Naomi 002- Ona je z Akatsuki!

„Za chvíli se vrátím. Ve skříni máš oblečení.“ Ukázala na skříň v rohu a odešla z místnosti.
Oblékla jsem si bílé tričko bez rukávů a k tomu černé, upnuté, kraťasy. Za chvíli opět přišla Tsunade.
„Pojď, půjdeme ke mně do kanceláře, a projednáme vše.“ Tak jsme odešli z nemocnice, a zamířily do budovy hokage.

Rozhovor radních

„Není možné aby to byla ona! Je to už šestnáct let.“ Začala starší žena.
„Všechno je možné. Jen teď musíme zjistit její pravou identitu. Zvlášť kvůli tomu že je Yondaime opět naživu.“
„Ale to dítě...“
„Stíny minulosti se vracejí.“ Řekl se zamračeným výrazem starší muž.
„Pokud je to ONA, tak to ví.“
„Možná že jí to Madara řekl. Nesmíme spoléhat že ji nechal v nevědomosti.“
„Stejně nevěřím tomu že to je ONA, už jen-“
„Kdyby to vyšlo Obitovi a Madarovi podle plánu, tak by se účastnila války. Ale není o ní ani zmínka. Není vyloučeno že by jeho plán s tou dívkou nevyšel, a ona by se odtrhla. Navíc je to už víc jak deset let, co jsme poslali ANBU aby ji zabily.“
„Ale žádný z nich se nevrátil!“
„Musíme doufat že svoji úlohu dokončily.“ Řekl a netrpělivě odešel z místnosti.

V KANCELÁŘÍ HOKAGE

„Pokud ti to nevadí tak budeš v jednom z týmů.“ Posadila se za stůl, a ihned se smutně zadívala na ho papírů po její pravici.
„Nevidím důvod proč by to mělo vadit.“
„Dobrá, letos jsou chuuninské a jouninské zkoušky dohromady, abychom ušetřili čas (čteme: Naruto si dupnul na Tsunade, aby se konečně stal oficiálně jouninem). Byla bych ráda aby si se jich zúčastnila. Sice nikdo nepochybuje o tvých schopnostech, ale musí to být oficiální.“ Začala s papírováním.
„A k jakému týmu mě přiřadíte?“ V tom se ozvalo zaklepání, a do místnosti vešel maskovaný muž s šedými vlasy.

„Volala jste mě, Tsunade-sama?“
„Ano. Chtěla bych, aby si svolal do zasedací místnosti všechny schopné ninji. Chtěla bych představit novou kunoichi z Konohy.“ A pousmála se mým směrem.

ZA DVĚ HODINY NA SCHŮZI

„A poslední bod naší schůze...“ řekla asi po půl hodině Tsunade:“...jde o novou kunoichi, kterou jistě všichni znáte.“ Ukázal mým směrem, a naznačila abych přišla blíž.
„Jmenuji se Naomi, těší mě.“ Usmála jsem se na všechny přítomné.
„To-to je ona..“ Ozvalo se kdesi z davu.
„Tady Naomi je ode dneška kunoichi z Listové. Bude posilou pro tým sedm.“ Ta slova mě překvapila, jen jsem to na sobě nedala znát.
„A jak jí máme důvěřovat?“ Ozvalo se opět z davu ninjů.
„To tu nechci slyšet!“ Řekla rázně Tsunade:“ bez této kunoichi bychom tu možná ani nebyly. A-“ Nedořekla větu protože jí Naomi zarazila.
„Nemusíte mě obhajovat, Tsunade-sama. Stejně o mě musíte vědět jednu věc, která je zásadní pro to, aby mě vesnice přijala.“ Řekla vážným tónem.
„Jakou?“ Zeptal se mě Shikamaru.
„Myslím že na tom nezáleží.“ Řekla Tsunade.
„Já si myslím opak,“ řekla Naomi posléze:“ myslím že by jste měli všichni určitě vědět, že jsem patřila do Akatsuki.“ Najednou se místností rozlehl šepot, nikdo ve mně teď neměl velikou důvěru.
„Naomi, musíme si promluvit u mě v kanceláři!“ Řekla, a obě jsme opustili místnost.

ZNOVU V KANCLU

„Jak to myslíš?“
„Tak jak jsem to řekla. Patřila jsem do Akatsuki.“
„A to chceš být ve vesnici? Jak si se vůbec dostala k Akatsuki?“
„Nevím.“ Řekla sem trochu smutně.
„Jak 'nevím'?“
„Jak jsem řekla. Jsem v Akatsuki skoro od narození, už si nepamatuji jak přesně jsem se tam dostala.“
„Od narození?“ Opakovala moje slova udiveně Tsunade.
„Ano. To...Tedy Obito, mi řekl kdo jsem, a proč jsem v Akatsuki. Kvůli tomu jsem se před několika lety odtrhla od Akatsuki.“
„Pokud je to tedy tak, tak je vše v pořádku. Pokud tedy nemáš k Akatsuki nějaký závazek.“
„Akatsuki již neexistují. Není tedy důvod k nim mít závazky.“
„Dobrá, jsi v týmu sedm. Ale neměj iluzi že se k tobě budou shinobi chovat nějak obzvlášť dobře, po tom co jsi řekla.“
„Právě proto jsem to řekla. Pokud by jste se to dozvěděli od někoho jiného, jen byste mě měli zbytečně za zrádce. Pak by celé to úsilí přišlo vniveč.“
„Chápu..“ Pak přišlo opět zaklepání, a přišel opět Kakashi.

„Omlouvám se že ruším, Tsunade-sama.“
„To nic Kakashi, můžeš dál.“ Poručila a zasedla za stůl.
„Chtěl jsem si promluvit s novou členkou týmu.“ Řekl, a podíval se na mě.
„Jistě, a jestli se jedná o Saie..“
„Říkal že jde zpět do ANBU.“
„Ano, jen sem se chtěla ujistit že to víš.“
„Půjdeme, Naomi?“
„Jistě.“ Odpověděla jsem rychle, a vyšli jsme z kanceláře.

„Takže jsi z Akatsuki.“ Začal Kakashi.
„Ano, byla jsem tam skoro od narození.“
„A proč jsi odešla?“
„Á, tady někdo poslouchal za dveřmi.“ Ušklíbla jsem se na svého nového senseie.
„Promiň...Tak?“ Nenechal se maskovaný.
„Před třemi lety jsem zjistila o plánu na polapení všech bijuu, nesouhlasila jsem, a proto jsem odešla.“
„Aha...A co jsi dělala celé roky?“
„Nějaký zvědaví. Rok jsem jim hatila plány, až jsem nedokázala předvídat Peinovi kroky, začala jsem se připravovat na válku, která byla taky součástí jejich plánu.“
„Už jsme tu.“ Poznamenal, když jsme dorazily na cvičiště, kde čekal blonďák a zase ta růžovka z nemocnice.

„Ááá, Kakashi-sensei, jdete zase pozdě.“ Poznamenal blonďák.
„Promiň Naruto, musel jsem jít vyzvednout nového člena.“ Poukázal na mě.
„Tak holka z Akatsuki..“ Podívala se na mě podezřívavě růžovka.
„A co má být!? Já si to nevybrala.“ Začali jsme si navzájem střídat nepříjemné pohledy (jako s Ino).
„Nechte se holky!“ Snažil se nás od sebe odtrhnout Naruto.
„No jo pořád.“ Řekla rozčíleným tónem růžovka, jako by nejraději vykřikla Shanaroo.
„Tak tohle je Naomi, nový člen týmu. Naomi, toto je Uzumaki Naruto a Haruno Sakura.“ Řekl Kakashi.
„Těší mě.“ Usmála jsem se na Naruta a Sakuru.
„Mohla by si nám říct něco o tvých schopnostech?“
„Moc toho není..“
„Stačí málo.“
„No...ovládám všechny živly díky rinnenganu, pak všechny Peinovi schopnosti. Umím ještě dobře bojovat s katanou...Celkově bych řekla že jsem dobrá v ninjutsu, taijutsu i genjutsu.“
„To ses všechno naučila v Akatsuki?“
„Jo.“ Pousmála jsem se.
„Mohla by si nám něco tedy ukázat?“
„Bohužel ne, ještě jsem se nezotavila ze zranění z boje.“

„Tak tady jste.“ Ozval se za námi hlas, který patřil Minatovi.
„Ahoj tati.“ Šel k němu Naruto, na kterém zářil úsměv.
„Dobrý den, sensei.“ Řekl za chvíli Kakashi.
„Co tu děláš?“ Zeptal se Naruto.
„Já...no...užívám svobody, Tsunade mě chce znovu zvolit hokagem. Navíc jsem se přišel podívat na Naomi.“ Hodil po mě očko.
„Proč na mě?“ Zeptala jsem se.
„Jsi vážně skromná. Na tebe, protože jsi mě a mou ženu oživila.“ Věnoval mi zářiví úsměv.

O DVA TÝDNY POZDĚJI

Konečně jsem zapadala do vesnice, nikdo mi už ani nevyčítá ani nepředhazuje že jsem byla v Akatsuki. Je to trochu jako sen, sice o mě neví ani moje rodina, ale to je jedno.
Jediné co mě znepokojovalo byl Obito. Základem techniky kterou jsem použila na konci války bylo obnovení těla a oživení které vrátí duši do těla, a toho, koho nechci oživit zapečetí tělo a duši do světa shinnigami.
V Akatsuki měli pravdu, beru to moc složitě. Jediné koho jsem mohla oživit tak Konan a Nagata, těším se až Nagato zjistí tu šťastnou novinu od Konan. Musím si někdy promluvit s Nagatem o mém rinnenganu, měla bych mu to říct.

„Můžeme začít, Naruto?“ Zeptala jsem se Naruta, jelikož jsme chtěli trénovat.
„Jo.“
„Jdu!“ Hodila jsem po něm pár shurikenů, které jsem zrychlila pomocí větrné chakry.
„Mám je!“ Řekl a vyblokoval je pomocí kunaie.
„Teď já!“ Rozmáchl se na mě Rasenganem, kterém jsem se zkušeně vyhnula.
„Dáme opravdový boj?“
„Jo“ Usmál se na mě Naruto.
Tak jsme začali trénovat, šlo to lehce. Po tréningu jsme zašly, jako obvykle, na rámen do Ichiraku.

„Dneska to bylo skvělí.“ Řekl Naruto.
„To jo, nemůžu uvěřit že to jsou už dva týdny co jsem v Konoze.“ Usmála jsem se na něj cestou domů.
„Že jo. Tak zítra.“
„Jo“ Rozešly jsme se každý domů. Naruto teď bydlel s Minatem a Kushinou, já zase v jednom domku na kraji Konohy.

PŘÍŠTÍ DEN, ODPOLEDNE V KANCELÁŘÍ HOKAGE (Z Narutova pohledu)

„Co se děje?“ Zeptal jsem se když sem dorazil do kanceláře, kde seděl za stolem táta a jinak tam stáli Kakashi-sensei, Sakura, Tsunade a radní.
„Zdá se že včera večer byla Naomi unesena.“ Řekla nakonec Tsunade.
„C-cože?“
„Ano. Nepřišla na smluvenou schůzku, tak jsem se vydal k ní domů. Když jsem otevřel, viděl jsem stopy zápasu, ale Naomi nikde nebyla.“ Řekl Kakashi-sensei.
„Kdo to mohl být?“ Neotálel jsem se zeptat.

„Zřejmě Uchiha Obito.“ Řekl jeden z radních.
„Jak to víte?“ Zeptal se Minato. Radní se na sebe navzájem podívali a pak pokračoval muž.
„Protože víme kdo je ta dívka.“