Hokageho syn ep. 35

„Tak teď už vážně vypadáš jako Zlatý Orel, lásko.“ Ohodnotila Elika vzhled svého manžela. A měla pravdu. Tanmova nová výzbroj se skládala z dlouhých, bílých rób, na okrajích protkané zlatou barvou. Jako vždy, spodek rób byl roztřepený jako orlí ocas. Na břiše měl svůj slavný kožený opasek s mečem na pravém boku a brašničkou přesunutou víc k levému. Vytvořil si zase druhou skrytou čepel, tentokrát na černém podkladu a menší brnění bylo zlaté. Tak stejně si vylepšil i levou SČ. I jeho boty se nevyhnuly změně. Červené pruhy vystřídaly zlaté. Ale jeho tmavě šedé, vojenské kalhoty zůstaly. Kolena doplnil zlatými chrániči na bílém podkladu. Na hrudi hozené zlaté brnění, co dostal a jako závěr, bílý plášť s tmavě rudým vnitřkem.
„Myslíš?“ Zeptal se Tanma a poupravil si kapuci, která zase měla ten výstupek jako zobák. Pak vzal kožené, bezprsté rukavice a nasadil si je na ruce.
„No jo, tati. Přímo záříš.“ Vyblekotal Minato a Tanma se na sebe podíval. Fakt že jo.
„Ten kluk má pravdu, zlato.“ Souhlasila Elika a Tanma udělal ještě poslední věc. Ofinu si stáhl čelenkou a ukázal na svět tenký, tyrkysový proužek na levém spánku.
„Hele, není to moje čelenka?“
„Hehe, jo.“ Zakřenil se Tanma, než se přivítal se svojí rodinou. Později se Tanma převlékl do civilního a mohl svoji rodinku někde pozvat k obědu.
„Plnej žaludek je pevno-základ.“ Upozornil Tanma, než vyšli.
V Hnízdě právě Sasuke sundával postroje z rezervního jestřába. Opět strážní přelet.
„Seržante?“ Oslovil Sasukeho Tatsumaki. Sasuke tedy položil sedlo na zem a otočil se na poručíka.
„Co se děje, pane?“ Zeptal se.
„Zdá se, že si s vojínem Namikaze dobře rozumíte. Co mi o něm můžete povědět?“ Zeptal se Tatsumaki a Sasuke si sedl na okraj útesu, odkud měl pěkný výhled na Konohu.
„Proč to chcete vědět?“
„Nevím. Něco mi na něm přijde zvláštního. Jeho letecké schopnosti jsou lepší než ty moje. A to jeho vyjadřování…“ Načal Tatsumaki a taky si přisedl.
„Jó, starý dobrý Tanma. Jako letec je vážně dokonalý. V tom má snad lepší praxi než vy, Poručíku. A to jeho vyjadřování. Já to neřeším. Hlavně, že mu rozumím a to je hlavní. A divím se, že Vzdušnému dialektu rozumím.“ Začal Sasuke vysvětlování.
„Jak jste ho poznal, Seržante?“ Zeptal se Tatsumaki.
„Byl můj Mentor. Ze vztahu učitele a žáka se vyvinulo pevné přátelství. Na Tanmu bacha, Poručíku. On je schopný si v každé situaci poradit. Vždycky.“ Odpověděl Sasuke a porozhlédl se po Konoze.
„Takže se mám obávat toho, že mě předběhne v hodnosti?“
„Nejspíše ano, pane. Pod jeho velením nikdy žádná mise neskončila neúspěchem.“ Přikývl Sasuke. K jeho nevědomosti něco probíhalo ulicemi.
„Když to byl váš Mentor, Seržante, tak jak je možný, že teprve se k nám přidal?“ Dumal Tatsumaki a taky si ničeho nevšiml.
„Asi se zdržel na misi, nebo tak nějak.“ Vysvětloval Sasuke dál a už se chtěl postavit.
„Říkal jste, že u něj žádná mise neskončila neúspěchem. Jak to?“ Vyzvídal Tatsumaki dál a Sasuke se přece jen postavil.
„On je ochotný vzít těžší úkoly na sebe. Nebojí se obětovat pro dobro druhých. Právě proto. A kdyby se něco zvrtlo, on má vždy nějaký plán.“ Zakončil Sasuke, ale hned mu zarachotila vysílačka.
„Tady je Komandér Tank! Všem jednotkám, jsme pod útokem! Opakuju, jsme pod dalším útokem!“ Ozval se všem Kiro ve vysílačkách.
„Rychlo-připravte obranu! Vlci přibíhají!“ Vystřídal ho Tanmův hlas.
„Kiro, Sasuke! Rychlo-zamiřte domů! Sám to nezvládnu!“ Zněly Tanmovy rozkazy.
„Ino! Misako!“ Zašeptal Kiro a už byl na cestě.
„Do h****u!“ Zaklel Sasuke a opustil hnízdo.
Útok z Tanmova pohledu.
„Dobře! Ještě jsi z toho nevypadla. Jen chce dál cvičit a cvičit.“ Pochválil Tanma Eličin výkon, když zachytil její výkop na krk.
„Tati?“ Ozval se Minato, který se díval z okna. Tanma k němu přešel, následován Elikou. Spolu s ním byla u okna zbylá část početné rodiny.
„Co vidíš?“ Zeptala se Sakura. Tanma se pozorně díval do ulic, ale v tu ránu se málem všichni podělali strachy. Na okno vystartoval jeden z vlků s otevřenou tlamou.
„Sakra!“ Zaklel Tanma, když se zvedl na nohy a hned rozdával rozkazy. Vlci se už pomalu dobývali do domu.
„Rychlo-utečte! Pohyb!“ Nakázal Tanma.
„Budeš v pořádku?“ Zeptala se ho Hinata, než se matky s dětmi stáhly do bezpečí.
„Už jsem rychlo-zavolal Kira a Sasukeho. Běžte!“ Zavelel naposled Tanma, než začal pobíjet vlky, kteří se už dostali dovnitř.
„Vydrž, Zlatej!“ Zvolal Kiro a odhodil jednoho vlka. Sasuke začal taky porážet.
„Sasuke, odveď je do bezpečí! Eskortuj je k Lékařským jednotkám!“ Nakázal Kiro a odhodil dalšího.
„Držte se, chlapi!“ Popřál ještě Sasuke, než šel bránit slabší část své rodiny. Kiro s kamennými pěstmi pobíjel přibíhající vlky a Tanma se bránil nožem.
„Do p****e!“ Zaklel Tanma a dopadl na zem. Skočil po něm jeden vlk a chtěl ho zakousnout. Tanma mu ale rychle nastavil svoji pravačku. Zatím co vlk trhal hlavou, Tanma se snažil dosáhnout na nůž, který mu vypadl z ruky. Konečně ho chytil do levačky a podíval se na vlka. Před očima se mu mihl ten podivný bílý netvor. Tanma nezahálel a vlk skončil s nožem v krku.
„Zlatej! Žiješ?“ Zeptal se Kiro a bránil svého přítele.
„Ještě jo.“ Odpověděl Tanma a odhodil mrtvého vlka ze sebe. Bohužel mu vlk způsobil zubem škrábanec na předloktí. A jako na potvoru, vlci měli vzteklinu.
„Pojď, tohle zvládnem!“ Podpořil ho Kiro a nabídl mu ruku. Tu Tanma přijal a společně odráželi další útoky.
„Hlásí se poručík Tatsumaki! Nebezpečí bylo zažehnáno!“ Zarachotila vysílačka, když Tanma jednomu vlkovi doslovně roztrhl koutky a rozbil hlavu.
„Tenhle byl poslední.“ Vydechl Tanma s úlevou a zůstal sedět na mrtvém vlkovi.
„Nějaký škody, Poručíku?“ Žádal Kiro, žádné škody nebyly.
„Dobře. Vraťte se zpět do Hnízda se svou letkou. Pak můžete pomoct s úklidem.“ Nakázal Kiro a otočil se na Tanmu, který si obvazoval předloktí.
„Potřebuješ nutně zdravotníka.“ Poradil Kiro.
„Na to se teďka v***r a rychlo-pojď na čouda.“ Odbyl ho Tanma a zapálil si. Kiro se holt taky přidal.
„Hlásí se poručík Tatsumaki! Nebezpečí bylo zažehnáno!“ Zaslechl Sasuke hlas svého nadřízeného. Pak zaslechl Kirovy rozkazy.
„A máme klid.“ Informoval Sasuke a zasunul meč.
„Škody nejsou.“ Dodal ještě a zašel se podívat na denní světlo. Kiro zrovna dotahoval Tanmu k jejich stanu.
„Asi jsem se mýlil.“ Uznal Sasuke a šel jim naproti.
„Tanmo, klid. Pokusím se ti s tím pomoct.“ Nabídl se Kadar.
„Dávej bacha, ať tě to choře-nenakazí.“ Nabádal Tanma, ale už ho Kiro a Sasuke dotáhli do stanu.
„Páni, vy jste zřízení.“ Uznala Sakura lehce pobaveně.
„Měli jsme štěstí. Mohlo bejt hůř.“ Pronesl Kiro a skočil se Sasukem na slovíčko.
„No, riziko infekce ti hrozí, zlato.“ Vytasila se Elika, když se podívala na Tanmovu ránu.
„Dá se to rychlo-zachránit?“ Zeptal se Tanma s nadějí.
„Dá.“ Ozval se za nimi Kurama. Ocasem cosi držel.
„Co to má být, Kuramo?“ Zeptala se Elika, když obří lišák došel k Tanmovi.
„Starodávná liščí medicína. Jenže za tu dobu jsme ji kapánek vylepšili.“ Svěřil se Kurama a podal injekci.
„Myslíš, že to bude fungovat?“ Zeptala se Elika s mírnou nedůvěrou, ale to už si Tanma hned píchal do žíly protilátku.
„Jak poznám dobro-příznaky?“ Zeptal se po chvilce Tanma, když do svého krevního oběhu vpravil plné sérum.
„Doteď ses cítil mizerně, ne?“ Tanma přikývl, stále svíral injekci v levačce.
„Bude ti líp. Jen, co se prospíš.“ Vysvětlil Kurama a vešel Šestý.
„Niisan! Jak žiješ?“
„V pohodě. Jen si půjdu rychlo-dát tvrdo-šlofa.“ Odpověděl Tanma s úsměvem.
„Dobře. Ale měl by ses potom oholit.“ Poradil mu Naru se smíchem a Tanma si projel rukou po tváři. Sakra, ten kluk měl pravdu.
„No, zlato, na co čekáš? Šup na kutě!“ Popohnala ho Elika se smíchem. Klika, že Tanma to vzal taky tak.
O zhruba dvě a půl hodinky. Kiro zrovna vcházel do velké místnosti. Shromáždili se tam všichni z Leteckých Jednotek, dokonce i Naruto se dostavil.
„Vida, Komandére. Už jsme si říkali, jestli vůbec přijdete.“ Ozval se Tatsumaki, když si ho všiml.
„Copak tohle můžu vynechat?“ Uchechtl se Kiro. Letmo si všiml kousku bílé látky u stropu.
„Tak sakra! Kde ten člověk vězí? Přece najít to tady není zase tak těžké!“ Vztekal se Tatsumaki po chvilce čekání.
„Mluvil o mě někdo?“ Ozvalo se jim nad hlavami.
„Zlatej?“ Podivil se Kiro, když na stropě spatřil bělozlatou skvrnu. Místnost opět proťal orlí křik a Tanma letěl dolů.
„Vojíne Namikaze?“ Oslovil ho Tatsumaki, protože ho nepoznával. Nová výstroj, dokonce si vytvořil i helmu ve tvaru orlí hlavy. Tanma sledoval své přátele zpoza modrých sklíček. Sasuke se jen potuleně usmíval a Tanma si sundal helmu.
„K službám, Poručíku.“ Ohlásil se Tanma, poupravil si čelenku ve vlasech a chytil helmu za jedno ‚ucho‘. Tanma trošku fantazíroval, přidal si na helmu něco, co se mělo podobat péřovým uším na hlavě. Ale ze železa.
„No, Poručíku. Chopíte se slova?“ Popohnal Kiro Tatsumakiho a Sasuke nenápadně schovával svoji helmu za zády.
„Vojíne Tanmo Namikaze, jste v našich službách jen chviličku a už válíte. Schopný dávat rozkazy a chránit našeho velitele. Taková odvaha se nevidí jen tak často.“ Začal Tatsumaki a začal Tanmu obcházet kolem dokola.
„Doufám, že takovou odvahu a oddanost prokážete i v dalších letech. Poslyšte, Vojíne, já na takovýhle řečičky nejsem.“ Pokračoval Tatsumaki a slova se ujal Naruto.
„A s takovou jsme se shodli. Já, Kiro i Poručík. A od teď můžeš svou přezdívku volně využívat i u KAF.“ Pronesl Naruto a položil Tanmovi ruce na jeho ramena.
„Od teď?“
„U KAF je zvykem, že až od hodnosti Seržanta si můžeš vybrat nějakou přezdívku, která tě vystihuje.“ Vysvětlil Sasuke, pořád se opíral o zeď se založenýma rukama.
„Takže počkat!“ Ano, Tanma zněl dost překvapeně.
„Přesně tak, Zlatej. Přeskočil jsi o dvě hodnosti, což je vzácnost. A právě pro tvé úsilí a oddanost sis tohle zasloužil.“ Přidal se Kiro a Tanmův krystal na brnění změnil svůj symbol.
„Užívejte si své vítězství, dokud to jde, Seržante.“ Řekl Tatsumaki, když se Tanma otočil na své společníky z KAF a že jich bylo hodně.
„Jen se stracho-nebojte, Poručíku. Ještě vás rychlo-předeženu.“ Opáčil Tanma s úsměvem.
„Budu se těšit, Seržante Namikaze.“ Ale pak se Tatsumaki postavil do postoje.
„Dýchej zhluboka!“ Dodal ještě s pěstí přiloženou na srdci.
„Vzducho-jeď vrcho-vysoko!“ Zasalutoval Tanma, než si společně se Sasukem nasadil helmu.
„Já věděla, že to dáš.“ Oddechla si Elika, která se schovávala za dveřmi. Kvůli ozvěně v místnosti slyšela všechno.
„S takovou to brzy dotáhneš na Kapitána. Začínáš mi dělat ještě větší radost, zlato.“ Řekla Elika potichu a svezla se po zdi. Náhle ze dveří vyběhl bělozlatý záblesk. Tanma sprintoval docela rychle.
„Kde je?“ Bylo možné zaslechnout Tanmu, když vyběhl ven. Bohužel pro Eliku, nebylo jisté, s kým mluví. Rozhodla se ho tedy následovat.
Tanma byl nalezen. Právě zabrzdil u jedné ohrady, kde řádil Kadar.
„Zlato, co se děje? Vystřelil jsi jako raketa.“ Zeptala se Elika mezi nádechy a výdechy, když ho doběhla.
„Tohle je zlo-špatný. Kadar se zdá bejt choře-infikovanej.“ Zamračil se Tanma pod helmou a sledoval Kadara, jak ho sužuje vzteklina.
„Co je s ním?“ Žádala Elika, když Kadar zastavil svoji sestru, která se mu pokoušela pomoct.
„Chtěl mi rychlo-pomoct z toho pokousání. Neměl to dělat.“ Odpověděl Tanma a vlezl do ohrady.
„Zlato! Buď opatrný.“ Dořekla Elika, když se na ni Tanma otočil. Přikývl na souhlas a otočil se na Kadara.
„Jde se horko-vypalovat!“ Pousmál se Tanma pod helmou a rozběhl se na Kadara. Kadar si ho všiml až ve výskoku. Ale i tak byl Tanma odražen s planoucí pravačkou. I když na zemi, položil hořící ruku na zem a ke Kadarovi postupovala ohnivá čára a až u něj vybuchla. Ale Kadar se jen otřepal a běžel na Tanmu, plný vzteku. Tanma uvažoval rychle. Začal vypalovat menší ohnivé koule, které později zahalily Kadarův zrak kouřem.
„Tak snad.“ Pomyslel si Tanma, ale z kouře na něj zaútočila Kadarova hlava.
„Sakra!“ Stihl Tanma ještě zaklít, než se proletěl ke stromu. Kadar ovšem běžel za ním. Tanma byl rychle na nohou. Odrazil se od stromu, od Kadarovy hlavy, zase od stromu, zase od Kadarovy hlavy, strom ale to už padal do Kadarovy tlamy. Tanma už natahoval ruku na pomoc, Elika už chtěla vykřiknout a Kadar zavřít čelisti. Ale čelisti nesklaply, ač se Kadar urputně snažil. Tanma zjevně nevědomky aktivoval vzdušný štít kolem něj, který Kadar nemohl rozbít. Tanma ze sebe vydal jen lehké uchechtnutí, než se odrazil na jednu silnější větev. Kadar jen zlostně zavrčel a Tanma se k němu otočil čelem a rozpálil si pravačku ještě víc. S řevem, kterým by i přes helmu strčil Kuramu do kapsy, Tanma seskočil z větve a rukou sekl do země. Na Kadara se valila mocná ohnivá vlna, která ho zasáhla. Oheň mu doslovně vypálil vzteklinu z těla a Kadar ležel unaveně na zemi.
„Tanmo, omlouvám se.“ Pronesl Kadar unaveně a lítostivě.
„Nebyla to tvoje zlo-vina, příteli. Chtěl jsi mi dobro-pomoct, ale zlo-doplatil jsi na to. Odpočívej.“ Řekl Tanma, když si klekl ke Kadarově hlavě a pohladil ho. Irina byla taky v pořádku, ujala se Kadara do své péče.
„Hlavně odpočívej.“ Zdůraznil Tanma, než se zvedl a vyšel z ohrady.
„Páni, tohle bylo hustý.“ Uznal Sasuke, když Tanma vyšel z ohrady.
„Nic, co bych nezvládl.“ Pousmál se Tanma a sundal si helmu.
„Koukám, že jsi celý.“ Usmála se Elika, když si Tanma dal helmu do podpaží.
„Jo, to jsem. Pojďte, lidi. Je čas začít naše ratolesti rychlo-trénovat na pravo-skutečné Ninji.“ Řekl Tanma, když si Sasuke taky sundal helmu. Přivinul k sobě Eliku okolo ramen a vyšli.
O dva roky později.
„Saky, vypadáš zlo-ustaraně.“ Všiml si Tanma, když vešel domů, Sakury, která byla nepřítomná.
„Co se děje?“ Zeptal se Tanma starostlivě, když si dřepnul naproti ní a sundal si helmu.
„Ty to ještě nevíš?“ Opáčil Ryo, když došel za Tanmou.
„A co bych měl vědět?“
„Prý, že se ztrácejí děti, strejdo. Kizashi, Kushina… Máma s tátou mi říkají, že bych raději neměl vycházet ven.“ Vysvětlil Ryo, než si sedl na zem.
„Tak to je raději poslechni. Ví se, kdo všechno je pryč-nezvěstnej?“
„Nevím. Zeptej se taťky, ten by si o tom měl vést záznamy.“ Odpověděl Ryo a Tanma si nasadil helmu.
„Vřelo-díky, synovče. Nutno-musím za Narutem. A ty radši dobro-poslechni nás, dospělý a zůstaň tady.“ S těmito slovy Tanma odešel a vydal se k Narutovi do kanclu. Jenže se zdálo, že má hosta. Postavil se ke zdi a zaposlouchal se do rozhovoru.
„Jak to, že dneska nemůžeš?“ Ozval se Narutův hlas.
„Misako je MIA.“ Tak tohle byl Kiro. Na sto procent.
„Na akci má ještě brzo, nemyslíš?“ Naru.
„Víš jak to myslím.“
„No dobrá. Co hodláš dělat, Tanku?“
„Musím jí najít!“ Vykřikl Kiro, byl dost vynervovaný.
„Dobře! Dobře. Uklidni se. Kde jsi ji aspoň viděl naposled?“ Zeptal se Naru a Tanma zaslechl Kirovu odpověď.
„Já jsem si to zlo-myslel. Ten zmetek je už tady.“ Pomyslel si Tanma a svižným krokem opustil chodbu. Stihl ale ještě zaslechnout Naruta, jak říkal Kirovi, ať počká do rána.
„Do rána není čas, bráško.“ Pronesl Tanma do ticha a vešel do noci. Potají se stavil v Hnízdě, odložil si veškeré svršky a postavil se na okraj útesu. Pod ním se rozprostíral les.
„Predátor rychlo-jde po predátorovi.“ Zamrmlal Tanma a jeho kůže a vlasy nabraly temnější odstín. Ale místo čtyř ocasů měl jen jeden a žádné křídla.
„Ten Bělouš se živí strachem svejch obětí. Jak dlouho na něj oběť pevno-myslí, tím déle Bělouš žije.“ Připomínal si Tanma v duchu, když se krčil na útesu a ocasem metal sem a tam.
„Co hodláš dělat, chlapče?“ Zeptal se ho Kurama.
„Půjdu po něm. Stejně, jako on pevno-jde po mně.“ Odpověděl Tanma a zahleděl se do temného lesa.
„Zvládneš ho?“
„I strach jde tvrdo-porazit.“ Odpověděl znovu Tanma, než skočil do lesa.
„Zlato?“ Elika zjevně Tanmu hledala. Přecházela z místnosti do místnosti.
„Kde jsi?“ Ptala se sama sebe beznadějně.
„Co se děje, švagrová?“ Zeptal se Naruto, kterému to nedalo.
„Nemůžu najít Tanmu-kun.“ Svěřila se Elika.
„Tati, on nešel za tebou?“ Zeptal se Ryo svého otce.
„On měl za mnou jít?“ Nechápal Naru. Kurama v rohu místnosti zarytě mlčel.
„Nad čím uvažuješ, tati?“ Zeptala se ho Irina, když si všimla Kuramova výrazu.
„Jestli jim to mám říct, nebo ne.“ Odpověděl Kurama a povzdechl si.
„A co?“
„Tanma se vydal najít ty ztracené děti.“ Vysvětlil Kurama potichu.
„Cože?“ Vyjekla Irina, čímž na sebe strhla velkou pozornost. Kurama se jen nadechl pro vysvětlení.
„Tanma šel pátrat po těch ztracených dětech.“
„Sám? Myslíš že to zvládne?“ Zeptala se Sakura. Elika se jaksi dohadovala s Narutem.
„Na základě důkazů je to ten tvor.“ Byl slyšet Naruto, což vedlo více k nespokojení Eliky.
„Tak na co ještě čekáme? Ten netvor mu působí děsné trauma! Kdo ví, co se může stát, až na něj narazí.“ Naléhala Elika.
„Co hodláš dělat, holka? Sami nic nezmůžeme. A jen Tanma je v tomhle přeborník.“ Ozval se Kiro, ale to se už Elika připravovala na pátrání.
„Klidně si tu dělejte, co chcete. Já jdu!“ Zakončila rázně a vyšla do tmy. Zbytek chvilku otálel.
„Nevím jak vy, ale já jdu taky. Tanmu bude ještě třeba. Jak v KAF, tak i mezi námi.“ Rozhodl se Sasuke, nasadil helmu a taky vyšel. Následoval ještě Kiro.
Tanma mezitím v temném lese hledal nějaké stopy. Již před tím si všiml podivné chatky, která tam dřív nebyla, jak Tanma poznamenal. Ale zaslechl nějaké kroky.
„Sakra!“ Zavrčel Tanma potichu a schoval se za kámen. Bělouš se procházel po temném lese s kápí na hlavě. Tanmovi zase začalo pištět v hlavě.
„Vyleeeeez! Vím, že jsi tuuuu!“ Zasípal Bělouš a jeho drápy lehce cinkaly o větvičky. Tanma sebral ze země kámen.
„Přede mnou se neschovááááááááš!“ Zasípal opět Bělouš a Tanma hodil kámen do stromu. To strhlo Běloušovu pozornost a vrhl tam své chapadla. Jenže neúspěšně. Bělouš se ještě podíval za velký kámen, jestli tam něco není. Taky nebylo, Tanma se úspěšně vyškrábal na strom a vzal si do zásoby pár kamenů. Pohyboval se tiše mezi větvemi a házel všude možně kameny, jen aby přilákal Bělouše.
„Pojď, ještě krátko-kousek.“ Popoháněl ho Tanma v duchu, protože už mu kameny došly.
„A teď!“ Zavrčel Tanma v duchu a spustil se ze stromu na Bělouše. Menší chvilka šarvátky a Tanma se krčil na čtyřech dál od Bělouše, který se zvedal.
„Nutno-hledal jsi mě?“ Zavrčel Tanma u země a kupodivu mu v hlavě nepištělo.
„Máš kuráž, Namikaze.“ Uznal Bělouš, když se zvedal.
„Tak co chceš? Volno-propusť ty děti a vezmi si mě! Jdeš jenom po mně!“ Zvýšil Tanma a Bělouš si pomalu začal odvazovat opasek.
„Jak chceš. Tebe beru, ale zůstaneš i s nimiiiiiiiiii!“ Rozchrčel se znovu Bělouš a jeho temné roucho spadlo na zem. Na Tanmu vystřelilo několik temných chapadel. Na místech, kde měl Tanma popraskanou kůži se Kuramova chakra ještě víc rudě rozsvítila. Tanmovo tělo nabralo vyšších teplot, takže chapadla se rozplynula v černý prach při kontaktu s Tanmovou kůží.
„Nejde, co? Jako na zlo-potvoru.“ Vysmíval se Tanma a začal pomalu metat ocasem ze strany na stranu. Bělouš k němu natáhl ruku a pomalu svíral drápy.
„Chcípniiiii!“ Zachrčel a na Tanmu se řítily další. Tanma tentokrát vsadil na zvířecí instinkty, na všech čtyřech měl o dost větší rychlost.
„Mně neutečeeeeeeeš!“ Zasípal Bělouš a pokoušel se Tanmu chytit. Chapadla dopadly na prázdnou zem. Tanma skočil čtyřmetrovému tvorovi na hlavu.
„Bolí, co?“ Popichoval ho Tanma, když dopadl na zem. Běloušovi z čela začala vytékat černá krev.
„Za to tě zabijuuuuuuuu!“ Zachrčel znovu Bělouš a rozevřel čelisti. Na Tanmu se řítila tmavě červená vlna.
„Chce na mě rychlo-použít strach? Typický.“ Zavrčel Tanma v duchu a už byl zase za Běloušem. Ten se ho snažil dostat strachem, ale Tanma vždy stihl uskočit na jinou stranu.
„Už mě nebavíííííš!“ Bělouš přešel do tvrdého. V místech, kde by měl mít oči, to začalo divně a lehce fialově svítit.
„Čas to rychlo-ukončit!“ Pomyslel si Tanma a rozběhl se vstříc Vlně Strachu.
„Mám tě!“ Zašklebil se Bělouš zlostně a už chtěl vyslat zbytek svých chapadel.
„Ne, nemáš!“ Ozval se za ním Tanma. Bělouš se na něj otočil a schytal slušnou ránu. Na zemi ho Tanma začal drtit hlava nehlava.
„A tu máš ještě další! A Další!“ Ozýval se Tanma při každé ráně. Klečel Běloušovi na pažích, zjevně je měl zlomené.
„Žádný příště!“ Zakřičel Tanma, levačkou si přitáhl Bělouše za krk a pravačkou mu dal takovou ránu, že Běloušovi se hlava otočila o 180°. Tanma s ním ještě bouchnul o zem a levačkou mu zajel do hrudi.
„Konec.“ Zakončil Tanma, když Běloušovým tělem nejprve projely výboje, pak plameny a nakonec se celý rozletěl. Jo, prasknout jako přefoukaný balónek není zrovna nejhezčí. Tanmova původní barva se začala vracet. Celá jeho rodina ho vyšla hledat. Našli ho, jak klečí v bílých kusech těla.
„Zdar, ne?“ Zahulákal Tanma do tmy a zvedl se. K němu doběhla Elika s Kirem, Sasukem a Narutem v patách. Pořádně ho objala.
„Jsi celý? Není ti nic?“ Vyzvídala Elika, když se podívala do Tanmových modrošedých očí.
„Jsem pevno-celej.“ Usmál se Tanma a ukázal zbytku, kde jsou drženy ty ztracené děti.
„Vážně mi nic není.“ Ujistil Tanma Eliku s úsměvem, když přes jeho ramena přehodila svoji mikinu. Dalo se do deště.