adha nejistě a Kiba taktéž nasál.
„Fuj! Cítím kočku!“ Zavrčel nevrle. Adha se nenápadně podívala kolem sebe, Gekko’ü se krčil na stropě přímo nad Kibou. Celkem dobře zvládal základní ovládání chakry. Gekko’ü jen učinil gesto, aby Adha nic neříkala a následně zaprosil. Adha nenápadně přikývla.
„A nezdá se ti to?“ Snažila se Adha ulehčit situaci, jen aby Gekko’ü mohl zmizet.
„Právě že ne. Někde ji tady cítím.“ Trval Kiba na svém. Gekko’ü se snažil nenápadně prolézt pryč. Náhle se Kiba otočil a podíval se na místo nad sebou, ale nic tam nebylo. Adha si za jeho zády stihla oddechnout, protože Gekko’ü už byl pryč.
„Víš co? Zapomeň na to. Dej si čaj, možná tím přijdeš na jiné myšlenky.“ Navrhla Adha, s čímž Kiba souhlasil.
„Che’er’a vic’ino.(To bylo o fous.)“ Oddechl si Gekko’ü, když se krčil na stropě, hned za lustrem. Jenže hned na to opět mírně nadával.
„Cazze’iar’o!“ Zaklel Gekko’ü přiškrceně. Pomalu mu docházela výdrž a ještě pomaleji se pouštěl ze stropu. Sice ho čekal pád, ale stihl dopadnout tak tiše a elegantně jako kočka.
„To bylo jen taktak.“ Oddechl si Gekko’ü ještě jednou, než si posbíral své věci a proskočil oknem ven.
„Jdu ven, trošku se projít.“ Zaslechl ještě Gekko’ü Adhu, když prolétával oknem.
Adha klusala napříč celou Listovou, jen aby našla jediného kluka.
„Kde by jen mohl být?“ Ptala se sama sebe. Ale pak si vzpomněla, že neprohledala jediné místo. Rychle se vydala k Monumentu v naději, že ho tam najde.
„Gekko’ü!“ Vykřikla jeho jméno, ale nic. Jen zaslechla tlumený zpěv.
„Daleko, za mlžně zmrzlými horami… Do hlubin hlubokých a jeskyní starých. Musíme pryč před zlomem dne. Najít své staré, zapomenuté zlato…“ Ozývalo se z jednoho stromu. Hned se k němu Adha vydala, našla lovce, jak sedí na větvi a v pravačce třímal větvičku. Gekko’ü tam jen seděl a prozpěvoval si.
„Borovice řvaly do výšin. Vítr sténal do noci. Oheň byl rudý, plameny se šířily. Stromy jak pochodně plály světlem.“ Pokračoval Gekko’ü v prozpěvování. Poté si chviličku broukal, než začal zpívat to samé.
„Tady jsi.“ Hlesla Adha, když Gekko’ü dozpíval. Až teď si jí všiml.
„Coasa? Coasa sta’i fa’cen-do qu’i, Adha?(Co? Co tu děláš, Adho?)“ Zeptal se Gekko’ü, protáčel si větev mezi prsty.
„Hledala jsem tě.“ Odpověděla Adha a Gekko’ü seskočil z větve.
„Kdo byl ten psí kluk?“ Zeptal se Gekko’ü, když se narovnal.
„Kiba Inuzuka. Asi to vidím tak, že se nebudete mít zrovna v lásce.“ Uznala Adha a přitiskla se k němu.
„Taky to tak vidím.“ Přitakal Gekko’ü a objal Adhu. Ta jeho objetí opětovala a vtiskla mu pusu na tvář.
„Co to bylo za písničku?“ Zeptala se Adha se zájmem.
„Lidový popěvek mého lidu. Občas si to zazpívám, když jsem sám.“ Odpověděl Gekko’ü a nechal se spočinout v Adiném objetí.
„Teď už nejsi sám.“ Ujistila ho Adha a dala mu pořádnou pusu. Svůj vztah utajovali, chtěli se vyhnout hloupým průpovídkám. Postupem dne se Gekko’ü seznámil s ostatními přáteli. Nejvíc si asi rozuměl s Nejim, protože oba měli rádi meditaci a se Shikamarem, protože rádi odpočívali v přírodě. Jenže i tak, každý den se musí něco pokazit.
„Ec’co q’ua! Ven’itè, prest’ò!(Tady jsi! Pojď, rychle!)“ Hnal Gekko’üa zase ten malý irbis. Zrovna ve chvíli, kdy Gekko’ü odpočíval na trávě. Gekko’ü stihl jen zvednout hlavu a ten irbis ho už tahal za ruku.
„Il’tu pàes’ei ha’bis ogno di’te! È nec’ess’ariò af’fre-t’arsi!(Tvoje vesnice tě potřebuje! Musíš spěchat!)“ Informoval irbis a to už Gekko’ü ožil. Zapomněl na lenošení a rozběhl se za malou a šedou tryskou.
„Promiň, Adho, ale musím jít!“ Stihl ještě Gekko’ü zakřičet, když proběhl kolem Adhy. Ta byla už tak vyjevená kvůli rychlosti malého irbise.
„Gekko’ü?“ Podivila se Adha, ale i tak šla zalarmovat svůj tým. Zatímco Adha prosila Kakashiho o pomoc, Gekko’ü probíhal ulicemi, po střechách, ve stromech a následoval malého irbise.
„Af’fre-t’atevì!(Pospěš!)“ Popoháněl Gekko’üa ten irbis, který se už přemístil lovci za krk. Gekko’ü zatnul zuby a náhle začal běžet rychleji a vytrvaleji. Po cestě si všiml svého tetování na zápěstí, jak mu modře pulsovalo a po jeho těle se začaly šířit fleky. Stejné, jako měl i ten irbis za jeho krkem.
„Coasa?“ Podivil se Gekko’ü, když se fleky rozšiřovaly dál.
„Ora-se’i unod’i no’i. Si‘-ete Uncia.(Teď jsi jedním z nás. Jsi Uncia.)“ Vysvětlil irbis a Gekko’ü se pořád nezastavoval. Mentální propojení!
„Gekko’ü, počkej!“ Zaslechl za sebou Naruta. Gekko’ü se ohlédl, kvapil za ním celý Tým 7, až na Sasukeho.
„Co tu děláte? Tohle se vás netýká!“ Zvýšil Gekko’ü hlas a dál probíhal po větvích.
„Dali jsme ti slib! Slib o spojenectví! Snad jsi nezapomněl!“ Připomněla Sakura, když lovce dohnala.
„Beino! Ale dávejte na sebe pozor!“ Opáčil Gekko’ü a odrazil se od větve. Jeho oči už zářily čistě modře. Gekko’ü se hnal neúnavně, s ninji za zády. Sám se někdy divil, jak zvládá tak velké skoky. Jenže náhle se odrazil tak mocně, že ho už nebylo.
Po cestě si Gekko’ü všiml stejných bytostí, jako byl malý irbis sedící za jeho krkem.
„Ha’i tre-v’atò l’mi spec’ce. Grazzo.(Našel jsi můj druh. Děkuju.)“ Poděkoval malý irbis, když les vystřídala už mírně zasněžená krajina. Gekko’ü se nezastavoval, jen se ohlížel na strany. Tito irbisové byli mnohem větší než ti, o které se staral u sebe doma.
„Hò tre-v’ìta?(Našel?)“ Nechápal lovec. Ale ještě víc nechápal, že mu tělo celkově nabralo šedou barvu.
„L’tu con-nes’sio’nè mental’leì co’noì è’su-n liv’el-lo fort‘-è. Ac‘-cet’à l’nost’reii cap’acit-à.(Tvoje Mentální propojení s námi je na silné úrovni. Přijmi naše schopnosti.)“ Vysvětlil irbis, když Gekko’ü pomalu přecházel do běhu po čtyřech.
„V dáli vidím kouř! Jsme blízko!“ Vykřikl Kakashi, když ninjové dohnali zvířecí jednotku. Gekko’ü nic neříkal, skoro jakoby nemohl nic říct. Jen běžel dál, vedl cestu.
Gekko’ü už postával u okraje údolí, povedlo se mu nabrat vyšší rychlost a ztratit se všem z dohledu.
„Páni! Ty jsi ale rychlý!“ Žasla Adha, když ho konečně dohnala a začala vydýchávat.
„E’orribile!(To je hrůza!)“ Zabědoval Gekko’ü, když přejel pohledem dění ve své vesnici.
„Nějaké nápady?“ Ozval se za ním Kakashiho hlas. Byli rozhodnutí mu pomoct. Gekko’ü se snažil zjistit strany. Černá proti světle šedé. Světle šedí jsou mí lidé.
„Jen jeden a celkem jednoduchý. Odrazit Černé lovce. Možná si tím i získáte důvěru mého lidu. Avaniita!“ Zavelel Gekko’ü a seskočil z okraje. Ninjové hned za ním.
„Je rozhodnutý pro svůj domov položit život. Buď opatrný, Gekko’ü.“ Přála mu Adha šepotem. Gekko’ü sice brzdil svůj pád cepínem ve skále asi dva metry pod ninji, ale i tak všechno slyšel. Během cesty vytáhl i druhý cepín a měl ho připravený v pohotovosti. Jakmile se dotkl země, hodil oba své cepíny po dvou Černých lovcích.
„Gekkou! Sundat ty černé?“ Zeptal se ještě pro jistotu Naruto, když dopadl na zem. Gekko’ü natahoval tětivu.
„Sí! Sundat ty černé.“ Potvrdil Gekko’ü a vystřelil po dalším. Naruto se jen pousmál a vyvolal pár svých klonů na pomoc. Spolu se Sakurou a Kakashim se vydal pomoct Šedým Lovcům. Jen Adha ještě zůstala vzadu.
„Drž se!“ Zaprosila, když Gekko’ü opět neminul.
„Dávej na sebe pozor.“ Připomněl Gekko’ü a schoval luk, protože už vystřílel všechny šípy. Oba zbylí se pustili do bitevní vřavy. Ninjové měli výhodu, už kvůli znalosti technik. Gekko’ü se pohyboval svižně, jen aby zvítězil. Občas kotoulem přeskočil úder oštěpem, občas někoho odzbrojil, aby následně tím oštěpem někoho přetáhnul, občas musel zapojit své Katary.
„Gekko’ü! Podívej!“ Vykřikl Kakkò a ukázal na jedno místo. Gekko’ü si musel z cesty odstranit jednoho Černého, aby vůbec viděl. Na střeše chatky, která patřila Vůdci šedých, stáli dva lovci. Menší blondýna a vysoký, urostlý muž.
„È?(Je to?)“ Zeptal se Kakkò, když se podíval stejným směrem. Adha měla možnost vidět, jak Gekko’ü mění výrazy na zakrváceném obličeji. Překvapený výraz během chvilky vystřídal vztek.
„Li’iu… Mi Pad’raii!(Li’iu… Můj otec!) Pusťte mě na něj!“ Gekko’ü už doslova zařval a prorážel si cestu ke svému otci.
„Gekko’ü, no!(Gekko’ü, ne!)“ Vykřikl Vůdce šedých, jenže Gekko’ü už letěl před chatku.
„Io’lò las’ci a‘-vo, Tempesta.(Nechám ti ho, Tempesto.)“ Promluvil ten muž a Li’iu seskočila ze střechy.
„Li’iu, Quel’lo chei’ha fat’tò con’t?(Li’iu, co to s tebou udělal?)“ Zeptal se Gekko’ü, když se zvedal. Vzhled jeho bývalé přítelkyně ho překvapil. Její vlasy už vůbec nebyly blond, ale sněhově bílé. Což celkem razilo s jejím oblečením, které bylo černé a dlouhé.
„Ci’ncont’ri-amo d’nuò’v.(Znovu se setkáváme.)“ Zasmála se Li’iu zlověstně.
„Li’iu…“ Začal znovu Gekko’ü, ale zase byl sražen k zemi. Adha se pomalu prodírala davem.
„Sil’enzeìr! No Li’iu! Ad’es‘-so m’chia’àno Tempesta!(Ticho! Žádná Li’iu! Teď mi říkají Tempesta!)“ Okřikla ho Li’iu… pardon, Tempesta a chystala se zasadit úder.
„Li’iu… Bouře…“ Zašeptal Gekko’ü a očekával úder. Ten ale nepřišel. Někdo ten úder zablokoval.
„Adho!“ Vykřikl Gekko’ü, když si uvědomil realitu. Kakkò taky pomalu přibíhal.
„Co se tam válíš? Uteč!“ Křikla po něm Adha a Kakkò už dorazil.
„Avaniita! Tvůj otec čeká jen na tebe!“ Popohnal Kakkò svého přítele a postavil ho na nohy. Gekko’ü se ještě jednou podíval po Adě, vypadala, že to zvládne.
„Gekko’ü Tokush’gåwa… Dost jsi vyrostl.“ Uznal muž stojící na střeše.
„Dlouho jsme se neviděli, synu.“ Dodal ještě a seskočil ze střechy. Celý zahalený v černé látce, dokonce měl i něco na způsob turbanu kolem hlavy.
„Ham’id Tokush’gåwa… Pro co si jdeš tentokrát?“ Zavrčel Gekko’ü. Touha po pomstě ho pomalu ovládala.
„Non h’ai bis-og’nò d’saper’lo.(Nemusíš to vědět.)“ Odbyl ho Ham’id a Gekko’ü rychle zaútočil.
„Žene tě nenávist. Pomsta… Myslíš si, že to tě dělá silnějším?“ Vysmíval se Ham’id. Gekko’ü neodpověděl, jen vystartoval nohou, aby se uvolnil. Jenže Ham’id uskočil, uskakoval všem Gekko’üovým útokům.
„Jsi slabý. Slabší, než jsem si myslel. Škoda, škoda, Gekko’ü.“ Vysmíval se Ham’id dál a přešel do protiútoku.
„A spolčil ses s ninji. Moc jsi mě zklamal, synu.“ Pronesl Ham’id, když si prohlédl bojiště a vrazil Gekko’üovi.
„Hlavně, že ty to neděláš!“ Ozval se Gekko’ü Ham’idovi za zády.
„Coasa?“ Podivil se Ham’id a Gekko’ü ležící na zemi se rozpadl na kupku krystalů. Gekko’ü za jeho zády zaútočil a obalil Ham’idovo tělo krystalem.
„Hmm, takže přece jen umíš něco z Ninjutsu.“ Uznal Ham’id, když ho krystal kompletně obalil.
„Nepodceňuj mě.“ Pousmál se Gekko’ü, když povstal z krystalů. Ham’id byl taky v klidu, protože krystal se začínal rozpadat.
„Ale i tak je to dost slabé. Země: Zemní drak!“ Vykřikl Ham’id a ze země se zvedla dračí hlava a začala plivat žhavé bláto. Kolem se už dobojovalo, většina Černých lovců se dala na ústup. Kakkò klečel u Li’iu a dával na ni pozor.
„Měli by jsme mu pomoct.“ Navrhl Vůdce ale velmi, velmi lámanou japonštinou.
„Není třeba. Zvládá to.“ Zavrhl to Kakkò a měl pravdu. Gekko’ü úspěšně odrážel střely svými Katary. Jenže jak se stává, nic není nerozbitné.
„Cazze’iar’o!“ Zaklel Gekko’ü a začal jednoduše uhýbat. Lovci se v dáli navzájem léčili, i s pomocí ninjů.
„Už mě nebavíš. Skončeme to!“ Zahřměl Ham’id a dračí hlava se změnila v obří bahenní vlnu. Gekko’ü sice uhnul z cesty, ale i tak vlna mířila na jeho vesnici a jeho přátele. Naruto uvažoval rychle, s pomocí svých klonů se snažil vlnu zastavit, zatímco zbytek se snažil uniknout z dosahu.
„Krystal: Dračí vlna!“ Zakřičel Gekko’ü a ze sněhu se začaly valit krystaly. Přímo do bahenní vlny.
„Myslíš, že se to tím zastaví, Kočičáku?“ Zeptal se Naruto, když dopadl vedle již klečícího Gekko’üa.
„Sleduj a uč se, amisca.“ Pousmál se Gekko’ü, když se krystaly dostaly do bahna a úplně to znehybnily. Náhle se ze země vynořil krystalový drak, který se obtočil kolem ztvrdlého bahna a jedním pohybem ho rozdrtil. Než se ale někdo vůbec stihl vzpamatovat, byla černá šmouha u mladého lovce a Gekko’ü se proletěl.
„Máš kuráž. Máš sílu bránit své blízké. Ale ne dost velkou.“ Promlouval k němu Ham’id. Gekko’ü se po očku díval po Adě, zatím jí nic nehrozilo.
„Tak to ukonči. Avaniita!“ Zvolil Gekko’ü jedinou možnost. Neměl na výběr, vesnice už stejně byla v troskách. Ham’id se jen pousmál a všechny přeživší obalil kámen.
„Kdybys žil jen pro sebe, byl bys silnější. Pomůžu ti.“ Pousmál se Ham’id zlověstně a pár lovců nejprve vyjeklo bolestí, než padli na zem mrtví.
„Ale, ale… co to tu máme? Ninjové. Tak to bude ještě zábava.“ Pronesl Ham’id, načež se ještě zlověstněji zasmál. Krutě chytil zrovna Adhu pod krkem a vytáhl dýku.
„No, pe’fav’ore! No’farlò! Las’ci ar’là viv’erè! Pad’raii, pr‘-ego’t!(Ne, prosím! Nedělej to! Nech ji žít! Otče, prosím!)“ Vykřikl Gekko’ü přiškrceně, protože ho stahovaly bahenní šlahouny. Ham’id stihl udělat Adě na krku jen lehký škrábanec, když zaslechl prosbu svého syna.
„Beino al’lòra, io las’ci-rl’i viv’erè.(Tak dobře, nechám ji žít.)“ Povolil Ham’id a Gekko’ü si oddechl. Kamenné a bahenní pouta se pomalu začaly stahovat pryč. Ham’id si přehodil Li’iu přes rameno, než se ještě ohlédl zpět. Gekko’ü ucítil jeho pronikavé oranžové oči, jak ho bodají.
„Ma, io’v errò d’nuovo. E’m pren‘-d’èro tu’tlon tano’d’vò. M’port erà’via v’ost’rò Più’caro‘-no, se’no s’sarà i’grad’o d’proteg’erlò. N’giorn’ei, mi’fig’lio, chei no’avrà nol’l. Tu’pàes’ei, tu amisc’ii, tu’am’orèi.(Ale já zase přijdu. A vezmu ti vše. Vezmu ti tvoji nejdražší, pokud ji neochráníš. Jednoho dne, synu, nebudeš mít nic. Tvoje vesnice, tví přátelé, tvoje láska.)“ Pronesl Ham’id, než odešel. Gekko’üovi se zatmělo před očima.
„Gekkou, prober se! No tak, prosím! Prober se!“ Slyšel nad sebou dívčí hlas. Gekko’ü pomalu otevřel oči, seděla vedle něj Sakura.
„Sakuro?“ Podivil se Gekko’ü, načež se rozhlédl kolem sebe. Zase tady.
„Co se stalo?“ Zeptal se nakonec. Byl strašně vyčerpaný. Snad jí nic není. Prosím! Jen ať je v pořádku.
„Odpadl jsi. Dost tě zřídil. A neboj se, Adha je v pořádku.“ Uklidnila ho Sakura, takže Gekko’ü si oddechl.
„Jen, co to bylo za muže?“ Vyzvídala růžovláska a Gekko’ü se posadil.
„Ham’id Tokush’gåwa… Můj otec. Před čtyřmi lety poprvé zaútočil na mojí vesnici. A teď se mu to povedlo.“ Odpověděl Gekko’ü.
„Ten samý muž, co zabil tvoji matku?“ Zeptala se Sakura opatrně.
„Sí. Jak to víš?“ Nechápal Gekko’ü a promnul si levé zápěstí.
„Adha vyprávěla. Ale Gekkou, ještě jedna otázka.“ Načala Sakura, přičemž Gekko’ü zpozorněl.
„Sí, poslouchám.“
„Jaký je vlastně vztah mezi tebou a Adhou?“ Tak to byla pro mladého lovce podpásovka. Ale i tak si začal klást vlastní podmínky.
„Když ti to řeknu, slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?“ Zeptal se a ani se nepokoušel o výhružný pohled. Byl až moc unavený.
„Slibuju, Gekkou. Čestně.“ Slíbila Sakura, načež se Gekko’ü zhluboka nadechl. Zdá se, že to ale Sakura věděla.
„Miluješ ji, že je to tak?“
„Podle čeho soudíš?“ Opáčil Gekko’ü.
„Pořád jsi ji v té bitvě sledoval, jestli je v pořádku. Když se Ham’id k ní vydal s nožem v ruce, začal jsi ho prosit. Sice nevím o co a co ti na to řekl, ale došlo mi to. Tak co? Mám pravdu?“ Chtěla Sakura svoji myšlenku potvrdit. Gekko’ü jen hořce přikývl.
„Sí. Miluju. A asi bych to nezvládl, kdyby se jí něco stalo.“ Potvrdil Gekko’ü.
„Já si to myslela.“ Zamumlala Sakura a zvedla se k odchodu.
„Sakuro! Prosím, nikomu to neříkej.“ Poprosil ještě Gekko’ü a objevil se u něj náznak kočičích očí(ekvivalent psích očí).
„Neboj. Mlčím jako hrob. Hodně štěstí, Gekkou. A dobře se vyspi.“ Popřála Sakura s úsměvem, než odešla. Gekko’ü neměl výslechy zrovna moc v lásce. Ale ještě posedával na posteli a poslouchal dění okolo.
„Jak je mu?“ Zaslechl Kakkòův hlas. Zjevně měl v úmyslu se podívat na svého přítele.
„Je v pořádku. Schopný komunikovat. Myslela jsem si, že upadl do šoku.“ Odpověděla Sakura a jejich hlasy se začaly vzdalovat.
„A je to pravda? Co se děje mezi ním a Adhou?“ Vyzvídal Kakkò dál, což mu Sakura potvrdila.
„Vůdci se to nelíbí. Zjevně pořád drží zášť proti vám, ale vypadá to, že nějak obměkl.“ Informoval Kakkò a Gekko’ü už jejich hlasy neslyšel. V mysli mu pořád probíhala Adha. Musel na ni pořád myslet.
„Vezmu ti tvoji nejdražší, pokud ji neochráníš.“ Ozvala se mu v hlavě slova jeho otce.
„Merde’i!“ Zatnul hořce zuby a bouchnul pěstí do postele.
„Nesmí se jí nic stát! Na to dohlídnu!“ Přísahal si Gekko’ü potichu. Opět mu z pravačky začaly vystupovat krystaly.
„Ve jménu svém, ve jménu Lovců, ve jménu ninjů… zemřeš, Ham’ide Tokush’gåwo! Tohle říká tvůj syn!“ Zapřísáhl se Gekko’ü, než ulehl. Opět ho sužovaly zážitky z oné bitvy, slova jeho otce. Ale i tak tam byly vzpomínky na ty dobré činy. Den, kdy poznal nové přátele a spojence. Den, kdy se zamiloval.
„Adho… I kdyby mě tvá záchrana poslala do nebes, věz, že jsem tu vždy jen pro tebe.“ Zašeptal Gekko’ü a zavřel oči. Měl pocit, jakoby prolétával krajinou, prohlížel si sled událostí. Ale jak to tak bývá, nakonec ho přemohl klidný a bezstarostný spánek.