Nový Hokage 7

Odpovědi se ale nedočkal. Oba dva na sebe hleděli a kdyby neměli masku, tak by zírali s otevřenou pusou.
Naruto si toho ovšem všiml.
„Děje se něco Kakashi-sensei?“ ptal se Naruto s obavami v hlase.
„Počkej tady.“ řekl mu už vyrážející do boje.
„Ale Kakashi-sensei…“ chtěl něco říct Naruto.
„Už ani slovo. prostě tu počkej a opovaž se mi pomáhat. Jenom dál hlídej bránu.“ řekl Kakashi, když si všiml, že chce Naruto něco říct.
„Ach jo. A já si zase vůbec neužiju. Jenom tu budu trčet a koukat, jak Kakashi-sensei bojuje nevím s kým.“ stěžoval si Naruto.
Došel ke zdi. Sednul si do tureckého sedu a začal si trhat travičku, která tam rostla.
„Ha ha ha. Teď nedává pozor. Asi už brzo zaútočím.“ smála se potichu postava schovaná v křoví. Její červená očka ovšem nemohl vidět.

Ráno a večer u Sasukeho:
„A hlavně na sebe dávej pozor Sasuke-kun.“ říkala Sakura.
„Jasně, jasně. Neboj.“ utěšoval Sakuru z toho otrávený Sasuke.
„Nezapomeň si vzít dostatek zbraní, jídlo a pití. Ještě jsem ti zabalila deku, kdyby ti byla zima.“ upozorňovala ho ještě Sakura.
„Neboj. Jo, jo. Všechno už mám připravené. Tak půjdu spát. Zůstaneš tady na noc?“ ptal se Sasuke.
„Ne. Tsunade-sama nařídila evakuovat celé město kvůli bojům. Takže já už půjdu. Hodně štěstí. Budu ti držet palečky.“ rozloučila se a odešla.
„Hm. Díky.“ řekl ještě Sasuke než šel do postele.
„Tohle všechno je hrozná otrava.“ řekl si v posteli. Pak si ale uvědomil, jak to zní.
Vždyť já už začínám Shikamarovatět. Nad tady tou představou se musel zasmát. Po pár minutách usnul.

Ráno vstal. Nasnídal se a vyšel přímo na jih. Jak zajímavé, že všichni zapomínají na hygienu.
Jako úplně každý měl stejný nápad. Nejdřív rozmístil pasti a pak si sedl k bráně.
„A piknik může začít.“ začal vytahovat deku a různé dobroty. Asi si byl svým úspěchem tak jistý, že takhle dováděl.

U Shikamara a Hinaty:
„Jaká je vlastně tvoje oblíbená barva?“ ptala se Hinata Shikamara.
„Hm… Nech mě chvíli přemýšlet.“ a na nějakou dobu ztichl. „Asi zelená. A tvoje?“ ptal se Shikamaru Hinaty.
„Fialová. Stoprocentně fialová.“ odpověděla Hinata.
Hinatě se zdálo, že si s ním docela dost dobře rozumí. Možná k němu i něco cítí. To jí děsilo. Měla přece ráda Naruta. Po chvilce se rozhodla, že tomu nechá volný průběh.
U Shikamara se jevily podobné myšlenky. On je asi ani nepostřehl, jak mu tam rychle proběhly. To se ale můžeme dozvědět z jeho budoucího chování.
„Ehm. Hinato?“ ptal se.
„Ano?“ chtěla vědět, co se děje trochu červenající se Hinata.
„Nezahrajeme si piškvorky?“ zaleskly se Shikamarovi oči a rázem se v nich objevila radost.
„Moc ráda.“ odpověděla mu na to Hinata, když si všimla jeho nadšení.
Shikamaru se sehnul k batohu, kde začal hrabat.
„Kde jsou? Á tady.“ vytáhl ven papíry s tužkama.
Hinata, která se nad něj nakláněla, mu teď hleděla pčímo do očí. Byl tak blízko. Zahleděla se do nich ještě víc. Zdálo se jí to, nebo se k sobě opravdu přibližovli? měla pravdu.Od sebe je dělily pouhé milimetry. Pak se to stalo.
Pro Hinatu to byl úžasný zážitek. Přece jenom to byla její první pusa.
A Shikamarovi? Vymýšlel strategie, kam jazykem dřív. Z vášnivého obětí je vyrušil zvuk tleskání.
„Bravo. Bravo. Výtečně. Takhle ještě chvíli zůstaňte. Hned ta socha bude hotová. Dám vám jí jako dárek. Dejte si ale pozor. Umění je přece výbuch.“ řekl blonďák už pracujíc na soše.
Při jeho prvních slovech se od sebe Hinata a Shikamaru odtrhli na dva metry. Oba dva se dívali jiným směrem. Když tu si najednou uvědomili, že před nima stojí muž/žena v černém plášti s červenými obláčky.

Večer a ráno u Yamata:
„Ještě, že je v tom obchodě měly. Nevím, co bych bez nich dělal. Přece jenom mi chakra dochází docela rychle a tak nějaký ten drink na její doplnění potřebuju.“ říkal si Yamato po cestě domů, aby zahnal výčitky svědomí. Nevěděl jistě, jestly jsou povoleny.
„To by ale určitě řekla, že to je zakázané. Takže pokud to někomu bude vadit, tak si může víte co.“ říkal si dál.
Na chvíli se posadil na lavičku a koukal se na hvězdy. Snad to zítra zvládne. Být Hokagem je jeho snem už od malička. Ovšem ne tak moc jako Naruta. Zvedl se z lavičky a zase se vydal na cestu.
„Tjády, jády. Tjády, jád.“ zpíval si při poskocích, které vedly k němu do bytu.
Doma udělal to, co udělali všichni ostatní. Zabalil si jídlo a pití. Umyl si zuby a šel spát. Konečně někdo dbá na hygienu.

Ráno vstal. Nasnídal se a vyrazil k bráně. Jeho stanoviště bylo na severu.
Tam, jako ostatní, rozmístil různé pasti. Posadil se k bráně a čekal. Možná tam čeká dodnes.A nebo taky ne.

U Kakashiho a Naruta:
Naruta z nadávek na Kakashiho probral kunai, který mu proletěl těsně vedle hlavy.
„Sakra. Netrefil jsem se.“ ozvalo se z keře a se zvukem se přivalila i další várka kunaů.
„Co to má být? Itachi? Já myslel, že tě Sasuke zabil.“ říkal nechápavě Naruto.
„Mého dvojníka.“ ozmánil Itachi.
„Co? Vysvětli mi to.“ řekl ještě víc nechápající Naruto.
„Věděl jsem, že mě bude chtít Sasuke zabít, taky jsem ho k tomu nabádal. Tak jsem požádal Zetsua, aby jeden svůj klon přeměnil na mě. Pár měsíců jsem ho učil všechny techniky, které umím já. Protože to byl Zetsuův klon, tak měl i Sharingan. Poté, co byl vycvičen, tak jsem ho nechal dělat, že to jsem já. Pořád jsem ho z povzdálí sledoval. Všichni říkali, že jsem při tom posledním boji nebojoval na plný pecky a to je ten důvod. Já ten boj sledoval z lesa a tak jsem odhalil všechny Sasukeho techniky. Takže zabil klon Zetsua a ne mě.“ vysvětlil Itachi.
„Aha. To je dobře, že tě nezabil. Podle mě jsi docela v pohodě. Víš o tom, že byl Sasuke u Akatsuki?“ pokračoval v rozhovoru Naruto, jako by se nechumelilo. A chumelilo? Ne. Tak nechápu v čem je problém.
„Ano vím. A moc mě to zarmoutilo. Nemohl jsem s tím ovšem nic udělat, protože bych se prozradil. Před pár měsíci ovšem odešel a ještě se nevrátil. Nevíš, co se s ním stalo?“ řekl zase Itach.
„Hm. Zajímavé. Nám řekl, že od Akatsuki odešel a že se chce vrátit do Konohy. Před pár dny přišel. Teď je taky u nějaké brány a bojuje o titul Hokage.“ řekl vyjeveně Naruto Itachimu.
„Opravdu zajímavé.“ řekl Itachi a zahleděl se do neznámo kam.