Naomi 003 Pozvánka na pohřeb

Tak teď je toho na mě trošku moc....Naomi a unést. To mi zní spíš jako špatný vtip, a ještě horší je že nemám potuchy kde ji hledat..navíc když mi to táta dal jako misi *povzdech*.
Nejdřív se Sasuke, potom jeho vystoupení že se stane hokagem, někam vypaří a ani se neobtěžuje vrátit do vesnice, a teď unesou Naomi, o které nevíme ani ťuk. Teď bych měl nejdřív sestavit tým a pak se pokusit najít Naomi..teď ještě mít aspoň tušení kde začít.
Mohl bych se zeptat Hinaty jestli by byla v mém týmu..popravdě teď nemám moc náladu se nechat mlátit od Sakury, navíc Hinata je hodná, i když malinko stydlivá. Pak bych mohl za Kakashi-senseiem, to by mohlo stačit, kdyby nás bylo víc tak si nás hned všimnou. Jo, čtyřčlenný tým bude bohatě stačit.

Konečně dům Hyuugů, snad bude doma, jinak budu muset poprosit Sakuru-chan, a to by bylo pěkně bolestivé.
Mám to ale štěstí, právě vychází ze dveří.
"Hej, Hinato." Volám na ní s vřelým úsměvem na tváři a jdu k ní.
"A-ahoj Naruto-kun." Taky mě pozdraví a nervózně se usměje, a radši se podívá někam jinam.
"Ááá, nebuď pořád tak nervózní."
"Gomene Naruto-kun."
"A za co se zase omlouváš?"
"No já..."
"Jo, málem bych zapomněl proč sem tu. Mohl bych tě o něco požádat Hinato?"
"Jistě, o co?"
"Nóó, jak jistě víš tak Naomi unesli."
"Něco sem o tom zaslechla."Přiznala.
"Hm, mám za misi ji najít, ale na to potřebuju tým. Nóó, a chtěl jsem se zeptat jestli by si nechtěla třeba."
"N-no..."
"Ale jak chceš, nebudu tě nutit." A připravoval jsem se k odchodu.
"N-ne, počkej! Půjdu ráda...jen si myslím že bych nebyla užitečná." Znervózněla.
"Nevím co pořád máš s tím že si na obtíž!"
"Já jen..."
"Neboj, na obtíž nebudeš." Ujistil jsem ji a rozběhl se ke starému památníku, kde určitě najdu Kakashiho-sensei:"pak ti řeknu co a jak, zatím čau." A Hinata se vydala taky vlastním směrem cesty.

"Tak sem vás našel Kakashi-sensei." Zastihl jsem ho právě když byl na odchodu.
"Potřebuješ něco? Vypadáš uříceně."
"Aby ne, víte vůbec jak je to tady daleko od domu Hyuugů?"
"A co potřebuješ?" Jako by ignoroval moji předešlou poznámku.
"Chtěl bych vás požádat, jestli byste mohl do týmu, jde o misi."
"Ne, že bych byl vybíravý, ale o jakou misi jde?"
"Záchrana Naomi...táta říkal že sem velitel mise, a ať si vyberu pár shinobi a pokusím se vypátrat Naomi."
"Genin a velitel mise.." Zapřemýšlel nahlas.
"Hej!"
"Ne, jen mise třídy tak S.."
"Má to být pro mě místo počátečních zkoušek jouninů, které budou pokračovat po zkoušce chuuninů!"
"A nebudeš muset stejně čekat pár měsíců než bude turnaj?"
"Ne, trochu se to uspíší, takže zkouška v lese smrti bude za tři týdny, a pak za dva týdny turnaj."
"Dobře, rád se přidám. Kdy bude sraz?"
"Co třeba ve dvě u brány?"
"Jo...a kdo ještě s námi?"
"Hinata."
"Jen?"
"Kdyby nás bylo víc tak si nás nepřátelé všimnou dost brzo. Proto jen tři."
"Tak to ano."
"Sejdeme se teda ve dvě."
"Jasně."
"Pro vás ve třičtvrtě na dvě!"
"Uvidíme se u brány." A zmizel.

No, a teď jen zase ke Hyuugům to vyřídit Hinatě. Chjó, tohle by mohlo bavit jen Leeho.

"Ehm...nevíte kde je Hinata?" Zeptal jsem se prvního Hyuugy na kterého jsem narazil.
"Šla na cvičiště."
"Arigato." A běžel sem rychle na cvičiště.

Kruci! Byla jen několik metrů ode mě a já jako blbec zase běžel přes celou Konohu! Takovou smůlu sem neměl pěkně dlouho. Co se dá dělat.

"Konečně sem tu." Řekl jsem si pro sebe.
"Hej, Naruto! Co tu děláš?" Zeptal se Kiba.
"Musím něco říct Hinatě-ttebayo." A šel jsem rovnou za ní:" sraz je ve dvě u brány."
"Hm." Kývla.
"Uvidíme se potom." A rozběhl jsem se domů.
"Ano." A zamávala mi.

Tak a teď jen domů a rychle si zabalit. Navíc když mám jen tři hodiny, vlastně jen dvě když mi dobrou hodinku trvá než se dostanu domů. Chjó.

"Kde si sakra byl-ttebane?" Vyjela na mě z kuchyně máma.
"Něco zařídit ohledně té mise."
"Tak to jo.Nachystala sem ti věci na misi, takže máš volno...kdy vlastně vyrážíš?"
"Dneska ve dvě. Jestli to nevadí tak si půjdu číst."
"Fajn..."

Že jí to není divný...to je jedno, teď bych měl zase za Kuramou, nebo mě zabije.

Narutovo podvědomí

"No konečně!"
"Nech toho. Moc dobře víš že to nešlo rychleji! Od doby co si mi zakázal používat problesknutí všechno hrozně trvá!"
"Nestěžuj si pořád. A jestli si dobře vzpomínám tak sem řekl že nesmíš používat žádné ninjutsu. Jestli chceš TU techniku zvládnou tak musíš mít dost chakry."
"Té bych měl dost i tak." Zaprotestoval jsem.
"Nestěžuj si pořád, to ty si chtěl abych tě něco naučil."
"Ale konečně by si mi mohl říct co!"
"Tak fajn." Vzdal to.
"Super! Dáme se do toho. Ale upozorňuju tě že na zvládnutí základů té techniky máš jen pár hodin."
"Nanii!"
"Normálně by to vyžadovalo moře času, ale protože na tu misi jdeš ještě dneska tak si hold musíme pospíšit. Základy se naučíš rychle, zbytek tě naučím na cestě."
"F-fajn, ale můžu konečně používat svoje techniky?"
"Tak fajn, když jinak nedáš."
"Díky, no a kam bychom měli jít trénovat?"
"Stačí tam kde si začínal s rasen-shurikenem."
"Fajn.."

K Hinatě

Konečně všechno hotovo, ještě mám pár hodin, snad nebude vadit když půjdu na chvíli ven.

"Naruto-kun." Podívala jsem se na cvičiště, pod vodopádem seděl Naruto. Vypadá že se hrozně soustředí a naprosto nic by ho teď nevyrušilo. Opodál seděl zrzavý kluk a pozorně sledoval Naruta.
"Tak tam jen tak nestůj, klidně si sedni." Promluvil na mě neznámý mladík a stále pozoroval Naruta. Sedla jsem si vedle něj a taky pozorovala Naruta.
"Naruto..."
"Neboj se o něj. Jen něco zkoušíme."
"A kdo jste vy?" Zeptala jsem se po chvíli.
"Já? Řekněme že další člen týmu."
"Ale jak se jmenuješ?"
"Aha, promiň je to docela dlouho co se mě na tohle někdo zeptal,"připustil:"můžeš mi říkat Kurama."
"Já sem-"
"Hinata Hyuuga, znám tě." Usmál se na mě.
"Ale jak?"
"To radši ani nezkoumej."

Po asi půlhodince se objevil žabí posel. Kurama od něj převzal svitek a žába zmizela.
"Hej Naruto! Dneska to balíme."
"Proč?" Začal vylézat z vody.
"To ti řeknu až pak." A pokračoval mile dál s oblékáním trička. Až dooblékl i mikinu tak si všiml Hinaty,
"Jé, ahoj Hinato." Usmál se na mě, ale místo odpovědi sem jen zčervenala.
"Tady." Hodil Kurama svitek od posla Narutovi.
"*čte, čte, čte* Tak od teď nemůže být dnešek horší." A sklesle si sedl.
"Co se děje?" Zeptala jsem se starostlivě.
"Jen si uděláme malou zajížďku."
"A kam?"
"Pak to tobě a Kakashimu-sensei řeknu."
"Fajn."

Co se asi stalo..vypadá najednou hrozně sklesle...

"Nechceš doprovodit domů Hinato?" Zeptal se mě najednou a na tváři měl hraný úsměv.
"Jasně."

"Víš že si strašně tichá?"
"No já.."
"A ještě k tomu hrozně stydlivá."
"Gomene.."
"A ještě k tomu se pořád dokola omlouváš. Měla by sis trochu víc věřit."
"Já vím, ale moc mi to nejde."
"Tak to tě zkusíme na misi malinko změnit." A na obličeji se mu objevil široký úsměv.
"Kolik je vlastně hodin?" Zeptal se mě spěšně Naruto.
"Nemám tušení."
"Chjó, co s váma mám dělat." Řekl Kurama, který byl opodál.
"Tak kolik je!"
"Asi půl druhý."
"NANII!? Takhle přijdeme pozdě." Chytl mě za rameno a ocitli jsme se u mého domu.
"Hned jsem zpátky." Rozběhla jsem se pro své věci na misi. Až sem se vrátila tak i Naruto byl připravený.

"Jdete pozdě." Poznamenal Kakashi stojící u brány.
"Říká expert na pozdní příchody."
"Tak kam se vydáme?"
"Nejdřív musím něco zařídit v Deštné."
"Proč zrovna Deštná?"
"Prostě si potřebuji něco zařídit. A teď se pevně držte." Chytil nás za ramena a před námi se objevili obrovské kovové budovy.

"To bylo rychlé." Naruto si začal sundávat ochranou čelenku.
"Proč si jí sundáváš?"
"Jsme v Deštné. Kdyby věděli odkud jsme, tak se můžeme rovnou rozloučit." A oba jsme ho napodobily.

"A řekneš nám konečně proč jsme v Deštné?" Zeptal se opět Kakashi.
"Teď bychom si měli zařídit ubytování."
"To jo..posloucháš mě?"
"A pak-"
"Posloucháš mě vůbec?"
"Poslouchám, jen musím ještě dneska něco zařídit."
"A co je tak důležité?"
"To je jen moje záležitost." A začal vypadat opravdu smutně.

Chvíly jsme bloudily. Před námi se objevila žena.
"Vy jste Naruto-san?"
"Ano."
"Mám vás doprovodit."
"O tomhle se nikdo nezmiňoval, ale dobře."
"Toto jsou vaši společníci?"
"Ano."
"Pojďte prosím za mnou."

Měla blond vlasy, celá oblečená v černém.
"Tato vesnice je dost smutná." Podotkla jsem.
"Nediv se. Ještě před válkou jim zabili vůdce vesnice. Oficiální pohřeb je dneska."
"Jak to všechno víš Naruto?" Zeptal se Kakashi.
"Dostal pozvánku." Odpověděla za něj naše průvodkyně.
"Jak to myslíte že dostal pozvánku."
"Chtěl to tak Anděl. Její přání vyplnila jedna z Peinových učednic."
"Tak Nagato měl učednici." Zapřemýšlel Naruto nahlas.
"Nagato?" Stále nechápavý Kakashi.
"To je jedno. Kdo je teď vůdce Deštné?"
"Vlastně měla být pozvána na pohřeb."
"Tak kdo?"
"Peinova učednice. Naomi no Akatsuki." Což všechny překvapilo.
"Tak ta nedorazí."
"Proč?"
"To je jeden důvod proč jsme tu. Naomi byla totiž unesena."
"C-cože?"
"Pak to objasním. Nejdřív bychom se mohli ubytovat."
"Nemusíte mi nic vysvětlovat. Spíš to budete muset říct Tsubaki-san."
"A kdo to je?"
"Potom se vám představí sama."

Už jsme na pohřbu. Je tu docela dost lidí. Hned vedle Naruta stojí nějaká dívka. Rudé vlasy a jantarové oči. Něco mu řekla a pak odešla.
Kakashi-san na pohřeb nepřišel, vlastně se mu ani nedivím.

Večer v hotelu

"Proč si jí přišel na pohřeb?" Zeptal se Kakashi.
"Pro bych neměl."
"Nic sem proti ní neměl, ale pořád byla z Akatsuki."
"To je jedno." A zadíval se z okna.

"Mrzí mě to." Snažila jsem se ho podpořit až Kakashi konečně usnul.
"To je už jedno."
"Kdo byla ta žena?"
"Slyšela jsi Kakashiho, byla z Akatsuki."
"Ale to nemyslím. Kdo byla pro tebe."
"Spolužačka. Kdysi jí a její přátelé učil Jiraya."
"To mě opravdu mrzí."
"To si asi jediná. Už je dost pozdě, radši jdeme už spát."
"Ano." Kývla jsem a šla do svého pokoje.

"Gomene za ten včerejšek Naruto." Omlouval se Kakashi.
"Vždyť se nic nestalo."

"Tak tohle je ten slavný Uzumaki Naruto." V místnosti se objevila ta samá dívka jako při pohřbu.