Ležím v trávě a ty jsi vedle mě 06- So In Love With TWO? NEBO JEN JEDEN?

Hinata se držela v těsném závěsu za Yamatem a neustále se rozhlížela byakuganem po okolí. Naruto si pozpěvoval a pak kýchl. Kiba se na něj utrhl. („Zpíváš falešně! A všemu nás všecky nakazíš! Styď se! Proč máš safra takovou radost! Jsme na misi, chlape!“) Hinata potom kýchla taky a stejně tak Shikamaru.
„Hibato, ty máš taky rýbu?“ zeptal se Naruto a vysmrkal se.
„Hnn, Já jsem v pořádku...“ šeptla Hinata a vytáhla si z tašky termosku s čajem, který si nalila ráno.
„Cos zase večer dělal, ty jeden mozku?“ zeptal se Kiba posměšně. „Chytal jsi víly?“
„Náhodou!“ křikl Naruto. „Ona tam fakt byla a viděl to i Shikamaru-ttebayo!“
Hinata sklopila hlavu a začala rudnout, za chvilku vypadala jak rajče. Raději se ještě těsněji přimáčkla k Yamatovi, aby nebyla středem pozornosti.
„Nevím o čem to mluvíš,“ odvětil Shikamaru zamyšleně. „Asi se ti něco zdálo.“

„Chmm, rozdělíme se. Je nás osm, takže...“ přemýšlel Shikamaru.
„Já budu s tlutoobočnatcem!“ vyhrkl Naruto.
„Zamítá se.“
Yamato si povzdechl: „Musíme být vyrovnaní, Naruto-kun.“
„Co navrhujete?“ zeptal se Shikamaru. „Máme přece jenom zkontrolovat hranice.“
„Tsunade-sama dostala zprávu o nepoužívaném úkrytu Akatsuki, možná, že sem někdo přijde...“ pokrčil rameny Yamato. „Máme to najít a prozkoumat. Hinato-san mohla bys-“
„Samozřejmě.... Byakugan!“ vykřikla po složení pečetě Hinata a rozhlížela se po černobílé krajině. Nahlížela pod listy a kořeny stromů, na oblohu, přímo na hranice oddělené řekou, dokonce i pod rybník, vodopády, projela i džungli. Ale-
Hinata pokrčila rameny. „J-Jestli tady nějaký úkryt je, tak má velice dobrou ochranu, vidím sem tam stopy chakry po ninjutsu, ale jinak...
„Rozumím,“ řekl Shikamaru. „Rozdělíme se. Půjdeme po dvou a každý z nás si vezme nějakou oblast. Yamato přikývl a začal promýšlet rozdělení.
„Bude moudré,“ začal. „Když se Naruto-kun spojí s Kibou-kun-“ Naruto se mračil (proč to psisko?!!). „Sai-kun bude s Lee-kun, já budu s Shinem-san a Shikamaru-san bude s Hinatou-san. Je to tak v pořádku?“
Shikamaru projela hlavou hříšná myšlenka, jako kdyby se jeho druhé já probudilo ze tmy s hvězdičkami v očích: Ano, tak to má být, přesně tak! Jsem šťastněj chlap!
Místo toho z něj vypadlo: „Ano, myslím, že to tak půjde....“ ještě jednou to zkontroloval, zda něco nepřehlédl, zvláště v jeho kombinaci, a snažil se ignorovat toho hříšníka, co se usadil jako brouk v jeho hlavě. Poškrábal se ve vlasech. „Jo, pude to.“
„Dobře,“ zamyslel se Yamato. „Kiba a Naruto si vezmou jezera a louky, Lee se Saiem to vezmou vzduchem k hranicím, já a Shino to projdeme u vodopádů a vy si vezměte džungli. Hinata se tam s byakuganem vyzná lépe než my všichni dohromady. Neztraťte se tam. Značte si cestu, ať vás pak najdem.“
„Moment! Vezměte si záchraný balíček!“ upozornil Kiba a už přes Hinatu navlíkal velkou bílou tašku přes rameno se symbolem červeného kříže. Hinata zrudla a přes svoje osobní protesty si s ním vyměnila tašku. Kiba trval na i tom, že je akamaru, noo.... označkuje, ale to Shikamaru i Hinata zamítli.
Yamato zabodl kunai do země. „Sejdeme se zde než slunce zapadne, pak vás půjdu hledat, Ok?“
„Jasný!“ zahřměl ještě Naruto, když se už všichni vytratili na svá místa.

„Ehh, Shikamaru-kun?“
„Já vím,“ zamumlal Shikamaru a s náznakem strachu zíral do husté džungle, kde už zdálky byly vidět obrovské listy stromů a zelené jedovaté žáby, hadi a podobná slizká havěť. Jako na přivítání před ně padlo několik tlustých, ztrouchnivělých kmenů vysokých stromů.
Oba dva poplašeně uskočili, ale po té se sebrali a navzájem si pomohli kmeny přelézt. Věděli, že tohle je jenom začátek. Hinata ihned zaktivovala Byakugan, aby viděli na cestu, protože přes husté koruny tropických stromů nešlo moc světla. Shikamaru nervózně přešlápl, když se vyhnuli propasti, vodnímu příkopu, obrovitému medvědovi a několik starým pastím. Naštěstí byly dobře vidět, a protože je už léta nikdo nepoužil, zrezivěly a nebyly už tak dobré, jak by měly být.
Hinata na jeden z kmenů udělala značku a pokračovali v cestě.
„Jestli tady někde má být úkryt Akatsuki,“ řekl zadýchaně Shikamaru. „Tak je tohle to nejlepší místo. Budu se divit, jestli se vrátíme bez úhony. Nebýt tebe, byl bych na šrot.“
Hinata se mírně začervenala, tím jí vlastně složil takovou malou poklonu. Shikamaru se křečovitě pousmál a doufal, že to nepřepísk.
Dostali se na planinu, v jejímž středu byla jakási cesta. Hinata s Shikamaru k ní zamířili a zjistili, že je to dlážděná cesta z kamenných kostek, byly obrostlé mechem a trávou. Pomalu a nejistě pokračovali.
Hinata překročila tlustou mechovou čáru a-
„Můj byakugan!“ vykřikla.
„Co se děje?“ obrátil se na ni Shikamaru. „Co se stalo?!“
Hinata se zakoktala. „Můj byakugan tady n-nefunguje... U-Určitě jsme blízko. Určitě je to tady...“
Nejistě postoupili dál a opatrně se rozhlíželi po pastích. Shikamaru, jako správný gentleman šel jako první, a jelikož Hinata neměla svůj Byakugan, byla tohle šance se předvést. I když na to byl moc líný... Opatrně položil nohu na podivný kámen, uskočil a sledoval, co se bude dít dál. Nic se nestalo, tak pokračovali v cestě.
„Shikamaru!“ zakřičel Naruto, byla ho vidět z dálky, jak stál na rozcestí. Společně s Kibou. Mávali na ně. Shikamaru a Hinata k nim přiběhli a rázem uviděli nějaké staré stavení s železnými dveřmi.
„Co se stalo, proč nejste-“
„Tam jsme to zkontrolovali,“ řekl Kiba. „Akamaru nás zavedl sem. Počítám, že ostatní dorazí během chvíle.“
„Nepůjdeme napřed!“ zařval Naruto a běžel k chatrči. Hinata mezitím udělala na zem značku křídou.
„Naruto!“ vykřikl Shikamaru a běžel za ním, stejně tak Kiba a Hinata. Pozdě. Naruto se chytl dlouhého železné tyče s řežezy a zatáhl. Ozvalo se zvonění a pak ticho.
„Ty v*le, Akatsuki měli zvonek? Si děláte prd*l ne?“ smál se Kiba, až se za břicho popadal. Potom všechni ztuhli, ozvalo se totiž něco, co silně připomínalo slogan z reklamy na čipsy :´Vstoupili jste bez dovolení na náš pozemek, odejděte nebo budete litovat!´ div že to nebylo slyšet po celém okolí.
„Co je to za idi*tský zvonek?“ zeptal se Kiba. „Jak ví sakra, že jsme vstoupili bez povolení?“
„Připadá ti, že by Akatsuki dávali někomu povolení?“ řekl Shikamaru. „Navíc jsme jak sloni- bacha Naruto! Nezvoň!“ křikl Shikamaru.
„Shikamaru,“ dělal Naruto chytrýho. „CO se může stát když,JENOM zazvoním?“
„N-Naruto-kun, měli bychom počkat na ostatní...“ šeptla Hinata. Pozdě. Naruto zatáhl znova. Chvíli se nic nedělo. Naruto zakroutil hlavou. Ale pak se však protrhla mechová podlaha! Všichni čtyři se propadli do tmy, chvíli rychle padali dolů a snažili se chytit se toho nejbližšího...
„TAK TOHLE SE MŮŽE STÁT,KDYŽ JENOM ZAZVONÍŠ!“ řval Kiba cestou dolů. Všichni se chytli navzájem buď za vlasy nebo za nohy, za batohy, za ruce... Nejvíc stěžejní byla Hinata, která měla velký batoh (který jí Naruto strhl), dlouhé vlasy, ruce a nohy.
Najednou, kde se vzala, tu se vzala , byla tam postavená přepážka, která rozdělovala tunel na dva menší. Kiba zaklel, Naruto taktéž, roztrhli se (nastala přetahovaná o Hinatu, kterou naštěstí vyhrál Shikamaru) a po dvojicích padali do různých tunelů.
Shikamaru padal jako první a dopadl na jakousi tvrdou posypku, po které se líně plazila divoká rostlina s hnusnými úponky. Vtom zaslechl křik Hinaty, která mu spadla na záda, sotva se zvedl a shodila tak oba do trávy.
„Promiň!“
„T-To nic,“ zakoktal Shikamaru a vstal. Slyšel Narutův křik. A Kibův, sice sotva rozeznatelně, ale slyšel. Pravděpodobně byli ve vedlejší místnosti.
„NARUTO TY KR*TÉNE!“ křičel Inuzuka. Hinata mlčela a zkoušela byakugan, zatímco Shikamaru se přitiskl ke zdi a naslouchal. Po tom se odhodlal a zařval: „KIBO, NARUTO!“
„SHIKAMARU! JSTE S HINATOU V POHO?!“ ozvalo se od stěny.
„ŽIJEME, ALE JEN DÍKY TÝ KYTCE!“ odvětil Shikamaru a podíval se na Hinatu, která zkoušela byakugan. Pak se ale zakymácela a spadla hlavou do trávy. Shikamaru k ní ihned přiběhl, poplácal ji po tvářích a snažil se s ní komunikovat. Tahleta místnost užírala chakru.
„HEJ SHIKAMARU! ONO TO ŽERE CHAKRU!“
„JÁ VIM!“zakřičel Shikamaru zpátky a pak opřel Hinatu o stěnu. Sám zkusil pomocí chakry vyšplhat alespoň kousínek. Nešlo to moc dobře. Podíval se na Hinatu, která byla tak vysílená, že by nemohla nahromadit chakru.
Přemejšlej Shikamaru! Byl jsi v horších situacích.... říkal si neustále a hleděl tam, odkud spadli. Viděl jen malé světlo, místnost byla velmi tmavá.
„HEJ STE TAM?!“
V tom Shikamaru koutkem oka zahlédl, jak se rostlina začala plazit k Hinatě, která se jí úporně začala bránit až na dno jejích sil. Shikamaru odsekl několik úponků, dokonce do jedněch kopl: ničemu to nepomohlo.
Nakonec vzal Hinatu do náruče a posadil se s ní do rohu, co nejdál od té kytky, co pravděpodobně absorbovali chakru.
„KIBO, NARUTO! BAHA NA TY KYTKY!“
„UŽ MÁME TU ČEST! TODLE BEZTAK MÁ NA SVĚDOMÍ TO PITOMÝ ALOE VERA!“
Shikamaru s Hinatou v náručí a kunaiem v ruce cestoval z jednoho rohu do druhého, ta rostlina za ním pořád úporně lezla a rozlezla se po celé místnosti. Plazila se směrem k nim a olizovala jim boty.
Shikamaru ucítil, jak ho Hinata zatahala za rukáv a tak se k ní naklonil. Něco mu šeptala a on zaujatě kýval hlavou. Pousmál se na ni, sice křečovitě, ale pousmál se. Zakřičel to, co mu pošeptala, na naše hrdiny ve vedlejší místnosti, kteří na to jásavě odpověděli.
Pak nastalo ticho. Dávali si signáli jasnými ťuky do stěn. Pohodlně se usadili a čekali. Rostlina se po nich přestala pídit, ztlumili svou chakru.
Hinata se opřela o Shikamarovo rameno a unaveně zavřela oči. Shikamaru ji sevřel v náruči a potlačil toho chlápka ve své hlavě, který neustále říkal: ´Máš šanci, chlape!´
Prostě zavřel oči a vychutnával si to ticho a její absolutní důvěru v něho samotného. Jemně s ní zatřásl, aby ji probral, nemohli si dovolit usnout. Možná by se už nemuseli probudit.
Stmívalo se a začala být strašná zima. Rostlina se už zase začala plazit, Shikamaru dal signál několika čistými údery do stěn. Rostliny se připlazily a začaly je obepínat. Semínka na jejích bocích začala pomalu svítit.... Shikamaru pochopil: rostliny hledaly teplo, chakru čerpala místnost jako samotná. Ovšem pokud se rozruší a začnou panikařit, rostliny je sevřou, začnou škrtit a zabije.
„Hinato, nespi....“ šeptl Shikamaru, když se jedna rostlina obepnula kolem jeho zápěstí. Hinata ho neposlechla a ještě víc se k němu přitiskla. Shikamaru zrudl a objal ji. Měl radost, byl šťastný, což bylo až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, v jaké situaci se oba nacházeli.
Těžko potlačoval svou touhu přiblížit se k ní trochu víc. Vždyť spí, šeptal mu hlásek. Jedna malá pusa, nic nezjistí.... Shikamaru ho měl plné zuby, ale věděl, že má ten hlas v jeho hlavě naprostou pravdu. Nemusíš to přežít, Shikamaru.... Naklonil se a pomalu, velmi pomalu se svými rty dotkl těch jejích. Chvíli si vychutnával ten pocit. Pak se od ní pomalu odklonil. Trvalo to víc, než několik sekund. Připadalo mu to jako věčnost...
Začalo pršet. Hinatě dopadla na tvář kapka vody, probudila ji. Zamrkala, když viděla Shikamaru, jak je nad ní podivně nahnutý. Shikamaru, aby zakryl svůj stud, jí nandal kapuci a schoval do ní její vlasy. Hinata zčervenala a vypadala, že jí došlo, co se stalo....
Naklonila se k němu, zvedla hlavu a jemně ho políbila na čelo.
Proč to dělám, zeptala se sama sebe. Cosi ji k tomu dohnalo a lítost či laskavost to nebyla. Možná, že nebrala Shikamaru jako přítele.... Možná byl na stejné úrovni, jako Naruto-kun. Naruto-kun určitě radši Sakuru než mě..... CO mám dělat? Snad.... Nemám je ráda oba?
„Mám nějakou šanci?“ zeptal se. Hinata mírně kývla. Nevěděla, co má dělat. Je, takříkajíc, In love with two?
Shikamaru se usmál, červený v obličeji, sklonění k ní. Nemohl tomu uvěřit. O tom se mu nikdy nezdálo.... Naruto to je blb, pomyslel si. Pohladil ji po tváři a pak, jako každých deset minut zaklepal do stěny. Úplnej blb.