Zrození legendy II: 4.Ticho před bouří 1.část

Zrození legendy II: 4.Ticho před bouří 1.část

„Hm. Haruno Sakura jo? Ale děvčátko, my nejsme žádní mstitelé. Nemůžeš k nám jen tak přijít a žádat nás o pomoc s pomstou.“
„Co uděláš, až se pomstíš? Dokázala by jsi bojovat proti svým přátelům. Dokázala by jsi zabít někoho ze svých přátelů z Konohy?“
„No víte, já … .“

„Nedokázala. No tak Nagato, nemáme čas si tady hrát.“
„Jo souhlasím s Narutem.“ Přidal se do konverzace Sasori. Ostatní přikyvovali, kromě Itachiho a Sasukeho.

„Tebe se na názor nikdo neptal, Uzumaki.“ Odvětila tvrdě růžovláska. Dotyční v Akatsuki se na ni začali dívat pohledem, „jestli není na hlavu“. Všichni totiž znali blonďákovu sílu. Trénovali s ním několik let, za tu dobu zjistili, že jediný Obito, Nagato a ještě i Itachi s ním dokáží trochu udržet tempo.
„Trochu úcty. Nevím jestli, ti to nedošlo, ale já taky patřím k Akatsuki.“
„No a co? Možná jsi členem, ale nejsi vůdce.“ Odvětila Sakura a založila si ruce v bok.
„Nebyl jsi nic v Konoze a nebudeš ani tady.“ Řekla si pro sebe, jenže blonďák to moc dobře slyšel. Vzduch v místnosti zhoustl. Na stěnách se začali objevovat praskliny. Všichni v místnosti se zaměřili na blonďáka. Ten se podíval na Nagata. Jeho pohled mluvil za vše.

„Nagato. Uděláme vstupní test. Když mě porazí přidá se k nám, když ne … .“ blonďák se podíval na Sakuru. „ tak, zemře.“
„Natuto … .“ Sasuke se chtěl do toho vložit.
„Dobrá.“ Rozhodl Nagato. Blonďák rozrazil dveře a vydal se na tréninkové hřiště. Nagato pokynul růžovlásce abys následovala. Za chvíli byly už všichni na tréninkovém hřišti.
„Vsadím se, že ji zabije, za deset minut.“
„Já vsázím, že za pět.“ Deidara s Kakuzem se vsázeli a Sakura je moc dobře poslouchala.

„Přeci nemůže být tak dobrý. Zabil sice třetího a Danaza, ale to byla náhoda. A navíc legenda o Modrookém démonovi z deštné, nikdo ho neviděl pořádně bojovat.“ Přemýšlela, jenže ji vyrušil její soupeř.
„Dámy, mají přednost.“ Sakura neváhala a vrhla se na blonďáka. Když byla pár milimetrů od jeho tváře, zmizel. Sakura to čekala a okamžitě udeřila za sebe. Zásah. Blonďák schytal jednu přímo na solar a hned na to druhou přímo na bradu. Vstal a oklepal se.
„Tak dobrá.“ Začal boj v taijutsu. Blonďák vyskočil a kopem z otočky chtěl, zasáhnou růžovlásku, ta zkřížila ruce a jeho ránu zblokovala. Jenže blonďák se od ní odrazil, udělal několik kroků do zadu a poskládal pečetě.

„Katon: Goukakyuu no Jutsu.“ Růžovláska se v pohodě vyhnula. Blonďák se jen mírně usmál a složil ruce k sobě. Ohnivá koule se začala měnit na malou lišku, která mířila na Sakuru. Ta jí jen uhýbala, jenže se za ní objevil blonďák a kopem ji poslal směrem k lišce, ta se změnila zpátky na ohnivou kouli a růžovláska vletěla přímo do ní. Oheň po chvíli uhasnul a na planině zbyl jenom dýmící kruh. Když dým zmize,l stála uprostřed něj růžovláska. Ztěžka oddechovala a kolem ní plápolala zelená čakra.
„Páni. Použila své zdravotní ninjutsu kolem sebe. Nejen že jí to uzdravuje, ale ta čakra zároveň zmírnila Narutovo jutsu. Ale na druhou stranu jí to ubírá hodně čakry.“ Pronesl Itachi.
Růžovláska shromáždila poslední čakru, co jí zbyla do pěsti a prudce udeřila. Kolem její ruky se objevilo pár malinkých prasklinek. Hidan s Deidarou se trochu uchechtli. Jenže Itachi, Obito a Sasuke nevěřícně zírali. V tom momentě kde stál blonďák, se ozval obrovský výbuch. Jakmile dým po výbuchu ustál, všichni uviděli blonďákovo tělo.
„Mám tě.“ Řekla si Sakura.
„Myslíš?“ Ozvalo se za růžovláskou. Ta se ihned otočila za sebe, ale nikoho neviděla. Poté upadla na kolena.
„Sakra jsem bez čakry.“ Pomyslela si.
„Chceš se přidat k Akatsuki. Ale nedokážeš porazit ani obyčejný klon?.“ Růžovláska se zadívala před sebe. Místo zhruba sedm metrů před ní se začalo vlnit. Pomalu se tam začal objevovat blonďák, jak si sedí na svém trůnu z hlíny. Pomalu vstal a šel k mladé kunoichi. Vytáhl katanu a mířenou ranou probodl srdce medičky.
„Takhle své rodiče nepomstíš. Akorát se za nimi přidáš.“ Pronesl a pomalu vytáhl svou katanu. Růžovláska pocítila obrovskou bolest a pomalu padala k zemi. Blonďák jen zavřel oči. Když je znovu otevřel, seděl ve svém trůnu, před ním ležela růžovláska a za ní, ho pozorovali členové Akatsuki.

„Nedokázala porazit můj klon ani ustát genjustu. Rozhodni se, jak chceš, Nagato.“
„Panebože Naruto, co jsi ji v tom genjustu udělal.“ Vyjel na něj Sasuke.
„Buď rád, že jsem nedodržel pravidla souboje a nezabil ji.“ Odvětil mu blonďáka a zmizel ve zlatém záblesku.
„Karin, Konan vemte jí do ošetřovny, ať si odpočine.“ Rozkázal Nagato. Poté se podíval směrem k ostatním členům.
„Co myslíte?“
„No dobrá medička by se nám hodila.“ Začal Sasuke.
„Jo bude válka, každý dobrý člen by se nám hodil.“ Pokračoval Itachi.
„Ovládání čakry má také na vysoké úrovni.“ I poslední Uchiha se zapojil do konverzace.
„Já jsem taky pro, alespoň nebudu už muset Hidanovi přišívat tu jeho palici.“
„Hej Kakuzo. Neser mě.“
„Já jsem taky pro.“
„I já.“ Pokračovali dva mistři umění. Zetsu jen kývl hlavou.
„Konan s Karin budou jen rádi, že tu bude další holka.“
„No dobrá. Až se probudí tak se rozhodnu. Teď máte volno. Zítra všichni vyrazíte na mise.“ Ukončil hlasování vlastník rinnenganu a odešel do své pracovny spolu s Obitem, aby probrali setkání kágů.

Blonďák seděl u jezera, které obklopovalo Skrytou Deštnou. Házel kamínky do vody. Po chvíli sáhl do batohu vedle sebe a vytáhl z něj misku s jídlem. Poté ji položil vedle sebe a z batohu vytáhl druhou porci, kterou začal jíst. Černovláska si k němu přisedla a začala také jíst.
„Jak jsi se jenom mohla uživit špehováním?“ Utahoval si blonďák z černovlásky.
„Hm. Jdeš na ten sraz kágů?“
„Jo. Proč?“
„Budu tam taky. Budu potřebovat pomoct.“
„S čím?“
„Jeden raikageho ochránce má černý blesk od třetího raikage.“
„Tak proto jsi hledala svitek klanu Uzumaki. Potřebuješ něco na odpečetění.“
„Jo.“
„Co z toho budu mít já?“ černovláska mu dala prst na pusu a jemně ho políbila.
„Jak víš, že mi to bude stačit.“
„No. Můžu ti sehnat jaké koliv jutsu.“
„Umím jich víc, než ty dokážeš sehnat.“
„Pomůžeš mi?“
„No. Když pak zajdem na rande?“ Černovláska se jen usmála a zmizela v závanu větru.

Druhý den ráno se měli všichni členové Akatsuki dostavit do Velkého sálu. Byla to obrovská místnost s velkými okny, ze kterých šla vidět celá Skrytá Deštná. Uprostřed byl stůl. Byl oválný, ale na jedné straně se zúžil do špičky. Tam seděl vůdce. Na každé straně bylo šest židlí. Které se pomalu začali zaplňovat. Jako první přišli Nagato, Konan a Karin. Chvíli na to došli tři Uchíhové, ani se dveře nezavřely, hned do nich vkročili mistři umění. Pár minut na to došli Kakuzo, Kisame, Hidan a i Zetsu se vynořil z podlahy. Na konec přišel Naruto. Všech třináct členů sedělo na svých židlích.
„Konan, Karin, Sasuke a Kisame vy máte na starost zkoušky na Jounini a Chuunini. Deidaro a Sasori vy půjdete zkontrolovat Temné pobřeží. Doneslo se mi, že je tam pár banditů a obtěžují místní. Vemte si sebou i několik jounin.“
„To tam můžeš klidně poslat, jenom jounini ne?“
„Byl tam viděn i Sanbi.“
„Hidane, Kakuzo vy to půjdete vyřídit s tou bandou na severu, Je jich prý něco kolem patesáti. Už hodně dlouho otravují a teď máme konečně čas.“
„Itachi ty budeš vést Deštnou, dokud budu pryč.“
„Naruto a Obito my půjdeme na sraz a Zetsu, budeš nás sledovat a posbírej všechny informace, co budeš moct.“
„Ještě jedna věc. Haruno Sakura. Naruto co myslíš?“
„Já? Co s tím mám společného.“
„Ptal jsem se všech ostatních a ti souhlasí s jejím přijetím, ale chtěl bych znát tvůj názor.“

„No mohla by se hodit, jako každý medik ninja, ale budou s ní problémy. Chce se pomstít. Nedokázala by zabít nikoho se svých přátel z Konohy. Pokud budeme ve válce bojovat s Konohou mohla by znamenat potenciální nebezpečí, ale to i Sasuke.“ Dokončil svůj výklad Naruto a podíval se na svého partnera, ten jen sklopil oči. Všichni v místnosti to nějak tušili, ale nemluvili o tom.
„No, ale je velice pravděpodobné, že seto nestane. Oblačná a Kamenná spolu uzavřeli spojenectví a obě tyto vesnice nemají Listovou moc v lásce. I když je mi to proti srsti budeme bojovat po boku Konohy. Sice ne hned na začátku války, ale na konci určitě. Ještě něco Nagato?“
„Ne to je vše. Rozchod. Naruto, Obito a Itachi za mnou do kanceláře. Ostatní, víte co máte dělat.“ Ozvalo se sborové HAI a všichni odešli.

U Nagata v pracovně

Vůdce Akatsuki a Skryté Deštné seděl ve svém křesle. Uchihové seděli na židlích naproti němu a mladý Uzumaki, se opřel o nagatův stůl.
„Je ti jasné, že se souboji nevyhneme.“
„Jo to je, Naruto. Už jsem dostal odpovědi od Mizukage a Kazekageho. Sejdeme se s nimi deset kilometrů, před Zemí Železa.“
„Jo. Kdyby vypukl boj, stáhněte se spolu s Mizukage a Kazekagem. Já si musím ještě něco zařídit.“
„Asi mi neřekneš co, že?“
„Zatím ne.“
„No dobrá, měli bychom se jít vyspat, bude to náročné. Itachi spoléhám na tebe.“ Ukončil debatu starší Uzumaki a spolu s ostatními odešli do svých domovů, až na Naruta. Ten se vydal hluboko od lesa, kdy připravil pečetě na vyjmutí zapečetěného jutsu. Umístil i sem svůj kunai a vytvořil tři ochranné bariéry, aby se tam nikdo nedostal.

Následující den

Nagato, který byl v černém plášti a na hlavě měl klobouk se znakem Skryté Deštné, stál u vstupní brány do vesnice. Za pár vteřin po jeho příchodu se zde objevil Obito a chvíli na to i Naruto oba v pláštích Akatsuki. Po několika hodinách cestování dorazili na místo, kde je měli čekat Mizukage a Kazekage.
„Jsme tady brzo.“ Pronesl Obito. Všichni tři měli slaměné klobouky, takže jim nešlo vidět do obličeje. Po pár minutách dorazil Kazekage. Byl to muž zhruba v Narutově věku. Měl rezavé vlasy a na zádech měl připevněnou tykev. Jeho ochranu tvořili nádherná blonďatá kunoichi s vějířem na zádech. Druhá člen byl muž a měl něco zavázané na zádech.
„No v Písečné je asi v módě něco tahat na zádech.“ Poznamenal Kurama a blonďák se jen pousmál. Pár vteřin na to dorazila i Mizukage. Byla to nádherná kunoichi s dlouhými vlasy. Jejími ochránci byly mladík s mečem na zádech a jen muž s páskou přes oko.
„Jsem rád, že jste dorazili.“ Začal Nagato.
„Jak už jste četli v mých dopisech. Navrhl jsem vám návrh na spojenectví. Nejsme tak velké vesnice jako Oblačná, Kamenná nebo Listová.“
„Já jsem pro.“
„I já. Neměli bychom proti nim šanci, kdybychom zůstali sami. I tak to budeme mít těžké, proti třem vesnicím.“ Ozval se Kazekage.
„Dvěma. Konoha bude neutrální, zatím. Kamenná i Oblačná ji nesnášejí. V budoucnu bude s námi.“ Ozval se Nagato.
„Dobrá, takže můžeme jít.“ Optala se Mizukage.
„Ještě jednu věc. Je jisté, že na srazu dojde k souboji. Raikage je vznětliví. Bude vás chtít zabít hned. Proto se ihned v momentě konfliktu stáhnete spolu s Amekagem.“ Řekl Naruto a podíval se směrem ke svému veliteli.
„O zbytek se postarám já. Získám vám čas na ústup. Jasné?“
„Jak chceš bojovat proti dvěma kagům a jejich čtyřem nejlepším ninjům.“
„To nechte na mě.“
„Dobrá.“ Ozvali se oba kagové. Poté se všichni vydali na místo srazu. Vešli do hlavní místnosti. Tam už čekali. Hokage, Raikage a Tsuchikage spolu s jejich strážci. Zbylí tři kágové si sedli na svá místa.

„Amekage. Prosím, mohli by jste vy a vaši strážci sundat ty klobouky ať víme s kým máme tu čest.“ Optal se Mifune.
„Takže je pravda, že Akatsuki patří k Deštné.“ Dodal Raikage, když uviděl ty pláště. Jakmile si sundali klobouky, všichni ztuhli. Nagato odhalil svůj rinnengan, což překvapilo snad všechny. Obito se zadíval do Kakashiho očí, který byl jako v tranzu a Naruto, to byla kapitola sama o sobě. Modrooký démon z Deštné.

Po hodině

„Tak to né.“ Zakřičel Raikage.
„Prosím Raikage-dono, zklidněte se.“ Zkoušel se uklidnit situaci Mifune.
„Nagato, Obito.“ Začal Naruto. Ti jen přikývli a vstali, k nim se připojili i Mizukage a Kazakage.
„Nebudeme čekat, až na nás zaútočíte, Raikage.“ Řekl Obito s spolu se všemi, co stáli okolo něj zmizeli ve víru. Blonďák zůstal sám.
„Vypadá to, že tě tu zapomněli.“ Uškleboval se Tsuchikage.
„Ne nezapomněli, já tu musím něco udělat.“
„A co?“
„Musím mu vzít jeho černý blesk.“ Dořekl Naruto a ukázal na Daruie. Jen co to dořekl, oba zmizli ve zlatém záblesku. Všichni v místnosti nechápali, co se stalo. Darui se objevil někde v lese, jen co se ocitl na zemi, dostal ránu do spánku. Po půl hodině se podařilo blonďákovi vyjmout černý blesk. Darui se probudil.
„Zabiješ mě?“
„Ne. Já nezabíjím bezbranné.“ Řekl Uzumaki a zmizel. Objevil se nedaleko deštné a hodil do vzduchu svitek, jenže ten nedopadl na zem. Chytila ho černovlasá kunoichi. Už se chystala odejít.
„A co moje odměna?“