Hokageho syn ep. 25 2/2

Samotná svatba nebyla problém. Všechno šlo jak po drátkách. Teda, dokud Kiro nevymyslel únos nevěsty. Zprvu to vypadalo v pohodě, když šla Elika po Tanmově pravici a Kiro ji později odtáhl. Jenže i v ten moment někdo přišel čelem k Tanmovi a vhodil mu do očí nějaký prášek. V ten samý moment Tanmova levačka vystartovala a zabodla se do krku toho, kdo mu hodil to svinstvo do očí. Kiro se chtěl otočit na Tanmovu reakci, zahlédl jen dva muže padající k zemi. Únos nechal být a šel pro svého přítele. Okolní lidi se hned rozprchli. Tanma se opíral o nedalekou zeď a snažil se si vyndat ten bílý hnus z očí.
„Tanmo! Slyšíš mě?“ Křičel Kiro, jenže pro Tanmu to bylo, jako by jen pohyboval ústy a žádný zvuk. Jediné, co Tanma slyšel, byl až moc silný tlukot jeho srdce.
„Sakra!“ Zaklel Kiro a přišla k němu Elika.
„Co je mu?“
„Nevím. Budu ho muset vzít někam jinam, abych to mohl zjistit.“ Přiznal se Kiro a už chtěl Tanmu zvednout, jenže Elika ho zastavila.
„Počkej! Koukni.“ Elika prstem setřela kousek prášku, který měl Tanma kolem očí. Kiro si připravil malý a průhledný kamínek, který mu občas sloužil jako zkumavka, nebo sklenička.
„Máš ponětí, co to může být?“ Zeptala se Elika s obavami v hlase.
„Ještě ne. Ani nevím, co to udělá s obětí. Budu to muset vykoumat. Pojď Ta… Tanmo?“ Kiro se otočil tam, kde měl být Tanma, ale ten tam nebyl. Elika se ohlédla za sebe, nebylo tam ani to tělo.
„Do háje! Pojď, musíme do kovárny. Naruto! Mizíme! Seber ostatní a přijď do kovárny!“ Zavelel Kiro a Naru šel hledat zbytek. V kovárně se všichni sešli. Kiro zrovna zkoumal vzorek prášku.
„Už víš, co to je?“ Zeptala se Elika. Kiro zavrtěl hlavou.
„Jen tak od pohledu to nezjistím. Vím ale, že to bylo vytvořený v Kamenný. Nikdo jinej by nechtěl Tanmu mrtvýho.“ Řekl hořce Kiro.
„A máš aspoň plán, jak ho z toho dostat?“ Zeptal se tentokrát Naru.
„Uvidím, co se dá dělat. Tady není potřebné vybavení. Ale prozatím musíme Tanmu najít.“
„Chci jít taky!“ Řekla pevně Elika, ale Kiro ji jen přiložil ruku na rameno, což pochytil od Tanmy.
„Ne. Ještě před tím, než Zlatej zmizel, viděl jsem rudý záblesk v jeho očích. Pokud Kyuubimu krade Chakru, aby se pomstil, bude to peklo.“ Nesouhlasil Kiro.
„A navíc chceme, aby malej Namikaze byl v pořádku.“ Dokončil Kiro a podíval se Elice do očí. V jeho zelených očích viděla Elika soucit, ale i podporu. Sklopila pohled.
„Naruto, pojď se mnou. Ty jedinej ho z toho můžeš dostat. Sasuke, Saii. Vy zůstanete tady. Pokud tu byl jeden z Kamenný, bude jich tu víc. Hlídejte toto místo. Jdeme, Mladý Blesku!“ Utnul Kiro debatu a vydal se ke dveřím.
„Kiro!“ Kiro se podíval na Eliku.
„Díky.“ Kiro i s Narutem zmizel venku.
„Jestli se stanu Hokagem, povýším tě asi na Komandéra, Kiro.“ Uznal Naru, načež se Kiro uchechtl.
„Bezva.“ Z nedalekého lesa se ozval dívčí výkřik.
„Co to do ř**i bylo?!“ Ozval se Naru a stočil pohled k lesu.
„Nevím. Nejlíp uděláme, když to zjistíme!“ Navrhl Kiro a oba dva už mířili k lesu.
V lese už padla mlha a celkem rychle byla noc. Oba kluci dorazili do lesa a spatřili tu hrůzu.
„Do p****e, tak tohle jsou jatka!“ Okomentoval Naruto řádění svého bratra. Všude, kam oko dohlédlo, z větví, z kůry odkapávala krev, sem tam nějaká urvaná část těla. Kiro si dřepnul a přiložil pravačku na zem.
„Tanma tu byl. A není daleko. Tudy!“ Zavelel Kiro a spolu s Narutem zaběhl do hlubší části lesa.
„Klika, že jsme nevzali Eliku. Ta by to asi nerozdýchala.“ Uznal Naru a Kiro vytáhl dva kameny. Trošku je ofouknul a rázem se rozsvítily.
„Ber. Asi jedinej zdroj světla, pokud nepočítáme měsíc. Světelný kameny.“ Nabídl Kiro jeden kámen Narutovi a mohli pátrat dál. A znovu se ozval dívčí výkřik.
„Ten byl blízko! Kiro, rychle!“ Jak Naru řekl, Kiro učinil. S kameny svítícími na cestu dorazili na samotné peklo.
„To mě p***r! Dvacet chlapů jednou rukou! Niisan, co se to s tebou děje?“ Zeptal se Naru naoko, když se Kiro sehnul k dívce a snažil se jí nahmatat tep.
„Mrtvá. Stejně jako ostatní.“ Řekl Kiro hořce. Naru se na něj obrátil, před ním ležela mladá dívka, ale měla kompletně bílé vlasy.
„Ví se, jak ji zabil? Nemá na sobě žádné známky, co by její smrt vysvětlovaly.“ Zeptal se Naru a sehnul se stejně jako Kiro.
„Vyděsil ji k smrti. Poznáš to podle barvy vlasů. A taky…“ Kiro se odmlčel, aby otočil již mrtvé Leně hlavu. I v očích ji zračil strach.
„Páni. Myslíš, že to má něco společného s tímhle?“ Zeptal se Naru a ukázal na jejího bratra oběšeného na střevech. Při pohledu na tu hrůzu to málem i Kirův kachní žaludek nevydržel.
„Možná. Ale kdo ví.“ Odpověděl Kiro a ozvalo se slabé zavrčení.
„Je blízko.“ Zašeptal Naru. Kiro zvedal zrak od oběšence až na špičku stromu, kde se krčil Tanma. Krčil se na špičce, jako predátor. Jeho krvavě rudé oči sledovaly Kira a Naruta.
„Já ho zadržím. Ty se pokus ho z tohohle vykopat!“ Špitnul Kiro k Narutovi, který zavřel oči a pokusil se dostat ke Kuramovi. Sám Kiro vzhlédl na Tanmu a než se Tanma nadál, už letěl ze stromů obalený kameny.
„Mám tě!“ Tanma byl chycený a Narutovi se povedlo dostat ke Kuramovi.
„Kuramo! Nedávej mu ji! Nedělej to!“ Křičel Naruto, když dobíhal k tomu, co zbylo z klece.
„Já nic nedělám! On mi ji krade!“ I Kurama se snažil Tanmu od sebe dostat, ale byl už dost vysílený. Naruto jednal rychle. Odrazil se od Kuramova ramene a odkopl Tanmu o kus dál.
„Niisan! Nedělej to!“
„Z cesty, nebo se ti něco stane!“ Vyhrožoval Tanma a šel opět ke Kuramovi. Naruto se ho snažil zastavit vlastním tělem, jenže Tanma šel jako stroj. Naru zatínal svaly, jak nejsilněji mohl a povedlo se. Tanma se proletěl o pěkný kus dál a jeho výraz se změnil.
„Díky, mami, tati.“ Pomyslel si Tanma a šel vrátit Kuramovi chakru. Minul Naruta, za kterým se vznášely duše jejich rodičů, a dotkl se jednoho z Kuramových ocasů.
„Omlouvám se lidi.“ Omluvil se Tanma.
„Tak jdeme, Niisan.“ Navrhl Naru nadšeně.
„Nemůžu. Nevím jak, ale nemůžu se vrátit.“ Zakroutil Tanma hlavou.
„Takže jsi prozatím uzamčen ve svém srdci?“ Tanma přikývl.
„Dobře. Povím to Kirovi, snad na něco přijde.“ S těmito slovy Naru odešel. Venku Kiro pořád držel Tanmu v kamenech. Jeho normální barva kůže se vrátila, ale barva vlasů zůstávala tmavá. I svoje šedomodré oči měl tmavé.
„Kiro, musíme vymyslet nějaký záložní plán.“ Probral se Naruto a vylíčil Kirovi vše, co mu řekl Tanma.
„A sakra!“ Zaklel Kiro a zvedl Tanmu, kterému nechal kamenné pouta na zápěstí a na kotníkách.
„Počkej, nekrvácí?“ Otočil se Naru. Kiro se podíval na Tanmu. Naruto měl pravdu, z Tanmovy rány na pravém rameni se valila krev.
„Tak to mi trošku hraje do karet.“ Uznal Kiro a volnou dlaní setřel Tanmovi krev z ramene.
„Co hodláš dělat?“ Zeptal se Naruto.
„Blízko Konohy, pár kilometrů, je stará, opuštěná pevnost. Ale veškeré vybavení je tam zachovalé. Jestli můžu Tanmovi nějak pomoct, tak jen tam.“ Odpověděl Kiro a přivolal samotnou Aquilu.
„Vezmu ještě ji. Na rozbor poslední vzpomínky. Ty, Naruto, seber ostatní a vraťte se do Konohy. Vím, že papírování sis vzal na sebe, tak se o to prosím postarej.“ Nakázal Kiro a Naruto se už vydal k odchodu.
„Naru!“ Zavolal za ním ještě Kiro a Naru se otočil.
„Tohle sice neděláš pro mě, ale dávej pozor na Eliku, když je Tanma mimo.“ Zněla Kirova poslední laskavost, než naložil dvě těla a nasedl. Naruto kývl hlavou a už ho nebylo.
„Kiro. Zvláštní pocit být přivolána někým, s kým nejsem dohodnuta.“ Pronesl obří orel.
„Dočasné opatření, Aquilo.“ Vymluvil se Kiro.
„Tak, kam to bude?“
„Prozatím leť ke Konoze, pak tě budu navigovat kudy dál.“ Navrhl Kiro a Aquila se zvedla.
Obří orel nakonec doletěl ke staré, polorozpadlé pevnosti za Kirovy navigace. Samotný orel na sebe později nabral lidskou formu. Kiro sebral Tanmu, Aquila mrtvou Lenu a společně vkročili do pevnosti.
„Kam teď?“ Zeptala se Aquila. Kiro se porozhlédl po pevnosti.
„Vím, že někde tady je stará laboratoř se zachovalým vybavením. A mám tušení, že vím kde. Za mnou!“ Zavelel Kiro a vešel do jedné budovy. Jak očekával, byla tam laboratoř. Kiro položil nehybného Tanmu na lůžko a přešel ke strojům. Aquila odložila Lenu a šla se podívat za Kirem.
„Ty tomu rozumíš?“ Zeptala se zvědavě.
„Když jsem byl mezi Tarikovými muži, měl jsem přístup do laboratoří, kde vytvářeli mutanty. Tohle je něco podobnýho.“ Vysvětlil Kiro a hořce se zamračil.
„K***a! Já si to myslel!“ Zaklel Kiro.
„Co jsi zjistil?“
„Ten prášek, pěkný to svinstvo. Právě teď to zvyšuje Tanmovu odolnost, ale i agresivitu. A co je horší, jeho duševní zdraví se pomalu blíží ke stavu psychopata!“ Vysvětlil Kiro a Aquila se podívala po Tanmovi.
„Musím dát vědět Tsunade-sama.“ Zamrmlal Kiro a natáhl se pro papírek s tužkou.
„A co s ní?“ Ukázala Aquila na mrtvou Lenu.
„Tu si tu ještě nechám, chcu zjistit, jak ji Tanma vyděsil natolik, že ji poslal pod kytičky.“ Odpověděl Kiro a pokračoval v psaní. Později se natáhl pro další papír aby nakreslil přesnou lokaci té pevnosti.
„Potřebuju to doručit.“ Načal Kiro a Aquila natáhla ruku. Na jejím předloktí se objevil malý poštovní orel. Kiro hned uvázal zprávu kolem jeho nohy a malý orel se mohl rozletět do Konohy.
V Konoze, v Hokageho kanclíku Tsunade obdržela zprávy z mise. Byla i poučena o Tanmově stavu. Náhle ji z přemýšlení vyrušilo klepání na sklo. Otevřela okno a na stůl ji vlétl malý orel a zobákem ji podal zprávu.
„Tsunade-sama, zjistil jsem, co ten prášek způsobuje. Tarik asi chce z Tanmy udělat jednoho ze svejch vojáků. Momentálně ho držím ve výzkumné cele. Chcu zjistit, jak se to projeví. Je tu se mnou i Aquila, Tanmův hlavní orel, a Kadar, jeho liška. Aquila mi pomáhá s výzkumem a Kadar ho hlídá. Jestli se na něj chcete podívat, můžete přijít. Mapku máte přiloženou. Jo a ještě něco. Když už budete na cestě, můžete mi cestou přibrat Ino-chan. Chcu si něco ověřit. Kiro.“ Přečetla si Tsunade zprávu, ale na spod papíru bylo ještě něco.
„P.S. Jakmile budu vědět něco víc, ozvu se. A hlavně to neříkejte jeho ženě, už tak mám dost problémů.“ Tsunade poslala orlíka zpět s její zprávou a chystala se na cestu. Shizune vysvětlila vše potřebné, po cestě přibrala Ino a spolu mohly jít do pevnosti. Zhruba po hodince cesty došly do pevnosti a před laboratoří seděl Kadar, aby je mohl zavést. Tanma momentálně seděl na posteli, všude kolem něj sklo(trochu jak místnosti, kde se vyšetřovatelé ptají svědků).
„Projevuje se něco?“ Zeptala se Tsunade Kira, který si přes svoje obvyklé oblečení přehodil bílý plášť.
„Zatím ne.“ Odpověděl Kiro a bral si Ino k mrtvé Leně.
„Připrav se, budou to jatka. Jsem s tebou.“ Usmál se Kiro povzbudivě a přiložil Ino ruku na rameno. Jelikož byl s ní propojený, mohl i s Ino vidět její poslední okamžiky. Ale z pohledu Leniných očí. Vzpomínka její smrti byl opravdu šok. Jak Ino, tak i Kiro sebou vyděšeně trhli.
„Hrůza.“ Špitla Ino.
„Netušil jsem, že Zlatej může bejt takhle strašidelnej.“ Pronesl Kiro a Ino se mu schoulila na hrudi. Později Tsunade vysvětlil, proč s sebou bral i Lenu.
„Dobře. Kiro, pořád ho sleduj a veškeré změny mi hlaš.“ Nakázala Tsunade a měla se k odchodu.
„Ty tu zůstáváš?“ Zeptal se Kiro své ženy.
„Chci ti být nápomocná.“ Přišla mu odpověď.
„Dobře, jdi se vyspat. Já s Aquilou ho budeme sledovat.“ Řekl Kiro a Ino uposlechla.
Ráno se Kiro dozvěděl, že Rada Konohy chystá poradu a on by tam měl být jako Osobní ochránce Hokageho. Kiro se vydal na cestu, Aquila zůstala. A Kadar? Ten zmizel v Tanmově srdci, aby mu mohl pomoct. K poledni se Kiro s Ino vracel zpět do pevnosti, ale laboratoř našel zpustošenou. A pod hromadou harampádí našel ležet Aquilu. Díky Kirově hrubé síle a Ininým léčitelským schopnostem mohla Aquila vylíčit, co se stalo.
„Sotva, jak jste odešli, tak Tanma ožil. Prorazil sklo a vrhl se na mě. Moc jsem ho neslyšela, ale prý si teď říká Amnat.“ Vysvětlila Aquila.
„Jeho jméno pozpátku. Máš se kde vyléčit?“ Zeptal se Kiro.
„Půjdu zpět do Orlího hnízda. Starodávná léčba mi pomůže. A vy, pokud možno, utečte taky. Tanma už není tím, kým býval.“ Poradila Aquila a zmizela. Kiro a Ino si vyměnili překvapené pohledy. Za nějakou tu chvíli zaslechli pochod. Tiše a nenápadně se schovali a sledovali pochod. Spousta kamenných Ninjů, v jejich čele stál muž s tmavými vlasy, vytahané do číra.
„Amnat!“ Syknul Kiro tiše, ale všiml si, že nejen Tanmova barva vlasů a očí se změnila. Doslovně mu zmizely všechny jizvy, krom jedné. Na levém oku.
„Co budeme dělat?“ Zašeptala Ino. Amnat zrovna zahazoval svůj přívěsek.
„Jakmile projdou, rychle utíkej. Já hned přijdu. Musím jen vzít ten přívěsek, protože už mám jeho prsten.“ Nakázal Kiro a vyčkával. Všichni vojáci už prošli a Ino utíkala jako o život. Kiro se snažil najít přívěsek ze svého úkrytu.
„Sakra! To je dost daleko!“ Pomyslel si Kiro, ale hned mu svitlo.
„Technika kamufláže!“ Zašeptal Kiro a byl neviditelný. S takovou mohl bezpečně sebrat přívěsek a zmizet. Po cestě se přidal k Ino a společně utíkali do Konohy, rovnou k Tsunade, aby ji mohli vylíčit špatné zprávy. O dva dny později dorazil do Kamenné konvoj se zásilkou. Šel si pro ni Tarik osobně.
„Konečně, moje nová zásilka mutagenu dorazila!“ Radoval se Tarik a přišel k jednomu vozu. Jenže netušil, že zrovna v tom voze se schovává Amnat a ještě před tím zničil se svými novými vojáky výrobnu mutagenu. Tarik roztáhl plachtu a z vozu se zvedla hlava s tmavým čírem.
„Ahoj, Tariku. Chyběl jsem ti?“ Zeptal se Amnat a zasadil Tarikovi omračující ránu. Tarik lehl k zemi omráčený a Amnat vylezl z vozu.
„Svažte ho a vracíme se. Tady máme prozatím hotovo.“ Rozkázal Amnat a vojáci tak učinili. Tarik se pomalu probouzel v jedné cele, přivázaný k židli.
„Vstáváme, Tariku. Šupky dupky! Jde se do práce.“ Slyšel Tarik Amnatův hlas. Pokoušel se znít co nejmileji, ale vůbec mu to nešlo.
„Budíček, zmetku!“ Zakřičel najednou Amnat a vrazil Tarikovi další ránu, aby se probral.
„No hurá! Myslíš si, že je to hra, z***e?!“ Křičel znova Amnat a chytil Tarika pod krkem.
„Co chceš?“ Zeptal se Tarik s hlasem plným nenávisti.
„Hodit řeč. Znáš to.“ Řekl Amnat už klidněji a přitáhl si k Tarikovi židli, na kterou se poté posadil. Tarik po něm hodil okem. Na sto procent vypadal stejně jako jeho úhlavní nepřítel, jenže měl jen jednu jizvu a tmavší odstín vlasů a očí.
„Nejsem zrovna v náladě.“ Snažil se ho odbýt Tarik.
„Ale no tak! Přece nebudeš takovej na svýho hostitele. Buď v klidu, chlape.“ Řekl opět Amnat a zvedl se ze židle.
„Dobře, o čem chceš hodit řeč?“ Zeptal se Tarik a z roztrženého rtu mu začala téct krev.
„O našem vztahu.“ Řekl Amnat a nasadil si na pravou ruku skrytou čepel. Pak přešel zezadu k Tarikově židli a rukama se zapřel o opěrátko.
„Ten se nemění! A teď to bude ještě horší! Už jen kvůli tomu, že jsi mi zabil syna a dceru!“ Zvýšil hlas Tarik.
„Jasně, jasně. Klid. Chápu tě. Chceš pomstu. Možná ti nebudu bránit. Ale nemůžu ti odpustit smrt několika mejch lidí! Byli to mí muži! Je ti to jasný k***a?!“ Zvýšil Amnat opět hlas.
„Teďka už víš, jaký to k***a je přijít o někoho z rodiny! A aby toho nebylo málo, neodpustím ti ani tohle!“ Zvýšil Amnat hlas o něco víc a ukázal na svou jizvu.
„Heh, ale přece jen platí pořád to pravidlo ‚Něco za něco‘.“ Řekl Amnat, odtáhl se od židle a postavil se čelem k Tarikovi.
„O co ti jde?“
„O nic vážnýho. Hele, chlape, budu upřímnej. Půjdu na tebe lehce, beru v potaz, že jsi starší člověk než já a míň už toho vydržíš.“ Řekl Amnat klidně a pokynul dvěma vojákům hlavou, ať drží Tarikovu hlavu pevně. Pak nebezpečně vysunul čepel.
„Neboj, nebude to bolet.“ Ujistil ho Amnat ironicky a začal pracovat. Po chvilce od Tarika odstoupil, Tarik měl pěknou řeznou ránu, která začala u levého obočí a končila na levém spánku.
„Chcípni, Namikaze!“ Vydal ze sebe Tarik slabě.
„Žádnej Namikaze. Teď jsem znám, jako Amnat. Pokud by ti to do tý tvý podělaný palice blbě lezlo, tak je to Tanma pozpátku.“ Opravil ho Amnat. Tarik překonal své síly a plivl před Amnatovy nohy.
„Stejně chcípni!“
„Škoda, že se toho zjevně nedožiješ.“ Amnat pokynul jednomu vojákovi a ten zasadil ránu tyčí Tarikovi do zátylku. Tarik v ten moment nevěděl o světě.
„Postarejte se mu o tu ránu, stejně z toho vznikne jizva a nechte toho parchanta tady!“ Zavelel Amnat a vyšel z cely. Po cestě se k němu přidal teď už jeden z jeho mužů.
„Pane a co Listová?“ Zeptal se opatrně.
„Co s ní má bejt?“
„Co s ní bude?“ Zeptal se opět voják.
„Víš co? Tu mám v p**i na lehátku! Totálně! A teď si sbal svoje z*****ý kecy do p****e a vypadni! Nebo skončíš jako on!“ Vybuchl Amnat a voják rychle zmizel. Ráno seděl Amnat ve svém novém kanclíku, leštil si skryté čepele.
„Pane, je tu někdo, kdo s vámi chce mluvit.“ Donesl voják zprávu. Amnat se neochotně zvedl z křesla, obě SČ nasazené a vydal se k bráně. U brány čekali nečekaní hosté.
„Co chcete?“ Zeptal se Amnat otráveně.
„Aby ses vrátil.“ Odpověděl Kiro.
„Nepřichází v úvahu. Teď mám moc! Mám všechno, i Tarika!“ Trval Amnat na svém.
„Nevzpomínáš si? V jednotě je síla.“ Chopila se Elika slova ve snaze Tamnu přemluvit.
„Jsem teď lepší a silnější SÁM!“ Zvýšil Amnat hlas a vysunul čepele.
„Tak dobře, tohle půjde po zlým.“ Zamračil se Kiro a připravil se. Amnatovi vojáci taky napůl vytasili, Amnat je však zastavil.
„Nechte je na mě.“ Pronesl chladně a Elika taky vytasila.
„Představ si, my tě domů dotáhneme!“ Pronesla tvrdě.
„Tak se ukaž, kočičko!“ Provokoval ji Amnat a Elika vyrazila do útoku(s břichem, dobrá). Všechny její útoky Amnat vykryl levačkou. V momentě, kdy Amnat měl levé předloktí nad svojí hlavou se všechno zastavilo.
„Sluší ti to, když se vztekáš.“ Popichoval ji Amnat a Elika se snažila katanou přitlačit, Amnat ale držel ruku pevně.
„Mě si do huby neber! Ne když se chováš tak jak teď!“ Zuřila Elika. Amnat jen pohnul hlavou a dal Elice letmou pusu.
„Ten nešťastník asi musí mít štěstí. No, asi se nedostane ven.“ Uznal Amnat. Odkazoval na Tanmův momentální stav. V tom zaútočil Kiro, ale Amnat mu zasadil úder pravým předloktím do břicha až se Kiro protočil na jeho předloktí a dopadl na záda. Elika sundala katanu a znova zaútočila. Amnat přešel do krytu pravou SČ. Jenže náraz byl tak silný, že pravá čepel se odlomila přesně na zápěstí a zabodla se těsně vedle Kira. Amnat se podíval na svou pravou ruku a jeho výraz se změnil na šílený. Vrchem levého předloktí odklonil Eličinu katanu a chystal se bodnout.
„Sakra! To nestihnu!“ Pomyslel si Kiro na zemi i Kadar v srdci naráz. Ale Amnat se zastavil, přece jen. Elika se podívala Amnatovi do tváře. Jeho levé oko začalo pomalu chytat jasně modrou.
„Kiro, Eli-chan! Utečte! Rychle!“ Ozval se Tanmův hlas. Kiro byl rychle na nohou a bránil Eliku.
„Zlatej?“
„Zmizte! Rychle! Nevím jak dlouho ho dovedu zadržet! Běžte! Já to zvládnu! Vrátím se!“ Křičel Tanmův hlas a Kirovi s Elikou nezbylo nic jiného, než jen uposlechnout. Už byli na cestě do Konohy. Amnatův postoj polevil a chtěl jít za vězněm. Z frustrace zabil jednoho ze svých vojáků.
Amnat mučil Tarika necelý týden, dokud se Tarik nerozhodl na protiútok. Přes den plánoval a jakmile nastala noc, Tarik mohl udeřit. Netušil ale, že jeho postup bude někdo sledovat. Malý pavouček, který se krčil ve stínech.
„Ironie. Nakonec se přeměním v něco, co nesnáším.“ Uchechtl se v duchu Kiro a slezl ze zdi, následoval Tarika. Tarik se úspěšně uvolnil z židle a číhal u mříží. Zrovna po chodbě procházel jeden voják a měl u sebe klíče od cely. Tarik na nic nečekal a omlátil vojákovi hlavu o mříže. Pak si odemknul mříže a pomalu se proplížil do jedné menší budovy, vzít si aspoň tanto. Jenže byl překvapen, všude po celé pevnosti se rozezněl alarm a Amnatův hlas.
„Překvápko, b*****u! Nečekal jsi to, co?“ Překvapil ho hlas. Tarik vylezl ven, všichni vojáci se na něj vrhli.
„Ah, Tariku, Tariku. Myslel sis, že mě může vy****t na mým vlastním trávníčku? Omyl, hošánku!“ Zněl Amnatův hlas dál. Tarik pobíjel své bývalé vojáky bez problému a měl namířeno k Amnatově kanclu. Jenže ze dveří vyšel obrněnec a šel taky po Tarikovi.
„Buď v klidu, chlape. Buď v klidu. Taky tě miluju stejně jako ty mě.“ Pokračoval Amnat a Tarik s obtížemi, ale nakonec obrněnce přemohl. Kiro se vrátil do své původní podoby a čekal ve tmě, občas dorazil nějakého vojáka. Tarik vešel do dveří.
„Amnate! Kde jsi? Vylez a postav se mi!“ Zahřímal Tarik a vešel do jedné chodby.
„Budliky budliky, z***e!“ Vybafnul na Tarika Amnat zpoza dveří a zabodl mu do žeber nůž. V tu samou dobu mu do krku stihl píchnout injekci s nějakým halucinogenem a rychle zahodit. Tarik se podíval na nůž ve svých žebrech, nebyl zabodnutý hluboko a Tarik začínal mít rozmazané vidění. Vytáhl si nůž z těla a skončil na zemi. Ještě, než zavřel oči spatřil Amnata kráčet někam dál. Tarik se probudil v nějakém divném prostředí. Před ním ležela kamenná cesta. Neměl jinou volbu a vydal se dopředu.
„Moc si věříš, Tariku.“ Slyšel Tarik ve své hlavě Tanmův hlas, přesto pokračoval dál.
„Utekl jsem od nich. Zradil jsem je. Ale vím toho dost a jsem k službám.“ Slyšel tentokrát Kirův hlas, tenkrát sloužil u Tarika.
„Sedíš si tak nahoře, v tom svým podělaným kanclíku a myslíš si, že ti všechny k***y ležej u nohou! Ale chlape, poslouchej…“ Ozval se Amnatův hlas. Tarik byl skoro na konci cesty, bylo vidět menší schodiště.
„Jsi ten nejlepší, tati.“ Zaslechl hlas své dcery a vylezl po schodech na jakési kamenné pódium. Tam na židli už seděl a čekal Amnat.
„Užíváš si společnosti svejch bejvalejch vojáků? Co? Slepě by tě všude následovali.“ Při těchto slovech se Amnat zvedl z židle a při poslední větě si z prstů udělal menší růžky.
„Už tak jseš v p**i, Tariku. Tak pojď, no tak! Fik! Švihni rukou.“ Amnat vzal Tarikovu pravačku s nožem a přiložil si ji ke krku.
„Pojď, š****e! Švihni rukou!“ Zakřičel Amnat a přiložil si hrot nože k hrudi a klekl si.
„Dělej, bodni! Bodniii!“ Tarik by přísahal, že na okamžik viděl před sebou klečet sám sebe. Přesto bodnul a zase se zatmělo. Probral se v tom dalším prostředí a šly na něj Amnatovy napodobeniny s kunaiem v ruce. Těch se Tarik lehce zbavoval. A zbyl po nich jen kouř.
„Proč sakra nechcípneš?!“ Křičel Tarik a proti němu běželi tři Amnatové v plamenech. Rychle se jich zbavil a zastavil se na dalších schodech. Na dalším pódiu stál Amnat s rozpaženýma rukama a křičel.
„Vezmi mě do svýho srdce! Přijmi mě jako zachránce! Přibij mě na podělanej kříž a nech mě se ZRODIT!“ Tarik nelenil a vystartoval nožem. Dvěma jeho úderům se Amnat vyhnul, při třetím nastavil levačku a Tarikova ruka se o ni zastavila. Tarik jednal rychle, pustil nůž, chytil ho levačkou a zarazil Amnatovi do hrudi. Amnat překvapeně vydechl. Tarik ho asi třikrát probodl nožem a pak nechal spadnout na zem.
„Je to tu! Vyhrál jsem! Vyhrál jsem.“ Nakonec i Tarik se unaveně složil k zemi. Náhle Amnat pohnul hlavou a upřel oči na Tarika. Tarik vyděšeně vykřikl a začal se znova zvedat. Amnat se začal zvedat taky. Takhle Tarika hnal až k bráně, kde Tarik uprchl do Kamenné. Amnat se tam zastavil a sledoval ho.
„Padavka.“ Utrousil a otočil se. Hned za ním stál Kiro s kamennou pěstí a zasadil Amnatovi omračující úder.
„To by bylo.“ Oprášil si Kiro ruce a odtáhl Amnata do jedné cely, kde ho následně zavřel.