Nový Hokage 11

Kancelář v poledne:
„Jsem ráda, že jste všichni dorazili včas. Dokonce i Naruto to zvládl. Teď se dozvíte, kdo nepostoupí nebo postoupí do dalšího kola.“ řekla Tsunade.
„Tak nás nenapínejte.“ skočil jí do řeči Naruto celý rozklepaný strachy, že nepostoupí.
„To bych ráda řekla, kdyby mi pořád někdo neskákal do řeči.“ sjela očima k Narutovi. „Bylo to dlouhé rozhodování. Nakonec jsme se se Shizune rozhodli, že vyloučíme Hinatu a Shikamara.“ oznámila Tsunade. Všichni na ní vyjeveně koukali .
„Proč Tsunede-bachan? Nechci si stěžovat, že postupuju, ale proč zrovna oni?“ ptal se Naruto docela hlasitě.
„Zklidni hormon Naruto, nebo vyhodim i tebe.“ Naruto polkl a už nic nenamítal. „Hinatu jsme vyřadily protože nebojovala moc silně. Boje se téměř nezúčastnila. Shikamara jsme vyřadili protože nedával pozor, stejně jako Hinata. Chtěli spolu hrát hry ještě před bojem. Víc snad říkat nemusím. Vyloučené prosím, aby odešli.“ počkala, než odejdou a pak zase spustila. „Každý si vyberte jeden papírek. Na tom je napsáno číslo. Takže do toho.“ řekla Tsunade.
Jako první přistoupila k Narutovi. Poté k Sasukemu. Pak byl na řadě Yamato. A jako poslední byl Kakashi.
„Sasuke a Naruto si tohle asi pamatují z chunninských zkoušek. Teď mi každý řekne svoje číslo v tom pořadí, ve kterém jsem je rozdávala. Tak začni Naruto.“ vysvětlila Tsunade.
„Já mám tři.“ oznámil Naruto.
„Já mám dvojku.“ řekl Sasuke.
„Čtyři.“ vychrlil Yamato.
„Jednička.“ řekl sebevědomě Kakashi.
Tsunade si chvíli něco čmárala na papír a pak jim ho ukázala. Většina zbledla.
„Tady je napsané, kdo bude s kým bojovat. Výherce postupuje do dalšího kola. Na všechno budou dohlížet starší Konohy. Boje začnou zítra v poledne. To proběnou základní boje. Další den bude finále. Můžete jít.“ oznámila Tsunade.
Hned, jak se zavřely dveře, začala hrozně kašlat.
„Tsunade-sama, neměla byste se tak přepínat. Teď už jenom odpočívejte. Zítra vás už zbavíme vašeho trápení. Takže odpočívejte, dokud můžete. Donesu vám čaj.“ řekla se strachem v hlase Shizune.

Shikamaru šel pár kroků před Hinatou. Ta ho proto doběhla a chytla za ruku. Ten jí ale hned odstrčil.
„Co se děje?“ ptala se s obavami Hinata.
„Ohledně toho včerejška.“ Hinata na něj povzbudivě kývla. „Byl jeden velký omyl. Mám někoho jiného. Včera jsem se nechal unést. Promiň, jestli jsem ti dal plané naděje.“ řekl Shikamaru.
Hinata se zastavila. Měla jenom krůček k pláči. Shikamaru tomu nevěnoval pramalou pozornost. To se Hinatě začali z očí hrnout slzy. Když se z počátečního šoku probrala, běžela do parku na svoje oblíbené místo.
Lavička u velkého rybníka byla prázdná. Na tu se posadila. Z očí jí tekly slzy, i když už ne takovým proudem. Dívala se na kachny a labutě a přitom se na ně nedívala. Byla tak zabraná do sebe, že si ani nevšimla blížícího se Naruta.
„Děje se něco Hinato?“ ptal se.
„Ne. Nic.“ odpověděla mu.
„Nejsi náhodou smutná z toho, že tě vyřadili?“ ptal se znova Naruto. Hinata se tomu musela zasmát.
„Ne. Na to jsem už dávno zapomněla. Já…Já nevím, jestli bych ti to měla říkat.“ řekla Hinata.
„Jo. Řekni. Možná ti budu moct pomoct.“ pobízel jí Naruto.
„Jak jsme se Shikamarem včera hlídali bránu, tak jsme se začali líbat.“ oznámila mu Hinata.
„No a v čem je problém?“ ptal se Naruto trochu smutně.
„Já si myslela, že mezi námi něco je. Jak jsme šli ok Hokage-sama, tak jsem chtěla jít s ním. On mi ale řekl, že to se mnou byl jeden velký omyl a úlet. Že někoho má.“ vysvětlila a dala se znova do pláče.
„To je ale hajzl. Ten si tě vůbec nezaslouží.“ uklidňoval jí. Tak se na něj podívala uslzenýma očima s jiskřičkami naděje.
„Opravdu?“ ptala se Hinata.
„Opravdu.“ pošeptal jí Naruto. Dal jí pusu na čelo a objal jí kolem ramen.
Spolu tam seděli ještě nějakou dobu. Dívali se na rybník a tiše poslouchali, než si Naruto neuvědomil svou slušnost a nepozval Hinatu na čaj.

Když se setmělo a bylo už docela pozdě, tak se Naruto zeptal: „Nechceš, abych tě vyprovodil domů?“
„Tak jestli chceš.“ snažila se říkat Hinata lhostejně.
Naruto se na obličeji rozlil úsměv. Chytl jí za ruku a ‚táhl‘ jí zkratkou přes park.
„Počkáš tady chvíli? Zeptám se, jestli můžu ven.“ ptala se Hinata.
„Jasně.“ odpověděl nadšeně Naruto. Aby ho nebolely nohy, tak si sedl .
Z domu se ozývaly zvuky: „Jaks mohla?! Jsi ostudou našeho klanu! Jdi mi z očí a už se tu nikdy neukazuj!“ Asi Hinatin otec. Z těch zvuků běhal Narutovi mráz po zádech.
Po deseti minutách ze sídla vyšla Hinata opět se slzami v očích a kufry v ruce. Hned, jak se zavřely dveře, se Hinata zhroutila na zem a začala brečet ještě víc.