Proč je to tak?
Jsem monstrum skrývající se v temnotě. Jsem zrůda skrytá pod rouškou člověka.
Čekám ve tmě, zatímco on o mě stále nemá ponětí, protože stále ještě spí. Tiše oddechuje a já tiše našlapuji. Plížím se k němu a poprvé po dlouhé době jsem se zamyslela „Proč to vlastně dělám? Vždyť ho stále miluji.“ Na chvilku se zastavím a pohled mi sklouzne na jeho spící tvář. Znovu váhám, ale i přesto vytahuji kunai. Jemně sebou škubl a vykřikl jméno člověka, který mu nejvíc věřil. Jméno toho člověka, kterému vzal všechno. „Kdybys to neřekl, možná bych tě ušetřila, ale právě to mě utvrdilo v tom, že bude lepší, když z tohoto světa nadobro zmizíš.“
Pomalu přikládám kunai k jeho krku, když v tom sebou znovu škubne a opět vykřikne něčí jméno… moje jméno. A to mě přimělo sklonit zbraň.
„Proč křikl moje jméno? Proč jsem tak dlouho váhala? Proč jsem sklonila kunai? A proč jsem tě ještě nezabila? Proč??“ ptala jsem se sama sebe, doufajíc že najdu odpověď.
Zatím co já byla zabraná svým vnitřním bojem, on se probudil. Bez jediného zaváhaní se přemístil přímo za mě, zkroutil mi ruce za záda a v okamžiku mi přiložil katanu na krk.
„Co tu chceš?“ zeptal se podrážděně.
„Co myslíš?“ ptám se zase já.
„Hm, já se ptal první.“ odpověděl suše.
„Zabít tě…“ špitnu potichu, ale i přesto mi moc dobře rozuměl.
„Hm… tak to bude trošku problém, já se jen tak zabít nenechám. Zvláště potom co jsem jednou málem umřel.“ odpověděl krátce a pevněji mi přitiskl katanu ke krku.
„A co já s tím!?“ vykřikla jsem a po tváři mi sjela první slza.
„Co ty s tím?? No přišla si mě zabít a ptáš se na tohle?“ špitl mi do ucha.
„Máš pravdu, přišla jsem tě zabít a to taky udělám!“ vyhrkla jsem a pokusila se vysmeknout, ale to způsobilo jen to, že mi pevněji stiskl ruce.
„Myslíš si, že se jenom tak vysmekneš?“
„Aspoň jsem to zkusila!“ vyštěkla jsem po něm.
„Celkem ses změnila TenTen, takovou tě neznám.“
„To říká ten pravej! A já nejsem TenTen. Už ne…“ znovu vyštěknu a už se neubráním návalu slz.
„Aha a kdo jsi?“ zeptal se klidně.
„Jsem Runna z ANBU jednotky, nikdo jiný.“
„Dobře Runno zeptám se tě na jednu věc. Vím, že tě sem nemohly poslat ani Tsunade, ani Naruto, ani nikdo jiný kdo věděl, že jsem na živu. Tak kdo tě poslal? A jak si mě našla?“ zeptal se, ale už nebyl tak klidný jako před tím.
„Cože?? Takže Naruto věděl, že jsi na živu a nebyl té lásky, aby mi to řekl? A ostatní to věděli taky? A co Lee? Ten to věděl?“ vykřikla jsem a v zápětí se ještě víc rozbrečela.
„Jo Lee to věděl.“ odpověděl krátce. „I většina z ostatních.“ dodal.
„Takže jsem to nevěděla jenom já… To mi chceš říct.“ vyhrkla jsem ze sebe.
„Ano nevěděla jsi to prakticky jenom ty.“ jeho odpověď pro mě byla jako katana zabodnutá hluboko do mého srdce.
„Proč?“
„...“
„Tak mi odpověz. Proč?“
„Protože jsem chtěl, abys šla dál… Chtěl jsem, abys na mě zapomněla… A chtěl jsem, abys byla šťastná a netrápila se kvůli mně.“ odpověděl mi a v tu chvíli se mi málem zastavilo srdce. „Stačí, jsi spokojená!?“ dodal a pustil mě ze svého sevření, aby mohl ustoupit o kus dál. „Tak teď udělej to, proč jsi přišla.“ řekl jako by nic.
Já nebyla schopná jediného slova. Jen jsem stála a němě pozorovala jeho obličej, na kterém se lesklo několik slz.
„Na co čekáš?“ křikl na mě.
„J-já!?“
„No tak dělej“ znovu na mě zakřičel. Ve mně hrklo a ovládl mě zvláštní pocit.
„Já nemůžu. Nemůžu tě zabít, protože tě pořád tak moc miluji.“ pomalu jsem natáhla ruku a sundala si ANBU masku. Zatím co on stál a bez jediného pohnutí na mě upíral zrak.
„...“
„Jo slyšel jsi dobře. Miluji tě a vždycky milovat budu.“ dodala jsem a pomalu k němu přistoupila.
Rukou jsem přejela po jeho obličeji a odhrnula prameny vlasů. Jemně jsem se vyhoupla na špičky, abych byla v jeho úrovni a jemně přitiskla svoje rty na ty jeho. Neucuknul. Naopak si mě přivinul pevně k sobě, aby mi mohl opětovat polibky.
„Taky tě miluji,“ špitl mi do ucha, když jsme se od sebe odtrhly, abychom nabraly dech.
„Neji, proč předstíráš to, že jsi mrtvý?“ zeptala jsem se.
„To je složitější. Pak ti to všechno vysvětlím... A už brzy se budu moct vrátit zpět do Konohy.“ odpověděl a já věděla, že to myslí upřímně.
„Um,“ přikývla jsem. On se jenom usmál a pokračovaly jsme v předchozí činnosti.
Naposledy mě políbil kousek před Konohou, kde jsme se také rozloučily. Měla jsem chuť jít zabít Naruta a všechny ostatní, ale Neji mne od toho odradil. A také jsem musela slíbit, že budu znovu ta stará dobrá TenTen...
No tak to je moje další šílená povídka.
Ps: je to tak trošinku pokrčování mé první povídky ale fakt jen trošku
Za opravení chybějících čárek děkuji uživatelce Brambora121
Jo a taky mé milé sestře která mi opravila překlepy atd..
TO BOLO UPLNE KRASNE A KUZELNE
Díky
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju
nádhera moc se ti to povedlo kéž by to tak bylo
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Díky moc
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju
nemáš zač
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Je to moc pěkný ale docela by mě zajímalo, který jméno vykřik jako první? Podle tvojí předchozí povídky tipuju Leeho ale neberte mě vážně Moc dobrá práce
If You win, you live, If You lose, You die, If You don't fight, You can't WIN. ~Eren Jaeger
Jop je to Lee a díky moc
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju
Není za co děkovat, jak jsem už řekla, je to dobré.
Jen tak dál, těším se na tvá další dílka.
-Saphira
Ale je za co děkovat.. Já a čárky sama si viděla
Takže ještě jednou díky
"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf
zelené oči mu studeně hledí.
Pročpak ten bojovník hledí tak chladně?
Výplatu prochlastal a teď je na dně.
https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju