Nový Hokage 10

Všichni si celý večer užili. Okolo deváté se pomalu začali sunout domů. Kakashi tam zůstal jako poslední a tak musel platit účet. Když ho uviděl, začal se obávat, že se nedoplatí. Nakonec to ale zvládl.
Zato Sasuke, Sakura a Naruto pomalu kráčeli směrem domov. Došli před Sakuřin dům.
„Ehm. Sakuro, můžu si s tebou promluvit?“ ptal se Naruto. Pohledem naprosto jasným. Někde v soukromí.
„Ale jistě.“ odpověděla Sakura. Tak teda šli do postranní uličky.
„Počkám tady na tebe Naruto.“ houkl za nima ještě Sasuke.

„Copak potřebuješ?“ ptala se tentokrát Sakura.
„Nebudu chodit okolo horké kaše. Už spolu nemůžeme chodit. Hodně jsem nad tím uvažoval, tak snad to je správně. Vím, že máš radši Sasukeho. Taky vím, že jsi u něho byla přes noc, když se vrátil. Takže to tak bude lepší jak pro mě, tak i pro tebe.“ řekl vážně Naruto.
„Naruto, já jsem ti to chtěla říct. Jsem ráda, že to chápeš.“ řekla Sakura a dala Narutovi poslední pusu na čelo. Oba zase nasadili veselé obličeje a vrátili se k Sasukemu.

„Dobrou no Sakuro.“ popřáli oba najednou. Spolu, jako jeden muž, se vydali k domovu.
„O čem jste se se Sakurou bavili?“ začal být zvědavý Sasuke.
„Rozešel jsem se s ní“ oznámil klidně Naruto.
„Proč?“ díval se na něj nechápavě Sasuke.
„Protože vím, že má ráda tebe. Tak jsem jí nechtěl nutit mě podvádět.“ řekl na vysvětlenou Naruto.
„Aha. To je od tebe ohleduplné. Díky.“ řekl Sasuke. Mezitím došli ke křižovatce, kde se jejich cesty dělily.
„Tak teda dobrou.“ popřál Naruto.
„Dobrou.“ odpověděl Sasuke.

Naruto přišel domů. Napsal pár řádků do pokračování Icha-icha paradise. Někdo to přece musí psát. Pak šel konečně spát.
Byl na paloučku.
„Kde to jsem? Co tu dělám?“ říkal si Naruto. Naproti němu se zjevila Sakura. „Sakuro? Kde ses tu vzala?“ byli další Narutovi otázky. Čím dál tím víc nic nechápal.

„Ahoj Naruto.“ řekla Sakura.
„Děje se něco?“ ptal se už trochu chápající Naruto.
„Jen jsem ti chtěla něco říct.“ řekla Sakura.
„Tak spusť.“ pobídl jí Naruto. Trochu čekal, co mu chce.
„Takže zaprvé: Nikdy jsem s tebou nechtěla chodit.“ oznámila mu. Všechno okolo trochu potemnělo. „Zadruhé: Máš pravdu. Mám radši Sasukeho a on má rád mě.“ všechno ještě víc potemnělo. „Zatřetí a poslední: Jsi zrůda. Kdo byy tě taky chtěl!“ řekla mu s posměšným obličejem. Všechno okolo mělo skoro černou barvu.
Naruto na ní zíral s otevřenou pusou. Tohle opravdu nečekal. Možná tak první a druhý bod. Ale ten třetí! Ani náhodou.
Okolo něj se začali objevovat vesničané s pochodněmi v ruce. V dáli byl vidět veliký oheň. Šli k němu. Chtěli ho zabít. Někteří křičeli: „Vypadni!“ jiní zas „Odejdi a už se nevracej!“ nebo „Zmiz!“ Jinými slovy ho tu nechtěli. Pokud by tu zůstal, zabili by ho.
„Proč? Co se to s váma děje lidi? Vždyť jsem vás zachránil.“ znova nic nechápal. Tentokrát se k tomu ale přidal i strach.
Začali na něj házet kunae. Pokaždé unikl. Na chvíli po něm nic neházeli a pak to přišlo ze všech stran. Zabili by ho, kdyby tam neskočil Sasuke a Naruta nesklonil. Problém byl, že všechny rány schytal on.
„Promiň.“ řekl potichu Sasuke. Vykašlal na něj pár kapek krve a pak spadl vedle zírajícího Naruta.

„Né!“ křičel dlouze. Všechno okolo zmizelo.
„Né!“ křičel dál i po probuzení. Po chviličce si uvědomil, že to byl jenom sen. I tak to na něm zanechalo stopy. Co když ho opravdu Sakura i vesničané nenávidí? Této a mnoha dalších otázek měl plnou hlavu.
Už nemohl usnout a tak si uvařil šálek čaje.
„Mamka by určitě řekla: ‚To máš z toho, že se večer přejídáš.‘“ řekl si Naruto. Tomu se musel zasmát.

Mezitím, co Naruto pil čaj, tak Sasuke pod oknem doufal, že jeho plán vyjde.
Aby jste chápali. Sasuke po celou dobu Narutova snu stál u něj v okně. Popravdě je on příčinou toho snu. Chtěl tím docílit, že se Naruto v případě nouze postaví na jeho stranu. Po nějaké době se vydal domů.

U Tsunade:
„Shizune, už jsi zjistila, čí plíce můžeme použít?“ ptala se Tsunade.
„Ano Tsunade-sama. Pro vás by se hodily plíce od Deidary. Plíce Zetsua nemůžeme použít, protože to jsou vlastně nějaké rostliny v symbióze se Zetsuem. Deidara má dokonce i stejnou krevní skupinu.“ oznámila Shizune.
„Dobře. Děkuji. Za jak dlouho by jste mohli být přiraveni?“ zeptala se pátá.
„Zítra nebo nejpozději pozítří.“ řekla Shizune.
„Dobře. Můžeš jít.“ řekla Tsunade.